Vývoj situace na trhu s mlékem a mléčnými výrobky a provedení ustanovení balíčku předpisů týkajících se mléka

3.1.4

Vývoj situace na trhu s mlékem a mléčnými výrobky a provedení ustanovení balíčku předpisů týkajících se mléka

Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova

 Nahoru1. Oblast působnosti

Balíček předpisů týkajících se mléka ^{1 2} zveřejněný v březnu 2012 (a dále začleněný do nařízení (EU) č. 1308/2013 ³ – "nařízení o společné organizaci trhů" – je soubor právních ustanovení, která jsou v platnosti od 3. října 2012 a jejichž platnost potrvá do 30. června 2020.

Ustanovení čl. 225 písm. b) nařízení o společné organizaci trhů uvádí, že Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě dvě zprávy, jednu do 30. června 2014 a druhou do 31. prosince 2018. Zprávy by měly zahrnovat vývoj na trhu v odvětví mléka a mléčných výrobků a zejména dopad článků 148 až 151, čl. 152 odst. 3 a čl. 157 odst. 3 ("ustanovení balíčku předpisů týkajících se mléka") a hodnotit dopady na producenty mléka a produkci mléka ve znevýhodněných regionech v souvislosti s obecným cílem zachovat v těchto regionech produkci. Zprávy by měly také zahrnovat možné pobídky, jež by zemědělce vedly k uzavírání dohod o společné produkci, spolu s případnými vhodnými návrhy.

První z těchto dvou zpráv vyžadovaných nařízením byla přijata Komisí dne 13. června 2014 ⁴ . 

Komise vzhledem k obtížné situaci na trhu navrhla na mimořádném zasedání Rady pro zemědělství a rybolov konaném dne 7. září 2015 ⁵ , aby zpráva o balíčku předpisů týkajících se mléka, původně plánovaná na rok 2018, byla předložena již v roce 2016.

Slovenské předsednictví si vyhradilo fungování dodavatelského řetězce jako prioritu po dobu svého trvání ve druhé polovině roku 2016 a toto téma bylo prozkoumáno pracovní skupinou pro zemědělské trhy (AMTF).

Tato zpráva vychází z odpovědí členských států na dotazník a z oznámení uvedených v prováděcích pravidlech ⁶ . Zdrojem pro analýzu byla také data z nezávislé studie o organizacích producentů v rámci ustanovení balíčku opatření týkajících se mléka zadané Institutu pro perspektivní technologické studie Společného výzkumného střediska.

 Nahoru2. Vývoj situace na trhu v odvětví mléka a mléčných výrobků

Poté, co v odvětví mléka došlo na přelomu let 2013 a 2014 k historickému nárůstu cen mléka a mléčných výrobků, vstoupilo toto odvětví do fáze celosvětové nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou, která charakterizovala trh po celý rok 2015 i v první polovině roku 2016. Zatímco světová poptávka utrpěla vlivem zavedení ruského zákazu dovozu v srpnu 2014 spojeného se zpomalením dovozů do Číny během první poloviny roku 2015, došlo k posílení celosvětové nabídky – podporované dotovanými cenami a příznivými povětrnostními podmínkami.

Komise ponechala v platnosti bez přerušení od září 2014 nástroje záchranné sítě. Sušené odstředěné mléko bylo od července 2015 nabídnuto k veřejné intervenci.

Od jara 2016, kdy se ceny mléčných výrobků z EU ustálily, se podmínky na trhu opět zlepšily. Tyto pozitivní signály se ještě neprojevily v lepších výkupních cenách mléka, ale odhady naznačují změnu v trendu od srpna 2016.

Střednědobé výhledy pro mléko a mléčné komodity zůstávají příznivé. Očekává se, že celosvětová i domácí poptávka stále setrvale poroste a umožní odvětví mléka v EU rozvíjet svůj produkční potenciál a zlepšit své postavení a podíl na světových trzích.

Podrobnější informace o vývoji situace na trhu a výhledech jsou uvedeny v pracovním dokumentu útvarů Komise připojenému k této zprávě.

 Nahoru3. Provádění ustanovení balíčku předpisů týkajících se mléka

Balíček předpisů ⁷ týkajících se mléka obsahuje řadu ustanovení s různou oblastí působnosti a pokrytím. Ustanovení o povinných smlouvách se mohou vztahovat na všechny typy systémů odběru mléka. Ustanovení o organizacích producentů a kolektivních jednáních jsou obecně relevantnější v členských státech, kde jsou družstva méně rozvinutá.

