NahoruNAŘÍZENÍ KOMISE (EU) 2018/782
ze dne 29. května 2018,
EVROPSKÁ KOMISE,
s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,
s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 470/2009 ze dne 6. května 2009, kterým se stanoví postupy Společenství pro stanovení limitů reziduí farmakologicky účinných látek v potravinách živočišného původu, kterým se zrušuje nařízení Rady (EHS) č. 2377/90 a kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004 (1), zejména na čl. 13 odst. 2 písm. a) uvedeného nařízení,
vzhledem k těmto důvodům:
(1) Nařízení (ES) č. 470/2009 stanoví, že s výjimkou případů, kdy se použije postup v rámci Codex Alimentarius, musí být ke všem farmakologicky účinným látkám určeným k použití v Unii ve veterinárních léčivých přípravcích podávaných zvířatům určeným k produkci potravin vydáno stanovisko Evropské agentury pro léčivé přípravky (dále jen "agentura") týkající se maximálního limitu reziduí (MLR) farmakologicky účinných látek používaných nebo určených k použití ve veterinárních léčivých přípravcích. Stanovisko agentury by mělo sestávat z vědeckého hodnocení rizika a doporučení pro řízení rizika.
(2) Nařízení (ES) č. 470/2009 zmocňuje Komisi k přijetí opatření stanovujících metodické zásady hodnocení rizika a doporučení pro řízení rizika týkající se stanovování MLR farmakologicky účinných látek.
(3) V zájmu právní jistoty, jasnosti a předvídatelnosti ohledně procesu stanovování MLR je vhodné, aby v tomto nařízení byla stanovena kritéria, na jejichž základě agentura hodnotí žádosti.
(4) Cílem metodických zásad hodnocení rizika a doporučení pro řízení rizika by mělo být zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a současně zaručit, aby zdraví lidí a zdraví a dobré životní podmínky zvířat nebyly nepříznivě dotčeny nedostatečnou dostupností vhodných veterinárních léčivých přípravků.
(5) S ohledem na požadavky podle článku 6 nařízení (ES) č. 470/2009 by měla být v tomto nařízení stanovena podrobná pravidla k metodickým zásadám obsaženým v části stanoviska agentury věnované vědeckému hodnocení rizika.
(6) S ohledem na požadavky podle článku 7 nařízení (ES) č. 470/2009 by měla být v tomto nařízení stanovena podrobná pravidla k metodickým zásadám obsaženým v části stanoviska agentury věnované doporučením pro řízení rizika. V doporučeních pro řízení rizika musí agentura též zvážit dostupnost alternativních látek a další oprávněné faktory, jako jsou technologické aspekty potravinářské výroby a produkce krmiv nebo proveditelnost kontrol. Je tudíž vhodné stanovit pravidla pro tento požadavek.
(7) Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro veterinární léčivé přípravky,
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ:
Článek 1
NahoruPředmět
1. Toto nařízení stanoví metodické zásady vědeckého hodnocení rizika a doporučení pro řízení rizika podle článků 6 a 7 nařízení (ES) č. 470/2009, které agentura uplatní při přípravě stanovisek k maximálním limitům reziduí farmakologicky účinných látek, které mohou být povoleny v potravinách živočišného původu podle uvedeného nařízení.
2. Metodické zásady vědeckého hodnocení rizika jsou stanoveny v příloze I.
3. Metodické zásady doporučení pro řízení rizika jsou stanoveny v příloze II.
Článek 2
NahoruDefinice
Pro účely tohoto nařízení se vedle definicí uvedených v nařízení (ES) č. 470/2009 použijí následující definice:
— "hlavními metabolity" se rozumí metabolity zahrnující ≥ 100 μg/kg nebo ≥ 10 % celkových reziduí ve vzorku získaném z cílových živočišných druhů ve studii metabolismu,
— "indikátorovým reziduem" se rozumí reziduum, jehož koncentrace je ve známém poměru ke koncentraci celkového rezidua v poživatelných tkáních,
— "mlékárenskými startovacími kulturami" se rozumí připravené kultury mikroorganismů používané při výrobě řady mléčných výrobků včetně másla, sýru, jogurtu a kysaného mléka.
Článek 3
NahoruVstup v platnost
Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.
V Bruselu dne 29. května 2018.
Za Komisi
předseda
Jean-Claude JUNCKER
(1) Úř. věst. L 152, 16.6.2009, s. 11.
NahoruPŘÍLOHA I
Metodické zásady vědeckého hodnocení rizika uvedeného v článku 6 nařízení (ES) č. 470/2009
I. OBECNÉ ZÁSADY
I.1. Zkoušky bezpečnosti a reziduí pro stanovení maximálních limitů reziduí (dále jen "MLR") se provádějí v souladu s ustanoveními souvisejícími se správnou laboratorní praxí ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/10/ES (1).
Jsou-li k dispozici údaje, které nebyly získány za podmínek správné laboratorní praxe, je třeba zabývat se jejich možným vlivem.
I.2. Používání pokusných zvířat ve zkouškách bezpečnosti a reziduí musí být v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU (2).
I.3. Dokumentace předložená v souvislosti se zkouškami bezpečnosti a reziduí musí obsahovat název laboratoře, v níž byly práce provedeny, a musí být podepsána a opatřena datem. Souhrny jakýchkoli studií, k nimž nejsou přiloženy primární údaje, se nepovažují za platnou dokumentaci.
Z protokolů o zkouškách musí jasně vyplývat plán, metody a provádění studií, jméno a kvalifikace zkoušejícího, místo a období, během kterého byla studie provedena. Postupy testování musí být popsány natolik podrobně, aby bylo možné je opakovat, a zkoušející musí potvrdit jejich platnost. Všechny zkratky a kódy musí být doplněny klíčem bez ohledu na to, zda jsou přijímány na mezinárodní úrovni či nikoli.
I.4. V příslušných případech musí být všechny předložené pozorované výsledky studií vyhodnoceny vhodnou statistickou metodou a prodiskutovány ve spojení s ostatními dostupnými studiemi. Výsledky všech studií se prezentují ve formě, která usnadní jejich vyhodnocení.
