Pokyny pro použití potravin, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, jako krmivo

3.1.5

Pokyny pro použití potravin, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, jako krmivo

Evropská komise

KAPITOLA 1

 NahoruÚVOD

1.1 Souvislosti, cíle a oblast působnosti

Komise vytvořila akční plán na omezení plýtvání potravinami jako součást sdělení o oběhovém hospodářství (1). Cílem jedné z iniciativ je zhodnocovat živiny v potravinách (2) (aniž by tím vytvořila konkurenci pro zásobování potravinových bank (3)), které z obchodních důvodů nebo z důvodu problémů způsobených výrobními vadami nebo některými jinými závadami již nejsou určeny k lidské spotřebě, a to jejich bezpečným použitím v krmivech (aniž by tím ohrozila zdraví lidí a zvířat). Při použití takových potravin jako krmivo nebude třeba tyto materiály kompostovat, přeměňovat na bioplyn nebo odstraňovat spalováním či skládkováním. Rozdílné vymezení potravin, vedlejších produktů živočišného původu, krmiv a odpadu má významné důsledky pro legislativní rámec, jímž jsou různé druhy dotčených produktů upraveny.

Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2016 proběhla konzultace se zúčastněnými subjekty při platformě EU věnované ztrátám potravin a plýtvání potravinami (4) s cílem identifikovat problémy související s touto iniciativou. Subjekty hovořily o následujících zdrojích významné nebo nepřiměřené zátěže, která by jim mohla ztížit dodávání nebo dokonce zabránit v dodávání potravin, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, k použití jako krmivo:

• problémy související se schopností zajistit soulad právních předpisů pro použití potravin, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, jako krmivo s předpisy o krmivech, tzn. s požadavky na bezpečnost krmiv, uplatňování postupů založených na zásadách analýzy rizik a kritických kontrolních bodů (HACCP), zvláštní označování, oddělené skladování a přeprava potravin, které již nejsou určeny k lidské spotřebě,

• dvojitá registrace provozu/zařízení jako potravinářského podniku a jako krmivářského podniku, jež by měla za následek dodatečné audity několika různými kontrolními orgány (pro potraviny, vedlejší produkty živočišného původu, krmiva, odpady),

• povinnost subjektů v několika členských státech účastnit se soukromých certifikačních systémů pro správnou výrobní praxi, aby mohly dodávat krmiva v krmivářském odvětví, ačkoli jsou tyto programy z právního hlediska dobrovolné,

• nedostatečná harmonizace požadavků na registraci provozovatelů potravinářských podniků ve členských státech: některé členské státy totiž požadují registraci provozovatele potravinářského podniku jako provozovatele krmivářského podniku pouze tehdy, pokud potraviny jiného než živočišného původu, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, přímo dodává zemědělcům jako krmivo, zatímco v jiných státech se jako provozovatelé krmivářského podniku musejí zaregistrovat všichni provozovatelé potravinářských podniků, kteří dodávají potraviny, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, pro použití jako krmivo.

Cílem pokynů je řešit tyto problémy v rámci stávajícího právního rámce. Nevytvářejí tedy žádná nová právní ustanovení, ani se nesnaží vyčerpávajícím způsobem pokrýt veškerá ustanovení v této oblasti. Také je třeba podotknout, že těmito pokyny není dotčen výklad práva Unie podle judikatury Soudního dvora Evropské unie.

Cílem pokynů je usnadnit použití některých potravin, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, jako krmivo, a to potravin obsahujících produkty živočišného původu i těch, které je neobsahují. Pokyny by příslušným vnitrostátním a místním orgánům a provozovatelům v potravinovém řetězci měly pomoci s uplatňováním příslušných právních předpisů Unie. Tohoto cíle by mělo být dosaženo prostřednictvím:

• vysvětlení příslušných právních předpisů v závislosti na klasifikaci daného produktu,

• posílení právní jasnosti a

• poskytnutí příkladů osvědčených postupů, jež jsou v souladu se stávajícím regulačním rámcem, aniž by docházelo ke zbytečné administrativní zátěži.

Oblast působnosti pokynů pokrývá:

• produkty z procesu výroby potravin (dodávané výrobci potravin) a

• potraviny uvedené na trh jako balené nebo ložené potraviny (dodávané velkoobchodníky i maloobchodníky s potravinami).

Tyto pokyny se netýkají použití následujících látek jako krmivo:

• potravinářských přídatných látek, potravinářských enzymů a potravinářských aromat uvedených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1331/2008 (5),

• doplňků stravy uvedených ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/46/ES (6) a

• odpadu ze stravovacích zařízení (7).

1.2 Právní definice

Obecná pravidla pro uvádění potravin do krmivového řetězce jsou stanovena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (8), (ES) č. 183/2005 (9), (ES) č. 767/2009 (10) a v pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny k lidské spotřebě, v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 (11) (dále jen "nařízení o vedlejších produktech živočišného původu").

Pro účely tohoto sdělení se "potravinami, které již nejsou určeny k lidské spotřebě" rozumí potraviny vyrobené k lidské spotřebě v plném souladu s potravinovým právem Unie, jež však již nejsou určeny k lidské spotřebě.

Potravina je definována v článku 2 nařízení (ES) č. 178/2002 jako "jakákoli látka nebo výrobek, zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, které jsou určeny ke konzumaci člověkem nebo u nichž lze důvodně předpokládat, že je člověk bude konzumovat".

Potravinářský podnik je definován v čl. 3 bodě 2 nařízení (ES) č. 178/2002 jako "veřejný nebo soukromý podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s jakoukoli fází výroby, zpracování a distribuce potravin".

Provozovatel potravinářského podniku je definován v čl. 3 bodě 3 nařízení (ES) č. 178/2002 jako "fyzická nebo právnická osoba odpovědná za plnění požadavků potravinového práva v potravinářském podniku, který řídí".

Krmivo je definováno v čl. 3 bodě 4 nařízení (ES) č. 178/2002 jako "látka nebo výrobek, včetně doplňkových látek, zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, určené ke krmení zvířat orální cestou".

Krmivářský podnik je definován v čl. 3 bodě 5 nařízení (ES) č. 178/2002 jako "soukromý nebo veřejný podnik, ziskový nebo neziskový, který vykonává činnost související s produkcí, výrobou, zpracováním, skladováním, přepravou nebo distribucí krmiv, včetně výrobce, který vyrábí, zpracovává nebo skladuje krmivo určené ke krmení zvířat na svém vlastním hospodářství".

Provozovatel krmivářského podniku je definován v čl. 3 bodě 6 nařízení (ES) č. 178/2002 jako "fyzická nebo právnická osoba odpovědná za plnění požadavků potravinového práva v krmivářském podniku, který řídí".

Provoz je definován v čl. 3 písm. d) nařízení (ES) č. 183/2005 jako "kterákoli jednotka krmivářského podniku" a v čl. 2 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 (12) jako "jakákoli jednotka potravinářského podniku".

Zařízení (nebo podnik) je definováno v čl. 3 bodě 13 nařízení o vedlejších produktech živočišného původu jako "jakékoli místo, kde probíhá jakákoli činnost zahrnující manipulaci s vedlejšími produkty živočišného původu nebo se získanými produkty, kromě rybářských plavidel".

Maloobchod je definován v čl. 3 bodě 7 nařízení (ES) č. 178/2002 jako "manipulace s potravinami nebo jejich zpracování a skladování v místě prodeje nebo dodávky konečnému spotřebiteli; zahrnuje distribuční terminály, provozy veřejného stravování, závodní jídelny, podnikové restaurační služby, restaurace a další podobné stravovací provozovny, obchody, distribuční centra supermarketů a velkoobchodní prodejny".

Uvádění na trh (nebo uvedení na trh) je definováno:

a) v čl. 3 bodě 8 nařízení (ES) č. 178/2002 jako "držení potravin nebo krmiv za účelem prodeje, včetně nabízení k prodeji nebo jakékoli jiné formy převodu, zdarma nebo za úplatu, jakož i prodej, distribuce, a další formy převodu jako takové" a

b) v čl. 3 bodě 14 nařízení o vedlejších produktech živočišného původu jako "jakákoli činnost, jejímž účelem je prodávat vedlejší produkty živočišného původu nebo získané produkty třetí osobě ve Společenství, nebo jakákoli jiná forma dodávky za úplatu nebo bezúplatně této třetí osobě nebo skladování za účelem dodávky této třetí osobě".

Vedlejší produkty živočišného původu jsou definovány v čl. 3 bodě 1 nařízení o vedlejších produktech živočišného původu jako "celá těla zvířat nebo jejich části, produkty živočišného původu nebo jiné produkty získané ze zvířat, které nejsou určeny k lidské spotřebě, včetně oocytů, embryí a spermatu".

Získané produkty jsou definovány v čl. 3 bodě 2 nařízení o vedlejších produktech živočišného původu jako "produkty získané z jednoho nebo více ošetření, přeměn nebo fází při zpracování vedlejších produktů živočišného původu".

"Bývalé/vyřazené potraviny, které se již jako potraviny nepoužívají" jsou definovány v části A bodě 3 přílohy nařízení Komise (EU) č. 68/2013 (13) jako "potraviny (jiné než zbytky ze stravování), které byly vyrobeny pro lidskou spotřebu v plném souladu s potravinovým právem Unie, které však již nejsou určeny k lidské spotřebě z praktických nebo logistických důvodů nebo z důvodu problémů způsobených výrobními vadami, vadami balení nebo jinými závadami a které nepředstavují žádná zdravotní rizika, jsou-li používány jako krmivo".

"Krmné suroviny" jsou definovány v čl. 3 odst. 2 písm. g) nařízení (ES) č. 767/2009 jako "produkty rostlinného nebo živočišného původu, jejichž hlavním účelem je uspokojit nutriční potřebu zvířat, v přírodním stavu, čerstvé nebo konzervované, a výrobky získané jejich průmyslovým zpracováním, jakož i organické nebo anorganické látky, obsahující doplňkové látky či nikoliv, které jsou určeny ke krmení zvířat orální cestou, ať již jako takové, po zpracování, pro přípravu krmných směsí nebo jako nosiče do premixů".

Odpad je v rámcové směrnici o odpadech Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 (14) vymezen jako "jakákoli látka nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil". Vysvětlení klíčového pojmu "zbavování" se odpadu:

• Zbavování zahrnuje jak využívání, tak i odstraňování odpadů. To však neznamená, že všechny látky, jež jsou nějakým způsobem využity/odstraněny, jsou samy o sobě odpadem.

• Zbavování může zahrnovat jakoukoli látku s pozitivní, neutrální nebo negativní obchodní hodnotou.

• Zbavování může být stanoveno zákonem, nebo úmyslným či neúmyslným rozhodnutím držitele odpadu.

• Místo skladování materiálu nerozhoduje o jeho klasifikaci jako odpadu.

"Využití" je v rámcové směrnici o odpadech vymezeno jako "jakákoli činnost, jejímž hlavním výsledkem je, že odpad slouží užitečnému účelu tím, že nahradí jiné materiály, které by jinak byly použity ke konkrétnímu účelu, nebo jejímž výsledkem je, že je odpad upraven k tomuto konkrétnímu účelu, a to v daném zařízení nebo v širším hospodářství".

1.3 Klasifikace potravin, které již nejsou určeny k lidské spotřebě

Potraviny, které již nejsou určeny k lidské spotřebě

a) Produkty, které nejsou složeny z produktů živočišného původu ani je neobsahují nebo jimi nejsou kontaminovány; tyto produkty jiného než živočišného původu se mohou:

i) přímo stát krmivem ve smyslu a v oblasti působnosti nařízení (ES) č. 178/2002, pokud jsou vedlejšími produkty vznikajícími v procesu výroby potravin, nebo

ii) stát odpadem ve smyslu a v oblasti působnosti rámcové směrnice o odpadech (než se stanou krmivem), pokud jsou konečnými produkty.

b) Produkty složené z produktů živočišného původu, nebo které je obsahují či jsou jimi kontaminovány; tyto produkty živočišného původu se stávají vedlejšími produkty živočišného původu ve smyslu a v oblasti působnosti nařízení o vedlejších produktech živočišného původu (než se stanou krmivem).

