dnes je 29.3.2024

Input:

Návrh novely zákona o ochraně označení původu a zeměpisných označení

1.2.2022, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.7
Návrh novely zákona o ochraně označení původu a zeměpisných označení

Úřad průmyslového vlastnictví

Právní ochrana označení původu a zeměpisných označení je součástí systému ochrany průmyslového vlastnictví. Je primárně obsažena v zákoně č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 452/2001 Sb.").

Zákon č. 452/2001 Sb. vymezuje, co se rozumí označením původu a zeměpisným označením v § 2 následovně:

Označením původu je název oblasti, určitého místa nebo země (dále jen "území") používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže kvalita nebo vlastnosti tohoto zboží jsou výlučně nebo převážně dány zvláštním zeměpisným prostředím s jeho charakteristickými přírodními a lidskými faktory a jestliže výroba, zpracování a příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území; za označení původu pro zemědělské výrobky nebo potraviny jsou pokládána i tradiční zeměpisná nebo nezeměpisná označení pro zboží pocházející z vymezeného území, splňuje-li takové zboží ostatní podmínky podle tohoto ustanovení.

Zeměpisným označením je název území používaný k označení zboží pocházejícího z tohoto území, jestliže toto zboží má určitou kvalitu, pověst nebo jiné vlastnosti, které lze přičíst tomuto zeměpisnému původu, a jestliže výroba nebo zpracování nebo příprava takového zboží probíhá ve vymezeném území.

Zeměpisné označení představuje méně silnou vazbu mezi původem výrobku a jeho kvalitativními znaky, neboť u tohoto druhu označování je rozhodné, zda odpovídající vlastnosti výrobku "lze přičíst" jeho zeměpisnému původu a dále postačuje, aby pouze jeden z kroků (výroba, zpracování, příprava) probíhal ve vymezeném území.

V současné době existují v České republice vedle sebe tři systémy ochrany označení původu a zeměpisných označení:

  • systém ochrany národních označení původu a zeměpisných označení,

  • systém ochrany označení původu a zeměpisných označení s účinky pro Českou republiku na základě mezinárodního zápisu podle mezinárodní dohody a

  • systém unijní ochrany označení původu a zeměpisných označení na základě zápisu v Evropské unii (dále i "Unie") podle přímo použitelných předpisů Evropské unie.

Národní ochrana označení původu a zeměpisných označení je založena na principu nevýlučnosti a působnosti bez časového omezení. V důsledku časově neomezené působnosti zápisu jsou v národním rejstříku v současné době zapsána mnohá označení původu a zeměpisná označení, která již nejsou užívána.

Procesní úprava řízení o žádostech o unijní zápis je obsažena v hlavě VII zákona č. 452/2001 Sb.

Mezinárodní ochrana označení původu má základ v Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1883. Podle jejího článku 10 bylo za nekalosoutěžní jednání pokládáno užívání nepravdivého / lživého označení původu výrobku. Ustanovení čl. 10 bylo posléze několikrát revidováno, k podstatné revizi došlo v roce 1958 přijetím Lisabonské dohody na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu (dále jen "Lisabonská dohoda"). Tato dohoda vytvořila systém mezinárodní ochrany označení původu, neobsahuje ale institut zeměpisných označení.

Smluvními stranami Lisabonské dohody je v současnosti 28 států. Patří mezi ně i sedm členských států Evropské unie, a sice Bulharsko, Česká republika, Francie, Itálie, Maďarsko, Portugalsko a Slovensko. Tři další členské státy, konkrétně Řecko, Španělsko a Rumunsko, zmíněnou dohodu podepsaly, ale zatím neratifikovaly.

Evropská unie není smluvní stranou Lisabonské dohody, neboť k ní mohou přistoupit pouze jednotlivé státy.

