dnes je 28.3.2024

Input:

Reklama na potraviny: 4. část - Povinnosti podle zákona o regulaci reklamy

1.9.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.5.4
Reklama na potraviny: 4. část - Povinnosti podle zákona o regulaci reklamy

Mgr. et Mgr. Bc. Jiří Hadaš, MBA

Mezi zadavateli reklamy propagující specifické komodity, například alkohol, často panuje přesvědčení, že jejich reklamu upravují pouze ta ustanovení zákona o regulaci reklamy, která se věnují přímo dané komoditě. Zadavatelé reklamy na produkty z oblasti potravinářství se tak mnohdy domnívají, že musejí respektovat jen pravidla vymezená § 5d zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. Toto je však chybný názor. Na každou reklamu se primárně vztahují všechna obecná pravidla pro reklamu a jen reklamy propagující určité, zákonem výslovně zmíněné produkty a služby podléhají ještě dalším, speciálním povinnostem.

Vedle reklamy na potraviny jsou zvláštní povinnosti zákonem o regulaci reklamy stanoveny také pro reklamu na:

  • tabákové výrobky,

  • humánní léčivé přípravky,

  • veterinární léčivé přípravky,

  • počáteční a pokračovací kojeneckou výživu,

  • alkoholické nápoje,

  • přípravky na ochranu rostlin,

  • střelné zbraně a střelivo.

Specifické regulaci podléhá rovněž reklama hazardu a činností v pohřebnictví.

Zaměřme se však nejprve na obecné požadavky na reklamu a její šíření, stanovené zákonem o regulaci reklamy.

Obecná pravidla pro reklamu musejí být splněna bez ohledu na komoditu, která je předmětem reklamního obsahu. Logicky tedy platí, že tyto povinnosti se týkají i zadavatelů reklamy na potraviny.

Obecná pravidla týkající se reklamy jsou vymezena v § 2 a § 2c zákona o regulaci reklamy.

Ustanovením § 2 zákona o regulaci reklamy se zakazuje:

a) reklama zboží, služeb nebo jiných výkonů či hodnot, jejichž prodej, poskytování nebo šíření je v rozporu s právními předpisy;

b) reklama, která je nekalou obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu (za takovou reklamu se nepovažuje umístění produktu v audiovizuálním díle nebo jiném zvukově obrazovém záznamu, splňuje-li podmínky stanovené jiným právním předpisem).

Ustanovením § 2 odst. 2 zákona o regulaci reklamy se stanovují základní podmínky pro srovnávací reklamu, resp. dané zákonné ustanovení uplatnění srovnávací reklamy umožňuje za předpokladu, že taková srovnávací reklama bude dodržovat podmínky stanovené zákonem o regulaci reklamy a také občanským zákoníkem.

Dle § 2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy se zakazuje, aby reklama byla v rozporu s dobrými mravy, zejména pak, aby obsahovala jakoukoliv diskriminaci z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti nebo napadala náboženské nebo národnostní cítění, ohrožovala obecně nepřijatelným způsobem mravnost, snižovala lidskou důstojnost, obsahovala prvky pornografie, násilí nebo prvky využívající motiv strachu. Reklama rovněž nesmí napadat politické přesvědčení.

Na základě § 2 odst. 4 zákona o regulaci reklamy je zakázáno, aby reklama podporovala chování poškozující zdraví nebo ohrožující bezpečnost osob nebo majetku, jakož i jednání poškozující zájmy na ochranu životního prostředí.

Otázka ochrany dětí před negativními dopady reklamy je řešena v § 2c zákona o regulaci reklamy. Na základě tohoto ustanovení nesmí reklama, pokud jde o osoby mladší 18 let,

a) podporovat chování ohrožující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj;

b) využívat jejich zvláštní důvěry vůči jejich rodičům nebo zákonným zástupcům nebo jiným osobám;

c) nevhodným způsobem je ukazovat v nebezpečných situacích.

Představme si jednotlivá ustanovení blíže spolu s příklady z právní a soudní praxe relevantní pro potravinářskou reklamu.

1. Zákaz reklamy na produkt šířený v rozporu s právními předpisy

První z obecných povinností dle zákona o regulaci reklamy, konkrétně § 2 odst. 1 písm. a), se týká zákazu reklamy na zboží, služby nebo jiné výkony či hodnoty, jejichž prodej, poskytování nebo šíření je v rozporu s právními předpisy.

