dnes je 21.1.2021

Input:

Pokyny k použití ustanovení čl. 26 odst. 3 nařízení (EU) č. 1169/2011

12.1.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.3.3.4
Pokyny k použití ustanovení čl. 26 odst. 3 nařízení (EU) č. 1169/2011

Evropská komise, Generální ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin

1. Úvod

V souladu s čl. 26 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům1 (dále jen „nařízení”) platí, že je-li uváděna země původu nebo místo provenience potraviny a nejedná se o stejnou zemi nebo místo, z nichž pochází její primární složka, uvede se rovněž země původu nebo místo provenience dané primární složky, nebo se alespoň uvede, že se země původu nebo místo provenience primární složky liší od země původu nebo místa provenience potraviny.

Dne 28. května 2018 přijala Komise prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/7752 (dále jen „prováděcí nařízení”), které stanoví podmínky použití čl. 26 odst. 3 nařízení. Prováděcí nařízení zejména objasňuje a harmonizuje způsob, jakým musí být označován původ primární složky (primárních složek).

Účelem tohoto sdělení Komise je poskytnout provozovatelům potravinářských podniků a vnitrostátním orgánům pokyny k použití ustanovení čl. 26 odst. 3 nařízení. Toto sdělení je třeba vykládat ve spojení s dalšími příslušnými ustanoveními nařízení a prováděcího nařízení. Těmito pokyny není dotčen zejména zákaz poskytování zavádějících informací spotřebitelům stanovený v článku 7 nařízení. Toto sdělení objasňuje ustanovení, která jsou již obsažena v platných právních předpisech. Neukládá žádné další povinnosti nad rámec těch, které vyplývají z těchto právních předpisů, ani nezavádí další požadavky na dotčené provozovatele a příslušné orgány.

Toto sdělení má pouze pomoci občanům, provozovatelům podniků a příslušným vnitrostátním orgánům při použití čl. 26 odst. 3 nařízení a prováděcího nařízení. Pouze Soudní dvůr Evropské unie je oprávněn závazně vykládat právo Unie. Názory vyjádřené v tomto sdělení nemohou předjímat stanovisko, které Evropská komise případně zaujme před unijními a vnitrostátními soudy.

2   Otázky týkající se oblasti působnosti článku 26 odst. 3 nařízení

V čl. 26 odst. 3 prvním pododstavci nařízení jsou stanoveny dvě podmínky pro použití zvláštních požadavků na označování pro primární složky: 1) uvedení údaje o zemi původu nebo místu provenience konečné potraviny; a 2) uvedení informace, že se země původu nebo místo provenience potraviny liší od země původu nebo místa provenience primární složky.

Podle čl. 26 odst. 3 druhého pododstavce se zvláštní povinnosti týkající se označování obsažené v čl. 26 odst. 3 prvním pododstavci použijí pouze na případy, které spadají do oblasti působnosti prováděcího nařízení ve smyslu článku 1 prováděcího nařízení.

Oblast působnosti prováděcího nařízení má dvě omezení:

Za prvé, čl. 1 odst. 1 prováděcího nařízení upřesňuje, že země původu nebo místo provenience potraviny se uvádí „prostřednictvím údajů, jako jsou prohlášení, vyobrazení, symboly nebo výrazy označující místa nebo zeměpisné oblasti, s výjimkou zeměpisných výrazů, které jsou součástí vžitých a obecných názvů a doslova označují původ, ale obecně nejsou chápány jako údaj o zemi původu nebo místu provenience”.

Za druhé, čl. 1 odst. 2 prováděcího nařízení stanoví, že „zeměpisná označení chráněná na základě nařízení (EU) č. 1151/20123, nařízení (EU) č. 1308/2013 4, nařízení (ES) č. 110/20085 nebo nařízení (EU) č. 251/20146 nebo na základě mezinárodních dohod”, jakož i zapsané ochranné známky, pokud tyto známky představují označení původu, nespadají do oblasti působnosti prováděcího nařízení. V 6. bodě odůvodnění prováděcího nařízení se s ohledem na tuto druhou výjimku vyjasňuje, že i když se čl. 26 odst. 3 nařízení v zásadě musí použít i na případy popsané v této druhé výjimce, příslušná prováděcí pravidla je nezbytné dále prozkoumat a budou přijata později.

