Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

BRC 7: Nová verze světové normy pro bezpečnost potravin

19.5.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.4.5
BRC 7: Nová verze světové normy pro bezpečnost potravin

Ing. Petra Šotolová

V lednu 2015 vyšla nová, již 7. verze mezinárodního standardu Světová norma pro bezpečnost potravin, zkráceně známého jako „BRC standard”. Vydavatelem a vlastníkem standardu je organizace BRC – British Retail Consorcium, Britské sdružení maloobchodníků, které ji vypracovalo ve spolupráci s certifikačními společnostmi a výrobci potravin a akreditačním orgánem UKAS (United Kingdom Accreditation Service). První verze této normy byla vydána již v roce 1998, což z ní činí jednu z nejstarších mezinárodních norem vydávaných sdružením maloobchodníků pro nezávislou produktovou certifikaci. Cílem standardu bylo již od první verze sjednocení požadavků na systém řízení kvality a bezpečnosti ve výrobě potravin a vytvoření jednotného dobrovolného standardu aplikovatelného pro všechny výrobce potravin. Požadavky standardu jsou platné a použitelné celosvětově, což je velmi významné pro zajištění bezpečnosti v celém řetězci dodavatelů.

Světová norma pro bezpečnost potravin je platná pouze pro výrobce potravin a nápojů, nicméně agentura BRC vypracovala v průběhu let mnoho dalších standardů pokrývajících další oblasti související s výrobou a distribucí potravin, jako například výrobu primárních obalových materiálů pro potravinářství (Světová norma pro balení a obalové materiály, 1. vydání v roce 2011, aktuálně platná verze 4, vydána v únoru 2011), nebo standard pro logistické operace (Světová norma pro skladování a distribuci, 1. vydání v roce 2006, aktuálně platné 2. vydání ze září 2010); další normou je např. Světová norma pro zprostředkovatele a obchodníky. V roce 2003 vydala agentura BRC i standard pro nakládání s nepotravinářským zbožím, Světovou normu pro spotřební zboží, které se týká výroby a kompletace širokého spektra nepotravinářského zboží, jako jsou drogerie, elektrické spotřebiče, nábytek, textil apod.

Verze 7 tohoto standardu byla vydána v lednu 2015 a nabývá účinnosti 1. července 2015. Do této doby jsou audity prováděny podle požadavků verze 6 standardu.

Samotný standard je rozdělen do 4 základních kapitol:

  • Systém správy bezpečnosti potravin, který tvoří úvod a shrnuje výhody vyplývající z certifikace systému;

  • Požadavky světové normy pro bezpečnost potravin, kde jsou přehledně uspořádány samotné požadavky na systém řízení bezpečnosti potravin;

  • Protokol auditu, kde jsou shrnuty informace o průběhu certifikačního auditu, a pravidla pro udělení certifikátu;

  • Správa a řízení schématu, která udává požadavky na certifikační společnosti.

Dále zahrnuje celkem 10 příloh, jež např. definují požadavky na kvalifikaci auditorů standardu, stanovují jednotlivé kategorie výrobků, poskytují příklady důkazů, které je nutné poskytnout o odstranění nesrovnalostí a o nápravných opatřeních, a v neposlední řadě také shrnují pokyny pro stanovení míry rizika pro jednotlivé zóny výroby.

Pro účely tohoto textu byla použita oficiální verze standardu v českém jazyce, poskytovaná BRC agenturou. Některé výrazy v textu se proto liší od dosud obecně používaných, např. pro neshodu je zde používán termín nesrovnalost, tj. malá neshoda je přeložena jako menší nesrovnalost, velká neshoda jako závažná nesrovnalost. Také další termíny v sekci požadavků standardu se liší od obecně používaných, např. „možnosti zpětného vysledování” pro sledovatelnost, „zavázanost vyššího vedení” pro závazek vedení, „nepřetržité zlepšování” pro neustálé zlepšování apod. V některých bodech standard ale používá termíny, které jsou v češtině vyhrazeny pro jiné účely, např. při překladu termínu hazard jako riziko, ačkoliv obecně uznávaný překlad tohoto termínu je nebezpečí.

Postup certifikace

Standard v přehledné tabulce shrnuje všechny potřebné kroky nejen pro nového žadatele pro dosažení certifikace systému podle této normy.

Při plánování auditu je nezbytné učinit mimo jiné i rozhodnutí o druhu auditu – tj. přihlášení do programu neohlášených auditů nebo setrvání v programu ohlášených auditů. Standard totiž nabízí možnost volby mezi třemi schématy certifikace, tj. mezi programem ohlášených auditů, programem neohlášených auditů a programem světových trhů BRC. Posledně jmenovaný je nejvhodnější pro společnosti ještě necertifikované, jejichž systém je teprve ve fázi příprav, a také pro společnosti velmi malé, kde aplikace všech požadavků standardu na certifikaci není praktická. Tvoří jakýsi předstupeň plné certifikace, jelikož umožňuje absolvovat audit na tzv. základní nebo střední úrovni požadavků BRC a získat tak čas pro plnou certifikaci, ale současně demonstrovat oficiálně snahu o certifikaci systému podle standardu BRC.