I.5. Zprávy o zkouškách musí obsahovat následující informace (v příslušných případech):
a) chemická identifikace zkoušené farmakologicky účinné látky, včetně poměru izomerů a optických izomerů, je-li to relevantní;
b) čistota zkoušené látky;
c) složení podávaného léčiva a metoda přípravy dávky;
d) stabilita, včetně stability vehikula a krmiva, je-li tak podáváno;
e) způsob podání dávky (dávka [vyjádřena v mg/kg živé hmotnosti], četnost dávkování a trvání ošetření);
f) pro jiné podání zkoušené látky než v krmivu nebo napájecí vodě: vlastnosti vehikula, včetně toxikologických vlastností;
g) druh, kmen a původ použitých testovaných zvířat, použití zvířat prostých specifických patogenů, pohlaví ošetřených zvířat, stáří zvířat na začátku podávání dávek, počet ošetřených zvířat;
h) velikosti dávek a cesta a četnost podávání (s dávkováním v mg/kg živé hmotnosti/den), časové období a délka zkoušky, sledované parametry, četnost pozorování; podmínky chovu zvířat, včetně environmentálních podmínek, spotřeby vody a potravy (zejména u léčiv podávaných v napájecí vodě a/nebo krmivu);
i) časové body odběru vzorků;
j) v příslušných případech popis známek toxicity zahrnující dobu nástupu, míru a trvání (u zkoušek bezpečnosti);
k) v příslušných případech výsledky klinických pozorování, pitvy, histopatologie a všechny další zkoumané parametry (u zkoušek bezpečnosti);
l) v příslušných případech stanovení hodnoty dávky, při které nejsou pozorovány (nepříznivé) účinky (NO(A)EL), nebo nejnižší dávky, při které jsou pozorovány (nepříznivé) účinky (LO(A)EL), nebo dolní odhad referenční dávky (BMDL) (u zkoušek bezpečnosti);
m) hmotnost ošetřených zvířat;
n) dojivost a snáška (v příslušných případech);
o) specifická aktivita a izotopová čistota značených látek (u zkoušek reziduí);
p) odběr vzorků, velikost vzorků a jejich uchovávání;
q) analytické metody: celý popis postupu, včetně přípravy analytických vzorků, přístrojové techniky a údajů odvozených od standardů, kontrolních tkání, obohacených tkání a tkání se vzniklými rezidui; musí být poskytnuty údaje o validaci analytické metody, včetně meze detekce, meze kvantifikace, lineárního průběhu v relevantním rozpětí koncentrací a kolem něj, stability, přesnosti a citlivosti k interferencím;
r) primární údaje všech výsledků zkoušek včetně údajů o analytické metodě použité k určení reziduí v poživatelných tkáních nebo produktech, metody výpočtu.
I.6. Pro biologické látky jiné, než jsou látky uvedené v čl. 1 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 470/2009 (3), platí:
a) stanoví se u nich běžný MLR, pokud je biologická látka podobná chemické látce do té míry, že by mohla být vyrobena chemickou syntézou, a představuje tak podobné obavy jako chemická látka a lze očekávat, že bude zanechávat rezidua stejným způsobem jako chemická látka (např. cytokiny, hormony);
b) jsou hodnoceny případ od případu, pokud je biologická látka nepodobná chemické látce do té míry tím, že je složitější než chemicky syntetizované farmakologicky účinné látky, a může tak obsahovat více chemických typů, jejichž rezidua mohou být obecně buňky, aminokyseliny, lipidy, sacharidy, nukleové kyseliny a produkty jejich rozkladu.
I.7. U biologických látek nepodobných chemickým je vyžadována zpráva popisující vědecký základ žádosti týkající se toho, zda je, či není vyžadováno úplné hodnocení MLR s těmito informacemi:
a) povaha biologické látky (např. buňka, tkáň, živý či usmrcený organismus) a srovnání s podobnými biologickými látkami, jimž jsou spotřebitelé, jak je známo, běžně vystaveni;
b) popis mechanismu působení zásadního pro léčebný účinek látek a případně informace o účinnosti tohoto mechanismu;
c) osud látky v ošetřeném zvířeti (tj. zda je biologicky dostupná, zda jsou rezidua očekávána v potravinových komoditách);
d) jakákoli aktivita, kterou látka může mít v zažívacím ústrojí člověka (zda jsou rezidua neaktivní nebo působí lokálně);
e) systémová dostupnost reziduí po požití reziduí spotřebiteli společně s odhadem expozice spotřebitelů v nejhorším případě.
Výše poskytnuté informace musí být vyhodnoceny v souladu s pokyny, které zveřejnila Evropská agentura pro léčivé přípravky (dále jen "agentura"), aby tak bylo možné určit, zda je nutné hodnocení MLR. Biologické látky, u nichž je vyvozeno, že hodnocení MLR není vyžadováno, zveřejní agentura v seznamu takových látek.
I.8. Některé aspekty údajů, které mají být předloženy na podporu uplatnění MLR u látky v případě použití u menšinových živočišných druhů nebo při menšinovém použití, mohou být omezeny v porovnání s požadavky týkajícími se látky, která do této kategorie nespadá. Hodnocení vychází z požadavků na údaje stanovených agenturou v "Pokynech k požadavkům na údaje o bezpečnosti a reziduích u farmaceutických veterinárních léčivých přípravků určených k menšinovému použití nebo pro menšinové živočišné druhy/pro omezený trh" (4).
I.9. Obecné zásady pro odvozování MLR u biocidních přípravků používaných v chovu zvířat stanovené v článku 10 nařízení (ES) č. 470/2009 jsou stejné jako u veterinárních léčivých přípravků.
II. DOKUMENTACE O BEZPEČNOSTI
II.1. Pro hodnocení MLR u látek, které nebyly předtím používány u živočišných druhů určených k produkci potravin, je vyžadován celý soubor dokumentace o bezpečnosti popsaný v tomto oddíle.
II.2. Jsou-li k dispozici odpovídající a vysoce kvalitní údaje z literatury, v nichž jsou popsány veškeré podrobnosti o studii, je možné se opřít o ně místo o celý protokol studie zadané žadatelem.
II.3. Nejsou-li k dispozici údaje pro standardní cílové ukazatele, je vyžadováno důkladné odůvodnění.
II.4. Podrobné a kritické shrnutí
II.4.1. Je vyžadováno podrobné a kritické shrnutí dokumentace o bezpečnosti.
