Povinné uvádění seznamu složek a výživových údajů na etiketách alkoholických nápojů

8.2017.58

Povinné uvádění seznamu složek a výživových údajů na etiketách alkoholických nápojů

Evropská komise, Generální ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin

 Nahoru1. Úvod

Tato zpráva je odpovědí na povinnost uloženou Komisi podle čl. 16 odst. 4 nařízení (EU) č. 1169/2011 ¹ o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále jen "nařízení"). Uvedené ustanovení vyjímá alkoholické nápoje, jejichž obsah alkoholu je vyšší než 1,2 % objemových, z uvádění povinného seznamu složek a výživových údajů a uvádí, že Komise vypracuje zprávu a zaměří se na to, zda by se měl v budoucnu na alkoholické nápoje vztahovat zejména požadavek na uvádění informací o energetické hodnotě, a na důvody pro možné výjimky, s ohledem na potřebu zajistit soulad s jinými příslušnými politikami Unie. V této souvislosti Komise zváží, zda by nebylo vhodné navrhnout definici pojmu "alkoholické limonády".

Nařízení vymezuje základ pro vysokou úroveň ochrany spotřebitele ve vztahu k informacím o potravinách, a tím zaručuje, že etikety na potravinách neuvádějí spotřebitele v omyl a že spotřebitelé mohou činit informovaný výběr. Seznam složek a výživové údaje patří mezi klíčové údaje, které tento informovaný výběr umožňují.

Zatímco výživové označování může sehrát určitou roli při prosazování umírněnější konzumace alkoholu, otázka uvádění seznamu složek a výživových údajů na etiketách alkoholických nápojů je v této zprávě zkoumána z hlediska spotřebitelských informací o označení a vlastnostech potravin.

Tato zpráva vychází z postojů k označování alkoholických nápojů, které různé zúčastněné strany vyjádřily před přijetím nařízení a po něm.

 Nahoru2. Historické souvislosti

Zvláštní režim pro alkoholické nápoje nepochází ze zmíněného nařízení.

Pokud jde o seznam složek, otázka sahá zpět k prvnímu obecnému právnímu předpisu o označování ² , který byl přijat na úrovni EU, v němž se stanoví, že "v případě nápojů obsahujících více než 1,2 % (obj.) alkoholu stanoví Rada na návrh Komise do 22. prosince 1982 pravidla pro označování složek".

Aby této žádosti vyhověla, Komise v letech 1982 ³ a 1992 ⁴ předložila návrhy, ale Rada nemohla s žádným z těchto návrhů souhlasit. Komise následně předložila nový návrh v únoru 1997 ⁵ a ten byl v prosinci 2002 konečně zařazen do programu pracovní skupiny Rady. Na tomto zasedání většina členských států souhlasila s tím, že uvádění složek alkoholických nápojů na etiketách by mělo být více sladěno s přepracovanými obecnými pravidly označování.

Ačkoli se zvláštní požadavky EU ⁶ na označování složek, které mohou vyvolávat alergie nebo nesnášenlivost, vztahovaly také na alkoholické nápoje, v návaznosti na tyto diskuse nebyla zavedena žádná pravidla pro obecné označování složek alkoholických nápojů.

Podle návrhu nařízení o informacích o potravinách pro spotřebitele, předloženého Komisí, se na alkoholické nápoje včetně alkoholických limonád (míchané alkoholické nápoje, např. směs nealkoholického nápoje a lihoviny) vztahoval požadavek, aby se na etiketách povinně uváděl seznam složek a výživové údaje, výjimkou bylo pivo, víno a lihoviny ⁷ . Z podnětu Evropského parlamentu byla tato výjimka rozšířena na všechny alkoholické nápoje a přijaté nařízení od Komise vyžaduje, aby předložila stávající zprávu.

 Nahoru3. Právní rámec EU pro označování alkoholických nápojů

3.1 Nařízení (EU) č. 1169/2011

Nařízení zachovává povinný seznam složek ⁸ a od 16. prosince 2016 zavádí povinnost uvádět výživové údaje (energetická hodnota a množství tuků, nasycených mastných kyselin, sacharidů, cukrů, bílkovin a soli) ⁹ . Na alkoholické nápoje se uvedená ustanovení nevztahují.