Po výběru certifikačního orgánu je nutné poskytnout o společnosti informace nezbytné pro výběr kvalifikovaného auditora pro danou oblast výroby, pro výpočet délky auditu dle rozsahu prováděných činností a pro plánování termínu auditu s ohledem na prováděné činnosti, případně již existující certifikáty. Pro účely získání těchto informací má většinou certifikační společnost zpracované tzv. předauditní dotazníky, kde žadatel vyplní důležité informace o společnosti, např. souhrn identifikovaných kritických bodů (CCP), jednoduchý plán provozu, diagram průběhu výroby, seznam skupin výrobků, plán směn, a dále počet zaměstnanců, velikost výrobních prostor, počet plánů HACCP atd.

Rozsah auditu je jasně definován v auditní zprávě spolu s případnými výjimkami, které musejí být předem odsouhlasené certifikačním orgánem. Z rozsahu auditu není možné vyjmout žádné části procesu nebo normy. Výjimka může být udělena pouze v případě, že vyňaté výrobky jsou jasně rozlišitelné od těch, které jsou v rámci rozsahu certifikace, a jsou vyráběny ve fyzicky oddělené části provozu. Auditor musí zároveň posoudit, zda vyloučené oblasti certifikace nemohou znamenat riziko pro výrobky v rámci rozsahu certifikace. Rozsah auditu musí být stanoven před auditem a není možné ho měnit v jeho průběhu.

Doba auditu je plánována s ohledem na rozsah prověřovaných činností, velikost provozu a zvolený typ auditu a pro její stanovení slouží kalkulačka, přístupná na webových stránkách BRC. Běžná doba auditu je 2–3 dny (po 8 hodinách), pro všechna schémata certifikace, minimální doba auditu je 2 dny. Některé faktory mohou ovlivnit dobu auditu, a to např. stáří provozu, komunikační problémy (jazykové), složitost výrobního procesu, ale neměly by mít vliv na stanovení doby auditu z více než 30 %.

Frekvence auditů v dalších letech po prvním auditu je závislá na získané klasifikaci (AA, A, B, C, D) a je stanovena na 6 nebo 12 měsíců. Pro stanovení termínu dalšího auditu jsou ve standardu přesně stanovená pravidla, která souvisejí se zvoleným schématem – ohlášených nebo neohlášených auditů.

Plánování ohlášeného auditu

V rámci schématu s ohlášeným datem auditu je nutné, aby v době auditu společnost vyráběla pokud možno co nejširší sortiment výrobků spadajících do rozsahu certifikace. Pokud se některý významný proces ve výrobě provádí pouze během určité části roku, je nutné pro jeho posouzení provést samostatný audit. Termín auditu je vždy stanoven tak, aby se konal v průběhu 28denní lhůty až do termínu 6 nebo 12 měsíců od původního auditu. Po dohodě lze audit provést dříve než v tomto intervalu, certifikát však bude vydán opět s platností 6 nebo 12 měsíců dle získané klasifikace. Standard také definuje okolnosti, za kterých je možné provést audit v termínu pozdějším, než je stanoveno, s tím, že platnost certifikátu není ohrožena. Tyto okolnosti zahrnují např. audit sezónní výroby, kdy je sezóna opožděna např. kvůli počasí, a dále přírodní katastrofy v oblasti, nemožnost cestovat na dané pracoviště (např. kvůli vydatnému sněžení) apod.

Plánování neohlášených auditů

Program neohlášených auditů je nově k dispozici všem společnostem, bez ohledu na předchozí klasifikaci, společnost pak obdrží klasifikaci AA+, A+, B+, C+, D+ podle typu a počtu nesrovnalostí identifikovaných během auditu. Pro tento program jsou stanoveny dvě možnosti provedení auditu, a to úplný neohlášený audit a dvoudílný neohlášený audit.

Při volbě úplného neohlášeného auditu proběhne na pracovišti jeden úplný neohlášený audit ve stanovené délce, jenž plně nahrazuje audit plánovaný. Termín auditu nesmí společnost znát dopředu a může být kdykoliv během intervalu 3 měsíce–12 měsíců od data posledního auditu, typicky probíhá v posledních 4 měsících cyklu. K této volbě se musí společnost přihlásit nejpozději do 3 měsíců od data posledního auditu. Společnost si může zvolit v průběhu roku 15 dní, kdy nebude připravena podstoupit neohlášený audit, tato data musí minimálně 4 týdny předem nahlásit společně s důvodem nedostupnosti certifikačnímu orgánu. Důvodem může být např. návštěva zákazníka, a pokud není dostatečný, může být certifikační společností zpochybněn. Plánované odstávky, svátky a celozávodní dovolené, během kterých neprobíhá výroba, musejí být také předem ohlášeny certifikační společnosti, a nezahrnují se do daného 15denního limitu. Společnost musí v ostatní dny auditora vždy přijmout, v opačném případě nese náklady na jeho činnost a musí se vrátit k programu ohlášených auditů, případně může být její certifikát pozastaven nebo odebrán. Do zhruba 30 minut od příjezdu auditora do společnosti by měla začít kontrola v provozu.

Pokud společnost zvolí druhý typ neohlášených auditů, dvojdílný neohlášený audit, jsou požadavky normy rozděleny do dvou samostatných auditů, a pro tyto účely jsou v normě barevně rozlišeny – červeně pro 1. část auditu, zeleně pro druhou část auditu, některé požadavky jsou posuzovány při obou auditech a jsou značeny oběma barvami. První audit probíhá vždy

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: