1.5
Oznámení Komise o uplatňování právních předpisů EU v oblasti potravin a ochrany spotřebitele v případech dvojí kvality výrobků – konkrétní případ potravin
Evropská komise, Generální ředitelství pro spravedlnost a spotřebitele
Volný pohyb zboží je jednou ze čtyř základních svobod jednotného trhu. Jednotný trh se zbožím podporuje inovace v oblasti trhů s výrobky a zároveň nabízí více příležitostí pro podniky a větší výběr pro spotřebitele v celé Evropě.
Volný pohyb zboží nutně neznamená, že každý výrobek musí být ve všech částech jednotného trhu stejný. Spotřebitelé mohou nakupovat výrobky podle vlastního výběru a provozovatelé podniků zase mají možnost uvádět na trh a prodávat zboží s různým složením nebo různými vlastnostmi za předpokladu, že plně dodržují právní předpisy EU (ať už se jedná o předpisy týkající se bezpečnosti výrobků, označování nebo o jiné horizontální nebo odvětvové právní předpisy). Aby podnik prosperoval, musí své výrobky neustále přizpůsobovat a inovovat a zohledňovat přitom na různé trendy vývoje poptávky, logistické problémy a nové technologie. Dokonce i výrobky stejné značky mohou mít odlišné vlastnosti, a sice v důsledku legitimních faktorů, jako je místo výroby nebo preference spotřebitelů v cílových regionech. Znepokojení však může vyvolávat situace, kdy jsou výrobky s totožnou značkou, ale odlišným složením uváděny na trh způsobem, který by mohl spotřebitele uvést v omyl.
EU vytvořila komplexní právní rámec pro ochranu práv spotřebitelů. Účinná ochrana spotřebitelů je nezbytná pro efektivní a dobře fungující trh. Tento rámec zahrnuje i ochranu spotřebitelů před zavádějícími informacemi a obchodními praktikami.
Otázka dvojí kvality některých výrobků , zejména potravinářských výrobků, je zdrojem stále rostoucích obav. V březnu 2017 přivítala Evropská rada iniciativu Komise tento problém dále řešit. Jak jasně zdůraznil předseda Juncker ve svém projevu o stavu Unie , v Unii, kde jsou si všichni občané rovni, nemohou existovat spotřebitelé druhé kategorie a je nepřijatelné, aby "občanům v některých částech Evropy byly pod stejnou značkou a ve stejném balení prodávány potraviny nižší kvality než občanům v jiných zemích". Komise podniká kroky v řadě oblastí, aby obnovila důvěru občanů v jednotný trh, a rozhodla se nejprve se zaměřit na oblast potravin.
Tato iniciativa má podobu dialogu se zúčastněnými stranami v kombinaci s praktickými kroky, které umožní příslušným orgánům přijímat konkrétní opatření. V návaznosti na jednání, jež proběhla na zasedání Evropské rady v březnu 2017, předložila Komise tuto otázku fóru na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového řetězce s cílem zahájit dialog mezi výrobním odvětvím, spotřebiteli a vnitrostátními orgány. Tento dialog bude pokračovat i v následujících měsících. Komise kromě toho připravuje konkrétní opatření k zajištění spolehlivých a srovnatelných důkazů, nejprve v oblasti potravin. Společné výzkumné středisko pracuje na pokynech pro společnou metodiku testování, přičemž konečným cílem je mít srovnatelné a spolehlivé testy v celé EU. To je nezbytný předpoklad k posouzení závažnosti tohoto problému a k zajištění spolehlivých důkazů, jež jsou nezbytné pro opatření, která mají být přijata.
Dalším krokem směrem k vyjasnění a transparentnosti by bylo zlepšit informace o přesném obsahu výrobku. V oblasti potravin jedná Komise s podniky, zejména s výrobci potravin a maloobchodníky, o tom, jak zajistit plnou transparentnost ohledně složení výrobků (nad rámec stávajících zákonných povinností). Jednou ze zvažovaných možností je kodex chování pro výrobce, který by stanovil normy, jež musí být dodržovány, aby se zabránilo problémům s dvojí kvalitou. Kromě toho se Komise zaměřuje na prosazování příslušných právních předpisů EU, a sice spolu s vnitrostátními orgány na ochranu spotřebitele a orgány odpovědnými za kontrolu potravin.