Pokud jde o seznam složek, stejně jako v předchozím právním předpise se na alkoholické nápoje vztahuje článek 21 o označování určitých látek nebo produktů vyvolávajících alergie nebo nesnášenlivost. Spotřebitelé jsou tudíž informováni, je-li v alkoholických nápojích přítomna látka nebo produkt, které podle přílohy II nařízení představují nejběžnější alergeny, např. siřičitany přidávané do vína. Avšak jiné složky potravin, u nichž společní normotvůrci neuvažovali o tom, že je třeba je uvést v seznamu látek, které by mohly vyvolat alergické reakce u určitých skupin spotřebitelů, v příloze II nařízení nejsou, a proto by kvůli nepřítomnosti seznamu složek nebyly uvedeny na etiketě alkoholických nápojů. Ačkoli neexistuje žádný požadavek, aby byly na alkoholických nápojích uváděny jejich složky, provozovatelé potravinářských podniků mohou tyto informace poskytovat spotřebitelům dobrovolně. V souladu s článkem 36 tyto informace musí vyhovovat ustanovením, která upravují povinné uvádění složek.

Článek 41 nařízení umožňuje členským státům, aby až do přijetí harmonizovaných předpisů EU zachovaly vnitrostátní opatření pro uvádění složek alkoholických nápojů.

Pokud jde o výživové označování, 42. bod odůvodnění nařízení povzbuzuje provozovatele potravinářských podniků k tomu, aby dobrovolně uváděli informace, jež jsou součástí výživových údajů, u potravin jako alkoholické nápoje, u nichž by mělo být možné uvádět pouze omezené prvky výživových údajů. Za tímto účelem nařízení umožňuje, aby byly dobrovolné výživové údaje na alkoholických nápojích omezeny na energetickou hodnotu.

Příloha XIV nařízení stanoví převodní faktory pro výpočet energetické hodnoty. Energetická hodnota alkoholu se vypočte za použití převodního faktoru 29 kJ/g, což odpovídá hodnotě 7 kcal/g.

Ustanovení čl. 9 písm. k) nařízení vyžaduje, aby se u nápojů s obsahem alkoholu vyšším než 1,2 % objemových povinně uváděl skutečný obsah alkoholu v procentech objemových, což je povinný údaj, který vyžadoval již předchozí právní předpis ¹⁰ .

3.2 Jiná ustanovení EU o označování alkoholických nápojů

Nařízení (EU) č. 1308/2013 ¹¹ stanoví vyčerpávající seznam technických norem, které plně pokrývají všechny enologické postupy, výrobní metody a způsoby obchodní úpravy a označování vín. Uvedené nařízení popisuje látky, které budou pravděpodobně použity ve výrobním procesu, a podmínky jejich použití, a to prostřednictvím pozitivního seznamu enologických postupů a ošetření.

Právní předpis EU stanoví ¹² , že pokud je v označení lihoviny uvedena surovina použitá k výrobě lihu zemědělského původu, musí být každý použitý líh zemědělského původu uveden v sestupném pořadí podle použitého množství. Uvedený právní předpis rovněž reguluje uvádění doby zrání, pojem "směska" a zeměpisná označení.

Aromatizovaná vína, aromatizované vinné nápoje a aromatizované vinné koktejly ¹³ musejí vyhovovat normám týkajícím se výroby a složení a také zvláštním požadavkům na označování ohledně označení při prodeji a povahy alkoholu, tedy suroviny použité k výrobě alkoholu.

Je zakázáno uvádět na alkoholických nápojích zdravotní tvrzení a jediná povolená výživová tvrzení jsou ta, která se zmiňují o nízkých úrovních alkoholu a snížení obsahu alkoholu a energie ¹⁴ . Je-li takové výživové tvrzení učiněno, vyžadují se výživové údaje.

 Nahoru4. Právní předpisy členských států, situace na mezinárodní úrovni a ve třetích zemích

4.1 Členské státy

V této zprávě jsou uvedeny pouze legislativní podněty členských států, které se týkají seznamu složek a výživových údajů.

Některé členské státy (Česká republika, Finsko, Chorvatsko, Irsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko a Řecko) zachovaly nebo přijaly vnitrostátní opatření, jimiž ukládají dodatečné požadavky na označování u složek nebo určitých složek alkoholických nápojů nebo na označování určitých alkoholických nápojů.

Pokud jde o výživové údaje, Rakousko vyžaduje, aby bylo u určitých vinařských produktů na etiketě uvedeno množství cukru. Pokud jde o výživové údaje, přestože nařízení (EU) č. 1169/2011 nestanoví stejnou pružnost ohledně vnitrostátních opatření jako v případě seznamu složek, Rumunsko ¹⁵ a Irsko ¹⁶ v rámci oznamovacího postupu stanoveného směrnicí (EU) č. 2015/1535 ¹⁷ oznámily návrh právního předpisu, který vyžaduje, aby se na etiketách alkoholických nápojů uváděly výživové údaje.

