3.3.1
Krátké dodavatelské řetězce a jejich benefity
prof. Dr. Ing. Milada Šťastná
21. století přináší nejen zemědělcům, ale i výrobcům potravin (prvovýrobcům) celou řadu výzev, na které musejí reagovat. Z těch významnějších je to Zelená dohoda pro Evropu (GreenDeal), kde jsou jednou z priorit zdravé, cenově dostupné potraviny, a Strategie "od zemědělce ke spotřebiteli" (Farm to Fork), což je nový komplexní přístup k tomu, jak Evropané oceňují udržitelnost potravin. Představuje příležitost pro zlepšení životního stylu, zdraví a životního prostředí. Pokud se vytvoří příznivé potravinové prostředí, které usnadní volbu zdravého a udržitelného stravování, napomůže to zdraví a kvalitě života spotřebitelů a sníží se náklady na zdravotní péči v celé společnosti.
Strategie "od zemědělce ke spotřebiteli" stanovuje konkrétní cíle transformace potravinového systému EU, mimo jiné omezit používání pesticidů a s tím související rizika o 50 %, snížit používání hnojiv o nejméně 20 %, snížit prodej antimikrobiálních látek používaných pro hospodářská zvířata a akvakulturu o 50 % a dosáhnout toho, aby bylo 25 % zemědělské půdy obděláváno podle pravidel ekologického zemědělství. Navrhuje rovněž ambiciózní opatření, která zajistí, aby zdravá varianta byla pro občany EU ta nejjednodušší, a to včetně lepšího označování, které by více vyhovovalo informačním potřebám spotřebitelů, pokud jde o zdraví a udržitelné potraviny (tisková zpráva Evropské komise z 2. května 2020).
NahoruKrátké dodavatelské řetězce
Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1305/2013 ze dne 17. prosince 2013 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) definuje "krátký dodavatelský řetězec" jako dodavatelský řetězec zahrnující omezený počet spolupracujících hospodářských subjektů, přispívajících k místnímu hospodářskému rozvoji a úzkým geografickým a sociálním vztahům mezi producenty potravin, zpracovateli a spotřebiteli.
O takový potravinový systém je značný zájem, protože reaguje na řadu potřeb a příležitostí, jak zemědělců, tak spotřebitelů. Rozvoj různých typů krátkých dodavatelských řetězců potravin (tj. přímý prodej jednotlivci a/nebo kolektivní přímý prodej, partnerství – komunitou podporované zemědělství) je jedním z přístupů společné zemědělské politiky ke zlepšení konkurenceschopnosti v Evropě.
Krátké potravinové dodavatelské řetězce / Short Food Supply Chains (SFSC) byly zavedeny souběžně s konvenčními potravinami, kde hrají klíčovou roli v nově vznikajících potravinových sítích, které průběžně vznikají jako alternativa ke globalizovanému agropotravinářskému modelu.
Rozmanitost forem existujících po celém světě (např. bedýnkové systémy, farmářské trhy, prodej ze dvora, spotřební družstva, internetový prodej, vlastní produkce, maloobchod atd.) vzbudily rostoucí zájem ze strany akademické sféry a tvůrců politik vzhledem k povaze těchto iniciativ, jakož i pro jejich socioekonomický, územní a environmentální rozsah.
Krátké dodavatelské řetězce cílí především na lokální produkty. Co lze tedy chápat pod pojmem lokální?
Oficiální definice krátkých dodavatelských řetězců neexistuje, ale na tento koncept lze nahlížet ze tří stran:
1) Vzdálenost mezi místem, kde bylo jídlo pěstováno, a místem, kde se prodává nebo konzumuje. Podle definice přijaté americkým Kongresem v zákoně o potravinách, ochraně a energetice z roku 2008 je celková vzdálenost, kterou lze produkt přepravit a stále jej považovat za "místně nebo regionálně vyráběný zemědělský potravinářský výrobek", menší než 400 mil od původu nebo ve státě, ve kterém je vyroben. Běžná definice používaná běžnou populací však považuje jídlo za "místní", pokud bylo pěstováno do 100 mil nebo ve státě (www.transparency-one.com).
Existují také soukromé iniciativy, které považují referenční údaj za přijatelnou vzdálenost pro lokální potravinu/produkt. Např. v Nizozemsku stanoví za lokální okruh 40 kilometrů od supermarketu / prodejního místa v závislosti na dostupnosti produktů (www.foodlinkscommunity.net).