Zákaz vyjádřený v uvedeném ustanovení má zajistit, aby činnosti, zboží či služby, které jsou považovány za protiprávní (a právní předpisy je za protiprávní označují), nebyly rovněž nabízeny formou reklamy. Jinými slovy nelze propagovat protiprávní zboží či služby.

Aby se jednalo o reklamu zakázanou podle uvedeného ustanovení, musí být zřejmé, že se nabízí zboží, služba či jiný výkon, které jsou produktem protiprávní činnosti, nebo to, že pokud se bude adresát reklamy chovat nabízeným způsobem, bude jednat protiprávně.

V oblasti reklamy na potraviny má toto ustanovení samozřejmě možnost aplikace v případě inzerce těch potravin, které jsou šířeny v rozporu s právními předpisy. Příkladem by mohla být propagace produktů z kriticky ohrožených zvířat, jakými jsou různé posilující preparáty ze slonoviny či rohů nosorožce. Tyto produkty jsou a priori zakázány a vyloučeny z prodeje a šíření.

Obdobně také může nastat situace, kdy v rámci reklamní kampaně bude šířen produkt, například potravinářský výrobek, jenž bude v průběhu kampaně shledán jako zdravotně závadný, a v souladu s rozhodnutím oprávněných orgánů bude zakázán prodej tohoto produktu a nařízeno jeho stažení z prodeje. Tato situace může nastat zcela reálně, když uvážíme, že řada výrobků je propagována v médiích v delších časových intervalech. Zadavatel by v takovémto případě měl zajistit ukončení kampaně propagující závadný produkt.

Obchodní řetězec nabízí v akci konzervované potraviny. Letáková a rozhlasová kampaň trvá po celou dobu akce v délce dvou týdnů. Na počátku akce dochází ke zjištění, že produkt je zdravotně závadný z důvodu obsahu tyfových bakterií. Dojde k nařízení stažení produktu z prodeje s okamžitou platností. Je na zadavateli zajistit nejen stažení výrobku z prodeje, ale rovněž zamezit v pokračování reklamní kampaně.

2. Nekalé obchodní praktiky

Patrně nejdůležitější úpravou obecné části zákona o regulaci reklamy ve vztahu k potravinám je ustanovení zakazující nekalosoutěžní praktiky.

Na základě § 2 odst. 1 písm. b) zákona o regulaci reklamy se zakazuje reklama, která je nekalou obchodní praktikou podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Za takovou reklamu se nepovažuje umístění produktu v audiovizuálním díle nebo jiném zvukově obrazovém záznamu, splňuje-li podmínky stanovené jiným právním předpisem zákonem o vysílání a o audiovizuálních mediálních službách na vyžádání.

Základním předpisem, na který je v zákoně o regulaci reklamy odkazováno, je zákon o ochraně spotřebitele, kde jsou vymezeny a definovány nekalosoutěžní praktiky v ustanovení § 4 tohoto zákona následovně:

  • Obchodní praktika je nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Je-li obchodní praktika zaměřena na určitou skupinu spotřebitelů, posuzuje se podle průměrného člena této skupiny (§ 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele).

  • Obchodní praktika, která může podstatně narušit ekonomické chování určité jednoznačně vymezitelné skupiny spotřebitelů, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické slabosti, věku nebo důvěřivosti zvlášť zranitelní takovou praktikou nebo výrobkem nebo službou, a to způsobem, který prodávající může rozumně očekávat, se hodnotí z hlediska průměrného člena této skupiny; tím nejsou dotčeny běžné a oprávněné reklamní praktiky zveličených prohlášení nebo prohlášení, která nejsou míněna doslovně (§ 4 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele).

  • Nekalou obchodní praktikou se rozumí zejména klamavé konání podle § 5 nebo klamavé opomenutí podle § 5aagresivní obchodní praktika podle § 5b. Obchodní praktiky, které se považují za nekalé za všech okolností, jsou uvedeny v příloze č. 1 a 2 tohoto zákona (§ 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele).

Přibližme si nyní blíže jednotlivá ustanovení upravující nekalosoutěžní praktiky spolu s relevantními příklady, konkrétně klamavá konání, klamavá opomenutí, agresivní praktiky a nekalé praktiky dle přílohy zákona.