Ustanovení o kolektivních jednáních se omezují na producenty organizované v uznávaných organizacích producentů, pokud se na syrové mléko nevztahuje povinnost dodávek vyplývající z členství zemědělce v družstvu ⁸ .

Graf 1 uvádí odhad podílu produkce kravského mléka podle typu smluvních ujednání. Ustanovení balíčku předpisů týkajících se mléka upravující organizace producentů a kolektivní jednání se vztahují přibližně na 36 % dodávek kravského mléka v EU (např. dodávky mimo družstva).

Následující pododdíly uvádějí stav provádění u každého ustanovení balíčku předpisů týkajících se mléka. Podrobnější informace o vývoji povinných smluv a organizací producentů jsou uvedeny v pracovním dokumentu útvarů Komise připojenému k této zprávě.

Graf 1 Smluvní vztahy

3.1    Povinné smlouvy (článek 148)

Povinné smlouvy spadající pod článek 148 nařízení o společné organizaci trhů se vztahují na 41 % dodávek mléka v EU ve 13 členských státech.

Tabulka 1    Povinné smlouvy

V Bulharsku, Francii, Itálii, Polsku a Rumunsku se povinné písemné smlouvy vztahují pouze na vztah mezi producenty a prvními kupujícími. V ostatních členských státech platí podmínky pro všechny dodavatelské vztahy v řetězci mezi zemědělci a zpracovateli, a to dokonce i v případě, že je mezi nimi několik prostředníků.

Balíček předpisů týkajících se mléka se nevztahuje na smlouvy o dodávkách mezi zemědělci a družstvem, jehož jsou členy, ani na kodexy osvědčených postupů. Ty však někdy obsahují ustanovení podobná ustanovením v článku 148 nařízení o společné organizaci trhů.

V roce 2012 byl mezi producenty a zpracovateli ve Spojeném království dohodnut dobrovolný kodex osvědčených postupů, inspirovaný ustanoveními balíčku předpisů týkajících se mléka ⁹ . Kodex stanovoval smlouvy za podobných podmínek, jaké se nacházejí v balíčku předpisů týkajících se mléka, a vztahuje se na více než 85 % produkce syrového mléka v tomto členském státě. Přezkum uplatňování kodexu provedený v roce 2014 skotským parlamentem byl všestranně kladný.

V Belgii jsou od roku 2009 rovněž zavedeny nezávazné meziodvětvové kodexy vztahující se na 85 % producentů a 98 % kupujících, zejména včetně dohod o jakosti, dohod o lhůtě pro oznámení, které poskytují zemědělci a kupující, dohod o udržitelnosti a ujednání o úloze organizací producentů.

V Německu existovala závazná pravidla, jimiž se řídí podmínky pro dodávky syrového mléka, ještě před přijetím balíčku předpisů týkajících se mléka, což obecně vyhovuje požadavkům stanoveným článkem 148 nařízení o společné organizaci trhů.

Ve Španělsku byly v roce 2015 zavedeny odlišné dobrovolné kodexy osvědčených postupů a úmluvy ¹⁰ , které se týkají zástupců v zemědělsko-potravinářském odvětví a zejména meziodvětvové organizace (IBO) v odvětví mléka.

Jestliže shrneme pokrytí zajištěné společně povinnými smlouvami (podle článku 148 nařízení o společné organizaci trhů), dobrovolnými kodexy a spoluprací, je asi 95 % celkových dodávek mléka v EU v současnosti předmětem formální dohody, v té či oné formě.

3.2    Organizace producentů a jejich sdružení (čl. 152 odst. 3) 

Jedenáct členských států uznalo do konce roku 2015 v rámci balíčku předpisů týkajících se mléka 260 organizací producentů, z nichž většina se nachází ve třech členských státech: Německu, Francii a Itálii. Pouze jedna z nich se zaměřuje na ovčí mléko. Současnou situaci ohledně kritérií pro uznávání organizací producentů v každém členském státě a počtu uznaných organizací producentů shrnuje tabulka A přílohy k této zprávě.

