Nové doporučené výživové dávky EFSA: Chlor

6.3.2.1

Nové doporučené výživové dávky EFSA: Chlor

MUDr. Pavla Svrčinová

Chlor je halogen a má atomovou hmotnost 35,5 Da, se dvěma stabilními izotopy 35Cl a 37Cl. Chlor (Cl) jako monoatomový hydratovaný anion, který je forma ve spojení s kationty sodíku, draslíku, vápníku a hořčíku zásadní pro fyziologické procesy v životních formách.

Chlorid sodný (NaCl) je stolní sůl. Jeden gram soli se skládá ze 17 mmol sodíku a chloridu, čímž se získá 0,4 g sodíku a 0,6 g chloridu.

Chlor (Cl) je převládajícím aniontem v intracelulární tekutině a jedním z nejdůležitějších extracelulárních aniontů. Přispívá k mnoha tělesným funkcím, včetně údržby osmotické a acidobazické rovnováhy, svalové a nervové aktivitě a pohybu vody a rozpuštěných látek v tělních prostorech.

Nedostatek dietního chloridu je vzácný. Chlorid sodný přidaný během průmyslového zpracování potravin nebo konzervace potravin je hlavním zdrojem dietního chloru v západní stravě.

U zdravých lidí je chlor účinně absorbován ve střevech. Po absorpci jsou chloridové anionty volně transportovány v krvi, kde je jejich koncentrace udržována v úzkém rozmezí. Renální vylučování chloridu je spojeno s vylučováním sodíku a draslíku. Celková regulace chloridové rovnováhy je spojena s rovnováhou sodíku prostřednictvím hormonální kontroly renin - angiotensin - aldosteronového systému a kortizolem. Úzký vztah mezi fyziologií sodíku a chloridu se projevuje vysokou korelací mezi vylučováním sodíku a chloridu močí. Pba elektrolyty jsou vylučovány v podobných množstvích. Pokud jde o sodík, množství chloridu vylučovaného močí jednotlivce se v rámci moče velmi liší v rámci jednoho dne a mezi dny. Každodenní změna ve vylučování chloride je částečně nezávislé na jeho příjmu.

Vzhledem k jeho přísné homeostatické regulaci není koncentrace chloridu v séru citlivým markerem příjmu nebo stavu zásobení chlorem. Hodnoty mimo referenční rozsah obvykle souvisejí s poruchami, které ovlivňují rovnováhu vody a elektrolytů.

Existují důkazy, že chlor může přispívat k účinku chloridu sodného na krevní tlak.

Je obtížné oddělit fyziologické účinky chloru od účinků sodíku nebo draslíku.

 NahoruFunkce chloru v organismu

Chlor a hydrogenuhličitan (HCO₃)chlorný jsou dva dominantní anionty v extracelulární tekutině, zatímco v intracelulární tekutina je Cl převládající anion. Této kompartmentalizace chloridu a hydrogenuhličitanu a sodíku (Na +) a draslíku (K +), je dosaženo regulovanou výměnou iontů přes lipidové membrány. Transport chloridu přes biologické membrány je zprostředkován chloridovými kanály, které jsou všudypřítomné. Tyto kanály udržují a modulují membránovou elektropolaritu a osmotickou a acidobazickou rovnováhu mezi intracelulárními kompartmenty a cytoplazmou, jakož i mezi cytoplazmou a extracelulární tekutinou. Umožňují generování elektrických signálů ve svalu a v periferním a centrálním nervovém systému a transport roztoků přes membrány, jakož i sekreci a resorpci tekutiny, zejména v plicních alveolech, kde je rozhraní plicního vzduchu a tekutiny zásadní pro absorpci plynu. Sekrece vody v plicích a exokrinních orgánech závislá na chloridech zvlhčuje hlen a zajišťuje jeho tekutost.