Vyřazení produktu z potravinového řetězce a zajištění, že již dále není určen k lidské spotřebě, může být buď vyžadováno ze zákona (např. potraviny podléhající rychlé zkáze, které nesmí být uvedeny na trh po datu použitelnosti, neboť by nebyly bezpečné k lidské spotřebě), nebo rozhodnutím odpovědného provozovatele potravinářského podniku. Rozhodnutí odstranit produkt z potravinového řetězce určeného k lidské spotřebě je nezvratné.

Pokud jsou potraviny složeny z produktů živočišného původu nebo je obsahují či jsou jimi kontaminovány, přímo podléhají pravidlům stanoveným v nařízení o vedlejších produktech živočišného původu. Z tohoto důvodu se potraviny živočišného původu, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, nejprve stanou vedlejšími produkty živočišného původu a v souladu s pravidly stanovenými v nařízení o vedlejších produktech živočišného původu a v nařízení o přenosných spongiformních encefalopatiích (nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 (15)) se mohou stát krmivem. Tato otázka je řešena v kapitole 4 tohoto sdělení.

Pokud nějaká šarže produktu obsahuje označení, že není určena k použití jako krmivo, provozovatel nesmí v pozdější fázi řetězce toto prohlášení změnit. Tyto produkty nesmí následně vstoupit do krmivového řetězce (příloha II nařízení (ES) č. 183/2005).

Graf

Vývojový diagram od potravin ke krmivům

KAPITOLA 2

 NahoruOBECNÁ PRAVIDLA

Článek 15 nařízení (ES) č. 178/2002 zakazuje uvádět krmiva, která nejsou bezpečná, na trh a krmit jimi zvířata určená k produkci potravin. Článek 4 nařízení (ES) č. 767/2009 působnost této zásady rozšiřuje na všechna zvířata.

V souladu s čl. 17 odst. 1 nařízení (ES) č. 178/2002 je hlavní povinností provozovatelů krmivářských podniků ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce zajistit v podnicích, které řídí, aby krmiva splňovala požadavky potravinového práva, které se týkají jejich činnosti, a kontrolovat plnění těchto požadavků.

Určování skutečností a okolností, za kterých by provozovatelé mohli nést trestněprávní a/nebo občanskoprávní odpovědnost, se odvíjí od struktury jednotlivých vnitrostátních právních systémů. Další informace o smyslu a dopadu čl. 17 odst. 1 nařízení (ES) č. 178/2002 v souvislosti s rozdělením odpovědností v zemědělsko-potravinovém řetězci lze nalézt v pokynech Komise pro provádění obecného potravinového práva (16).

Podle článku 18 nařízení (ES) č. 178/2002 musí být provozovatelé potravinářských a krmivářských podniků schopni identifikovat každou osobu, která jim dodala potravinu, krmivo, hospodářské zvíře nebo jakoukoli látku, která je určena k přimísení do potraviny nebo krmiva nebo u níž se předpokládá, že do nich bude přimísena. Tato zásada sledovatelnosti zajišťuje integritu celého potravinového řetězce.

KAPITOLA 3

 NahoruPOTRAVINY, KTERÉ NEOBSAHUJÍ PRODUKTY ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU A JIŽ NEJSOU URČENY K LIDSKÉ SPOTŘEBĚ

3.1 Potraviny, které nejsou složeny z produktů živočišného původu ani je neobsahují nebo jimi nejsou kontaminovány, a právní předpisy o odpadech

Pokud produkty pocházející z výroby potravin a potraviny nejsou složeny z produktů živočišného původu ani je neobsahují nebo jimi nejsou kontaminovány, a pokud již nejsou určeny k lidské spotřebě, tzn. potraviny, kterých je třeba se zbavit, mohou se stát odpadem, nebo být použity jako krmivo. Je zapotřebí rozlišovat čtyři různé případy popsané v písmenech a) a b).