3.2.1    Hodnocení členských států z hlediska organizací producentů

Většina členských států spatřuje potenciál pro organizace producentů a sdružení organizací producentů na svých územích, až na ty, které tvrdí, že mají uspokojivě fungující družstevní systém nebo struktury na základě skupin producentů. Německo, které má nejrozvinutější strukturu organizací producentů v EU, hovoří spíše ve prospěch transformování stávajících organizací producentů do větších struktur (sdružení organizací producentů), než pro vytváření nových. Také ve Francii projevují producenti zvýšený zájem o sdružení organizací producentů.

Roční tržní produkce 259 organizací producentů uznávaných v segmentu kravského mléka by v roce 2015 činila přibližně 13 % celkových dodávek mléka v EU a 37 % celkových dodávek mléka v EU mimo okruhy družstev. Hlavní důvody pro absenci většího využití jsou:

1) nedostatečné znalosti zemědělců o cílech, důsledcích a výhodách plynoucích ze sdružování do organizací producentů;

2) nedostatečná finanční podpora pro zřizování organizací producentů (do jisté míry také spojená s nedostatečnou informovaností, protože v rámci rozvoje venkova možnosti existují);

K dalším uváděným příčinám patří:

• Administrativní a finanční zátěž spojená s vytvořením a uznáním organizací producentů.

• V některých členských státech EU-13 mohou zemědělci, kteří přešli z družstevních výrobních systémů před rokem 1992 do soukromých podniků, váhat s opětovným vstupem do kolektivních struktur. Rovněž je uváděna obava ze ztráty autonomie v širším rozsahu.

• Zemědělci nejsou informováni o úspěšných případech, které by je mohly přimět k napodobování lepších postupů.

• Nejistota ohledně manévrovacího prostoru organizací producentů a sdružení organizací producentů v rámci pravidel o hospodářské soutěži.

• Skepse týkající se schopnosti organizací producentů dosáhnout lepších výsledků pomocí kolektivního jednání nebo zajištění odběrů mléka pro všechny své členy.

Členské státy vycházejí z těchto nedostatků a přicházejí s řadou nápadů, jak stimulovat vytváření nových organizací producentů nebo zlepšit fungování stávajících (a s širším přístupem, jak povzbudit zemědělce k uzavírání dohod o společné produkci):

• Zvyšovat informovanost zemědělců o fungování a potenciálu organizací producentů.

• Zlepšovat manažerské a vyjednávací dovednosti personálu organizací producentů.

• Poskytovat finanční podporu pro vytváření a fungování organizací producentů. Podpora zřizování organizací producentů je již k dispozici v rámci druhého pilíře ¹¹ , ačkoli byla naprogramována pouze v 16 členských státech ¹² . Po operační stránce již politika rozvoje venkova poskytuje některá opatření v oblasti spolupráce, školení/poradenství a investic. Proto by se iniciativa v tomto směru měla zaměřovat spíše na lepší využívání již dostupných nástrojů, nikoli na formulování nových.

• Poskytovat finanční pobídky, aby organizace producentů a družstva investovaly do zpracovatelských kapacit a zpracovávaly své vlastní mléko, získaly by tak lepší podíl na konečné přidané hodnotě. Možnosti pro toto opatření již existují v rámci rozvoje venkova ¹³ .

• Upřednostňovat organizace producentů před jednotlivými producenty v přístupu k režimům podpor, ve formě prémií, vyšší prioritě při stanovování kritérií způsobilosti nebo vyšších mírách spolufinancování.

3.2.2    Názor organizací producentů a zástupců zemědělců 

Všechny organizace producentů uznané v rámci balíčku předpisů týkajících se mléka byly osloveny, aby vyplnily průzkum, jehož cílem bylo zjistit důvody pro vytvoření jejich organizací a pochopit výhody a nevýhody, které pro jejich členy vyplývají z členství v organizaci producentů. Dotazník dostupný v příslušných národních jazycích zodpovědělo 63 organizací producentů.

Mezi důvody pro založení organizace producentů uvedla většina respondentů jako první prioritu zajištění lepší ceny mléka, dále následovala stabilnější cena, celkové zlepšení postavení producenta v dodavatelském řetězci a zajištění odběrů mléka pro všechny členy organizace producentů.