II.4.2. Podrobné a kritické shrnutí musí:
a) zahrnovat jasné stanovisko k vhodnosti předložených údajů s ohledem na aktuální vědecké poznatky;
b) obsahovat úvod popisující skutečný nebo navržený způsob použití posuzované látky v chovu zvířat a shrnutí jakýchkoli dalších zkušeností s jejím používáním;
c) brát v úvahu míru, do jaké je dotčená látka podobná jiným známým látkách, které mohou být významné pro hodnocení;
d) zahrnovat všechny standardní požadavky na doložení údajů, jak stanoví prováděcí nařízení Komise (EU) 2017/12 (5), poskytnout kritické hodnocení dostupných experimentálních studií a výklad výsledků;
e) poskytovat vědecké odůvodnění vynechání jakýchkoli studií, které jsou popsány v tomto oddíle;
f) zabývat se požadavky na dodatečné studie;
g) poskytovat popis a vysvětlení klíčových zjištění každé studie. Musí být diskutovány následující náležitosti: použité druhy zvířat, počet (počty) použitých zvířat, cesta (cesty) podání, dávkování, délka léčby, dosažená expozice, vztah mezi dávkou a odpovědí, povaha nežádoucích účinků (jejich nástup a trvání, jejich závislost na dávce a reverzibilita a veškeré rozdíly související s živočišnými druhy nebo pohlavím), známé důležité vztahy mezi strukturou a účinkem a význam zjištění pro lidské spotřebitele;
h) obsahovat odůvodnění pro NO(A)EL nebo LO(A)EL nebo BMDL navržené pro každou studii;
i) shrnovat a prodiskutovat příslušnou vědeckou literaturu, včetně protokolů hodnocení, která uskutečnily jiné vědecké instituce (např. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) a Společný výbor expertů Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Světové zdravotnické organizace (WHO) pro potravinářské přídatné látky (JECFA)). Jsou-li použity podrobné odkazy na publikovanou vědeckou literaturu, musí být pokud možno splněny všechny požadavky stanovené v bodě I.5;
j) obsahovat informace o kvalitě šarží zkoušených látek použitých ve studiích bezpečnosti. Musí být uvedena jakákoli spojitost mezi zjištěními a kvalitou zkoušených látek a/nebo léčivých přípravků. V případě potřeby musí být předloženo kritické hodnocení nečistot přítomných v účinné složce a musí být poskytnuty informace o jejich případných biologických účincích. Musí být prodiskutovány důsledky jakýchkoli rozdílů chirality, chemické formy a profilu nečistot mezi použitou látkou ve studiích bezpečnosti a formou, která má být uvedena na trh;
k) prodiskutovat statut správné laboratorní praxe předložených studií;
l) prodiskutovat možné nedostatky plánu a provedení studií a jejich dokumentace s odkazem na zveřejněné pokyny agentury a další pokyny. Musí být upozorněno na jakékoli odchylky od použitelných pokynů a dopad odchylky musí být prodiskutován a vědecky odůvodněn;
m) obsahovat komentář k použití pokusných zvířat ve studiích a k tomu, zda jsou studie prováděny v souladu se směrnicí 2010/63/EU;
n) poskytovat odůvodnění výběru kritických NO(A)EL nebo BMDL a odvození přijatelného denního příjmu (ADI) s odůvodněním výběru faktorů nejistoty. Není-li navržen žádný ADI nebo je-li vybrána alternativní toxikologická referenční hodnota, musí to být důkladně odůvodněno.
II.4.3. Přílohy k podrobnému a kritickému shrnutí obsahují:
a) seznam odkazů – seznam všech odkazů musí být poskytnut v souladu s mezinárodně uznávanými normami. Samotná odkazovaná literatura musí být zahrnuta v dokumentaci;
b) tabulkové zprávy o studiích – tabulková shrnutí zpráv o studiích. Kromě toho musí být součástí dokumentace úplný soubor zpráv o studiích.
II.5. Přesná identifikace látky, na kterou se vztahuje žádost
II.5.1. Údaje musí prokazovat, že látka byla přesně identifikována a charakterizována s cílem zajistit, aby látka použitá ve studiích bezpečnosti jasně odpovídala látce, která má být použita v praxi.
II.5.2. Musí být identifikovány šarže použité ve studiích bezpečnosti a musí být poskytnuty náležité specifikace, včetně čistoty (koncentrace nečistot), poměrů izomerů a optických izomerů, rozpustnosti a jakéhokoli jiného faktoru, který může ovlivnit její účinek.
II.5.3. Informace o chemických a fyzikálně-chemických vlastnostech látky by měly umožnit identifikaci a/nebo řešení obav na základě známých vlastností látky s podobnými chemickými a fyzikálně-chemickými vlastnostmi.
II.6. Farmakologie
II.6.1. Farmakodynamika
II.6.1.1. Cílem údajů ze studií farmakodynamiky musí být umožnění identifikace a popisu způsobu/mechanismů účinku, které jsou základem zamýšlených léčebných účinků, jakož i těch, které jsou základem nežádoucích účinků/vedlejších účinků. Tyto studie musí být navrhovány případ od případu s přihlédnutím k dostupným informacím o pravděpodobných farmakologických účincích látky.
II.6.1.2. Zvláštní pozornost je třeba věnovat farmakodynamickým účinkům látky, které se mohou objevit v dávkách, které jsou nižší než dávky potřebné k vyvolání toxikologických účinků, s přihlédnutím k potřebě odvodit farmakologický ADI.
II.6.1.3. Studie významné pro zjištění farmakologického ADI musí identifikovat nebo charakterizovat způsob účinku, vztah mezi dávkou a odpovědí a musí pokud možno určit NOEL nebo BMDL a musí být použity jako výchozí bod, z něhož je odvozen farmakologický ADI. Pokud jsou k dispozici vhodné údaje ze studií u člověka (např. u látek s historií použití v humánním lékařství), jsou obvykle nejužitečnější při identifikaci farmakologických NOEL nebo BMDL. Je třeba se řídit pokyny, které zveřejnila agentura a které se týkají stanovení farmakologického ADI (6).
II.6.1.4. Údaje o farmakodynamických účincích látky musí:
a) umožnit identifikaci a popis způsobu/mechanismu účinku látky;
b) umožnit charakterizaci vztahu mezi dávkou a odpovědí pro příslušné farmakologické cílové ukazatele;
c) poskytnout objasnění potenciálních toxických účinků látky na základě poznatků o známých účincích jiných látek s podobnými farmakodynamickými vlastnostmi;
d) pomoci pochopit mechanismy, které jsou základem nepříznivých účinků sledovaných v toxikologických studiích;
e) v určitých případech poskytnout informace o významu účinků sledovaných u laboratorních zvířat pro člověka.
II.6.1.5. Nejsou-li farmakodynamické údaje poskytnuty, jejich absence musí být vědecky odůvodněna a dopad jejich absence musí být prodiskutován.