1. Produkty vznikající v procesu výroby potravin jiné než konečné produkty:

V mnohých odvětvích potravinářského průmyslu při procesu výroby potravin vznikají vedlejší produkty použitelné jako krmivo, např.:

při drcení slunečnicových semen vznikají slunečnicové expelery,

při mletí mouky vznikají pšeničné klíčky,

při výrobě cukru vzniká řepná melasa,

při výrobě škrobu vzniká koláč ze škrobových hydrolyzátů,

při výrobě pečiva a cukroví, které neobsahují živočišné produkty, vznikají vedlejší produkty průmyslové výroby pečiva a těstovin.

Tyto vedlejší produkty z potravinářského průmyslu nemají žádné datum použitelnosti ani datum minimální trvanlivosti ve smyslu oddílu 5.1, ale uplatňuje se na ně přístup k "materiálům, které v potravinářských provozech/zařízeních spadly na zem" ve smyslu oddílu 5.2. Vedlejší produkty nejsou považovány za odpad, pokud splní kumulativní kritéria stanovená v článku 5 rámcové směrnice o odpadech (17). Důkazní břemeno prokázat příslušnému orgánu, že kritéria pro klasifikaci konkrétního produktu jako materiálu, který není odpadem, jsou splněna, nese příslušný provozovatel potravinářského podniku.

Některé vnitrostátní orgány pro dohled nad odpady vyžadují od provozovatelů potravinářských zařízení zvláštní osvědčení obsahující podrobné odůvodnění, že daný produkt, který dodávají pro použití jako krmivo, splňuje kritéria stanovená v rámcové směrnici o odpadech pro klasifikaci materiálů, které nejsou odpady. Toto osvědčení lze považovat za nadbytečné, jelikož provoz/zařízení potravinářského podniku, např. pivovar, který odesílá kvasnice jako krmnou surovinu, musí být zaregistrován jako provoz/zařízení krmivářského podniku, a tudíž je pod plnou kontrolou orgánů pro dohled nad krmivy.

1. Konečné potravinářské produkty na úrovni výroby potravin nebo na velkoobchodní či maloobchodní úrovni:

Provozovatel potravinářského podniku se může rozhodnout, že konečné potravinářské produkty na úrovni výroby potravin (např. cukr, slunečnicový olej, rozlámané či zdeformované sušenky) a potraviny, jež byly uvedeny na trh a dostaly se na velkoobchodní nebo maloobchodní úroveň (např. chléb v pekařstvích a supermarketech), by již neměly být určeny k lidské spotřebě, ale spíše k použití jako krmivo. Takové produkty nesplňují kritéria na vedlejší produkty stanovené v rámcové směrnici o odpadech ani v případě, že jsou určeny k použití jako krmivo. Proto orgány v řadě členských států na tyto potraviny přísně uplatňují požadavky rámcové směrnice o odpadech a považují rozhodnutí provozovatele potravinářského podniku vyřadit je z potravinového řetězce za zbavování se potravin. Dobrým příkladem této praxe je skutečnost, že nákladní vozy převážející potraviny jiného než živočišného původu, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, nýbrž mají vstoupit do krmivového řetězce (např. balené sušenky převážené přes hranice členských států), mohou být pokutovány za nedodržování požadavků rámcové směrnice o odpadech, protože přijímající členský stát takovou zásilku považuje za odpad.

Požadavek na dodržování právních předpisů Unie o odpadech předtím, než se potraviny jiného než živočišného původu mohou stát krmivem, představuje významnou zátěž pro provozovatele, kteří zvažují jejich dodávání do krmivového řetězce. Tento požadavek může představovat překážku pro volný pohyb těchto produktů na vnitřním trhu, neboť některé členské státy vyžadují uplatňování přepravních pravidel na základě předpisů Unie o odpadech, zatímco jiné uplatňují potravinové právo. Rámcová směrnice o odpadech je v současné době revidována a návrh Komise (18) počítá s vynětím materiálů jiného než živočišného původu určených k použití jako krmivo z její oblasti působnosti.

Přístupy týkající se data použitelnosti a data minimální trvanlivosti ve smyslu oddílu 5.1 a v souvislosti s "materiály, které v potravinářských provozech/zařízeních spadly na zem" ve smyslu oddílu 5.2 se vztahují na konečné produkty uvedené v tomto oddíle.

