dnes je 20.5.2024

Input:

Časté chyby v označování potravinářských produktů

20.6.2023, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.6.27
Časté chyby v označování potravinářských produktů

doc. Ing. Kamila Míková, CSc.

Mezi priority evropského potravinového práva patří zajištění vysokého stupně ochrany zdraví a zájmů spotřebitele (bezpečné potraviny), právo spotřebitelů na informace, zajištění volného pohybu zboží v rámci společného evropského trhu a garance rovných podmínek na trhu ES. Pro poskytování informací spotřebitelům má označování potravin klíčový význam. Podává zásadní informace o potravině (složení, výživové údaje, alergeny), čímž umožňuje snadný výběr potraviny s přihlédnutím k individuálním potřebám, jako jsou zdravotní, hospodářská, environmentální, sociální a etická hlediska. Zároveň zajišťuje eliminaci možných klamavých údajů, neboť nesprávné označení a z něj plynoucí nevhodné použití potravin je potenciálním nebezpečím pro spotřebitele. V neposlední řadě je označování potravin i jeden z marketingový nástrojů, kde však dochází často k uvádění údajů, které jsou v rozporu s platnými legislativními předpisy ve snaze jednoznačně odlišit daný produkt od konkurence.

Právní předpisy

Označování potravin patří mezi nejsložitější oblasti v rámci potravinového práva v Evropské unii. Požadavky na označování potravin jsou upraveny jednak na horizontální úrovni, kdy jsou stanoveny obecné požadavky platné pro všechny potraviny, a dále na vertikální úrovni, kdy v různých právních předpisech (komoditní vyhlášky, nařízení) se stanoví zvláštní požadavky pro určité druhy potravin. Klíčovým dokumentem je Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 1169/2011, které stanovuje obecné zásady, požadavky a povinnosti v oblasti informací o potravinách, zejména pokud jde o označování potravin. Toto nařízení platí pro balené potraviny (nebalené a zabalené potraviny jsou předmětem národní legislativy ≈ zákon 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích, vyhláška 417/2016 Sb.) a vztahuje se na provozovatele potravinářských podniků ve všech fázích potravinového řetězce, kde se jejich činnosti týkají poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Použije se na všechny potraviny určené pro konečného spotřebitele, včetně potravin dodávaných zařízeními společného stravování a potravin určených k dodání do těchto zařízení.

Zásady pro povinné informace o potravinách se týkají především informací o složení, vlastnostech nebo jiných charakteristikách dané potraviny a informací o bezpečném použití dané potraviny. Informace o potravině musí být přesné, jasné, spotřebitelům snadno srozumitelné, nesmějí být klamavé nebo uvádět spotřebitele v omyl. S výhradou odchylek stanovených v právních předpisech Unie, které se vztahují na přírodní minerální vody a na potraviny určené pro zvláštní výživu, nesmějí informace o potravině připisovat jakékoli potravině vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit, ani na tyto vlastnosti odkazovat.

Údaje nad rámec povinných údajů mohou být často zavádějící, neboť spotřebitel nemá na první pohled možnost rozeznat, co je povinný údaj nebo garantovaná značka a co je pouze tvrzení výrobce, které tvrzení je opodstatněné a které je zbytečné nebo zavádějící případně i klamavé. Příliš mnoho nepovinných informací vede k nepřehlednosti, spotřebitel se neorientuje, a proto údaje často ani nečte. Cílem legislativních předpisů je informovat o tom, jaké složky potravina obsahuje, podle nařízení (EU) 1169/2011 je povinnost uvádět v seznamu složek všechny složky stanovené v okamžiku jejich použití při výrobě potraviny bez ohledu na množství. Smyslem nařízení naopak není uvádět, co potravina neobsahuje, pokud některá složka nebo živina uvedena ve složení není, tak je automaticky zřejmé, že ji potravina neobsahuje a není nutné to uvádět. To platí nejen pro texty na obalech potravin, ale i pro související reklamu a obchodní úpravu potravin, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení.

Kde vzniká nejvíce chyb?