2.1.   Odkaz na provozovatele potravinářského podniku

2.1.1.   Může název / obchodní firma a adresa provozovatele potravinářského podniku, které jsou uvedeny na etiketě, být důvodem k použití čl. 26 odst. 3 nařízení?

Podle 29. bodu odůvodnění a čl. 2 odst. 2 písm. g) nařízení údaje týkající se názvu, obchodní firmy nebo adresy provozovatele potravinářského podniku uvedené na etiketě nepředstavují údaj o zemi původu nebo místě provenience potraviny ve smyslu nařízení. Odkazy na právní subjekt provozovatele potravinářského podniku proto v zásadě nejsou důvodem k použití čl. 26 odst. 3 nařízení.

Takové údaje by však mohly být považovány za zavádějící na základě článku 7 nařízení, pokud jde o skutečnou zemi původu nebo místo provenience potraviny, jsou-li jasně zdůrazněny na obalu a byl-li konkrétní původ nebo místo provenience viditelně uveden a tento původ se liší od původu primární složky potraviny. Příslušné vnitrostátní orgány by měly tyto případy posoudit s přihlédnutím ke všem informacím uvedeným na etiketě a k celé obchodní úpravě produktu.

2.2.   Obchodní značky

2.2.1.   Mohou být obchodní značky, které nejsou chráněny zapsanými ochrannými známkami, jak je uvedeno v čl. 1 odst. 2 prováděcího nařízení, důvodem k použití čl. 26 odst. 3 nařízení?

Ustanovení čl. 1 odst. 2 prováděcího nařízení upřesňuje, že ačkoli označení původu, která jsou součástí zapsaných ochranných známek, spadají do oblasti působnosti čl. 26 odst. 3 nařízení, prováděcí nařízení se na tato označení nevztahuje, dokud nebudou přijata zvláštní pravidla týkající se použití čl. 26 odst. 3 na taková označení. Normotvůrce EU uznal zvláštní povahu a cíle zapsaných ochranných známek, na něž se vztahují zvláštní právní předpisy Unie, a Komise proto bude dále zkoumat, jak musí být uvedeno označení původu primární složky, jež má být uvedeno podle čl. 26 odst. 3 nařízení, je-li to u těchto označení vyžadováno. Součástí této dočasné výjimky naproti tomu nejsou obchodní značky obsahující zeměpisná prohlášení, která jsou nezapsanými ochrannými známkami, a proto se na ně prováděcí nařízení vztahuje nad rámec povinností vyplývajících z čl. 26 odst. 3 nařízení.

2.3.   Název potraviny

2.3.1.   Mají se vžité názvy obsahující zeměpisná prohlášení považovat za údaj o zemi původu nebo místu provenience potraviny?

V čl. 2 odst. 2 písm. o) nařízení je „vžitý název” definován jako název, který je v členském státě, kde se daná potravina prodává, přijat spotřebiteli jako název potraviny, aniž by potřeboval další vysvětlení.

Podle 8. bodu odůvodnění a čl. 1 odst. 1 prováděcího nařízení vžité a obecné názvy, včetně zeměpisných výrazů, které doslova označují původ, ale obecně nejsou chápány jako údaj o zemi původu nebo místu provenience, do oblasti působnosti prováděcího nařízení nespadají. Tyto názvy často označují zeměpisné místo, region nebo zemi, kde se daná potravina původně vyráběla nebo uváděla na trh, a časem se stala obecným/vžitým názvem pro určitou skupinu potravin. Pokud taková obecná označení a vžité názvy nemají vliv na to, jak spotřebitel vnímá určitý zeměpisný původ dané potraviny, jejich použití není důvodem k použití čl. 26 odst. 3 nařízení.

Příklad: frankfurtské párky.

Vzhledem k tomu, že se tato otázka týká pohledu spotřebitelů v každém jednotlivém členském státě a že existují významné rozdíly v tom, jak spotřebitelé tyto aspekty v různých státech EU vnímají, je třeba zvážit případ od případu, zda je pro spotřebitele specifický název jasně srozumitelný jako obecný/vžitý název.

2.3.2.   Mají být zákonné názvy, které obsahují zeměpisné prohlášení, považovány za údaj o zemi původu nebo místu provenience potraviny?

