dnes je 8.11.2024

Input:

Nové doporučené výživové dávky EFSA: Hlavní nutrienty

30.1.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.3.1
Nové doporučené výživové dávky EFSA: Hlavní nutrienty

MUDr. Pavla Svrčinová

Doporučené výživové dávky

Vyvážená strava je taková, která poskytuje dostatečné množství energie a živin pro zdraví a pohodu.

Doporučené výživové dávky (DRV – Dietary Reference Values) jsou zastřešujícím termínem pro kompletní sadu referenčních hodnot, které zahrnují populační doporučené dávky (PRI – Population Reference Intakes), průměrné dávky (ARs – Average Requirements), adekvátní příjem (AI – Adequate Intakes a doporučený příjem (RI – Reference Intakes) pro makronutrienty.

Tyto hodnoty udávají množství živin, které musejí být pravidelně konzumovány k udržení zdraví u jinak zdravého jedince (nebo populace). Jsou založeny na předpokladu, že požadavky na energii a všechny ostatní živiny jsou dlouhodobě plněny. Tyto kvantitativní referenční hodnoty pro příjem živin pro zdravé jedince a populace jsou založeny na zdravotních kritériích. Nutriční požadavky se liší podle věku, pohlaví a fyziologického stavu. Pro věkovou skupinu < 6 měsíců se požadavky považují za rovnocenné s nabídkou z mateřského mléka, samostatné referenční hodnoty jsou stanoveny pro těhotné a kojící ženy.

DRV také zahrnují tolerovatelné horní hranice příjmu (UL – tolerable upper intake levels), které představují maximální průměrnou denní úroveň příjmu živin, u nichž je pravděpodobné, že nepředstavují riziko nepříznivých účinků na zdraví. DRV jsou klíčové pojmy v oblasti výživy. Poskytují vědecké základy, na kterých jsou vystavena výživová doporučení. Jsou to odkazy používané při hodnocení stravy a plánování stravy na úrovni obyvatelstva a jednotlivců. Také slouží jako základ pro stanovení referenčních hodnot při označování potravin a pro stanovení stravovacích doporučení.

V roce 2005 požádala Evropská komise Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), aby přezkoumal doporučení vědeckého výboru pro potraviny z roku 1993 pro evropské obyvatelstvo, aby doporučené výživové dávky reflektovaly nejnovější vědecké poznatky. Tento úkol byl svěřen panelu EFSA pro dietetické výrobky, výživu a alergie. Panel stanovil základy tohoto úkolu v inauguračním stanovisku zveřejněném v roce 2010, který se zabýval obecnými zásadami pro odvození a uplatňování doporučených výživových dávek. Celkem bylo vydáno 32 vědeckých stanovisek za sedm let, které se týkaly vody, tuků, sacharidů a dietních vláken, bílkovin, energie, jakož i 14 vitaminů a 13 minerálů.

Následující kapitola shrnuje nejdůležitější změny obsažené v těchto nových výživových doporučeních.

Nejdůležitější závěry a změny ve výživových doporučeních

• Příjem celkových sacharidů – včetně sacharidů ze škrobových potravin, jako jsou brambory a těstoviny, a z jednoduchých sacharidů, jako jsou cukry – by se měl pohybovat od 45 do 60 % celkového příjmu energie jak pro dospělé, tak pro děti.

• U cukrů existuje dobrý důkaz, že častá konzumace potravin s vysokým obsahem cukrů zvyšuje riziko kažení zubů. Data také ukazují na vazby mezi vysokým příjmem cukrů ve formě cukrem slazených nápojů a přírůstkem hmotnosti. Bylo však zjištěno, že neexistují dostatečné důkazy pro stanovení horní hranice příjmu cukrů.

• Denní příjem 25 gramů vlákniny je přiměřený pro normální funkci střev u dospělých. Kromě toho závěry studií u dospělých ukazují, že s dostatečným příjmem vlákniny souvisí zejména snížené riziko srdečních onemocnění, diabetu typu 2 a udržování stabilní tělesné hmotnosti.

• Příjem tuků by měl být v rozmezí od 20 do 35 % celkového příjmu energie s odlišnými hodnotami pro kojence a malé děti s přihlédnutím k jejich specifickým potřebám vývoje.

• Existují důkazy, že vyšší příjem nasycených tuků a trans tuků vede ke zvýšení hladiny cholesterolu v krvi, což může následně přispět k rozvoji srdečních onemocnění. Denní příjem 250 mg omega-3 mastných kyselin s dlouhým řetězcem pro dospělé může snížit riziko srdečních onemocnění.

• Pro vodu je denní příjem 2,0 litru považován za dostatečný pro ženy a 2,5 litru pro muže.

Požadavky na jednotlivé živiny

Energie

Doporučený energetický příjem je uveden jako průměrný požadavek pro jednotlivé věkové skupiny rozdělené podle pohlaví. Doporučení pro energetický příjem má hlavní cíl udržet rovnovážný stav tělesné hmotnosti. V praxi je přiměřenost obvyklých příjmů energie nejlépe sledována měřením tělesné hmotnosti. Pokud jde o regulaci tělesné hmotnosti, je třeba zvážit celkovou energetickou bilanci po delší časové období. Energetický výdej za 24 hodin je součet energie vydané na fyzickou aktivitu, na zpracování přijatých potravin, na tvorbu tepla a bazální klidový výdej energie.

Následující tabulka č. 1 uvádí průměrné energetické požadavky v kJ/den pro dospělé rozdělené podle pohlaví a fyzické aktivity:

               
Věk Nízká fyzická aktivita Střední fyzická aktivita Vysoká fyzická aktivita Velmi vysoká fyzická aktivita
Muži
18–29 9 800 11 200 12 600 14 000
30–39 9 500 10 800 12 200 13 500
40–49 9 300 10 700 12 000 13 400
50–59 9 200 10 500 11 900 13 200
60–69 8 400 9 600 10 900 12 100
70–79 8 300 9 500 10 700 11 900
Ženy
18–29 7 900 9 000 10 100 11 200
30–39 7 600 8 700 9 800 10 800
40–49 7 500 8 600 9 700 10 700
50–59 7 500 8 500 9 600 10 700
60–69 6 800 7 800 8 800 9 700
70–79 6 800 7 700 8 700 9 600

Doporučené navýšení průměrného denního energetického příjmu pro těhotné a kojící ženy podle stupně těhotenství, tabulka č. 2 v kJ:

     
kJ/den
Těhotné ženy
  1. trimestr
290
  1. trimestr
1 100
  1. trimestr
2 100
Kojící ženy
Do 6 měsíců po porodu 2 100

Doporučený průměrný energetický příjem pro kojence rozdělené podle věku uvádí následující tabulka č. 3 v kJ:

 
Věk kJ/den kJ na kg váhy a den
Dívky Chlapci Dívky Chlapci
7 měsíců 2 400 2 700 320 320
8 měsíců 2 500 2 800 320 320
9 měsíců 2 600 2 900 320 320
10 měsíců 2 700 3 000 330 320
11 měsíců 2 800 3 100 330 320

Doporučený denní energetický příjem pro děti a dospívající rozdělené podle věku, pohlaví a fyzické aktivity uvádí následující tabulka č. 4 v kJ:

                                                                                                           
Věk Nízká fyzická aktivita Střední fyzická aktivita Vysoká fyzická aktivita Velmi vysoká fyzická aktivita
Chlapci
1 3 300
2 4 300
3 4 900
4 5 300 6 000 6 800
5 5 600 6 400 7 200
6 5 900 6 700 7 600
7 6 300 7 200 8 100
8 6 700 7 600 8 600
9 7 000 8 100 9 100
108 100 9 100 10 100
118 500 9 600 10 700
129 100 10 200 11 400
139 800 11 000 12 200
1410 500 11 800 13 100
1511 300 12 700 14 100
1611 900 13 400 14 900
1712 300 13 800 15 400
Dívky
1 3 000
2 4 000
3 4 600
4 4 900 5 600 6 300
5 5 200 5 900 6 700
6 5 500 6 300 7 100
7 5 800 6 700 7 500
8 6 200 7 100 7 900
9 6 600 7 500 8 400
107 600 8 600 9 500
118 000 9 000 10 000
128 400 9 400 10 500
138 800 9 900 11 000
149 100 10 200 11 400
159 300 10 500 11 700
169 500 10 600 11 800
179 500 10 700 11 900

Sacharidy a vláknina

Nutričně lze rozlišovat dvě široké kategorie sacharidů: "glykemické uhlohydráty", tj. uhlohydráty trávené a absorbované v tenkém střevě člověka a "dietní vlákniny", nestravitelné sacharidy procházející do tlustého střeva.

Hlavními glykemickými sacharidy jsou monosacharidy, disacharidy, malto-oligosacharidy a škrob. Termín "cukry" se používá pro monosacharidy a disacharidy. Termín "přidané cukry" se vztahuje na sacharózu, fruktózu, glukózu, škrobové hydrolyzáty (glukózový sirup, fruktózový sirup) a jiné izolované sacharidové přípravky používané jako takové nebo přidané během přípravy a výroby potravin. Cukrové alkoholy (polyoly), jako je sorbitol, xylitol, manitol a laktitol, nejsou obvykle zahrnuty do termínu "cukry". Částečně se metabolizují a jsou zahrnuty do "sacharidů".