II.6.1.6. Není-li odvozen farmakologický ADI, musí být jeho absence vědecky odůvodněna.
II.6.2. Farmakokinetika
II.6.2.1. Farmakokinetická šetření poskytují informace o absorpci látky, její distribuci a perzistenci v tkáních, jejím metabolismu a vylučování. Ve farmakokinetických studiích by hlavní cestou podání mělo být podání perorální, jelikož to je způsob, jakým dochází k expozici spotřebitelů.
II.6.2.2. Metabolity vytvářené u laboratorních druhů zvířat se porovnávají s metabolity nalezenými u cílových druhů zvířat v souladu s pokyny uvedenými v programu Mezinárodní spolupráce při harmonizaci technických požadavků na registraci veterinárních léčiv (VICH) – VICH GL47: Studie pro hodnocení metabolismu a kinetiky reziduí veterinárních léčiv u zvířat určených k produkci potravin: srovnávací studie metabolismu u laboratorních zvířat (7).
II.6.2.3. Farmakokinetické údaje získané ze studií u laboratorních zvířat se používají k modelování osudu látky přijaté člověkem.
II.6.2.4. Farmakokinetické údaje u laboratorních zvířat se používají též k určení, zda metabolity, které spotřebitelé přijmou v potravinových komoditách živočišného původu, produkují i laboratorní zvířata používaná při zkouškách bezpečnosti. To je nutné k určení relevantnosti toxikologických účinků a hodnot NO(A)EL nebo BMDL získaných v toxikologických studiích. Pokud laboratorní zvířata produkují stejné metabolity, jako jsou ty, které produkují zvířata určená k produkci potravin, má se za to, že laboratorní zvířata byla sama vystavena metabolitům, které by konzumovali lidé. To je zpravidla bráno jako důkaz, že bezpečnost metabolitů byla v toxikologických studiích náležitě posouzena. Nevznikají-li metabolity produkované cílovými druhy zvířat ve studiích u laboratorních zvířat, může být nutné provést studie bezpečnosti s hlavním metabolitem či hlavními metabolity vznikajícím (vznikajícími) v cílovém zvířeti.
II.6.2.5. Farmakokinetické údaje mohou též pomoci vysvětlit neobvyklé výsledky, jichž bylo dosaženo ve studiích toxicity, jakým je např. zjevně nedostatečná odpověď na dávku, není-li léčivý přípravek dobře absorbován.
II.6.3. Toxikologie
II.6.3.1. Obecné zásady
II.6.3.1.1. Při studiích na zvířatech se použije perorální podání, jelikož to je způsob expozice spotřebitelů.
II.6.3.1.2. Studie na zvířatech se provádějí na zavedených kmenech laboratorních zvířat, pro něž jsou k dispozici historické údaje. Každá látka musí být zkoušena na druhu a kmenu zvířat, které jsou nejlepším modelem pro její účinky na člověka.
II.6.3.1.3. Látka, která má být zkoušena, musí být účinná látka. Avšak pokud rezidua v potravinách získaných z ošetřovaných zvířat zahrnují významné množství metabolitu, který však nevzniká u laboratorních druhů zvířat, může být nutné posoudit toxicitu metabolitu zvlášť.
II.6.3.1.4. Je zapotřebí se řídit pokynem VICH GL33: Studie pro hodnocení bezpečnosti reziduí veterinárních léčiv v potravinách: obecný přístup ke zkouškám (8).
II.6.3.2. Toxicita po jedné dávce (je-li k dispozici)
II.6.3.2.1. Studie akutní toxicity mohly být provedeny z jiných důvodů, nežli je hodnocení bezpečnosti spotřebitelů (např. pro účely hodnocení bezpečnosti přípravku pro uživatele) nebo byly možná publikovány v literatuře. Zprávy o takových studiích se předkládají jako součást dokumentace o bezpečnosti.
II.6.3.2.2. Údaje o akutní toxicitě, které mohou přispívat k celkovému obrazu toxikologického profilu látky a mohou upozornit na účinky, které je třeba hledat v dlouhodobějších studiích, musí být poskytnuty, jsou-li k dispozici.
II.6.3.3. Toxicita po opakované dávce
II.6.3.3.1. Zkouška toxicity po opakovaném perorálním podání (90 dní)
II.6.3.3.1.1. Údaje ze studií toxicity po opakovaném perorálním podání (90 dní) se poskytnou jak u hlodavců, tak u jiných druhů zvířat, které nenáleží mezi hlodavce, společně s důvody pro výběr druhů s přihlédnutím k jakýmkoli dostupným poznatkům o metabolismu látky u zvířat a člověka.
II.6.3.3.1.2. Údaje ze studií zkoušení toxicity po opakovaném perorálním podání musí:
a) umožnit hodnocení funkčních a morfologických změn v důsledku opakovaného podání zkoušené látky či látek a toho, jak tyto změny souvisejí s dávkou;
b) umožnit stanovení hodnot NO(A)EL, LO(A)EL nebo BMDL;
c) poskytnout informace o výběru velikosti dávek pro chronické studie, jakož i o výběru nejvhodnějších druhů pro chronické studie.
II.6.3.3.1.3. Pokyny k provedení studií po opakovaném podání (90 dní) jsou poskytnuty v dokumentu VICH GL31: Studie pro hodnocení bezpečnosti reziduí veterinárních léčiv v potravinách: zkouška toxicity po opakovaném podání (90 dní) (9) a musí být dodržovány. Jakékoli odchylky od stanovených pokynů musí být odůvodněny a dopad musí být prodiskutován.
II.6.3.3.1.4. Absence studií toxicity po opakovaném perorálním podání (90 dní) u hlodavců a/nebo jiných druhů zvířat, než jsou hlodavci, musí být vědecky odůvodněna a dopad jejich absence musí být prodiskutován.
II.6.3.3.2. Zkouška (chronické) toxicity po opakovaném podání
II.6.3.3.2.1. Zkouška chronické toxicity se provádí nejméně u jednoho druhu zvířat. Musí se jednat o nejvhodnější druh vybraný na základě všech dostupných vědeckých údajů, včetně výsledků 90denní studie, přičemž standardním druhem je potkan.
II.6.3.3.2.2. Údaje ze studií zkoušení chronické toxicity po perorálním podání musí umožnit:
a) hodnocení funkčních a morfologických změn v důsledku opakovaného podání zkoušené látky či látek a toho, jak tyto změny souvisejí s dávkou;
b) stanovení hodnot NO(A)EL, LO(A)EL nebo BMDL.