Lisabonská dohoda byla několikrát revidována. K významné revizi došlo v roce 2015, kdy byl přijat Ženevský akt Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních (dále jen "Ženevský akt"), jehož smluvními stranami mohou být nejen státy, ale i mezinárodní organizace. Na základě rozhodnutí Rady (EU) 2019/1754 ze dne 7. října 2019 Evropská unie přistoupila k Ženevskému aktu, který vstoupil v platnost dne 26. února 2020.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2019/1753 ze dne 23. října 2019 o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu (dále "Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu") nabylo účinky dne 13. listopadu 2019. Toto nařízení ukládá i některé povinnosti členským státům Evropské unie, které byly smluvní stranou Lisabonské dohody před přistoupením Unie k Ženevskému aktu.

Z dalších mezinárodních dohod, jichž je Česká republika smluvní stranou, je třeba zmínit Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví z roku 1994 (TRIPS), která zavedla ochranu zeměpisných označení.

Procesní úprava řízení o žádostech o mezinárodní zápis je obsažena v hlavě VI zákona č. 452/2001 Sb.

Nyní platný zákon č. 452/2001 Sb. přizpůsobil úpravu tohoto odvětví vývoji ochrany těchto práv v evropském kontextu, kde účinná ochrana označování původu je nezbytná pro fungování volného, ale přitom bezpečného pohybu zboží. Podle tohoto zákona je možné chránit jak označení původu, tak zeměpisné označení.

Stávající úprava zákona č. 452/2001 Sb. však zcela neodpovídá požadavkům vyplývajícím z výše uvedených nařízení, zejména z Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu. Cílem navrhované novely je proto provést takové změny, aby bylo možno závazky plynoucí z těchto nařízení beze zbytku dodržet.

Návrh zákona je předkládán z důvodu zajištění adaptace právního řádu České republiky na Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu. Současně tímto návrhem zákona dochází k aplikaci práva Evropské unie, pokud jde o výlučnou ochranu označení původu a zeměpisných označení v rozsahu dále vyjmenovaných komodit podle přímo použitelných předpisů Evropské unie.

Navrhovaná právní úprava odstraní neodůvodněné rozdíly v kvalitativních požadavcích na parametry národní a unijní ochrany označení původu a zeměpisných označení tak, že ochrana bude nadále v souladu s výkladem čl. 207 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále "SFEU") potvrzeným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie (dále "SDEU") ze dne 27. října 2017 ve věci C-389/15 ve výlučné pravomoci Evropské unie. Jedná se o zemědělské výrobky nebo potraviny, které jsou určené pro lidskou výživu, a zemědělské výrobky neurčené pro lidskou výživu, lihoviny, vína a aromatizovaná vína (dále také "zemědělské výrobky a potraviny").

Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu nepředpokládá, že by národní ochrana označení původu a zeměpisných označení pro zboží spadající do výlučné unijní ochrany byla poskytována.

Návrh zákona obsahuje v oblasti označení původu a zeměpisných označení veškerá opatření vhodná k naplnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii. K tomu dojde mimo jiné i tím, že z právního řádu České republiky budou odstraněna ustanovení, která v oblasti označení původu a zeměpisných označení odporují závazkům vyplývajícím z členství v Evropské unii a jejímu přistoupení k Ženevskému aktu.

V současné době je v rejstříkových databázích evidováno řádově několik tisíc položek označení původů a zeměpisných označení zapsaných národní cestou nebo na základě Lisabonské dohody, u nichž mnohdy ani nelze určit, zda jsou stále užívány oprávněným uživatelem. Větší část zápisů pochází ze 70. a následujících let 20. století a v současnosti nesplňuje požadavky, které na zápis klade nyní platné právo Evropské unie. Rovněž z tohoto důvodu se dosavadní národní ochrana v rozsahu, v němž je již poskytována ochrana na úrovni Evropské unie, jeví s touto úrovní nekompatibilní.

Návrh zákona kromě adaptace na unijní právo odráží i přístup České republiky k Ženevskému aktu a k Prováděcímu řádu k Ženevskému aktu (dále jen "Prováděcí řád"). Přístup ČR k Ženevskému aktu byl schválen na schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 16. září 2021.