Pokud jde o dosažení jejich cílů, asi 60 % organizací producentů potvrdilo, že dosáhly částečně nebo plně stabilnější ceny. Přibližně 70 % dosáhlo lepší ceny, zatímco asi 20 % organizací producentů potvrdilo, že vůbec nedosáhly ani jednoho z těchto dvou cílů. Asi 65 % organizací producentů oznámilo, že se částečně nebo plně zlepšilo postavení producentů v řetězci, kdežto 14 % zjistilo, že k tomu nedošlo.

Cílem, který vykazuje nejvyšší stupeň realizace, je zajištění odběrů mléka pro všechny členy organizace producentů, u kterého téměř 60 % respondentů vykázalo, že plně dosáhli cíle. Pokud zahrneme i odpovědi uvádějící částečné dosažení cíle, dosahuje tento podíl 71 %. Získání lepších informací o trhu pro účely rozhodování o produkci bylo také částečně či plně dosaženo asi v 73 % případů, i když tento cíl byl častěji splněn jen částečně.

Hlavní činnosti organizací producentů v průzkumu daleko přesahují jednání o cenách (cca 85 % organizací producentů). Organizace producentů rovněž sjednávají objemy dodávek (cca 75 %), podmínky dodávek (cca 60 %) a platební podmínky (cca 70 %). Většina těchto organizací producentů (cca 80 %) poskytuje jednu nebo více dalších služeb, které přidávají hodnotu nabídce mléka a/nebo podporují činnosti producentů: odběr mléka (cca 50 %), organizace výměny informací/zkušeností (cca 65 %), organizace kontrol jakosti (cca 50 %), organizace technického nebo ekonomického poradenství (cca 40 %), organizace společných nákupů vstupů (cca 30 %).

Podle hlášení organizací producentů jsou hlavními přínosy pro zemědělce patřící do organizace producentů možnost kolektivního jednání o smluvních podmínkách a lepší řízení objemů mléka. Některé organizace producentů rovněž uvádějí, že výhodami jsou lepší ceny mléka, stabilita podnikání, možnost mít jediného mluvčího vůči zpracovatelům a lepší informace o trhu.

Nevýhody pro zemědělce náležející do organizace producentů jsou zmiňovány méně často. Někteří respondenti za ně považují: příspěvky, které jsou členové organizace producentů nuceni odvádět, vyžadované zdroje (lidské i hmotné) a omezení nezávislosti zemědělců v podnikatelských rozhodnutích.

Pouze 11 z 63 organizací producentů by uvažovalo o změně ve zpracovatelské družstvo, zjevně motivovány příležitostí k rozvoji podnikání, aby získaly lepší ceny mléka pro své členy a zlepšily postavení producenta v dodavatelském řetězci. Převážná většina organizací producentů v praxi o této možnosti neuvažuje, většinou kvůli značným vyžadovaným investicím (a nedostatečné veřejné podpoře) a nedostatku zájmu o podnikání u členů organizace producentů.

Většina respondentů spatřuje potenciál pro vytvoření více organizací producentů ve svých členských státech (pouze jedenáct odpovědělo záporně). Nedostatečná organizace v odvětví, nedostatek úspěšných případů a určitá neochota ke spolupráci mezi zemědělci (také související s tím, že zemědělec dává přednost přímému kontaktu s kupujícími) jsou uváděny jako hlavní důvody, proč organizace producentů dosud nejsou plně využívány.

Obdobný průzkum byl proveden u organizací zemědělců, zejména kvůli vyhodnocení potenciálu vzniku organizací producentů v jejich členských státech.

Mezi členskými státy bez uznaných organizací producentů nespatřují Dánsko, Finsko, Nizozemsko, Švédsko, Rakousko, Irsko, Slovinsko a Polsko žádný potenciál tohoto nástroje, protože struktura družstev (seskupení producentů v případě Polska) již umožňuje existenci dobře organizovaného odvětví. Litva se při objasňování absence organizací producentů a jejich omezeného potenciálu odvolává na nedostatečnou organizaci odvětví. Kladné vnímání potenciálu organizací producentů je uváděno zástupci zemědělců z Estonska a Lotyšska.

V členských státech s uznanými organizacemi producentů je využívání tohoto nástroje téměř vyčerpávající v Německu, Itálii a Francii, na které připadá 92 % všech uznaných organizací producentů v EU. V konkrétním případě Francie se očekává vývoj směrem k menšímu počtu větších organizací producentů (nebo seskupených ve sdruženích organizací producentů) a v příčném směru (dodávky více než jednomu zpracovateli).