Vláknina je definována jako nestravitelné sacharidy plus lignin, včetně neškrobových polysacharidů – celulóza, hemicelulózy, pektiny, hydrokoloidy (tj. gumy, slizy, glukany), rezistentní oligosacharidy – fruktooligosacharidy, galaktooligosacharidy, jiné rezistentní oligosacharidy, škrob.

Hlavními zdroji cukrů jsou ovoce, ovocné šťávy, některá zelenina, mléko a mléčné výrobky a potraviny obsahující přidanou sacharózu a škrobové hydrolyzáty (např. glukózový sirup, sirup s vysokým obsahem fruktózy), jako jsou sycené nápoje a sladkosti. Hlavními zdroji škrobu jsou chléb a jiné obilné produkty, brambory, hlízy a luštěniny.

Údaje z nutričních průzkumů ukazují, že průměrný příjem sacharidů v evropských zemích u dětí a dospívajících pokrýval 43 až 58 % energetických potřeb organismu a od 38 do 56 % u dospělých. Průměrný příjem cukrů se pohyboval od 16 do 36 % energetické potřeby u dětí i u dospělých.

Celozrnné obiloviny, luštěniny, ovoce, zelenina a brambory jsou hlavními zdroji dietních vláken. Průměrný příjem byl v rozmezí od 10 do 20 g denně u malých dětí (< 12 let), od 15 do 30 g denně u adolescentů a od 16 do 29 g denně u dospělých.

Vzhledem k tomu, že energetická rovnováha bilancí je žádoucím cílem pro stanovení doporučených dávek živin, je nutno u jejich stanovení zohlednit i jiné makronutrienty dodávající energii. Doporučené dávky jsou proto udávány jako procentní podíl na celkovém příjmu energie (E %).

Doporučená dávka sacharidů bude záviset na množství tuku a bílkovin, které jsou přijímány. Obecně platí, že příjem 50 až 100 g denně zabrání ketóze. Příjem 130 g denně u dětí (> 1 rok) a dospělých se odhaduje jako dostatečný na pokrytí potřeb glukózy pro mozek. Diety s vysokým obsahem sacharidů mohou vyvolávat nepříznivé účinky na složení krevních lipidů.

Častá konzumace potravin obsahujících cukr může zvýšit riziko zubního kazu, zvláště když ústní hygiena a fluoridová profylaxe nejsou dostatečné. Dostupné údaje však neumožňují stanovení horní hranice pro příjem (přidaných) cukrů na základě snížení rizika zubního kazu, neboť vývoj kazů souvisejících s konzumací sacharózy a jiných kariogenních sacharidů nezávisí pouze na množství spotřebovaného cukru, ale je také ovlivňován frekvencí spotřeby, ústní hygienou, vystavením fluoridu a různým dalším faktorům.

Důkazy týkající se vysokého příjmu cukrů (hlavně jako přidaných cukrů), ve srovnání s vysokým příjmem škrobu, k přírůstku hmotnosti, jsou pro pevné potraviny nekonzistentní. Existují však některé důkazy o tom, že vysoký příjem cukrů ve formě cukry oslazených nápojů může přispět k přírůstku hmotnosti. Dostupné důkazy nejsou dostatečné pro stanovení horní hranice pro příjem (přidaných) cukrů na základě jejich vlivu na tělesnou hmotnost.

Ačkoli existují určité důkazy, že vysoký příjem cukrů (> 20 % E) může zvýšit koncentrace triglyceridů (TG) a cholesterolu v séru, dostupné údaje nejsou dostatečné pro nastavení horního limitu pro příjem přidaného cukru.

Na základě dostupných důkazů o funkci střev lze usoudit, že denní příjem vlákniny o hmotnosti 25 g je dostatečný pro normální laxaci u dospělých. Příjem vlákniny o hmotnosti 2 g na 1000 kJ je považován za adekvátní pro normální laxaci u dětí od jednoho roku věku. U dospělých existuje důkaz o přínosu pro zdraví spojený se spotřebou stravy bohaté na potraviny obsahující vlákninu. Při příjmu vlákniny vyšším než 25 g za den je např. snížené riziko ischemické choroby srdeční a diabetu typu 2 a dochází k udržování neměnné tělesné hmotnosti.