Toto oznámení přispívá k této celkové strategii a jeho cílem je usnadnit praktické uplatňování stávajícího práva. Pro řešení otázky dvojí kvality výrobků lze použít několik právních předpisů EU. Pokud jde konkrétně o potravinářské výrobky, které jsou předmětem tohoto oznámení, jedná se o tyto předpisy:
— tzv. "obecné nařízení o potravinovém právu" , které má zajistit, aby bylo možné na trh EU uvádět pouze bezpečné potraviny a aby spotřebitelé byli přesně informováni a nebyli uváděni v omyl, pokud jde o složení a vlastnosti potravin nabízených k prodeji,
— tzv. "nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům" , které stanoví obecná pravidla a požadavky na označování, včetně povinnosti uvádět úplný seznam složek, a které umožňuje spotřebitelům získat úplné informace o složení potravinářských výrobků ,
— tzv. "směrnice o nekalých obchodních praktikách" , která zajišťuje, aby spotřebitelé nebyli klamáni nebo vystavováni agresivním obchodním praktikám a aby tvrzení obchodníků v EU byla jasná, správná a prokazatelná. Jejím cílem je umožnit spotřebitelům činit informovaná a smysluplná rozhodnutí. Tato horizontální směrnice se vztahuje na řadu obchodních praktik, které jsou rovněž upraveny dalšími obecnými nebo odvětvovými právními předpisy EU, např. pokud jde o potraviny, hračky, kosmetické přípravky, detergenty atd., ale pouze pro ty aspekty, na něž se nevztahují odvětvové právní předpisy.
Zajistit dodržování spotřebitelského acquis EU a prosazovat evropské právní předpisy týkající se bezpečnosti a označování potravin na vnitrostátní úrovni je úlohou členských států, a zejména vnitrostátních orgánů na ochranu spotřebitele a orgánů odpovědných za kontrolu potravin. Komise je však odhodlána pomoci vnitrostátním orgánům tím, že jim poskytne nezbytnou podporu a poradenství. Toto oznámení objasňuje příslušný legislativní rámec s cílem poskytnout vnitrostátním orgánům nástroje a ukazatele pro zajištění jeho řádného prosazování. Mělo by být chápáno jako první krok iniciativy Komise na podporu vnitrostátních donucovacích orgánů v jejich úsilí o skoncování s nekalými praktikami. Toto oznámení může být aktualizováno na základě nových skutečností, které vyplynou ze společné metodiky testování, a pokud jde o jiné výrobky než potraviny.
1. Požadavky týkající se nezavádějících informací podle nařízení (EU) č. 1169/2011
V souladu s požadavkem uvedeným v článku 8 nařízení (ES) č. 178/2002 o obecných zásadách a požadavcích potravinového práva, přičemž potravinové právo se zaměřuje na prevenci praktik, které mohou spotřebitele uvádět v omyl, zavádí nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům komplexní právní rámec, jehož cílem je zajistit nejen vysokou úroveň ochrany zdraví spotřebitelů a jejich sociálních a hospodářských zájmů, ale také volný pohyb bezpečných a zdravých potravin na jednotném trhu EU.
Za tímto účelem zavádí zmíněné nařízení obecnou zásadu, že informace o potravinách nesmějí být zavádějící, zejména:
— pokud jde o charakteristiky potraviny a zvláště o její povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo provenience, způsob výroby nebo získání, a
— vyvoláváním dojmu na základě vzhledu, popisu nebo vyobrazení, že je přítomna určitá potravina nebo složka, ačkoli ve skutečnosti byla určitá přirozeně se vyskytující součást nebo běžně používaná složka v této potravině nahrazena odlišnou součástí nebo složkou.
Uvedené nařízení rovněž stanoví seznam povinných informací, které by měly být v zásadě uvedeny na všech potravinách: jedná se zejména o název potraviny, seznam složek, množství určitých složek nebo skupin složek, informace o alergenech, výživové údaje atd. Informace o potravinách musí být přesné, jasné a spotřebitelům snadno srozumitelné. Za tímto účelem stanoví nařízení zvláštní požadavky na uvádění povinných informací, včetně minimální velikosti písma.
Útvary Komise intenzivně spolupracovaly s příslušnými orgány členských států, aby se podpořilo společné porozumění a usnadnilo se uplatňování pravidel nařízení o poskytování informací o potravinách, a v současné době dokončují oznámení, které Komise zanedlouho přijme. Konkrétní pokyny, pokud jde o informace o látkách nebo produktech vyvolávajících alergie nebo nesnášenlivost, byly vydány prostřednictvím oznámení Komise C(2017) 4864 final ze dne 13. července 2017.
Pokud jde o příslušné donucovací orgány, kontrola dodržování nařízení o poskytování informací o potravinách by proto měla být prvním krokem při šetření toho, zda uvádění potravinářských výrobků na trh probíhá v souladu s požadavky.