V nařízení (EU) 1169/2011 jsou některé požadavky formulovány konkrétně a jednoznačně, např. co jsou povinné údaje, jak se uvádí výživové údaje apod., ale některé požadavky jsou formulovány obecně, takže dochází k nejasnostem a někdy i k nesprávné interpretaci. Nejvíce chyb vzniká nedodržováním obecných požadavků článku 7 nařízení, kde se uvádí, že informace o potravinách nesmějí být zavádějící, zejména:

1. pokud jde o charakteristiky potraviny, a zvláště o její povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo provenience, způsob výroby nebo získání;

2. připisováním účinků nebo vlastností, které dotčená potravina nemá;

3. vyvoláváním dojmu, že dotčená potravina má zvláštní charakteristiky, pokud všechny podobné potraviny mají ve skutečnosti stejné charakteristiky, zejména výslovným zdůrazňováním přítomnosti nebo nepřítomnosti určitých složek nebo živin;

4. vyvoláváním dojmu na základě vzhledu, popisu nebo vyobrazení, že je přítomna určitá potravina nebo složka, ačkoli ve skutečnosti byla určitá přirozeně se vyskytující součást nebo běžně používaná složka v této potravině nahrazena odlišnou součástí nebo složkou.

Nejčastěji jsou porušovány požadavky bodu 3 týkající se vyvolávání dojmu, že dotčená potravina má zvláštní charakteristiky, pokud všechny podobné potraviny mají ve skutečnosti stejné charakteristiky, zejména výslovným zdůrazňováním přítomnosti nebo nepřítomnosti určitých složek nebo živin. Tvrzení o nepřítomnosti přídatné látky nebo jiné složky nesmí být uváděno u těch skupin potravin, u kterých platné právní předpisy použití určitých přídatných látek nebo složek zakazují. Jako příklad lze uvést tvrzení o nepřítomnosti konzervantů a barviv u medu, konzervantů u bílého jogurtu, barviv u kečupů, nepřítomnosti GMO (je povinnost deklarovat přítomnost GMO, ne nepřítomnost) apod. Takováto tvrzení jsou klasifikována jako snaha o povyšování výrobku nad srovnatelnými konkurenčními výrobky a vyvolávání dojmu, že daný výrobek je lepší než ostatní srovnatelné výrobky, čímž se uvádí spotřebitel v omyl. Pokud výrobce přesto chce uvést, že jeho výrobek neobsahuje některé přídatné látky nebo jiné složky, pak musí připojit popisnou informaci o tom, že tyto látky neobsahují ani ostatní srovnatelné výrobky, např. Bílý jogurt bez konzervantů stejně jako ostatní bílé jogurty nebo Všechny bílé jogurty neobsahují konzervanty. Výjimkou je situace, kdy je určitá přídatná látka do konkrétní potraviny povolena, ale výrobce ji nepoužije. Pak může na svém výrobku deklarovat její nepřítomnost. Např. do hořčice lze používat jako konzervant kyselinu benzoovou, což někteří výrobci využívají, ale někteří ne, a ti pak mohou deklarovat, že jejich hořčice je bez konzervantů.

Označení potraviny by nemělo vyvolávat pochybnosti o bezpečnosti nebo výživové přiměřenosti jiných potravin, takže např. označení potraviny by nemělo navozovat dojem, že potraviny neobsahující určitá aditiva jsou bezpečnější než potraviny s těmito aditivy nebo tvrzení, že potravina neobsahuje nebezpečná "éčka" (neexistuje kategorie "umělých" nebo "nebezpečných" éček).

Často se opakující chyba

Často se opakující chybou je tvrzení o nepřítomnosti lepku nebo laktózy. V obou případech jsou legislativně stanoveny limity, kdy lze uvádět, že se jedná o bezlepkovou nebo bezlaktózovou potravinu. V případě lepku lze podle nařízení (EU) 828/2014 tvrzení "bez lepku" použít pouze tehdy, neobsahuje-li potravina ve stavu, v němž je prodávána konečnému spotřebiteli, více než 20 mg/kg lepku. Označení "BEZ LEPKU" je primárně určeno pro potraviny, které neobsahují pšenici, ječmen, žito, oves nebo jejich křížence (i když je lze očekávat) a obsahují jiné složky nahrazující pšenici, ječmen, žito a oves (tzn. přirozeně bezlepkové suroviny). Údaj "bez lepku" nebo logo přeškrtnutého klasu je možné v označování potravin určených pro běžnou spotřebu deklarovat za podmínky, že byl ve výrobku snížen obsah lepku jedné nebo několika složek obsahujících lepek na hodnotu < 20 mg/kg nebo v něm byly nahrazeny složky obsahující lepek jinými složkami, jež jsou přirozeně bezlepkové (např. pohanka, amarant, rýže). Symbolem přeškrtnutého klasu nesmí být označeny produkty přirozeně bezlepkové a nezpracované jako obilná zrna z rýže a kukuřice, maso, ryby, vejce, mléko a mléčné výrobky, kojenecká výživa, zelenina a luštěniny, ořechy, semena, ovoce, nápoje, sladidla, tuky, ocet a koření a aromatické byliny. Jako příklad lze uvést chybné uvádění přeškrtnutého klasu na ovoci, u sardinek, u čokolád apod. protože jsou to přirozeně bezlepkové potraviny nebo např. u šunky nejvyšší jakosti nebo dalších masných výrobků, kde je zakázáno použití rostlinných bílkovin. U takovýchto potravin lze pouze uvést, že jsou přirozeně bezlepkové.

Obdobné zásady platí i pro laktózu, kdy jsou legislativně definovány potraviny s nízkým obsahem laktózy nebo bezlaktózové (vyhláška 54/2004 Sb. v aktuálním znění). Potraviny bezlaktózové mohou obsahovat nejvýše 10 mg laktózy ve 100 g nebo 100 ml potraviny ve stavu určeném ke spotřebě, potraviny s nízkým obsahem laktózy nejvýše 1 g laktózy ve 100 g nebo 100 ml potraviny ve stavu určeném ke spotřebě. Hlavním zdrojem laktózy jsou mléko a mléčné produkty (jogurt, tvaroh, smetana, sýry, máslo, kefír, syrovátka, podmáslí, pudink, pomazánkové máslo), a proto se výše uvedená tvrzení mohou vztahovat pouze k nim, u jiných, přirozeně bezlaktózových potravin, se opět jedná o porušení čl. 7 nařízení (EU) 1169/2011.

Problematika použití některých přívlastků

Problematické je též používání některých přívlastků, které jsou definovány a povoleny prováděcím právním předpisem jen pro určité výrobky, jako např. "čerstvý" nebo "přírodní", které lze použít pro čerstvé máslo, čerstvé mléko, čerstvé ovoce a zelenina, čerstvé pečivo, přírodní sýr, přírodní ovocná šťáva, protože tyto názvy jsou definovány legislativními předpisy, ale nelze je používat obecně. Výrazy typu novinka, nová receptura či prababiččina volba nejsou pro nadstandardní kvalitu směrodatné, protože z pohledu předpisů výrobce k ničemu nezavazují. Používání slov jako extra, prima nebo speciál už jistý závazek pro dané potraviny ukrývá a předpisy definují, kdy se smí na etiketě objevit (např. vyšší jakost čokolády může být na obalu vhodně vyjádřena například slovy “extra“, “vysoká jakost“ apod. a doplněna popisem nebo informacemi o příslušných jakostních parametrech daných vyhláškou). Dále nelze používat odvozené nebo zdrobnělé názvy, což může vést k záměně s potravinami vymezenými právními předpisy (máslo X máslíčko, luncheon meat X lunchmeat). Některé výrazy, které nejsou omezeny legislativou, např. domácí, vhodné pro děti apod. lze použít, pokud budou řádně odůvodněny, popřípadě doplněny popisnou informací, která spotřebiteli vysvětlí, proč je potravina deklarována jako například "vhodná pro děti", domácí, tradiční nebo "superpotravina". Důkazní břemeno je na dotyčném PPP.

Obecně platí, že informace o potravinách nesmí obcházet legislativní požadavky, obsahovat údaje, jejichž pravdivost nelze dokázat, nesmí uvádět spotřebitele v omyl a označení potravin nesmí vést k záměně běžných potravin s potravinami pro zvláštní výživu (např. údaj dietní).

Chyby v uvádění látek vyvolávajících alergie

Další důležitou oblastí, kde dochází k chybnému označování, je uvádění látek vyvolávajících alergie nebo nesnášenlivost (alergenů). Je-li na obalu potraviny uveden

Nahrávám...
Nahrávám...