Shrnutí tohoto oddílu

1. Vedlejší produkty jiného než živočišného původu z potravinářského průmyslu uvedené v písmeni a) tohoto oddílu by neměly být automaticky považovány za odpad a mohou přímo spadat pod právní předpisy o krmivech.

2. Provozovatelé potravinářských podniků jsou odpovědní za to, aby prokázali, že vedlejší produkty jiného než živočišného původu uvedené v písmeni a) tohoto oddílu, které uvádějí na trh jako krmivo, nejsou odpadem. Obecný požadavek na osvědčení produktu jako materiálu, který není odpadem, by však neměl být zapotřebí vzhledem k tomu, že provozovatelé potravinářských podniků, kteří takové vedlejší produkty uvádějí na trh jako krmivo, jsou zároveň registrováni jako provozovatelé krmivářských podniků.

3. V souladu s budoucím vynětím materiálů jiných než živočišného původu určených k použití jako krmivo z oblasti působnosti rámcové směrnice o odpadech bude povoleno přímé použití jako krmivo konečných potravinářských produktů uvedených v písmeni b) tohoto oddílu, aniž by se předtím řídily právními předpisy o odpadech.

4. Dokud nebude revidovaná rámcová směrnice o odpadech přijata a provedena, konečné potravinářské produkty, které již nejsou určeny k lidské spotřebě uvedené v písmeni b) tohoto oddílu, mohou podléhat právním předpisům Unie a vnitrostátním předpisům o odpadech, než mohou být použity jako krmivo.

3.2 Požadavky na provozovatele potravinářských podniků, kteří dodávají potraviny jiného než živočišného původu do krmivového řetězce

Provozy/zařízení v potravinovém řetězci (19), které se zabývají výrobou, distribucí a velkoobchodním a maloobchodním prodejem potravin jiného než živočišného původu, musejí být podle nařízení (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin (20) zaregistrovány nebo schváleny. Kompletní seznam potravinářských provozů/zařízení schválených Unií v různých členských státech je uveden zde:

http://ec.europa.eu/food/safety/biosafety/food_hygiene/eu_food_establishments_en

Seznamy potravinářských provozů/zařízení, které musejí být pouze zaregistrovány, ale ne schváleny, jsou zcela v kompetenci příslušných orgánů členských států.

3.2.1 Požadavky na provozovatele, kteří poskytují produkty jako krmivo nebo jako odpad určený k využití

V zásadě může provozovatel poskytovat potraviny, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, jako

• krmivo (vedlejší produkty uvedené v oddílu 3.1 písm. a) a po přijetí a provedení revidované rámcové směrnice o odpadech také produkty uvedené v oddílu 3.1 písm. b)),

— odpad určený k využití (konečné produkty uvedené v oddílu 3.1 písm. b)).

1. Produkty poskytované jako krmivo

Nařízení (ES) č. 183/2005 stanoví, jací provozovatelé krmivářských podniků se musejí v souladu s článkem 9 uvedeného nařízení zaregistrovat. Provozovatel krmivářského podniku musí zajistit, že jsou dodržena všechna příslušná ustanovení předpisů o krmivech, jako jsou pravidla pro hygienu krmiv, limity reziduí kontaminujících látek či označování. Provozovatelé krmivářských podniků, na které se nevztahuje čl. 5 odst. 1 nařízení (ES) č. 183/2005 (prvovýrobci), musejí uplatnit přílohu II daného nařízení včetně vytvoření plánu HACCP. Obecně (21) musí být provozovatel uvádějící krmiva na trh registrován jako provozovatel krmivářského podniku.

Provozovatelé potravinářských podniků, kteří na trh Unie uvádějí vedlejší produkty vznikající při procesu výroby potravin uvedené v oddílu 3.1 písm. a), jsou považováni za provozovatele krmivářských podniků a musí zajistit dodržování požadavků uvedených v právních předpisech o krmivech včetně registrace jako provozovatele krmivářského podniku.