Navrhovaná právní úprava nemá bezprostřední ani sekundární dopady na rovnost mužů a žen, protože neobsahuje žádná ustanovení, která by na právní postavení mužů a žen dopadala.

Podle čl. 207 odst. 1 SFEU spadají obchodní aspekty duševního vlastnictví, kam patří i označení původu a zeměpisná označení, pod společnou obchodní politiku. Podle čl. 3 SFEU spadá společná obchodní politika do výlučné pravomoci Evropské unie.

Ve smyslu článku 207 odst. 1 SFEU má k vyjednávání mezinárodních dohod týkajících se obchodních aspektů duševního vlastnictví výlučnou pravomoc Evropská unie, pokud s ohledem na jejich cíl a obsah vyjde najevo, že tyto dohody mají zvláštní spojitost s mezinárodním obchodem, například v tom smyslu, že sjednocováním právní úpravy tento obchod usnadňují. Tato výlučná pravomoc tedy není ani zdaleka omezena pouze na dohody týkající se harmonizace ochrany práv duševního vlastnictví sjednané v institucionálním a procesním rámci Světové obchodní organizace (WTO), ale vztahuje se i na další dohody, zvláště ty, u nichž je na základě konkrétní analýzy prokázáno, že mají na základě reciprocity podpořit zejména obchod se zbožím nebo službami se třetími státy, a to tím, že pro toto zboží nebo pro tyto služby zajistí tutéž míru ochrany, jaké již požívají na vnitřním trhu. Ochrana označení původu a zeměpisného označení totiž není pouze ochranou producenta zboží, jako je tomu u ochranných známek, ale je ochranou spotřebitele, který původu určitého druhu zboží přisuzuje určité kvalitativní znaky.

Za zásadní, pokud jde o výlučnou pravomoc Evropské unie, je třeba považovat rozsudek SDEU ze dne 27. října 2017 ve věci C-389/15 týkající se společné obchodní politiky a obchodních aspektů duševního vlastnictví (článek 207 odst. 1 SFEU). V této věci velký senát SDEU rozhodoval podle čl. 263 SFEU ve sporu o neplatnost rozhodnutí Rady č. 8512/15 ze dne 7. května 2015 o zmocnění k zahájení jednání o revidované Lisabonské dohodě, pokud jde o otázky spadající do pravomoci Evropské unie. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že aspekty duševního vlastnictví spadají do oblasti společné obchodní politiky. V této oblasti náleží Unii výlučná pravomoc. Jakkoli je Česká republika smluvní stranou Lisabonské dohody, je zároveň vázána svými závazky vyplývajícími z přistoupení k Evropské unii a je povinna je respektovat.

Návrh zákona respektuje přednost unijního práva před právem národním při poskytování ochrany označení původu pro zboží, jehož označování je chráněno na základě přímo použitelných předpisů Evropské unie, a odstraňuje dvojkolejnost ochrany označení původu či zeměpisného označení v případech, pokud by témuž označení byla poskytována ochrana jak podle práva unijního, tak národního.

Přístup Evropské unie k Ženevskému aktu umožňuje v souladu s nařízením o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu ochranu označení původu či zeměpisným označením nejen podle předpisu unijních, ale umožňuje poskytnout unijně zapsaným označením rovněž ochranu mezinárodní. Účelem návrhu zákona je jak zabezpečit zachování případných mezinárodních účinků ochrany, tak případné zachování původně dosažených práv v třetích zemích.

Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu umožňuje držitelům označení původu a zeměpisných označení zapsaných v národních rejstřících některého z členských států Evropské unie za předpokladu unijní ochrany požádat v přechodném období o mezinárodní zápis označení původu podle Ženevského aktu.