2) Přímý prodej spotřebiteli. Někteří lidé definují místní potraviny jako produkty zakoupené přímo z farmy, a to buď na farmě samotné, nebo na farmářském trhu.
3) Ekologický rozměr. Ještě jiní odkazují na vlastnosti prostředí, kde se potraviny pěstují, když definují "místní jídlo". Například že v konkrétní oblasti se potraviny pěstují v klimatu A, s půdním typem B, systémem povodí typu C a druhem D. Jakákoli potravina vyrobená ve stejném prostředí by byla považována za místní v dané oblasti, dokonce pokud jídlo pochází z větší vzdálenosti.
Obecně lze říci, že lidé mají tendenci vnímat místní potraviny jako "lepší" a dávají přednost místnímu nákupu, přestože rizika stále existují. V posledních letech se zvyšuje počet malých farem a malých producentů na trhu, což znamená zvýšení počtu partnerů, kteří mohou být zahrnuti do dodavatelského řetězce. Jelikož spotřebitelé chtějí více informací o tom, odkud jejich potraviny pocházejí, je nezbytné zachovat transparentní tok informací mezi všemi partnery v dodavatelském řetězci.
NahoruEvropské benefity
Evropští zemědělci, rybáři a producenti akvakultury hrají při přechodu na spravedlivější a udržitelnější potravinový systém klíčovou úlohu. V rámci společné zemědělské politiky a společné rybářské politiky získají z nových zdrojů financování a ekorežimů podporu na zavádění udržitelných postupů. Vytvoření evropské ochranné známky přinese nové obchodní příležitosti a diverzifikaci zdrojů příjmů evropských zemědělců a rybářů.
Přechod na udržitelné potravinové systémy je rovněž obrovskou ekonomickou příležitostí. Očekávání občanů se vyvíjejí a iniciují významné změny na trhu s potravinami. To představuje příležitost nejen pro zemědělce, rybáře a producenty akvakultury, ale rovněž pro zpracovatele potravin a stravovací služby. Tato transformace jim umožní učinit z udržitelnosti svou obchodní značku a zajistit budoucnost potravinového řetězce EU dříve, než tak učiní jejich konkurenti mimo EU. Přechod k udržitelnosti nabízí výhodu "prvního tahu" pro všechny aktéry potravinového řetězce EU.
Udržitelný potravinový systém musí lidem zajistit dostatečné a rozmanité dodávky bezpečných, výživných, cenově dostupných a udržitelných potravin za všech okolností, mimo jiné i v době krize.
Jelikož je potravinový hodnotový řetězec složitý a je do něj zapojeno mnoho aktérů, krize jej ovlivňují mnoha různými způsoby. Přestože obecně byly dodávky potravin dostatečné, tato pandemie přinesla řadu problémů jako logistické narušení dodavatelských řetězců, nedostatek pracovních sil, ztrátu některých trhů, změnu spotřebitelských návyků, které měly dopad na fungování potravinových systémů. Tato situace je bezprecedentní a potravinový řetězec se každý rok potýká stále více s hrozbami, jako jsou opakující se sucha, záplavy, lesní požáry, ztráta biologické rozmanitosti a noví škůdci. Když se zvýší udržitelnost producentů potravin, v konečném důsledku se zvýší i jejich odolnost.
Zpracovatelé potravin, provozovatelé stravovacích služeb a maloobchodníci utvářejí trh a ovlivňují rozhodování spotřebitelů při výběru potravin prostřednictvím typů a nutričního složení potravin, které produkují, prostřednictvím výběru svých dodavatelů, metod produkce a balení, dopravy a marketingových praktik.
Daňové pobídky by měly rovněž napomáhat transformaci směrem k udržitelnému potravinovému systému a motivovat spotřebitele k tomu, aby si zvolili udržitelnou a zdravou stravu. Návrh Komise týkající se sazeb DPH by mohl členským státům umožnit cílenější využívání sazeb, například v zájmu podpory ekologicky pěstovaného ovoce a zeleniny. Daňové systémy EU by měly rovněž usilovat o zajištění toho, aby cena různých potravin odrážela jejich skutečné náklady, pokud jde o využívání omezených přírodních zdrojů, znečištění, emise skleníkových plynů a další vnější dopady na životní…