1. Produkty poskytované jako odpad určený k využití

Konečné potravinářské produkty jiného než živočišného původu, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, uvedené v oddílu 3.1 písm. b), by do doby, než bude přijata a provedena revidovaná rámcová směrnice o odpadech, mohly mít status "odpadu určeného k využití". Provozovatel potravinářského podniku by se tak při dodávání těchto produktů do krmivového řetězce musel řídit vnitrostátním právním režimem. Jakmile budou potraviny jiného než živočišného původu určené k použití jako krmivo vyňaty z oblasti působnosti právních předpisů Unie a vnitrostátních předpisů o odpadech, mohly by přímo vstoupit do krmivového řetězce. Příkladem může být okoralý balený (22) chléb ze supermarketů: pokud supermarket takový chléb uvede na trh jako nevyhovující (viz oddíl 6.2) krmivo (tj. bývalé/vyřazené potraviny, které se již jako potraviny nepoužívají, vymezené v oddíle 1.2) s označením "výrobek z průmyslové výroby pečiva a těstovin" (položka 13.1.1. v katalogu krmných surovin), je považován za provozovatele krmivářského podniku, a musí zajistit dodržování požadavků právních předpisů o krmivech včetně registrace jako provozovatele krmivářského podniku.

3.2.2 Opatření ke zvyšování použití potravin, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, jako krmivo

Požadavek na již registrovaného provozovatele potravinářského podniku, který má v úmyslu dodávat určitou potravinu do krmivového řetězce, aby se registroval jako provozovatel krmivářského podniku, a tudíž odpovídal za veškeré požadavky na bezpečnost krmiv, by mohl např. drobnějším maloobchodníkům s potravinami v tomto záměru zabránit. Aby se zvýšilo používání potravin, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, jako krmivo, existují dvě možnosti, jak tuto zátěž pro uvedené provozovatele potravinářských podniků snížit:

1. Podpora pro provozovatele potravinářských podniků s cílem zajistit soulad s krmivovým právem

Článek 22 nařízení o hygieně krmiv stanoví, že by mohly být vytvořeny pokyny pro maloobchodníky s potravinami odesílající potraviny, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, jako krmivo; tyto pokyny by jim pomohly vypořádat se s krmivových právem (bezpečnostní opatření, označování, limity pro kontaminující látky). Maloobchodníkům s potravinami by s vyvinutím zjednodušeného a individuálně přizpůsobeného systému HACCP pro provozovatele krmivářských podniků mohla pomoci i sdružení zúčastněných subjektů.

1. Provozovatel potravinářského podniku uvede příslušný produkt na trh jako "potravinu":

Maloobchodník s potravinami, registrovaný a schválený podle nařízení (ES) č. 852/2004, uvádí potravinu jako takovou, v souladu s potravinovým právem, na trh pro provozovatele krmivářského podniku, který potravinu sbírá k přeměně na krmivo nebo ji přímo přemění na krmivo (23). Krmivový řetězec začíná u provozovatele přijímajícího tuto potravinu. Tento provozovatel krmivářského podniku je odpovědný za soulad s krmivových právem. Ve výše uvedeném příkladu by supermarket dodával okoralý chléb výrobci krmiv. Provozovatel potravinářského podniku by se nemusel registrovat podle nařízení (ES) č. 183/2005, protože dodávaný produkt jako takový je stále potravina (tzn., že se uplatňují pravidla na potraviny), nikoli už krmivo. Navíc nemůže být dodáván přímo zemědělcům, aby jím krmili zvířata, protože bez dalšího zpracování není způsobilý ke krmení zvířat orální cestou.

Shrnutí tohoto oddílu

5. Dokud nebude revidovaná rámcová směrnice o odpadech přijata a provedena, potraviny jiného než živočišného původu, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, mohou vstoupit do krmivového řetězce jako "odpad určený k využití" v souladu s právními předpisy Unie a vnitrostátními předpisy upravujícími takový odpad.

6. Pokyny pro provozovatele potravinářských podniků, kteří dodávají potraviny jiného než živočišného původu, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, jako krmivo, by mohly zmírnit zátěž, které jsou provozovatelé vystaveni při dodržování pravidel krmivového práva.

7. Maloobchodníci s potravinami dodávající příslušné produkty jako potraviny provozovatelům krmivářských podniků, kteří je přeměňují na krmivo, se nemusejí registrovat jako provozovatelé krmivářských podniků.