Podle čl. 2 odst. 2 písm. n) nařízení se „zákonným názvem” rozumí název potraviny stanovený v předpisech Unie, které se na ni vztahují, nebo při neexistenci těchto předpisů Unie název uvedený v právních a správních předpisech platných v členském státě, kde se daná potravina prodává konečnému spotřebiteli nebo zařízením společného stravování.

Jinými slovy, tyto názvy jsou kodifikovanými vžitými názvy, v jejichž případě normotvůrce považoval za důležité harmonizovat jejich používání a často složení výrobků, které definují, aby bylo zajištěno, že budou splněna očekávání spotřebitelů, pokud jde o charakteristiky potravin prodávaných pod specifickým názvem.

S ohledem na výše uvedené nelze zákonné názvy obsahující zeměpisné prohlášení považovat za označení původu ve smyslu čl. 26 odst. 3 nařízení, jestliže normotvůrce již čl. 26 odst. 3 zohlednil.

2.4.   Různá prohlášení na etiketě

2.4.1.   Mají být výrazy jako „vyrobeno v”, „made in”, „zhotoveno v” a „výrobek (určité země)”, po nichž následuje zeměpisné prohlášení, považovány za údaj o zemi původu nebo místu provenience potraviny?

Prohlášení jako „vyrobeno v (jméno země)”, „made in (jméno země)”, „zhotoveno v (jméno země)” spotřebitelé spojují s označením původu ve smyslu čl. 26 odst. 3, a měla by proto být v zásadě považována za údaj o zemi původu nebo místu provenience potraviny. Kromě toho tyto výrazy označují výrobní proces, což by v případě zpracovaných potravin mohlo odpovídat významu země původu pro účely nařízení, jak je definován v čl. 60 odst. 2 celního kodexu Unie7, tj. poslední podstatné hospodářsky odůvodněné zpracování nebo opracování potraviny, které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby.

Obdobně prohlášení „výrobek (určité země)” spotřebitel obecně chápe jako označení původu ve smyslu čl. 26 odst. 3 nařízení. Kromě toho výraz „výrobek (určité země)” rovněž pravděpodobně spotřebiteli naznačuje, že potravina jako celek, včetně jejích složek, pochází ze země uvedené na etiketě.

2.4.2   Mají být prohlášení jako „baleno v” nebo „vyrobeno/zhotoveno X pro Y”, po nichž následuje jméno provozovatele potravinářského podniku a jeho adresa, považována za uvedení země původu nebo místa provenience potraviny?

Prohlášení „baleno v” jasně uvádí místo, kde byla potravina balena, a spotřebitel je obecně jako takové nevnímá jako označení původu ve smyslu čl. 26 odst. 3 nařízení. Z tohoto důvodu daný výraz nelze považovat za uvedení země původu nebo místa provenience potraviny bez ohledu na to, že označuje zeměpisné místo.

Výrazy jako „vyrobeno/zhotoveno/baleno (kým)” (jméno provozovatele potravinářského podniku, po němž následuje jeho adresa)” nebo „vyrobeno/zhotoveno X pro Y” výslovně označují příslušného provozovatele potravinářského podniku a obecně není pravděpodobné, že by spotřebiteli implikovaly označení původu potraviny. Jak je uvedeno v bodě 2.1.1 tohoto sdělení, údaje týkající se názvu, obchodní firmy nebo adresy provozovatele potravinářského podniku uvedené na etiketě nepředstavují údaj o zemi původu nebo místě provenience potraviny ve smyslu nařízení.

Na vnímání spotřebitelů však působí složky etikety jako celek, včetně obchodní úpravy výrobku jako celku. Proto je třeba při posuzování možné zavádějící povahy informací o potravině s ohledem na její původ vzít v úvahu celý obal.

2.4.3.   Mají být zkratky, vyobrazení nebo jakákoli jiná prohlášení doplněná dobrovolně pouze s cílem pomoci spotřebitelům, aby na vícejazyčných etiketách našli údaj v rodném jazyce, považovány za údaj o zemi původu nebo místu provenience potraviny?

Tyto údaje by neměly být považovány za označení původu, pokud je jasné, že se jedná o různé jazykové verze informací o potravinách uvedených na etiketě.