V následujícím přehledu je komplexní výčet všech typů nekalých praktik, přestože se s některými nekalosoutěžními praktikami v potravinářské reklamní praxi nesetkáváme. Uvedené praktiky však mají univerzální platnost a mohou se v důsledku potravinářské reklamy týkat. V případě nejrelevantnějších typů nekalosoutěžních praktik je uveden bližší výklad s odkazem na případy z praxe a judikatury.

2.1 Klamavá konání

Obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci, a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil (§ 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele).

Za klamavou se podle § 5 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele považuje také obchodní praktika obsahující pravdivou informaci, jestliže vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, pokud jakýmkoli způsobem uvádí nebo je schopna uvést spotřebitele v omyl ohledně:

a) existence a podstaty výrobku nebo služby;

b) hlavních znaků výrobku nebo služby, jako jsou údaje o jejich dostupnosti, výhodách, rizicích, provedení, složení, příslušenství, poprodejním servisu a vyřizování reklamací a stížností, výrobním postupu a datu výroby nebo dodání, způsobu dodání, způsobilosti k účelu použití, možnosti použití, množství, specifikaci, zeměpisném nebo obchodním původu, očekávaných výsledcích jejich použití nebo výsledcích a provedených zkouškách nebo kontrolách;

c) rozsahu závazku prodávajícího, motivu pro obchodní praktiku a podstaty prodejního postupu, prohlášení nebo symbolu týkajících se přímého nebo nepřímého sponzorování nebo schválení prodávajícího nebo výrobku nebo služby;

d) ceny nebo způsobu výpočtu ceny anebo existence konkrétní cenové výhody;

e) nutnosti servisu, náhradního dílu, výměny nebo opravy;

f) podstaty, charakteristických rysů a práv prodávajícího nebo jeho zástupce, například jeho identifikace a majetku, způsobilosti, postavení, schválení, přidružení nebo vztahů, práv průmyslového, obchodního nebo duševního vlastnictví nebo jeho ocenění a vyznamenání;

g) práv spotřebitele, včetně práva na náhradní dodání nebo vrácení kupní ceny, vyplývajících z práv z vadného plnění nebo rizika, kterému může být vystaven.

Obchodní praktika se rovněž považuje za klamavou podle § 5 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele, pokud ve věcných souvislostech, s přihlédnutím ke všem jejím rysům a okolnostem, vede nebo může vést k tomu, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, a pokud zahrnuje:

a) jakékoli uvádění výrobku nebo služby na trh, včetně srovnávací reklamy, které vede k záměně s jiným výrobkem nebo službou;

b) jakékoli uvádění výrobku nebo služby na trh, včetně srovnávací reklamy, které vede k záměně s ochrannou známkou, obchodní firmou nebo jinými rozlišovacími znaky jiného prodávajícího;

c) nedodržení jednoznačného závazku obsaženého v kodexu chování, k jehož dodržování se prodávající prokazatelně zavázal.

Klamavé praktiky v oblasti reklamy na potraviny patří ke stěžejním problémům, zejména v případech nesprávné deklarace kvalitativních znaků potraviny. Příkladem může být falšování potravin spojené s užitím levnějších surovin, než jsou uváděny. Případy falšování potravin a s tím spojené nekalosoutěžní praktiky jsou tématem samy o sobě. Proto si představme jen krátký výčet možných klamání spotřebitele.

Příklady možného klamavého konání:

Podle zákona nelze za čokoládu považovat výrobek, který obsahuje méně než 35 % kakaové sušiny (v případě, že mluvíme o hořké čokoládě). Pokud má například propagovaný výrobek deklarováno 50 % kakaové sušiny a úřední kontrolou je zjištěno, že ve skutečnosti je tato hodnota pouze 30 %, pak bude produkt vyhodnocen jako klamavě označený.

K častým případům falšování dochází u medu, konkrétně nesprávným označením zahraničního medu za med český. I takovéto jednání je samozřejmě v rozporu s nekalosoutěžními praktikami. Dalším typickým případem je snižování deklarovaného obsahu masa u masných výrobků a nahrazování lacinějšími surovinami.

Rovněž například pro džemy jsou vyžadovány jakostní požadavky s minimálními podíly ovoce, jež musí výrobce dodržovat. Pravidelně jsou odhalovány výrobky, které tento minimální podíl nesplňují či u nichž dokonce část tohoto podílu tvoří jiné, levnější druhy ovoce.