KAPITOLA 4

 NahoruPOTRAVINY, KTERÉ OBSAHUJÍ PRODUKTY ŽIVOČIŠNÉHO PŮVODU A JIŽ NEJSOU URČENY K LIDSKÉ SPOTŘEBĚ

4.1 Potraviny složené z produktů živočišného původu, nebo které je obsahují či jsou jimi kontaminovány

Potraviny složené z produktů živočišného původu, nebo které je obsahují či jsou jimi kontaminovány, nemohou být při výrobě krmiv přímo použity. Vždy se musejí nejdříve řídit ustanoveními nařízení o vedlejších produktech živočišného původu. V tomto nařízení jsou jasně rozlišeny potraviny živočišného původu, které již nejsou určeny k lidské spotřebě z obchodních důvodů nebo z důvodu problémů způsobených výrobními vadami, vadami balení nebo jinými závadami (tj. potraviny, kterých je třeba se zbavit) od odpadu ze stravovacích zařízení. Vzhledem k tomu, že není definován minimální obsah materiálů živočišného původu, vztahují se na všechny takové potraviny, které jsou složené z produktů živočišného původu, nebo které je v jakémkoli množství obsahují či jsou jimi kontaminovány, právní předpisy o vedlejších produktech živočišného původu.

Provozovatel potravinářského podniku, který se rozhodne takové potraviny živočišného původu dodávat pro použití jako krmivo, je vyňat z oblasti působnosti rámcové směrnice o odpadech (čl. 2 odst. 2 písm. b)) a podléhá kontrolám stanoveným v právních předpisech o vedlejších produktech živočišného původu.

Vedlejší produkty živočišného původu kontaminované odpadem (24), který podléhá kontrolám v souladu s rámcovou směrnicí o odpadech, budou prohlášeny za materiál kategorie 2 nebo 1 podle nařízení o vedlejších produktech živočišného původu a nesmějí do krmivového řetězce vstoupit ani v žádné pozdější fázi.

V souladu s čl. 10 písm. e) nařízení o vedlejších produktech živočišného původu patří vedlejší produkty živočišného původu, které vznikají při výrobě produktů určených k lidské spotřebě, včetně odtučněných kostí, škvarků a kalu z odstředivky a separátoru ze zpracování mléka, mezi materiály kategorie 3 (použití jako krmivo) definované v uvedeném nařízení.

Ustanovení čl. 10 písm. f) nařízení o vedlejších produktech živočišného původu stanoví, že potraviny obsahující produkty živočišného původu, které z obchodních důvodů nebo z důvodu problémů způsobených výrobními vadami, vadami balení nebo jinými závadami, z nichž nevzniká žádné riziko pro zdraví lidí ani zvířat, již nejsou určeny k lidské spotřebě, jsou zahrnuty do materiálů kategorie 3. Materiály kategorie 3 uvedené v čl. 10 písm. f) nařízení o vedlejších produktech živočišného původu jsou běžně dodávány do zařízení zpracovávajícího vedlejší produkty živočišného původu spolu s nebo smíchané s prvními baleními a dalšími baleními, což jsou odpadní materiály. První balení a další balení jsou od vedlejších produktů živočišného původu odděleny až v zařízení zpracovávajícím vedlejší produkty živočišného původu kategorie 3. Směs odpadu a vedlejších produktů živočišného původu nemusí být nutně klasifikována jako materiál kategorie 2 ani jako materiál kategorie 1.

Použití potravin živočišného původu, které již nejsou určeny k lidské spotřebě, jako krmivo se řídí zvláštními požadavky na zpracování a omezeními použití uvedenými v oddíle 4.3 tohoto sdělení.

4.2 Registrace provozovatelů potravinářských podniků, jež dodávají potraviny živočišného původu, které již nejsou určeny k lidské spotřebě

V souladu se článkem 23 nařízení o vedlejších produktech živočišného původu se musejí registrovat všichni provozovatelé, kteří působí v jakékoli fázi výroby, přepravy, manipulace, zpracování, skladování, uvádění na trh, distribuce, používání či neškodného odstraňování…