II.6.3.3.2.3. Pokyny k provedení (chronických) studií po opakovaném podání jsou poskytnuty v dokumentu VICH GL37: Studie pro hodnocení bezpečnosti reziduí veterinárních léčiv v potravinách: zkouška (chronické) toxicity po opakovaném podání (10) a musí být dodržovány. Jakékoli odchylky od stanovených pokynů musí být odůvodněny a dopad musí být prodiskutován.
II.6.3.3.2.4. Není-li studie (chronické) toxicity po opakovaném perorálním podání poskytnuta, musí být její absence vědecky odůvodněna a dopad její absence musí být prodiskutován.
II.6.3.4. Snášenlivost u cílových druhů, je-li k dispozici
II.6.3.4.1. Pro účely hodnocení bezpečnosti spotřebitele nejsou vyžadovány údaje o snášenlivosti u cílových druhů zvířat. Avšak pokud byly příslušné údaje získány nebo jsou publikovány v literatuře, předkládají se jako součást dokumentace o bezpečnosti.
II.6.3.4.2. Jsou-li k dispozici údaje o snášenlivosti u cílových druhů, mohou přispět k celkovému obrazu toxikologického profilu látky a mohou upozornit na účinky, které je třeba hledat ve studiích toxicity.
II.6.3.5. Reprodukční toxicita, včetně vývojové toxicity
II.6.3.5.1. Studie účinků na reprodukci
II.6.3.5.1.1. Zkouška obecné reprodukční toxicity se provádí nejméně u jednoho druhu, přičemž standardním druhem je potkan. Uplatňuje se perorální cesta podání.
II.6.3.5.1.2. Cílem zkoušek účinků na reprodukci je identifikovat a charakterizovat nežádoucí účinky zkoušené látky na reprodukční schopnost exponovaných dospělých jedinců, jakož i na normální vývoj jejich potomků.
II.6.3.5.1.3. Zkoušky identifikují potenciální účinky na samčí a samičí rozmnožovací schopnost, včetně funkcí pohlavních žláz, říjového cyklu, způsobu chování při páření, zabřeznutí, porodu, laktace, odstavení, růstu a vývoje potomstva. Tyto studie mohou poskytnout i informace o nežádoucích vývojových účincích, jako je teratogeneze.
II.6.3.5.1.4. Naznačují-li důkazy výskyt účinků na vývoj centrální nervové soustavy, mohou být vyžadována specifická vyšetření těchto účinků, například hodnocením výsledků jiných zkoušek (viz oddíl II.6.4.1).
II.6.3.5.1.5. Údaje umožní stanovení NO(A)EL, LO(A)EL nebo BMDL.
II.6.3.5.1.6. Pokyny k provedení studií zkoušení reprodukční toxicity jsou poskytnuty v dokumentu VICH GL22: Studie pro hodnocení bezpečnosti reziduí veterinárních léčiv v potravinách: zkoušky reprodukce (11) a musí být dodržovány. Jakékoli odchylky od stanovených pokynů musí být odůvodněny a dopad musí být prodiskutován.
II.6.3.5.1.7. Není-li studie reprodukční toxicity poskytnuta, musí být její absence vědecky odůvodněna a dopad její absence musí být prodiskutován.
II.6.3.5.2. Studie vývojové toxicity
II.6.3.5.2.1. Cílem studií vývojové toxicity je odhalit jakékoli nežádoucí účinky na březí samice a vývoj embrya a plodu v důsledku expozice od uhnízdění vajíčka v děloze po celou březost. Takové účinky mohou zahrnovat zvýšenou toxicitu u březích samic, úmrtí embrya/plodu, změněný růst plodu a strukturální odchylky a anomálie plodu.
II.6.3.5.2.2. Jsou-li u potkanů sledovány jasné důkazy teratogenity, není studie na druhém zvířecím druhu nutná, s výjimkou případů, kdy přezkum všech klíčových studií naznačuje, že by ADI vycházel ze studie teratogenity na potkanech. Testování na druhém zvířecím druhu (zpravidla králík) se předpokládá v případě, že u potkanů nebyly pozorovány žádné důkazy o teratogenitě nebo byly zjištěny nejasné výsledky.
II.6.3.5.2.3. Pokyny k přístupu ke zkouškám vývojové toxicity jsou popsány v dokumentu VICH GL32: Studie pro hodnocení bezpečnosti reziduí veterinárních léčiv v potravinách: zkoušky vývojové toxicity (12). Pokyn poskytuje víceúrovňový přístup, přičemž zkouška musí nejprve proběhnout u jednoho druhu (potkan). Jakékoli odchylky od stanovených pokynů musí být odůvodněny a dopad musí být prodiskutován.
II.6.3.5.2.4. Studie se provádí po perorálním podání.
II.6.3.5.2.5. Údaje umožní stanovení NO(A)EL, LO(A)EL nebo BMDL.
II.6.3.5.2.6. Není-li studie vývojové toxicity poskytnuta, musí být její absence vědecky odůvodněna a dopad její absence musí být prodiskutován.
II.6.3.6. Genotoxicita
II.6.3.6.1. Ve většině případů musí být testovaná látka pouze výchozí látka. Avšak v některých případech může být zapotřebí vyzkoušet navíc jeden nebo více hlavních metabolitů zvlášť. To by platilo v případě, kdyby hlavní metabolit, který vzniká u cílových druhů zvířat, nevznikal u laboratorních druhů zvířat.
II.6.3.6.2. VICH GL23: Studie pro hodnocení bezpečnosti reziduí veterinárních léčiv v potravinách: zkoušky genotoxicity (13) identifikuje standardní soubor zkoušek doporučených k řešení genotoxického potenciálu látky. Standardní soubor zahrnuje zkoušky zaměřené na odhalení mutagenních, klastogenních a aneugenních účinků. Jakékoli odchylky od stanovených pokynů musí být odůvodněny a dopad musí být prodiskutován.
II.6.3.6.3. Výsledky zkoušek genotoxicity se používají k hodnocení toho, zda bude látka pravděpodobně způsobovat genetické poškození, které může přecházet z mateřské buňky na dceřiné buňky, a to buď přímými, nebo nepřímými účinky na kyselinu deoxyribonukleovou (DNA).
II.6.3.6.4. O expozici některým genotoxickým látkám je známo, že je spojována s karcinogenezí, a v důsledku toho musí být zřetelně pozitivní nálezy ve zkouškách genotoxicity považovány za známku toho, že látka může být karcinogenní. Jelikož o mutacích zárodečných buněk je známo, že jsou spojeny s onemocněním, musí být navíc zřetelně pozitivní nálezy ve zkouškách genotoxicity považovány za známku toho, že látka může vyvolávat dědičnou chorobu (reprodukční toxicita).