Vraťme se však k dalším povinnostem v oblasti zákazu nekalosoutěžních praktik, neboť výše uvedená zákonná vymezení nejsou konečná. Zákon o ochraně spotřebitele definuje modely chování, které jsou vždy bez ohledu na okolnosti považovány za klamavé. Obchodní praktiky jsou vždy považovány dle přílohy č. 1 zákona o ochraně spotřebitele za klamavé, pokud prodávající:

  • Prohlašuje, že se zavázal dodržovat určitá pravidla chování (kodex chování) nebo že tato pravidla chování byla schválena určitým subjektem, ačkoli tomu tak není.

V tomto případě se jedná o pravidlo s možným širokým uplatněním. Takřka každá potravinářská společnost má v současnosti svůj vlastní kodex, který se zavazuje dodržovat. Povětšinou se jedná o závazky společenské odpovědnosti či závazky dodržování konkrétní jakosti či užitých surovin. Příkladem může být příslib využívat obnovitelné zdroje či podpora malých farmářů. Porušení takto nastolených pravidel by samozřejmě vedlo k okolnostem uvádějícím spotřebitele v omyl a mohlo by vést k postihu za klamání spotřebitele.

  • Neoprávněně používá značku jakosti nebo jiné obdobné označení.

Typickým příkladem je neoprávněné užívání značek, jakými jsou například BIO, KLASA, Regionální potravina, ČESKÝ VÝROBEK atd. Neoprávněné užití těchto značek zakládá skutkovou podstatu porušení nekalosoutěžních praktik.

  • Prohlašuje, že jemu, jeho výrobku nebo jím poskytované službě bylo uděleno schválení, potvrzení nebo povolení, ačkoli tomu tak není nebo takové prohlášení není v souladu s podmínkami schválení, potvrzení nebo povolení.

I v tomto případě se může jednat o skutek spojený s neoprávněným užíváním určitých certifikátů spojených s povolením označovat potraviny na základě jakostních značek. Tedy jak bylo uvedeno výše např. BIO.

  • Nabízí ke koupi výrobky nebo služby za určitou cenu, aniž by zveřejnil důvody, na jejichž základě se může domnívat, že nebude sám nebo prostřednictvím jiného podnikatele schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných výrobků nebo služeb za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném množství vzhledem k povaze výrobku nebo služby, rozsahu reklamy a nabízené ceny (vábivá reklama).

Zde se pozastavme u bližší specifikace tohoto zákonného požadavku. Tzv. vábivá reklama je poměrně častým lákáním zákazníků, zejména v rámci slevových akcí, kdy dochází k prezentaci výrazně cenově výhodných produktů, avšak tyto produkty jsou dostupné jen ve velmi omezeném množství, leckdy v jednotkách kusů.

Těmito slevovými akcemi se zabývaly mnohokrát správní orgány i soudy. Představme si jeden z rozsudků, který vymezuje skutkovou podstatu vábivé reklamy a významně interpretuje ustanovení týkající se skutkové podstaty spojené s vábivou reklamou. Nejvyšší správní soud v rozsudku ve věci 4 As 123/2018 uvedl, že pouhá okolnost, že zboží nabízené v rámci celostátní marketingové akce bylo rychle vyprodáno v některých prodejnách obchodního řetězce, nemůže vést sama o sobě k závěru o spáchání správního deliktu vábivé reklamy. "Je třeba se zabývat otázkou, zda prodávající mohl důvodně očekávat, že množství inzerovaného zboží nebude přiměřené. V této souvislosti je třeba respektovat prostor pro racionální a logickou podnikatelskou úvahu prodávajícího, pokud není v rozporu s požadavkem náležité profesionální péče." Jinými slovy to, že dojde k vyprodání produktu, nezakládá automaticky deliktní způsobilost a naplnění skutkové podstaty přestupku.

K tomuto pak Nejvyšší správní soud dodává, že za správní delikt vábivé reklamy by se mělo trestat: "... pouze ve zjevných, odůvodněných a potřebných případech, kdy prodávající nabízí ke koupi výrobky nebo služby již s vědomím, že nebude schopen uspokojit poptávku po nich, a především se tímto způsobem snaží nalákat zákazníky do své prodejny, aby nakoupili jiné zboží než inzerované. Nelze však takto konstruovat jakousi objektivní odpovědnost prodejce za to, že inzerované zboží bude ve všech obchodech a po celou dobu prodeje bezvýjimečně k dostání."