Pokud jde o označení původu pro zboží pocházející ze třetích zemí a spadající do výlučné unijní ochrany, jehož ochranu Česká republika přiznala podle Lisabonské dohody před přistoupením Evropské unie k Ženevskému aktu, upravuje Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu plnění mezinárodních povinností v přechodných opatřeních. Národní ochrana bude nahrazena výlučnou unijní ochranou, pokud třetí země země původu přistoupí k Ženevskému aktu.

V souladu se zásadou pacta sunt servanda se pak předpokládá, že vnitrostátní ochrana označení původu pro zboží pocházející ze třetích zemí, která již byla v České republice přiznána, bude v tuzemsku platit i nadále a ochrana podle mezinárodní smlouvy může být právním titulem pro uplatnění práv.

Sedm členských států Evropské unie, které jsou smluvními stranami Lisabonské dohody, je povinno ohlásit Mezinárodnímu úřadu Světové organizace duševního vlastnictví (dále jen "Mezinárodní úřad"), že nemohou ode dne stanoveného v Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu zajistit vnitrostátní ochranu označení původu pro výrobky, jimž je ochrana poskytována podle přímo použitelných předpisů Evropské unie. Tyto státy jsou zároveň povinny předat Evropské komisi každé oznámení učiněné Mezinárodním úřadem podle Lisabonské dohody. Komise předá tato oznámení všem ostatním členským státům Evropské unie.

Ochrana, kterou mohou získat smluvní strany Lisabonské dohody i Ženevského aktu v rámci Evropské unie, se týká pouze zboží, jehož označení původu či zeměpisným označením je poskytována výlučná unijní ochrana podle přímo použitelných předpisů Evropské unie, tedy pro zemědělské výrobky a potraviny, vína, aromatizovaná vína a lihoviny.

ZÁKON

ze dne ........2021,

kterým se mění zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Čl. I

Zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele, ve znění zákona č. 131/2003 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 221/2006 Sb., zákona č. 375/2007 Sb., zákona č. 256/2011 Sb., zákona č. 196/2017 Sb., zákona č. 277/2019 Sb. a zákona č. 261/2021 Sb., se mění takto:

1. Poznámka pod čarou č. 1 zní:

"1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 ze dne 21. listopadu 2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin, v platném znění.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007, v platném znění.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 251/2014 ze dne 26. února 2014 o definici, popisu, obchodní úpravě, označování a ochraně zeměpisných označení aromatizovaných vinných výrobků a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1601/91.

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 664/2014 ze dne 18. prosince 2013, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012, pokud jde o stanovení symbolů Unie pro chráněná označení původu, chráněná zeměpisná označení a zaručené tradiční speciality a o některá pravidla pro původ, procesní pravidla a další přechodná pravidla.

Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 668/2014 ze dne 13. června 2014, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin.

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/33 ze dne 17. října 2018, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o žádosti o ochranu označení původu, zeměpisných označení a tradičních výrazů v odvětví vína, řízení o námitce, omezení použití, změny specifikace výrobku, zrušení ochrany a označování a obchodní úpravu.

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2019/34 ze dne 17. října 2018, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, pokud jde o žádosti o ochranu označení původu, zeměpisných označení a tradičních výrazů v odvětví vína, o řízení o námitce, změny specifikace výrobku, evidenci chráněných názvů, zrušení ochrany a používání symbolů, a k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013, pokud jde o vhodný systém kontrol.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/787 ze dne 17. dubna 2019 o definici, popisu, obchodní úpravě a označování lihovin, používání názvů lihovin v obchodní úpravě a při označování jiných potravin, ochraně zeměpisných označení lihovin, používání lihu a destilátů zemědělského původu při výrobě alkoholických nápojů a o zrušení nařízení (ES) č. 110/2008.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1753 ze dne 23. října 2019 o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu Lisabonské dohody o označeních původu a zeměpisných označeních.

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2021/1235 ze dne 12. května 2021, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/787 o pravidla týkající se žádostí o zápis zeměpisných označení lihovin, změn specifikace produktu, zrušení zápisu a rejstříku.

Prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/1236 ze dne 12. května 2021, kterým se stanoví pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/787, pokud jde o žádosti o zápis zeměpisných označení lihovin, námitkové řízení, změny specifikace výrobku, zrušení zápisu, používání symbolu a kontrolu.".

V poznámce pod čarou č. 1 se aktualizuje výčet přímo použitelných předpisů Evropské unie, na jejichž základě se označením původu a zeměpisným označením poskytuje výlučná unijní ochrana.

2. V § 1 odst. 2 písm. b) se slova "výrobků s původem v České republice, popřípadě i v" nahrazují slovy "pro zboží pocházející z České republiky, popřípadě i ze".

V rámci novely dochází ke sjednocení dosud nejednotného pojmosloví, kdy v nyní platném znění slova "výrobky" a slova "zboží" se sjednocují s tím, že nadále bude používán pojem "zboží".

3. V § 1 odst. 2 se písmeno d) zrušuje.

Dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno d).

S ohledem na okolnost, že po nabytí účinnosti novely nebude zapsáno na vnitrostátní úrovni žádné označení původu či zeměpisné označení pro vína, která patří do výlučné unijní pravomoci, stává se vnitrostátní postup při změně zápisu označení původu vín obsoletním.

4. V § 3 se za slova "označení se" vkládají slova "s výjimkou označení původu a zeměpisného označení pro zboží, kterému je poskytována ochrana výlučně podle přímo použitelných předpisů Evropské unie1) (dále jen "výlučná unijní ochrana"),".

Úprava se navrhuje s ohledem na rozsudek SDEU ve věci C-389/15, v němž velký senát SDEU rozhodoval podle čl. 263 SFEU ve sporu o neplatnost rozhodnutí Rady. Konstatoval v něm, že otázky označování původu a zeměpisných označení spadají do výlučné pravomoci Evropské unie. Je proto nutno respektovat, že pokud Evropská unie zabezpečuje ochranu určitým označením původu či zeměpisným označením, nepřichází v tomto rozsahu v úvahu ochrana podle národních právních předpisů. Ani Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu nepředpokládá, že by národní ochrana označení původu a zeměpisných označení pro zboží spadající do výlučné unijní ochrany mohla být poskytována.

V České republice bude proto nadále poskytována národní ochrana pouze těm označením původu a zeměpisným označením, jejichž ochrana není zabezpečena na základě příslušných právních předpisů Evropské unie. Výlučná unijní ochrana se vztahuje na zemědělské výrobky nebo potraviny, které jsou určené pro lidskou výživu, a zemědělské výrobky neurčené pro lidskou výživu, lihoviny, vína a aromatizovaná vína (dále "zemědělské výrobky a potraviny").

5. V § 4 se odstavec 2 zrušuje.

Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3.

6. V § 4 odst. 3 se slova "s výjimkou stanovenou v odstavci 2" zrušují.

S ohledem na přímo použitelné předpisy Evropské unie spadá víno mezi komodity, u nichž je ochrana označení původu či zeměpisného označení ve výlučné pravomoci Evropské unie. V důsledku toho je zrušované ustanovení pro řízení před Úřadem obsoletní.

7. V § 5 odstavec 1 včetně poznámky pod čarou č. 1b zní:

"(1) O zápis označení původu pro zboží vyrobené, zpracované nebo připravené na území a za podmínek vymezených v § 2 písm. a) do rejstříku může u Úřadu požádat spolek výrobců nebo zpracovatelů takového zboží založený za účelem podání žádosti o zápis označení původu a jeho užívání nebo společníci společnosti vzniklé za tímto účelem sdružením výrobců nebo zpracovatelů takového zboží1b). O zápis označení původu může požádat i jednotlivá fyzická nebo právnická osoba, prokáže-li, že je jediným výrobcem nebo zpracovatelem zboží na území a za podmínek vymezených v § 2 písm. a), který chce žádost podat.

____________________________________________

1b) § 214 a násl. občanského zákoníku, § 2716 a násl. občanského zákoníku.".