4.2 Mezinárodní organizace a třetí země

Na mezinárodní úrovni norma kodexu Codex Alimentarius pro označování balených potravin ¹⁸ neosvobozuje alkoholické nápoje od povinnosti uvádět seznam složek.

Podle obecných zásad ke Kodexu pro nutriční označování ¹⁹ by výživové údaje měly být povinné vždy kromě případů, kdy vnitrostátní situace uvedení takových údajů nepodporuje. Určité potraviny lze osvobodit například proto, že jsou nevýznamné z hlediska výživy či stravy nebo jsou v malém balení.

V řadě třetích zemí, např. ve Spojených státech, v Brazílii, Číně, Indii, Kanadě, Mexiku, na Novém Zélandu, v Rusku a ve Švýcarsku se v případě některých alkoholických nápojů musí uvádět seznam složek.

 Nahoru5. Povědomí a zájem spotřebitelů

V rámci studie zadané Komisí, která se zabývá tím, jaký dopad mají informace o potravinách na rozhodování spotřebitelů ²⁰ , bylo zkoumáno chování spotřebitelů ve vztahu k informacím na alkoholických nápojích. Poté, co byli informováni o obsahu energie v alkoholických nápojích, jako je pivo, víno a lihoviny, byl 2031 respondentům z 8 členských států položen dotaz, jaké ideální informace by podle nich měly být v budoucnosti uváděny na alkoholických nápojích. Téměř polovina (49 %) účastníků prohlásila, že by na alkoholických nápojích měly být uvedeny informace o jejich energetické hodnotě, a 16 % tvrdilo, že na základě těchto informací hodlá omezit konzumaci alkoholu.

Podle studie ²¹ provedené v roce 2014 a zadané sdružením pivovarů mají spotřebitelé omezené povědomí o informacích o výživové hodnotě a o složkách alkoholických nápojů. Cílem studie bylo poskytnout reprezentativní přehled tím, že bylo v jejím rámci osloveno téměř 5 400 respondentů v šesti členských státech. Výsledky této studie ukazují, že spotřebitelé mají nedostatečné povědomí o obsahu sacharidů, kalorií a tuku u různých druhů alkoholických nápojů, které byly předmětem studie (pivo, víno a lihoviny) a o různých složkách, které lze použít při jejich výrobě. Jak je znázorněno na obrázku 1, studie také prokazuje, že spotřebitelé mají velký zájem o to, aby jim byly o alkoholických nápojích poskytovány stejné informace o složkách a výživových údajích, jaké jim jsou v současnosti poskytovány o jiných potravinách a nápojích.

Obr. 1: Zájem o stejné informace o výživové hodnotě a složkách u všech potravin a nápojů bez ohledu na to, zda obsahují alkohol, či nikoli

Zdroj: GfK Belgium (2014)

Stejná studie rovněž poskytla informace o přístupu k těmto informacím a jejich používání jinde než na etiketách. Zdá se, že 34 % až 51 % respondentů si tyto informace prohlíželo příležitostně, často nebo vždy (obr. 2).

Obr. 2: Využití jiných zdrojů informací než etiket k získání informací o výživových hodnotách a složkách alkoholických nápojů

Zdroj: GfK Belgium (2014)

 Nahoru6. Zúčastněné strany

Základ průzkumu ²² tvoří postoje různých subjektů k označování alkoholických nápojů, přičemž tento průzkum byl proveden v době, kdy Komise předložila návrh nařízení o informacích o potravinách pro spotřebitele. Obsahuje postoje výrobců, maloobchodníků, veřejných orgánů a nevládních organizací.

Obr. 3: Reakce na tvrzení "Etikety na alkoholických nápojích by měly obsahovat seznam složek a výživové vlastnosti nápoje"

Zdroj: CRIOC (2007)

Od doby, kdy byl proveden tento průzkum, se některé z uvedených postojů změnily.

Zástupci spotřebitelů tvrdí ²³ , že nejednotné označování alkoholických nápojů a jiných potravin je nepřípustné a že by seznam složek a výživové údaje měly být povinné u všech alkoholických nápojů, aby se spotřebitelé mohli informovaně rozhodovat o tom, co a v jakém množství budou pít.