Jako vábivá reklama by tedy rozhodně neměla být kvalifikována "situace, kdy prodávající intenzitu své reklamy a poptávku po zboží pouze nedostatečně vyhodnotí, v důsledku čehož ho nebude mít dostatek pro všechny zákazníky, zároveň však bude pro běžného zákazníka fakticky možné zboží zakoupit po přiměřeně dlouhou dobu".

Skutkovou podstatu vábivé reklamy je tak nutno vymezit jen na případy, kdy je mezi rozsahem reklamy, následnou poptávkou po výrobcích a množstvím výrobků, které má prodávající k dispozici, zjevný nepoměr, který není možné vysvětlit např. podnikatelskou úvahou. Pro postih prodejce je tak nutno prokázat ze strany dozorového orgánu, že "množství zboží, které je v provozovně ve skutečnosti k dispozici, je ve zcela zjevném nepoměru k množství potenciálních zákazníků, které podnikatel oslovil inzercí plošně vhazovanou do poštovních schránek".

Pro učinění závěru o spáchání deliktu vábivé reklamy je ovšem podstatné, zda bylo postupováno s profesionální péčí a zda měl prodejce při zpracování reklamy důvod domnívat se, že množství nabízeného zboží nebude přiměřené. Samotná okolnost, že zboží nabízené v rámci celostátní marketingové akce bylo rychle vyprodáno v některých prodejnách obchodního řetězce, nemůže vést sama o sobě k závěru o spáchání přestupku.

Je třeba se zabývat otázkou, zda prodávající mohl důvodně očekávat, že množství inzerovaného zboží nebude přiměřené. V této souvislosti je třeba respektovat prostor pro racionální a logickou podnikatelskou úvahu prodávajícího, pokud není v rozporu s požadavkem náležité profesionální péče.1

Zmiňme ale i další obchodní praktiky, které jsou vždy považovány za klamavé: Pokud prodávající:

  • s úmyslem propagovat jiný výrobek nebo službu nabízí ke koupi výrobek nebo službu za určitou cenu a poté je odmítá ukázat spotřebiteli nebo odmítá přijetí objednávky nebo dodání výrobku nebo služby v přiměřené lhůtě nebo předvede vadný výrobek;

  • nepravdivě uvádí, že výrobek nebo služba budou nabízeny pouze po omezenou dobu nebo že budou nabízeny pouze po omezenou dobu za určitých podmínek s cílem přimět spotřebitele k okamžitému rozhodnutí, aniž by mu poskytl přiměřenou lhůtu potřebnou k informovanému rozhodnutí;

  • přislíbí poskytnout poprodejní servis spotřebiteli, s nímž před uzavřením smlouvy jednal jazykem, který není úředním jazykem členského státu, v němž se prodávající nachází, a následně poskytuje servis pouze v jiném jazyce, aniž to spotřebiteli před uzavřením smlouvy jasně sdělil;

  • tvrdí nebo vytváří dojem, že prodej výrobku nebo služby je dovolený, i když tomu tak není;

  • uvádí jako přednost nabídky práva, která vyplývají spotřebiteli přímo ze zákona;

  • využívá redakční prostor ve sdělovacích prostředcích k placené propagaci svého výrobku nebo služby, aniž by spotřebitel mohl z obsahu sdělení, z obrázků nebo zvuků jednoznačně rozpoznat, že se jedná o reklamu;

  • uvádí nesprávné údaje o povaze a míře rizika pro osobní bezpečnost spotřebitele nebo jeho rodiny, pokud si jeho výrobek nebo službu nekoupí;

  • propaguje výrobek způsobem, který u spotřebitele může vyvolat dojem, že byl vyroben určitým výrobcem, ačkoliv tomu tak není;

  • vytvoří, provozuje nebo propaguje pyramidový program, kdy spotřebitel zaplatí za možnost získat odměnu, která závisí na získání dalších spotřebitelů do programu, nikoli na prodeji nebo spotřebě výrobku;

  • učiní nepravdivé prohlášení, že zamýšlí ukončit svoji činnost nebo že přemísťuje provozovnu;

  • prohlašuje, že jím nabízené nebo prodávané výrobky nebo služby usnadní výhru ve hrách založených na náhodě;

  • nepravdivě prohlašuje, že výrobek nebo služba může vyléčit nemoc, zdravotní poruchu nebo postižení;