2. Uvádění informací o vlastnostech výrobků podle směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách
Provázanost s potravinovým právem, a zejména s nařízením o poskytování informací o potravinách – zásada lex specialis a její dopad na prosazování právních předpisů
Podle zásady lex specialis zakotvené v čl. 3 odst. 4 směrnice o nekalých obchodních praktikách platí, že v případě rozporu nebo překrývání mezi uvedenou směrnicí a odvětvovými ustanoveními práva EU, která upravují určité aspekty nekalých obchodních praktik, jsou tato odvětvová pravidla pro tyto určité aspekty rozhodná a použijí se . Směrnice však bude i nadále použitelná pro posuzování dalších možných aspektů obchodních praktik, na které se odvětvová ustanovení nevztahují. Směrnici lze tedy obvykle uplatňovat společně s odvětvovými předpisy EU komplementárním způsobem. Jelikož článek 11 směrnice vyžaduje, aby všechny členské státy zajistily, aby existovaly vhodné a účinné prostředky pro boj proti nekalým obchodním praktikám, v těch členských státech, kde jsou za prosazování směrnice a příslušných odvětvových právních předpisů odpovědné různé orgány, by měly tyto orgány úzce spolupracovat, aby zajistily, že výsledky jejich šetření týkající se téhož obchodníka a/nebo obchodní praktiky budou konzistentní .
Je rovněž nutno zdůraznit, že informace požadované odvětvovým právem EU v souvislosti s obchodní komunikací, včetně reklamy a uvádění na trh, se podle směrnice považují za "podstatné" . Podstatnými informacemi se rozumí klíčové informace, které musí provozovatelé podniků poskytnout spotřebitelům, aby jim umožnili učinit informované rozhodnutí o obchodní transakci . Neposkytnutí takových podstatných informací lze považovat za klamavou obchodní praktiku, jestliže takové opomenutí může vést k tomu, že průměrný spotřebitel učiní rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neuskutečnil.
Například nařízení o poskytování informací o potravinách vyžaduje, aby provozovatelé podniků poskytovali specifické informace o výrobcích, jako je množství určitých složek nebo skupin složek. Tyto informace představují "podstatné" informace ve smyslu čl. 7 odst. 5 směrnice. Opomenutí poskytnout tyto informace by mohlo být po individuálním posouzení považováno za zavádějící, jelikož může mít vliv na rozhodnutí průměrného spotřebitele o obchodní transakci.
Uplatňování směrnice o nekalých obchodních praktikách na obchodní praktiky
Směrnice o nekalých obchodních praktikách funguje jako bezpečnostní síť zajišťující, aby bylo možné ve všech odvětvích zachovat vysokou společnou úroveň ochrany spotřebitele, a doplňuje jiné právní předpisy EU a odstraňuje jejich nedostatky. Směrnice zakazuje veškeré obchodní praktiky, pokud obsahují nesprávné informace nebo pokud jakýmkoli způsobem uvádějí nebo jsou schopné uvést průměrného spotřebitele v omyl, i když informace jsou věcně správné, pokud jde o hlavní znaky výrobku, což v obou případech vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí o obchodní transakci, které by jinak neučinil.
Posouzení toho, zda je určitá obchodní praktika v rozporu se směrnicí o nekalých obchodních praktikách, vyžaduje hodnocení jednotlivých případů.
Uvádění zboží na trh ve stejném balení a se stejným označením, ale s odlišným složením a senzorickým profilem by mohlo být v rozporu se směrnicí o nekalých obchodních praktikách, pokud lze v jednotlivých případech prokázat, že:
— spotřebitelé mají v souvislosti s určitým výrobkem legitimní konkrétní očekávání vyplývající ze srovnání s "referenčním výrobkem" a výrobek se od těchto očekávání významně odchyluje,
— obchodník opomene sdělit nebo nesdělí spotřebitelům odpovídající informace a spotřebitelé nechápou, že jejich očekávání mohou být odlišná,
— tyto nepřiměřené nebo nedostatečné informace mohou narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele, například tím, že jej přimějí koupit výrobek, který by za jiných okolností nekoupil.
Pro charakterizaci "referenčního výrobku" by mohla být užitečná tato kritéria:
i. výrobek je uváděn na trh "ve stejném balení a se stejným označením" v několika členských státech;
ii. výrobek je prodáván ve většině těchto členských států s daným složením; a
iii. to, jak spotřebitelé vnímají hlavní znaky výrobku, odpovídá složení daného výrobku, jak je inzerován ve většině těchto členských států.
Z činnosti, kterou v současnosti vykonává Společné výzkumné středisko, vyplynou další ukazatele pro zdokonalení srovnávacích testů potravin.
Pro účely takového posuzování jednotlivých případů by mohlo být užitečné použít tyto prvky:
— hlavní znaky výrobku, které průměrný spotřebitel pravděpodobně bere v úvahu při svém rozhodování o koupi a které hrají roli při jeho kladném nebo záporném rozhodnutí o obchodní transakci ,
— zda byly informace o hlavních znacích konkrétního výrobku vynechány nebo jsou nejasné,
— zda chybějící nebo nejasné informace o hlavních znacích…