8. V § 5 se odstavec 2 zrušuje.

Dosavadní odstavce 3 až 7 se označují jako odstavce 2 až 6.

Vymezení žadatele o zápis označení původu se mění v návaznosti na změny vyplývající ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tak, že namísto dosud uvedeného sdružení může být žadatelem o zápis označení původu spolek výrobců nebo zpracovatelů založený za účelem podání žádosti o zápis označení původu a jeho užívání pro zboží vyrobené nebo zpracované anebo připravené na území a za podmínek vymezených v § 2 písm. a) nebo společníci společnosti bez právní osobnosti vzniklé za tímto účelem. S tím souvisí i nový odkaz na příslušná ustanovení občanského zákoníku v poznámce pod čarou č. 1b.

V návaznosti na dosavadní právní úpravu novela nadále předpokládá, že žádost o zápis označení původu může podat pouze seskupení výrobců nebo zpracovatelů, tj. osob, které v dané lokalitě vyrábějí, zpracovávají nebo připravují zboží stejného druhu. Úpravou § 5 tak dochází ke sladění s terminologií občanského zákoníku, a přitom zůstává zachován stejný okruh žadatelů, jako byl v předchozí právní úpravě v § 5 odst. 1.

Dosavadní právní úprava umožňovala, aby žádost ve výjimečných případech podala i fyzická nebo právnická osoba. Takto výjimečný případ nastane tehdy, jestliže v době podání žádosti o zápis označení původu v dané lokalitě tato fyzická nebo právnická osoba jako jediná vyrábí zboží, které má charakteristické vlastnosti umožňující požadovat zápis označení původu.

Novela váže tyto výjimečné případy žádostí na podmínku, že jednotlivá osoba, která na daném území vyrábí nebo zpracovává zboží, prokáže, že je jediným výrobcem nebo zpracovatelem, který chce žádost o zápis označení původu podat. Za jednotlivou právnickou osobu v tomto smyslu se nepovažuje spolek, který je formou seskupení preferovanou evropskou legislativou, nikoliv jednotlivcem.

Co se týká okruhu účastníků podle § 27 správního řádu, pokud bude žadatelem spolek, jedná se o právnickou osobu a Úřad s ním bude jednat jako s jediným účastníkem řízení a uvede jej v rejstříku jako žadatele. Pokud podá žádost společník společnosti, bude jednat jako příkazník za ostatní společníky ve společné záležitosti podání žádosti o zápis označení původu, za předpokladu doložení plné moci. Účastníky řízení budou všichni společníci a budou zapsáni jako uživatelé do rejstříku, jako žadatel bude uveden příkazník.

S ohledem na charakter označení původu, které není vázáno na jednotlivou osobu, neboť je může používat kdokoliv, kdo splňuje podmínky podle § 8 odst. 2 zákona, není nutné, aby žádost podávali všichni společníci společnosti ve smyslu § 44 odst. 2 správního řádu. Jejich okruh se v čase může měnit. Ani ten výrobce či zpracovatel, který na trhu reálně funguje a nebyl účastníkem řízení, nebude ve finále krácen na svých právech označovat své zboží chráněným označením původu, protože označení původu není vázáno na žadatele, není jeho vlastnictvím a žadatel k němu nemá monopolní právo. V praxi za členy sdružení, nyní společníky společnosti, vždy jednala pouze jedna osoba. Podání žádosti o zápis je vždy výsledkem společné dohody mezi výrobci či zpracovateli, kteří se za tím účelem seskupí a hájí svůj společný zájem.

Úprava v dosavadním odstavci 2 se vzhledem k obecné úpravě v § 35 odst. 1 správního řádu a úpravě společnosti bez právní osobnosti v občanském zákoníku (§ 2716 a násl.) jevila jako nadbytečná, a proto se vypouští.

9. V § 5 odst. 2 úvodní části ustanovení se za slova "(dále jen "žádost")" vkládají slova "kromě obecných náležitostí žádosti podle správního řádu".