  • poskytuje nesprávné informace o tržních podmínkách nebo o možnosti opatřit si výrobek nebo službu, aby tak přiměl spotřebitele koupit si tento výrobek nebo službu za méně výhodných podmínek, než jsou běžné tržní podmínky;

  • nabízí výrobky nebo služby prostřednictvím soutěže o ceny, aniž by byly ceny uděleny nebo aniž by ceny odpovídaly původní nabídce nebo byla udělena odpovídající náhrada;

  • uvádí u výrobku nebo služby slova "gratis", "zdarma", "bezplatně" nebo slova podobného významu, pokud spotřebitel musí za výrobek nebo službu vynaložit jakékoli náklady, s výjimkou nezbytných nákladů spojených s reakcí na obchodní praktiku, s převzetím nebo doručením věci;

  • přiloží k propagačnímu materiálu výzvu k provedení platby, čímž vyvolá u spotřebitele dojem, že si nabízený výrobek nebo službu již objednal, ačkoli tomu tak není;

  • vyvolává dojem nebo nepravdivě uvádí, že nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo se prezentuje jako spotřebitel;

  • vyvolává dojem nebo nepravdivě uvádí, že poprodejní servis k výrobku je poskytován i v jiném členském státě, než ve kterém je výrobek prodáván.

2.2 Klamavá opomenutí

Kromě popsaných klamavých jednání jsou pod nekalosoutěžní praktiky podřazena i klamavá opomenutí dle § 5a zákona o ochraně spotřebitele. Praktiky jsou dle tohoto předpisu též klamavé, když jsou vynechány závažné informace, které průměrný spotřebitel potřebuje pro rozhodnutí o obchodní transakci, čímž pravděpodobně způsobí, že spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil.

Zákonné vymezení je následující:

  • Obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud ve svých věcných souvislostech a s přihlédnutím ke všem jejím rysům, okolnostem a omezením sdělovacího prostředku opomene uvést podstatné informace, které v dané souvislosti spotřebitel potřebuje pro rozhodnutí ohledně koupě, čímž způsobí nebo může způsobit, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně této koupě, které by jinak neučinil (§ 5a odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele).

  • Za klamavé opomenutí se také považuje, pokud prodávající podstatné informace uvedené v odstavci 1 zatají nebo poskytne nejasným, nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem nebo v nevhodný čas vzhledem k okolnostem popsaným v odstavci 1 anebo neuvede obchodní záměr obchodní praktiky, není-li patrný ze souvislosti, a pokud to v obou případech vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.

  • Nejsou-li patrné ze souvislostí, považují se v případě nabídky ke koupi za podstatné informace:

a) hlavní znaky výrobku nebo služby v rozsahu odpovídajícím danému sdělovacímu prostředku, jakož i výrobku nebo službě;

b) adresa a totožnost prodávajícího nebo osoby, která jedná jeho jménem nebo na jeho účet;

c) cena včetně daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, nebo pokud z povahy výrobku nebo služby vyplývá, že cenu nelze rozumně stanovit předem, způsob jejího výpočtu, a případně i veškeré další platby za dopravu nebo dodání, nebo pokud tyto platby nelze rozumně stanovit předem, skutečnost, že k ceně mohou být účtovány takové další platby;

d) ujednání o platebních podmínkách, dodání, plnění a vyřizování reklamací a stížností, pokud se odchylují od požadavků odborné péče;

e) právo na odstoupení od smlouvy nebo ukončení závazku, pokud tato práva existují, a podmínky jejich uplatnění.

  • Informace, jejichž uvedení je povinné podle právních předpisů provádějících právo Evropské unie2, které se týká obchodních sdělení, včetně reklamy nebo uvádění na trh, se považují za podstatné v rozsahu stanoveném právem Evropské unie.

  • Pokud sdělovací prostředek, jímž se obchodní praktika šíří, klade omezení na prostor a čas, je třeba při rozhodování o tom, zda došlo k opomenutí informací, vzít v úvahu tato omezení i veškerá opatření, která prodávající přijal k zajištění přístupu spotřebitelů k informacím jinými prostředky.

2.3 Agresivní praktiky

Agresivní obchodní praktiky se snaží prostřednictvím prvku agrese přivodit soutěžiteli prospěch, kterého by bez

Nahrávám...
Nahrávám...