2.4.4.   Mají být prohlášení jako „druh”, „typ”, „styl”, „receptura”, „inspirováno (čím, kým)” nebo „à la” včetně zeměpisného prohlášení považována za uvedení země původu nebo místa provenience potraviny?

Prohlášení jako „druh”, „typ”, „styl”, „receptura”, „inspirováno (čím, kým)” nebo „à la” obvykle odkazují na recepturu nebo zvláštní charakteristiky potraviny nebo jejího zpracování a jako taková by neměla být v zásadě považována za označení původu.

Při posuzování možného zavádějícího charakteru informací o potravině s ohledem na její původ však musí být brán v úvahu obal jako celek. Je třeba rovněž konstatovat, že v duchu článku 7 nařízení jsou výše uvedená prohlášení opodstatněná pouze v případě, že daná potravina má zvláštní charakteristiky či povahu, nebo prošla určitým výrobním postupem, který určuje deklarovaný odkaz na zeměpisné místo uvedené na etiketě.

2.4.5.   Mohl by být za uvedení země původu nebo místa provenience potraviny považován národní symbol nebo barvy vlajky?

Z pohledu spotřebitele představují vlajky a/nebo mapy nejrelevantnější způsob, jakým je identifikováno označení původu. Jasné a viditelné vlajky a/nebo mapy odkazující na konkrétní zeměpisné území by proto měly být v zásadě považovány za označení původu, a být tedy důvodem k použití čl. 26 odst. 3 nařízení. Rovněž jiné národní symboly, jako je rozeznatelná národní památka, krajina nebo osoba, může spotřebitel vnímat jako označení původu potraviny. Avšak vzhledem k tomu, že to, jak je spotřebitel vnímá, závisí na konkrétním výrobku a konkrétní zemi, je třeba tato grafická znázornění posuzovat případ od případu. V této souvislosti by členské státy měly zejména vzít v úvahu umístění symbolů / grafického znázornění, jejich velikost, barvu, velikost písma a celkový kontext označení potraviny, tj. brát zřetel na to, aby označení jako celek nebylo pro spotřebitele matoucí, pokud jde o původ potraviny.

Pokud jde o obchodní značky, použití čl. 26 odst. 3 nařízení je nastíněno v bodě 2.2.1 tohoto sdělení.

Zvláštní pozornost by měla být věnována používání vyobrazení a dalších prohlášení, která odkazují na národní/místní událost, nebo národní/místní sportovní tým coby výraz holdu dané události. Vzhledem k jejich příležitostné povaze je třeba tyto údaje posuzovat případ od případu, aby se určilo, zda je důvod k použití čl. 26 odst. 3.

2.4.6.   Mohou být důvodem k použití čl. 26 odst. 3 nařízení další prohlášení uvedená na etiketách potravin, jež nesou zeměpisná označení chráněná podle právních předpisů EU nebo na základě ochranných známek?

Dokud nebudou přijata zvláštní pravidla, prováděcí nařízení se nevztahuje na zeměpisná označení chráněná podle právních předpisů EU, ani na zapsané ochranné známky uvedené v čl. 1 odst. 2 dotčeného nařízení. V případech, kdy potravina rovněž nese další vizuální prohlášení, včetně těch, která odkazují na stejná nebo různá zeměpisná místa, by však tato prohlášení spadala do oblasti působnosti prováděcího nařízení, pokud budou splněny podmínky čl. 26 odst. 3 nařízení.

2.5.   Jaký je vzájemný vztah mezi ustanoveními prováděcího aktu a právními předpisy EU týkajícími se ekologických potravin?

Nařízení Rady (ES) č. 834/20078 („nařízení o ekologické produkci”) stanoví obecný rámec pro pravidla ekologické produkce, včetně ustanovení o používání výrazů označujících ekologickou produkci. Uvedené nařízení mimoto stanoví podmínky pro označování ekologických produktů a používání loga EU a požaduje, aby při užití takového loga byl uveden údaj o místě provenience, kde byly vyprodukovány zemědělské suroviny, z nichž se produkt skládá. Tato pravidla poskytnou spotřebiteli informace rovnocenné informacím, které jsou určeny v čl. 26 odst. 3.

Podle čl. 1 odst. 4 nařízení

Nahrávám...
Nahrávám...