Sekrece chloridů kanály v parietálních (oxyntických) buňkách žaludeční sliznice je zásadní pro sekreci HCl. V membránách erytrocytů Cl kanál usnadňuje příjem kyslíku a uvolňování oxidu uhličitého v plicním vaskulárním systému a uvolňování kyslíku a absorpce oxidu uhličitého v periferních tkáních. V plicích, tento kanál uvolňuje CO₂, který byl absorbován jako hydrogenuhličitan a umožňuje vstup chloridových iontů do krvinek, což zase vyvolá změnu hemoglobinu, která zvyšuje jeho afinitu k O₂. Tento jev je znám jako "chloridový posun".

Mezi další funkce chloridu patří produkce kyseliny chlorné (HClO) neutrofily, jejichž cytotoxický účinek je součástí vrozené buněčné imunitní zánětlivé odpovědi.

 NahoruZdravotní důsledky nedostatku a nadbytku

Nedostatek

Nedostatek dietního chloridu je vzácný. Nízké příjmy chloridu byly popsány u plně kojených dětí, jejichž mateřské mléko nemělo dostatek chloridu (koncentrace 2 mmol/l)(70 mg/l) a nedetekovatelné) (Asnes a kol., 1982; Hill a Bowie, 1983). Nedostatečné příjmy se vyskytly také u kojenců, kteří dostávali náhrady mateřského mléka s nedostatkem chloru a mezi dětmi a dospělými pacienty s nedostatkem chloru v tekutých nutričních produktech. U kojenců zahrnovaly klinické příznaky poruchy růstu, letargii, podrážděnost, anorexii, gastrointestinální příznaky a slabost, hypokalemickou metabolickou alkalózu a hematurie

Hypochloremie, která se vyznačuje neobvykle nízkou koncentrací chloridu v krvi pod normální hladinou 97 až 107 mmol/l; může být vyvolána nadměrnými gastrointestinálními a renálními ztrátami, jakož i získanými či genetickými metabolickými poruchami.

Přebytek

Nadbytek chloru v návaznosti na příjem potravou je neobvyklý. Hyperchloremie, která je definována jako koncentrace chloru v séru nad referenčním rozsahem (97-107 mmol/l) je obvykle způsobena ztrátou bikarbonátu ve stolici v důsledku silných průjmů (metabolická acidóza). Může se vyskytnout hyperchloremie ve spojení s několika dalšími stavy spojenými s abnormálními ztrátami vody (kůží, ledvinami), nebo zvýšení reabsorpce tubulárního chloridu. Může být také výsledkem nadměrného podávání solí (např. NaCl, NH₄CI, CaCl₂) nebo příjmu určitých léků (např. kortizonové přípravky, acetazolamid).

 NahoruFyziologie a metabolismus

Střevní absorpce a sekrece

Gastrointestinální sekrety jsou bohaté na chloridy, přičemž dominují ze žaludeční sliznice. U zdravých lidí je chlor účinně absorbován ve střevech a koncentrace ve stolici jsou nízké (10–15 mmol/l). Chlor je absorbován a přenášen střevní sliznicí v tenkém a tlustém střevě. Po absorpci jsou chloridové anionty volně transportovány v krvi. U zdravých dospělých je koncentrace chloridu séra přibližně 97–107 mmol/l. Celkový tělesný obsah chloridu je u dospělých odhadován na 85–115 g, což odpovídá asi 0,15% celkové tělesné hmotnosti. Většina systémového chloru (88 % celkového obsahu těla) je v extracelulární tekutině. Koncentrace chloru v intersticiální tekutině je přibližně 115 mmol/l. V buňkách je přítomen v nižších koncentracích v závislosti na klidovém membránovém potenciálu každého typu buněk. Variace klidového membránového potenciálu buněk řídí rozdíly v intracelulární koncentraci chloru (přibližně 70 mmol/l v červených krvinkách a 3 mmol/l ve svalové tkáni.

Studie zaměřené především na sodík poskytují důkaz, že retence chloridu sodného nevyhnutelně nevede k zvýšení objemu extracelulární tekutiny a že existují metabolicky relevantní úložiště elektrolytů, která nejsou ledvinami kontrolována.

Vylučování

Obsah tělesného chlor je…