Tuky

Dietární tuky nebo lipidy zahrnují triacylglyceroly, fosfatidylcholin a cholesterol. Spolu s bílkovinami, sacharidy a alkoholem jsou tuky hlavním zdrojem energie pro tělo. Mastné kyseliny se také podílejí na mnoha dalších životně důležitých procesech v těle (např. strukturní složky buněčných membrán, prekurzory pro bioaktivní molekuly, regulátory enzymových aktivit). Mastné kyseliny lze klasifikovat podle počtu dvojných vazeb. Nasycené mastné kyseliny (SFA) nemají žádné dvojné vazby, zatímco mononenasycené mastné kyseliny (MUFA) mají jednu dvojnou vazbu a polynenasycené mastné kyseliny (PUFA) mají dvě nebo více dvojných vazeb. Tyto dvojné vazby mohou mít buď konfiguraci cis nebo trans. Většina nenasycených mastných kyselin ve stravě má cis konfiguraci, ale trans mastné kyseliny (TFA) jsou také přítomné buď jako trans-MUFA, nebo trans-PUFA. Trans-PUFA mají alespoň jednu trans dvojnou vazbu, a proto mohou mít také dvojité vazby v konfiguraci cis.

Ve většině zemí existují samostatná dietní doporučení pro celkový příjem tuku, nasycené mastné kyseliny, mononenasycené mastné kyseliny, polynenasycené mastné kyseliny a trans mastné kyseliny. Pro tento účel jsou polynenasycené mastné kyseliny často rozděleny na n-6 polynenasycené mastné kyseliny, n-3 polynenasycené mastné kyseliny a n-3 polynenasycené mastné kyseliny s dlouhým řetězcem (n-3 LCPUFA). Tato druhá skupina mastných kyselin má 20 nebo více atomů uhlíku. S výjimkou n-3 LCPUFA jsou doporučení vyjádřena jako procentní podíl celkové stravy (E %) nebo jako gramy za den.

Díky svým fyzikálním vlastnostem je cholesterol také tuk. Neposkytuje energii, ale hraje ústřední roli v mnoha metabolických procesech. Doporučení jsou vyjádřena v miligramech denně (mg/den) nebo v miligramech na megajoule (mg/MJ).

Tuk je důležitý zdroj energie a usnadňuje vstřebávání v tuku rozpustných dietních složek, jako jsou vitamíny. Tuky a oleje jsou také důležitými zdroji esenciálních mastných kyselin. Diety s vysokým obsahem tuku mohou snížit citlivost na inzulín, což může zvýšit riziko kardiovaskulárního onemocnění. Přesný vztah mezi dávkou a odpovědí však nelze definovat. Existuje důkaz, že mírný příjem tuku (< 35 %) je doprovázen sníženým příjmem energie, a tudíž mírným snížením hmotnosti a/nebo prevencí přírůstku hmotnosti. Neexistují však dostatečné údaje, které by definovaly nízký práh nebo přípustnou horní úroveň příjmu pro celkový obsah tuku. Na základě těchto údajů EFSA rozhodla, že pro celkový příjem tuku lze stanovit pouze rozsah referenčního příjmu. Při nejnižším pozorovaném příjmu celkového tuku (20 %) v evropských zemích nebyly pozorovány žádné zjevné známky nedostatků ani nepříznivé účinky na krevní tuky. Celkový příjem tuku > 35 % může být slučitelný jak s dobrým zdravotním stavem, tak s normální tělesnou hmotností v závislosti na stravovacích návycích a úrovni fyzické aktivity. Bylo tedy navrženo nastavit pro dospělé spodní hranici rozsahu na 20 E % a horní hranici na 35 E % .Příjem tuků u kojenců, který je vysoký během období kojení, může být v druhé polovině prvního roku života postupně snížen do tří let na 40 E % (6 až 12 měsíců věku) a na 35 až 40 % ve 2. a 3. roce života. Příjem tuků pod 25 % E byl u některých malých dětí spojen s nízkou hladinou vitamínů.

Nasycené mastné kyseliny (SFA) jsou syntetizovány tělem a nejsou vyžadovány ve stravě. Proto není nastavena žádná doporučená hodnota. Existuje pozitivní vztah mezi příjmem nasycených mastných kyselin a koncentrací cholesterolu v krvi s nízkou hustotou. Vzhledem k tomu, že vztah mezi příjmem nasycených mastných kyselin a zvýšením koncentrace LDL cholesterolu je kontinuální, nelze definovat žádný práh příjmu nasycených mastných kyselin, pod nímž nedochází k nežádoucím účinkům. Proto nelze nastavit ani tolerovatelnou horní úroveň. Příjem nasycených mastných kyselin by měl být co možná nejnižší.

Cis-mononenasycené mastné kyseliny jsou syntetizovány tělem, nemají žádnou specifickou úlohu při prevenci nebo podpoře chorob

Nahrávám...
Nahrávám...