Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Povinné uvádění země původu nebo místa provenience pro nezpracované potraviny, jednosložkové produkty a složky, které tvoří více než 50 % potraviny

12.6.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

8.2015.204
Povinné uvádění země původu nebo místa provenience pro nezpracované potraviny, jednosložkové produkty a složky, které tvoří více než 50 % potraviny

Evropská komise

Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o povinném uvádění země původu nebo místa provenience pro nezpracované potraviny, jednosložkové produkty a složky, které tvoří více než 50 % potraviny

1. Úvod

Ustanovení čl. 26 odst. 5 a 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále jen „nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům”)1 vyžaduje, aby Komise předložila řadu zpráv Evropskému parlamentu a Radě o možnosti rozšířit povinné uvádění země původu pro tyto kategorie potravin:

a) jiné druhy masa než maso hovězí, vepřové, skopové, kozí a drůbeží;

b) mléko;

c) mléko použité jako složka v mléčných výrobcích;

d) nezpracované potraviny;

e) jednosložkové produkty;

f) složky, které tvoří více než 50 % potraviny.

Tato zpráva se týká nezpracovaných potravin, jednosložkových produktů a složek, které tvoří více než 50 % potraviny.

Podle čl. 26 odst. 7 nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům zpráva analyzuje:

–potřebu spotřebitelů být informováni;

–proveditelnost takového označování a

–náklady a přínosy zavedení takových opatření, včetně právního dopadu na vnitřní trh a dopadu na mezinárodní obchod.

Tato zpráva vychází především z výsledků externí studie zadané GŘ SANTE a provedené Konsorciem pro hodnocení potravinového řetězce (FCEC)2, která zahrnula spotřebitele, provozovatele potravinářských podniků i průzkumy a případové studie příslušných orgánů členských států, ale i z jiných dostupných zdrojů v této oblasti.

GŘ GROW provedlo test dopadů na malé a střední podniky, jehož výsledky jsou začleněny do studie FCEC.

2. Povinné a dobrovolné označování

V současnosti existují povinná pravidla týkající se označování původu pro několik odvětví, jako např. med3, ovoce a zelenina4, ryby5 (nikoli rybí výrobky, jako např. přípravky nebo konzervy z ryb), hovězí maso a výrobky z hovězího masa6, olivový olej7, víno8, vejce9 a dovážená drůbež10.

Nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům zavedlo povinné označování původu u čerstvého, chlazeného nebo zmrazeného vepřového masa, skopového masa, kozího masa a drůbeže, přičemž podrobnosti byly stanoveny prováděcím nařízením Komise (EU) č. 1337/201311.

Kromě těchto pravidel pro povinné označování původu mohou provozovatelé potravinářských podniků z vlastního podnětu uvést zemi nebo region původu, pokud splní příslušná ustanovení nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům.

3. Dotčené potraviny

Výrazem „nezpracované potraviny” se podle nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům rozumějí potraviny, které nebyly zpracovány, včetně produktů, které byly děleny, porcovány, odseknuty, plátkovány, vykostěny, rozsekány, staženy, rozemlety, nakrájeny, očištěny, ořezány, vyloupány, rozemlety, zchlazeny, zmrazeny, hluboce zmrazeny nebo rozmrazeny. Například mouka, rýže a nakrájený zelený salát se považují za nezpracované rostlinné produkty.

Nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům ovšem neuvádí žádnou definici „jednosložkových produktů”. Pro účely této zprávy se takovými produkty rozumí produkty, které obsahují pouze jednu složku nebo vstupní surovinu. Příkladem může být cukr, rajčatové protlaky (pyré), rostlinné oleje jednoho rostlinného původu, zmrazené bramborové hranolky, do kterých nebyly přidány přídatné látky nebo sůl.

Nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům také neuvádí žádnou definici „složek, které tvoří více než 50 % potraviny”, ani nevymezuje, k čemu hranice 50 % odkazuje (objem, hmotnost, atd.). Složkami, které spadají do této kategorie, mohou být kupříkladu rajčata pro omáčky z rajčat, ovoce v ovocných šťávách, mouka v pečivu (pekařské odvětví).