II.6.3.6.5. Záměrné používání genotoxických látek, které působí přímo na DNA, není v léčivech pro zvířata určená k produkci potravin přijatelné.
II.6.3.6.6. Výsledky zkoušek genotoxicity musí přispívat k hodnocení potřeby údajů o karcinogenitě. Dalšími faktory, které je třeba zohlednit při určování potřeby údajů o karcinogenitě, je existence příslušných strukturálních "výstražných signálů" a výskyt preneoplastických nálezů ve zkouškách toxicity po opakovaném podání.
II.6.3.6.7. Látka, která přímo vyvolává zřetelně pozitivní nálezy ve zkouškách genotoxicity, může být přijímána pro účely použití u zvířat určených k produkci potravin pouze tehdy, pokud je u nálezů genotoxicity prokázáno, že nejsou pro spotřebitele významné. Součástí takového prokázání mohou být výsledky ze studií karcinogenity prokazující absenci neoplazií. Jsou též zapotřebí údaje o mechanismu působení k prokázání, že mechanismus, který je základem pozorované genotoxicity, není pro spotřebitele významný.
II.6.3.6.8. V případě absence údajů k prokázání, že pozorovaná genotoxicita není pro spotřebitele významná, vedou zřetelně pozitivní nálezy k závěru, že ADI nelze stanovit a že látka není vhodná k použití u živočišných druhů určených k produkci potravin.
II.6.3.6.9. Zřetelně negativní výsledky ze standardního souboru zkoušek genotoxicity vedou k závěru, že látka není genotoxická.
II.6.3.6.10. Jsou-li ve zkouškách genotoxicity zjištěny nejasné výsledky, musí být s ohledem na celkovou váhu důkazů dostupných údajů zvážena potřeba dalších zkoušek.
II.6.3.6.11. Genotoxicita hlavních metabolitů musí být obecně brána tak, že ji pokrývají studie s výchozí látkou. Avšak pokud je hlavní metabolit produkován u cílových druhů, nikoli však u laboratorních živočišných druhů, nemusí být možné učinit závěr o genotoxicitě reziduí bez doplňujících údajů získaných s použitím příslušného metabolitu.
II.6.3.6.12. V zásadě není vyžadována identifikace minoritních metabolitů.
II.6.3.6.13. Minoritní metabolity jsou metabolity, které se vyskytují v koncentracích nižších než 100 μg/kg nebo které tvoří méně než 10 % celkových reziduí, jak je popsáno v dokumentu VICH GL46: Studie pro hodnocení metabolismu a kinetiky reziduí u veterinárních léčiv u zvířat určených k produkci potravin: studie metabolismu k určení množství a identifikaci povahy reziduí (14).
II.6.3.6.14. Pokud je struktura minoritního metabolitu známa nebo může být stanovena na základě hypotézy a pokud metabolit působí přímo na DNA nebo se jeho působení na DNA očekává, musí být řešeno potenciální riziko pro spotřebitele. Musí být poskytnuty důkazy, které potvrdí, že jeho koncentrace je natolik nízká, že může být v podstatě považována za bezpečnou, tj. koncentrace musí být dostatečně nízká na to, aby mohlo být zajištěno, že zvýšené riziko rakoviny vyplývající z expozice spotřebitelů látce bude nižší než 1 z 106. Toho lze dosáhnout buď pomocí konkrétních chemických údajů, nebo při absenci takových údajů pomocí koncepce toxikologicky významné prahové hodnoty (TTC), která poskytuje přístup pro kvantifikaci rizika spojeného s danou expozicí látce. Je třeba se řídit pokyny, které o přístupu TTC zveřejnil úřad EFSA a WHO (15).
II.6.3.6.15. Podobně pokud panují obavy, že minoritní metabolit přítomný v potravinách živočišného původu je ve spotřebiteli dále metabolizován a tvoří se při tom látka reagující s DNA, musí být předloženy důkazy o tom, že k expozici spotřebitelů dochází na úrovních, které jsou dostatečně nízké na to, aby byly v podstatě považovány za bezpečné.
II.6.3.6.16. V případě kterékoli z těchto látek (potenciálně genotoxických minoritních metabolitů produkovaných v cílovém zvířeti nebo v lidském spotřebiteli) musí koncentrace reziduí přítomných v potravinách živočišného původu ve všech časových bodech po zahájení ošetření dosáhnout expozice spotřebitelů nižší než TTC. Jelikož nelze vyloučit možnost expozice před ochrannou lhůtou a vzhledem k závažnému účinku, který nelze opřít o prahovou hodnotu, nestačí prokázat snížení obsahu na koncentraci v souladu s TTC při dosažení časového bodu, v němž rezidua klesnou pod navrhované MLR.
II.6.3.6.17. Pokud s DNA reaguje více než jeden minoritní metabolit, je v případě absence opačných důkazů třeba předpokládat, že všechny látky reagující s DNA mají tentýž způsob účinku. V důsledku toho celková úroveň látek reagujících s DNA (sumární dávka) musí být porovnána s TTC.
II.6.3.6.18. U látek a metabolitů, které mohou způsobovat rakovinu v důsledku jiných mechanismů než přímým působením na DNA, se předpokládá, že mají mechanismy působení vycházející z prahové hodnoty. Pokud se takové látky používají ve veterinárních léčivech pro zvířata určená k produkci potravin, stanovují se NO(A)EL nebo BMDL pro příslušné účinky v náležitě odůvodněných studiích.
II.6.3.7. Karcinogenita
II.6.3.7.1. Kritéria pro výběr látek pro zkoušku karcinogenity
II.6.3.7.1.1. Dokument VICH GL28: Studie pro hodnocení bezpečnosti reziduí veterinárních léčiv v potravinách: zkoušky karcinogenity (16) poskytuje pokyny k faktorům, které je třeba zohlednit při určování potřeby zkoušky karcinogenity, a při zkoušce karcinogenity, kterou je třeba provést, a je nutné se těmito pokyny řídit. Jakékoli odchylky od stanovených pokynů musí být odůvodněny a dopad musí být prodiskutován.
II.6.3.7.1.2. V těch případech, kdy je zkouška karcinogenity pokládána za vhodnou, je standardním požadavkem dvouletá studie na potkanech a 18měsíční studie na myších, ačkoli s řádným odůvodněním lze přijmout údaje pouze o jednom druhu hlodavců.