Organizace zemědělců spatřují malý potenciál organizací producentů ve Španělsku (nedostatečná organizace v odvětví, nevyhovující nástroj), v České republice (již relativně velké zemědělské podniky) a Portugalsku a Belgii (dobře rozvinutá struktura družstev). Naopak zástupci z Chorvatska, Rumunska a Spojeného království vnímají jasný potenciál vzniku více organizací producentů na svém území.

3.3    Kolektivní jednání (článek 149)

Šest členských států nahlásilo dodávky syrového mléka v roce 2014 a 2015 podle kolektivně vyjednaných smluv. V roce 2015 se kolektivně vyjednané objemy týkaly 25 % celkových dodávek mléka, což činilo přibližně 13 % celkových dodávek syrového mléka v EU.

Nebyly hlášeny žádné zásahy ze strany orgánů pro hospodářskou soutěž v souvislosti s vyloučením hospodářské soutěže ani vážnou újmou pro malé a střední podniky zpracovávající syrové mléko v důsledku kolektivních jednání.

Tabulka 2    Dodávky kravského mléka v letech 2014 a 2015 podle kolektivně vyjednaných smluv

Ve Španělsku pouze jediná organizace producentů uznaná pro dodávky ovčího mléka ohlásila společná vyjednávání v roce 2014 a 2015 na přibližně 71 000 tun, respektive 46 000 tun (téměř 100 % její tržní produkce). Pokles v dodávaném objemu vyplývá ze snížení počtu členů organizace producentů (ze 729 na 548). Kromě toho byla ve Španělsku v roce 2015 nová organizace producentů a jedna, která přišla o své uznání, avšak nová je výrazně menší.

Pokles v podílu kolektivně vyjednaných dodávek v České republice v roce 2015 je do značné míry zaviněn zánikem sedmi organizací producentů v témže roce.

Ve Francii v posledních třech letech podíl soustavně rostl, v souladu s nárůstem počtu organizací producentů uznaných každý rok.

V Německu zůstává procento spíše stabilní vzhledem k tomu, že možnosti založení nových organizací producentů téměř dosáhly svého limitu, takže jakákoli odchylka souvisí většinou s vývojem celkových dodávek mléka v zemi. V roce 2015 se podíl ve srovnání s rokem 2014 mírně snížil, současně s rostoucí úlohou sdružení organizací producentů: dvě ze čtyř uznaných sdružení organizací producentů uvedla kolektivní jednání v roce 2015 s celkovým objemem 5,5 milionu tun (což činí 42 % celkového kolektivně vyjednaného objemu).

Členské státy nastínily některé faktory úspěchu ovlivňující možnosti dalšího rozvoje kolektivního jednání:

• Přiměřená velikost organizací producentů. Aby měly organizace producentů skutečnou vyjednávací sílu, musejí mít určitou minimální velikost. Na druhou stranu u příliš velkých nově vzniklých organizací producentů hrozí, že nebudou schopné fungovat. Německo a Francie jsou členské státy s nejvyšším počtem uznaných organizací producentů a největším podílem kolektivního jednání. Organizace producentů mají v prvně jmenovaném státě přibližně 100 a ve druhém 250 zemědělců. V první fázi je patrně žádoucí vytvořit organizace producentů s velikostí, kterou lze řídit, a které se později vyvinou ve větší struktury, jako jsou např. sdružení organizací producentů, a nikoli obří organizace producentů s 1 000 až 2 000 členy a s nízkou provozuschopností.

• Zvyšovat informovanost kupujících mléka o potenciálních přínosech účasti v kolektivním vyjednávání se skupinami zemědělců (snadnost jednání, snížené transakční náklady, záruka dodávek a zlepšení komunikace).

• Finanční podpora organizacím producentů (kromě té, která je již k dispozici) podmíněná dosažením cílů kolektivního jednání by mohla tuto praxi stimulovat a povzbudit další integraci mezi producenty a zpracovateli.

• Solidarita mezi producenty je základem efektivního fungování organizací producentů. Možnost, že zemědělci obejdou dohody dosažené organizacemi producentů ve snaze získat příznivější podmínky, ohrožuje správné fungování organizace producentů.

U většiny organizací producentů,…