4. Přehled odvětví a dodavatelského řetězce

4.1. Přehled odvětví potravin EU

Odvětví výroby potravin a nápojů EU vykazuje obrat 1 048 miliard EUR, vytváří přidanou hodnotu ve výši 206 miliard EUR a zaměstnává 4,2 milionu osob, což z něj činí největší výrobní odvětví a hlavního zaměstnavatele v EU.

V odvětví působí 286 000 podniků, z nichž 99 % představují malé a střední podniky (včetně mikropodniků).

4.2. Přehled dodavatelského řetězce pro výrobu potravin

Provozovatelé potravinářských podniků EU ve většině potravinářských odvětvích pořizují suroviny z několika zdrojů. U komodit, jako je káva nebo mouka, jsou různé zdroje surovin žádoucí, neboť je zapotřebí zachovat požadovanou kvalitu produktu a zabránit změnám v důsledku sezónnosti. Klíčovým parametrem je rovněž cena a původ surovin se často mění s cílem minimalizovat náklady. Ze studie FCEC vyplývá, že v případě použití několika zdrojů mění 50 % provozovatelů potravinářských podniků původ svých základních složek třikrát či více za rok. Čím je dodavatelský řetězec komplexnější a složitější, o to větším břemenem se stává proces označování.

Pokud jde o sledovatelnost, jak požadují právní předpisy EU v oblasti bezpečnosti potravin12, provozovatelé potravinářských podniků musí být schopni identifikovat své přímé dodavatele a odběratele. Tato sledovatelnost o jeden krok zpět a o jeden krok vpřed je obvykle jedinou sledovatelností, která je zajištěna, a pouze 29 % provozovatelů potravinářských podniků překročí rámec této povinnosti a vytvoří ucelenější systém sledování.

4.3. Používání dobrovolného označování původu a systémy jakosti EU

Konzultace se zúčastněnými stranami odhalily, že dobrovolné označování původu se v potravinářských odvětvích, jichž se zpráva týká, používá jen zřídka. Jsou-li takové systémy využívány, pak pouze u malé části celkové produkce daného produktu (například < 1 % celkového trhu s kávou), a zejména u segmentu s vysokou hodnotou. Produkty nesoucí logo systému jakosti EU, jako je chráněné označení původu (CHOP), chráněné zeměpisné označení (CHZO) nebo zaručená tradiční specialita (ZTS), nejsou ve většině kategorií potravin spadajících do oblasti působnosti této zprávy převažující. Taková označení se vždy netýkají původu surovin, ale mohou být například svázána s regionálním know-how nebo odkazovat na místo produkce.

5. Přístup spotřebitelů k informacím o původu potravin

Spotřebitelský průzkum ukazuje, že mezi aspekty, které ovlivňují chování spotřebitelů, stojí označování až za takovými faktory, jako je cena, chuť, datum použitelnosti / datum minimální trvanlivosti, výhodnost a /nebo vzhled.

Zájem o označení původu je v případě produktů týkajících se této studie obecně nižší, stále jej ale ve studii FCEC projevují tři čtvrtiny dotázaných spotřebitelů. V rámci studie FCEC figuruje deklarovaný zájem spotřebitelů o místo pěstování či chovu na stejně důležitém místě jako jejich zájem o místo produkce, ale při dotazu na konkrétní případy spotřebitelé jasně upřednostňují informace týkající se místa produkce.

Převážná většina dotázaných spotřebitelů by dala přednost informacím o původu na úrovni země.

Pokud jde o důvody pro poptávku spotřebitelů po označení původu, existují významné rozdíly mezi členskými státy. 42,8 % dotázaných spotřebitelů v EU označení původu případně použije k upřednostnění vnitrostátní nebo místní produkce před potravinami jiného původu. 12,9 % spotřebitelů v EU považuje označení původu za záruku kvality potravinářského výrobku. Přibližně 12,8 % spotřebitelů v EU se řídí důvody souvisejícími s ochranou životního prostředí. Označení původu rovněž ujistí 10,8 % spotřebitelů EU o bezpečnosti potravin, které kupují.