II.6.3.7.1.3. Genotoxické karcinogeny nejsou akceptovány pro účely použití u zvířat určených k produkci potravin.
II.6.3.7.1.4. Látka, která vyvolává pozitivní nálezy při zkouškách karcinogenity, může být akceptována pro účely použití u zvířat určených k produkci potravin pouze za předpokladu, že se prokáže, že údaje o karcinogenitě nejsou pro spotřebitele významné (například pokud je o typu zjištěného nádoru známo, že není pro člověka významný), nebo že se prokáže, že karcinogenita je výsledkem mechanismu působení závislém na prahové hodnotě. Ve druhém případě je nutné stanovit NO(A)EL nebo BMDL pro karcinogenitu.
II.6.3.7.1.5. Není-li zkouška karcinogenity provedena, absence takových údajů musí být vědecky odůvodněna a dopad jejich absence musí být prodiskutován.
II.6.4. Další požadavky
II.6.4.1. Obecné zásady
II.6.4.1.1. Potřeba údajů o bezpečnosti řešících další možné účinky se určuje případ od případu. Dokument VICH GL33 se zabývá potřebou dalších zkoušek.
II.6.4.1.2. K faktorům, které je třeba vzít v úvahu při uvažování o potřebě takových údajů, patří:
a) struktura látky a její podobnost s látkami se známými toxikologickými účinky;
b) klasifikace látky a známé toxikologické vlastnosti jiných látek ve třídě;
c) způsob účinku látky;
d) jakékoli účinky zjištěné ve standardních studiích toxicity, které odůvodňují další šetření (např. imunotoxicita, neurotoxicita nebo endokrinní dysfunkce);
e) existence publikované literatury upozorňující na příslušná zjištění, včetně literatury týkající se účinků zjištěných u lidí vystavených látce.
II.6.4.2. Zvláštní studie (např. imunotoxicita, neurotoxicita)
II.6.4.2.1 Imunotoxicita
II.6.4.2.1.1. Pokud jsou příslušné účinky zjištěny ve studiích opakované dávky nebo jiné toxicity (např. změny hmotnosti lymfoidních orgánů a/nebo histologické změny a změny v buněčném profilu lymfoidních tkání, kostní dřeně nebo periferních leukocytů), mohou být vyžadovány další funkční zkoušky. Zkoušející odůvodní povahu jakékoli další zkoušky s ohledem na pozorování zaznamenaná v jiných studiích toxicity.
II.6.4.2.1.2. U některých skupin látek (např. beta-laktamových antibiotik), o nichž je známo, že u citlivých jedinců vyvolávají hypersenzitivní (alergické) reakce, musí být poskytnuty údaje o úrovních expozice, které byly spojeny s hypersenzitivními reakcemi.
II.6.4.2.1.3. Je třeba poskytnout podrobnosti o všech imunologických studiích prováděných s látkou jako součást jakéhokoli aspektu pro posuzování (např. testování senzibilizace provedená pro studie bezpečnosti uživatele nebo účinnosti u imunomodulačních látek). Musí být poskytnuty také veškeré zprávy o nežádoucích účincích u člověka.
II.6.4.2.1.4. Údaje získané z takových studií musí být vzaty v úvahu při určování toxikologického ADI nebo alternativního limitu.
II.6.4.2.2. Neurotoxicita, vývojová neurotoxicita a opožděná neurotoxicita
II.6.4.2.2.1. Zkoušky neurotoxicity jsou vyžadovány v případech, kdy studie opakované dávky naznačují, že zde mohou existovat příslušné obavy.
II.6.4.2.2.2. U látek, u nichž se v jiných toxikologických chemických analýzách ukázalo, že způsobují histologické, biofyzikální nebo biochemické změny nervové soustavy nebo že způsobují neurobehaviorální změny, je též nutné provést zkoušky neurotoxicity. Fyzikálně-chemické vlastnosti, informace o strukturální aktivitě a zaznamenané nežádoucí účinky u člověka mohou navíc naznačit potřebu zkoušek neurotoxicity.
II.6.4.2.2.3. Zkoušky neurotoxicity se provádějí s perorálním podáním a řídí se doporučeními Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) Pokyny ke zkouškám pro chemické látky – pokyn ke zkoušce č. 424 (17) o metodice, která se používá ve studiích neurotoxicity u hlodavců. Tuto studii lze provádět jako samostatnou studii nebo ji lze začlenit do jiných studií toxicity po opakovaném podání.
II.6.4.2.2.4. Ačkoli se pokyn OECD ke zkoušce č. 424 nezabývá konkrétně účinky na aktivitu acetylcholinesterázy, musí být tento cílový ukazatel začleněn do všech studií toxicity po opakovaném podání u konkrétních látek, o nichž je známo nebo existuje podezření, že takto působí (např. organofosfáty nebo karbamáty). Zkoušky inhibice cholinesterázy musí zahrnovat alespoň měření v mozku a erytrocytech.
II.6.4.2.2.5. Bylo-li prokázáno, že látka má neuropatologický nebo neurotoxický účinek u dospělých nebo způsobuje jiné typy toxicity naznačující vliv na nervovou soustavu ve stadiu vývoje, mohou být nutné zkoušky vývojové neurotoxicity. V takovém případě je nutné se řídit pokynem OECD ke zkoušce č. 426 (18), který doporučuje metodiku, která se má používat ve studiích vývojové neurotoxicity. Zkoušky vývojové neurotoxicity stanovuje i rozšířená studie jednogenerační reprodukční toxicity (pokyn OECD ke zkoušce č. 443 (19)).
II.6.4.2.2.6. Organofosfáty se zkoušejí z hlediska zpožděné neurotoxicity testováním na slepicích, jehož součástí je měření specifické esterázy (NTE) v mozkové tkáni. Je třeba vzít v úvahu jednorázovou expozici (pokyn OECD ke zkoušce č. 418 (20)) a opakovanou expozici (pokyn OECD ke zkoušce č. 419 (21)). Zatímco studie účinku jednorázové dávky provedené podle pokynu OECD ke zkoušce č. 418 mohou umožnit pouze identifikaci účinku opožděné neurotoxicity, studie po opakovaném podání (pokyn OECD ke zkoušce č. 419) mohou umožnit identifikaci NO(A)EL nebo BMDL.
II.6.4.2.2.7. Studie neurotoxicity umožňují stanovit NO(A)EL, LO(A)EL nebo BMDL, které je třeba vzít v úvahu při určování toxikologického ADI nebo alternativního limitu.