Evropská organizace konzumentů piva také vyzvala k tomu, aby se na alkoholických nápojích povinně uváděl seznam složek ²⁴ .

Sdružení v oblasti veřejného zdraví podporují povinné uvádění složek a výživových údajů na etiketách v rámci komplexní strategie pro poskytování informací a zvyšování povědomí spotřebitelů o alkoholu, neboť podle skupiny nevládních organizací a organizací v oblasti veřejného zdraví, které prosazují prevenci a snižování škod způsobených požíváním alkoholu v Evropě ²⁵ , mají spotřebitelé právo znát složky alkoholických nápojů, které pijí. Co je důležitější, výživové informace, např. obsah energie, by se spotřebitelům měly poskytovat proto, aby mohli lépe sledovat svoji stravu a snadněji si osvojili zdravý životní styl.

V poslední době se výrazně změnil postoj výrobního odvětví k této otázce. Zatímco v minulosti provozovatelé potravinářských podniků nesouhlasili s dodatečným požadavkem na označování, dnes většina odvětví uznává, že spotřebitelé mají právo znát obsah svých nápojů, a subjekty z různých odvětví vyvíjejí a provádějí řadu společných či nezávislých dobrovolných iniciativ s cílem poskytovat spotřebitelům dodatečné informace.

Podle sdružení, které zastupuje evropské pivovary, mají spotřebitelé právo vědět, co konzumují. Pivovary v celé Evropě zorganizovaly dobrovolnou iniciativu s názvem Závazek evropského pivovarnictví (European Beer Pledge) ²⁶ a její členové se zavázali, že provedou společnou a měřitelnou akci s cílem zlepšit informace pro spotřebitele tím, že budou mimo jiné poskytovat výživové informace o pivech. Domnívají se, že by provozovatelům mělo být umožněno vybrat si, zda tyto informace poskytnou na etiketách či jiných platformách, např. webových stránkách či v aplikacích pro rychlou odpověď na základě kódu (quick response (QR)-code-driven applications) ²⁷ , přičemž v takovém případě by měl být na pivní etiketě uveden jasný odkaz na tyto informace. Někteří členové organizace již dobrovolně na etiketách či mimo ně uvádějí seznam složek, kalorií či úplné výživové údaje (energie, tuk, nasycené mastné kyseliny, sacharidy, cukry, bílkoviny a sůl) ²⁸ .

Odvětví lihovin zastává názor, že by pro spotřebitele byly užitečné jasnější a smysluplnější informace o tom, co jejich nápoj obsahuje, a že by se jim měly poskytovat jednotné informace o odpovědné konzumaci lihovin, které jim umožní rozhodovat se tak, aby si osvojili zdravější životní styl. Odvětví souhlasí s tím, že by spotřebitelům měly být poskytovány takové informace o obsahu kalorií, které by byly přizpůsobeny jejich potřebám. Tyto informace by mohly být poskytovány jinak než uvedením na etiketě. Tak by spotřebitelé mohli získat přístup k těmto informacím prostřednictvím alternativních platforem, které jsou k nim vstřícnější. Zatímco někteří výrobci jsou odhodláni uvádět takové informace na etiketách, mnoho výrobců lihovin již poskytuje informace o energetické hodnotě na svých webových stránkách, jakož i prostřednictvím sociálních médií a jiných platforem ²⁹ , a někteří z nich se zavázali, že rozsah těchto informací rozšíří tak, aby uváděl úplné výživové údaje ³⁰ .

Odvětví vína se domnívá, že vyvážená strava je klíčovou součástí zdravého životního stylu a že by si spotřebitelé měli pečlivě vybírat, co vypijí a snědí. Odvětví je odhodláno dobrovolně spotřebitelům poskytovat výživové informace o kaloriích, a to podle jejich potřeb, a výrazně podporuje uvádění informací i jinde než na etiketách ³¹ . Odvětví zahájilo soustředěnou akci a na společných webových stránkách poskytuje informace o kaloriích podle podaného množství a kategorií vína ³² .

Nadnárodní společnost, která vyrábí lihoviny, víno a pivo, se zavázala, že bude spotřebitelům na etiketě poskytovat úplné výživové údaje podle podaného množství a na 100 ml a že bude tyto údaje uvádět u všech alkoholických nápojů ve svém portfoliu. Na základě celosvětového průzkumu, který měl určit, jaké informace by se měly poskytovat a jaký způsob poskytování je nejlepší, již byla vyvinuta nová výživová…