Je však třeba poznamenat, že zatímco některé z výše uvedených důvodů zájmu o původ potravin lze považovat za legitimní (např. podpora místní produkce, vlastnosti produktu a otázky životního prostředí), další důvody, které byly citovány, relevantní nejsou. Tak je tomu zejména v případech, kdy je původ spojován s bezpečností, neboť všechny produkty vyrobené kdekoli v EU nebo dovážené do EU musí být „bezpečné”. Hlavním cílem právních předpisů EU v oblasti potravin ve skutečnosti je zajistit bezpečnost potravin. Audity provedené příslušným útvarem Komise (Potravinový a veterinární úřad Generálního ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin) v členských státech poskytují dostatek důkazů o setrvale vysoké úrovni bezpečnosti, kterou zajišťuje provádění právních předpisů EU. Stejně tak se provádějí audity ve třetích zemích, aby se zajistilo, že vyvážené produkty splňují bezpečnostní normy EU.

Pokud jde o ochotu spotřebitelů za informace o původu zaplatit, existují pouze roztříštěné a někdy si odporující důkazy, což může být vinou metodické podjatosti. Předchozí studie týkající se ochoty spotřebitelů platit ukázaly, že i přes zájem o dané informace spotřebitelé nejsou kvůli těmto informacím ochotni kupovat výrobky za vyšší cenu13. Podle odhadů studie FCEC existuje ovšem vysoká ochota platit za produkty spadající do oblasti působnosti studie (+30 % u informací na úrovni EU, +40–50 % u informací na úrovni jednotlivých zemí). Je třeba rovněž poznamenat, že existuje významný rozdíl mezi záměry spotřebitelů a jejich skutečným chováním.

6. Možné scénáře a varianty týkající se označování původu u nezpracovaných potravin, jednosložkových produktů a složek, které tvoří více než 50 % potraviny

Pro účely této zprávy byly zkoumány tyto scénáře:

–Scénář 1: dobrovolné označování původu (status quo);

–Scénář 2: povinné označování původu – údaje EU/mimo EU nebo EU/třetí země;

–Scénář 3: povinné označování původu uvádějící členský stát nebo třetí zemi;

–Scénář 4: povinné označování další zeměpisné jednotky (region).

V případě scénářů 2, 3 a 4 byly zkoumány různé možnosti pro každou ze tří hlavních kategorií produktů:

–možnost a): místo produkce: původ by byl definován v celním kodexu, tj. země, kde byl produkt zcela získán nebo kde proběhlo jeho poslední podstatné zpracování;

–možnost b): místo pěstování nebo chovu hlavní suroviny, tj. místo sklizně ovoce, zeleniny, obilovin nebo místo rybolovu pro zpracované produkty rybolovu;

–možnost c): obě výše uvedené.

7. Analýza nákladů a přínosů jednotlivých scénářů

7.1. Dopad týkající se chování spotřebitelů

Podle scénáře 1 by rozsah informací o původu závisel na poptávce ze strany spotřebitelů. Tato možnost by vzhledem k tomu, že neovlivní ceny potravin, uspokojila spotřebitele, kteří přikládají velkou důležitost cenám potravin. Nová pravidla o dobrovolném uvádění původu by v každém případě zabránila uvádění spotřebitelů v omyl, pokud jde o skutečný původ primární složky potravin, které uvádějí určitý původ, neboť by musel být uveden odlišný původ primární složky.

Scénář 2 by rovněž uspokojil spotřebitele, je-li produkt z pohledu spotřebitelů vnímán jako bezpečnější nebo kvalitnější ve srovnání s produkty s původem v zemích mimo EU (což není jisté). Tato úroveň informací se rovněž často považuje za příliš obecnou a nestojí za dodatečné náklady, jež by byly přeneseny na konečného spotřebitele, byť by tyto dodatečné náklady možná byly nižší než v případě scénářů 3 a 4.