II.6.4.3. Mikrobiologické vlastnosti reziduí
II.6.4.3.1. Možné účinky na střevní mikroflóru člověka
II.6.4.3.1.1. U látek s antimikrobiálním působením se u dávek nižších, než jsou dávky, které podle zkoušek toxicity vyvolávají toxicitu, mohou objevit antimikrobiální účinky na střevní mikroflóru člověka. U takových látek se mikrobiologický ADI stanoví v souladu s dokumentem VICH GL36: Studie pro hodnocení bezpečnosti reziduí veterinárních léčiv v potravinách: obecný přístup ke stanovení mikrobiologického ADI (22).
II.6.4.3.1.2. Údaje se použijí k odvození mikrobiologického ADI.
II.6.4.3.1.3. Rizika, která vyplývají z reziduí, musí být zřetelně odlišena od možného rizika pro veřejné zdraví spojeného s příjmem potravin živočišného původu, které obsahují rezistentní bakterie vyselektované tlakem antimikrobiální léčby.
II.6.4.3.1.4. Jak je popsáno v dokumentu VICH GL36, musí být v souvislosti se stanovením mikrobiologického ADI řešeny následující dva cílové ukazatele:
a) narušení kolonizační bariéry – první cílový ukazatel řeší otázku, zda příjem reziduí antimikrobiálně účinných látek v potravinách živočišného původu představuje riziko pro lidské zdraví v důsledku narušení funkce kolonizační bariéry normální střevní mikroflóry;
b) nárůst populace rezistentních bakterií – druhý cílový ukazatel řeší otázku, zda příjem reziduí antimikrobiálně účinných látek představuje riziko pro lidské zdraví v důsledku nárůstu populace rezistentních bakterií buď z důvodu získání rezistence původně citlivými bakteriemi, nebo z důvodu poměrného nárůstu podílu méně citlivých organismů.
II.6.4.3.1.5. Jakékoli odchylky od stanovených pokynů musí být odůvodněny a dopad musí být prodiskutován.
II.6.4.3.1.6. Není-li provedena žádná zkouška účinků na střevní mikroflóru člověka, absence takových údajů musí být vědecky odůvodněna a dopad jejich absence musí být prodiskutován.
II.6.4.4. Pozorování u člověka
II.6.4.4.1. Musí být poskytnuty veškeré dostupné údaje o zdravotních účincích zjištěných u člověka po expozici látce. Takové údaje se mohou týkat záměrné expozice člověka (např. když se látka používá v humánním lékařství) nebo nezáměrné expozice (např. zprávy o expozici při práci). Takové údaje se mohou zaměřovat na epidemiologické, farmakologické, toxikologické nebo klinické nálezy.
II.6.4.4.2. Údaje související s expozicí člověka mohou poskytnout cenné doplňující informace o celkovém toxikologickém profilu látky, stejně jako mohou poskytnout informace o porovnání citlivosti člověka a zvířat, a to i v případě, že nemohou být použity k odvození ADI. V některých případech mohou být takové údaje užitečné k podložení argumentů týkajících relevance (nebo irelevance) některých zjištění u laboratorních zvířat.
II.6.5. Zjištění jiných institucí EU nebo mezinárodních vědeckých institucí
II.6.5.1. Pokud příslušná hodnocení bezpečnosti látky uskutečnily jiné instituce EU nebo mezinárodní vědecké instituce, včetně EFSA, ECHA, JECFA a společných zasedání FAO/WHO k reziduím pesticidů (JMPR), je nutné na toto upozornit společně s dosaženými závěry.
II.6.6. Stanovení ADI nebo alternativního limitu
II.6.6.1. Stanovení ADI
ADI se obecně odvozuje z farmakologických, toxikologických nebo mikrobiologických údajů, ačkoli v případě, že existují vhodné údaje, může být odvozen z údajů týkajících se člověka.
II.6.6.1.1. Odvození toxikologického ADI
II.6.6.1.1.1. Toxikologický ADI se odvodí vydělením vybrané toxikologické NO(A)EL/BMDL faktorem nejistoty, aby byla zohledněna možná odchylka mezi druhy (tj. rozdíly citlivosti člověka a laboratorních zvířat) a odchylka v rámci druhu (tj. rozdíly citlivosti v rámci lidské populace). Faktor nejistoty lze upravit tak, aby byly dle potřeby zohledněny další nejistoty (viz níže).
II.6.6.1.1.2. Vzorec používaný ke stanovení toxikologického ADI je následující:
ADI (mg/kg živé hmotnosti/den) = NOAEL nebo BMDL (mg/kg živé hmotnosti/den) vydělený faktorem nejistoty
II.6.6.1.1.3. Musí být odůvodněn výběr NO(A)EL nebo BMDL a faktoru nejistoty.
II.6.6.1.1.4. Není-li odůvodněno jinak, odvodí se toxikologický ADI z nejnižší hodnoty NO(A)EL nebo BMDL stanovené v toxikologických studiích na nejcitlivějších druzích. Za některých okolností může být možné odůvodnění použití alternativní výchozí hodnoty (např. pokud existují údaje prokazující, že účinek zjištěný u LO(A)EL u nejcitlivějších druhů není významný pro člověka).
II.6.6.1.1.5. Používá-li se přístup referenční dávky (BMD), použije se pro odvození ADI jako výchozí hodnota BMDL. Ve většině případů se neočekává, že se výběr kritického cílového ukazatele změní, pokud se bude používat BMDL oproti přístupu NO(A)EL, jelikož se uplatňují stejná biologická kritéria.
II.6.6.1.1.6. Při stanovování standardních hodnot pro míru odezvy, pro kterou je odvozena BMDL (tj. odezva referenční dávky (BMR)), při výběru doporučených modelů dávka-odpověď a rovněž pro zpracování výsledků analýzy BMD je nutno se řídit pokyny ve vědeckém stanovisku úřadu EFSA k uplatňování přístupu referenční dávky při hodnocení rizik (23).
II.6.6.1.1.7. V souvislosti s faktory nejistoty se automaticky předpokládá, že lidé budou až desetkrát citlivější než zkoušené druhy zvířat a že rozdíl v citlivosti v rámci lidské populace bude v desetinásobném rozpětí. Proto se za předpokladu, že jsou k dispozici vhodné studie, obvykle použije faktor nejistoty 100.
II.6.6.1.1.8. Pokud výsledky studií na zvířatech naznačují teratogenní účinky při dávkách, které…