10. V § 5 odst. 2 se písmeno b) zrušuje.

Dosavadní písmena c) až f) se označují jako písmena b) až e).

Dosavadní úprava požadavků na identifikační údaje žadatele je nadbytečná vzhledem k obecné úpravě v § 37 odst. 2 správního řádu; z toho důvodu se vypouští.

11. V § 5 odst. 3 se slovo "správy2)" nahrazuje slovem "správy", text "3 písm. d)" se nahrazuje textem "2 písm. c)", text "3 písm. f)" se nahrazuje textem "2 písm. e)" a na konci odstavce se doplňuje věta "To neplatí, pokud je tato skutečnost zjistitelná z informačního systému veřejné správy.".

Poznámka pod čarou č. 2 se zrušuje.

Úprava § 5 odst. 3 se navrhuje z důvodu vstřícnosti vůči žadatelům o zápis označení původu, pokud jde o uvedení požadovaných údajů, a vyhovění požadavkům digitálně přívětivé legislativy.

Poznámka pod čarou č. 2 není nadále relevantní.

12. V § 5 se odstavce 4 a 5 zrušují.

Dosavadní odstavec 6 se označuje jako odstavec 4.

13. V § 5 odst. 4 se číslo "4" nahrazuje číslem "3".

Úprava v dosavadním odstavci 5, která stanovila postup a podmínky při poskytování ochrany označení původu na území České republiky, se stala obsoletní s ohledem na rozsudek SDEU ve věci C-389/15 a Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu, podle nichž je v oblasti poskytování ochrany označení původu a zeměpisnému označení pro některé výrobky dána výlučná pravomoc orgánů Evropské unie.

Úprava v dosavadním odstavci 6 se z důvodu nezbytnosti sladit zákon s občanským zákoníkem a správním řádem již nepoužije.

Úprava v odstavci 4 je legislativně technické povahy.

14. § 6 se včetně nadpisu zrušuje.

Podle nové právní úpravy již nebude vnitrostátně poskytována ochrana označení původu a zeměpisných označení pro zemědělské výrobky a potraviny. S ohledem na výlučnou pravomoc orgánů Evropské unie v oblasti ochrany uvedených výrobků na základě rozsudku SDEU ve věci C-389/15 a Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu se úprava specifikace, pokud jde o zápis označení původu na území České republiky, stala obsoletní.

15. V § 7 odstavec 2 zní:

"(2) Nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, nesmí být lhůta pro odstranění nedostatků kratší než 2 měsíce.".

Vzhledem k tomu, že postup při nápravě vad podání a následků jejich neodstranění upravuje § 37 odst. 3 a § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, dosavadní úprava se jako nadbytečná vypouští a ponechává se pouze vymezení lhůty pro odstranění nedostatků žádosti.

16. V § 7 se odstavec 5 zrušuje.

S ohledem na novou právní úpravu, podle níž již nebude poskytována vnitrostátní ochrana označení původu pro zemědělské výrobky a potraviny, je ustanovení o možnosti požadovat kontrolní nález ohledně specifikace takového výrobku obsoletní.

17. V § 8 odst. 2 se část věty za středníkem včetně středníku zrušuje.

S ohledem na rozsudek SDEU C-389/15 a Nařízení o opatřeních Unie po jejím přistoupení k Ženevskému aktu, podle nichž je v oblasti poskytování ochrany označení původu a zeměpisnému označení pro zemědělské výrobky a potraviny dána výlučná pravomoc orgánů Evropské unie, se dosavadní úprava stala obsoletní.

18. § 9 a 10 se včetně nadpisů zrušují.

Podle nové právní úpravy již nebude vnitrostátně poskytována ochrana označení původu a zeměpisných označení pro zemědělské výrobky a potraviny. S ohledem na výlučnou pravomoc orgánů Evropské unie v oblasti ochrany uvedených výrobků na základě rozsudku SDEU

Nahrávám...
Nahrávám...