Scénář 3 by měl dle očekávání vést k vyšší spokojenosti spotřebitelů, ale také by měl vyšší dopad na výrobní náklady ve srovnání se scénářem 2, a proto by znamenal větší zvýšení cen pro spotřebitele. Dopad takového označování původu by jistě vedl k upřednostňování národních produktů.

Čtvrtý scénář se nejeví jako nevhodnější pro spotřebitele ve srovnání se možností uvádět původ na úrovni jednotlivých zemí. Tato možnost dle očekávání povede k podstatně vyšším dodatečným nákladům pro provozovatele potravinářských podniků, a tedy i k vyšším cenám pro spotřebitele.

7.2. Hospodářské dopady

Vzhledem k tomu, že provozovatelé potravinářských podniků zpochybnili proveditelnost scénáře 4, a vzhledem k tomu, že o tento scénář neprojevili ve srovnání se scénářem 3 vyšší zájem ani spotřebitelé, uvádějí se pouze hospodářské dopady u prvních tří scénářů.

Studie se zabývá širokou škálou kategorií potravin, a proto nebylo možné o hospodářském dopadu získat souhrnné údaje. Kvantifikace hospodářského dopadu byla tudíž ponechána na úrovni konkrétní případové studie a uvádí se ve studii FCEC.

7.2.1. Provozní náklady provozovatelů potravinářských podniků

V případě scénáře 1 by se provozní náklady udržely na současné úrovni. Podle scénářů 2 a 3 by provozovatelé potravinářských podniků při volbě jednoho místa původu nebo omezeného počtu míst původu museli čelit dodatečným provozním nákladům (jednorázovým i opakovaným) z důvodu nezbytné úpravy dodavatelských postupů, systémů sledovatelnosti, postupů výroby a balení a obchodních postupů. Podle scénáře 3 by se provozní náklady podle odhadů zvýšily o 10 až 15 % pro odvětví využívající řadu různých míst původu, toto zvýšení by ale v mnoha případech mohlo dosáhnout až 30 %.

Některé z těchto nákladů by se snížily, pokud by se zvolil scénář 2 nebo pokud by se použil scénář 3 s možností uvést na označení několik zemí (tedy více míst původu u daného produktu nebo též různá místa původu, která mohou být využita následně během výroby). Provozovatelé potravinářských podniků rovněž považují možnost požadující označení místa produkce za obecně méně nákladnou než označování místa chovu či pěstování, a to kvůli nižšímu počtu míst produkce s porovnáním s počtem míst původu surovin a požadovaným méně rozsáhlým systémem sledovatelnosti.

7.2.2. Dopad na vnitřní trh a na mezinárodní obchod

Scénář 2 by se dle očekávání neměl dotknout vnitřního trhu, neboť tento scénář nerozlišuje mezi členskými státy původu. V závislosti na reakci spotřebitelů na označení EU či mimo EU a také v závislosti na přizpůsobení dodavatelských postupů provozovatelů potravinářských podniků by však mohl zaznamenat dopad mezinárodní obchod, což vyvolává otázku týkající se mezinárodních obchodních dohod platných pro některé produkty, na které se studie vztahuje, jako jsou cukry. Třetí země rovněž zdůraznily své obavy ohledně možných ztrát vývozu do EU kvůli dodatečným nákladům na výrobu a označování a také kvůli předpokládanému přechodu provozovatelů potravinářských podniků k dodavatelům v EU.

V případě scénáře 3 kromě podobného dopadu na mezinárodní obchod jako u scénáře 2 hrozí dopad na vnitřní trh, s možnou nacionalizací potravinových dodavatelských řetězců, neboť téměř polovina dotázaných spotřebitelů uvedla, že dávají přednost produktům ze své země. Podle tohoto scénáře by sice mohly

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: