dnes je 13.4.2021

Input:

Reklama na potraviny: 10. část - Připravované právní změny v oblasti reklamy na potraviny

23.2.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.5.10
Reklama na potraviny: 10. část - Připravované právní změny v oblasti reklamy na potraviny

Mgr. et Mgr. Bc. Jiří Hadaš, MBA

Existuje velké množství předpisů, které upravují podmínky pro reklamu na potraviny, ať již tuzemské právní předpisy, případně předpisy a povinnosti vymezené unijním právem.

Pro oblast regulace reklamy na potraviny jsou podstatné následující právní předpisy:

  • zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů;

  • zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele;

  • zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy;

  • zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání;

  • zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení a o změně zákona o ochraně spotřebitele;

  • zákon č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů;

  • nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin;

  • směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. března 2010 o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách);

  • nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin;

  • nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům.

Jak bylo podrobně rozepsáno v předcházejících kapitolách, podmínky reklamy na potraviny jsou upraveny celou řadou právních norem, ať již tuzemských či evropských. Právní předpisy se ale neustále mění a vyvíjejí, a platí-li toto obecně, pak u potravinového práva dvojnásob. A je třeba zdůraznit, že drtivá většina změn vede ke zpřísnění regulace, nikoli obráceně. Vývoj zákonných úprav je tak třeba průběžně sledovat a vyhodnocovat, chtějí-li se zadavatelé reklam a producenti potravin vyhnout postihům, mnohdy velmi citelným.

Zaměřme se proto na čerstvé právní změny v oblasti regulace reklamy, které mají dopad i na reklamu na potraviny.

Aktuální změny souvisejí zejména s implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1808 ze dne 14. listopadu 2018. Tato směrnice zásadním způsobem upravuje prostředí internetové reklamy, neboť zachycuje trendy a směry v rozvoji vysílání a nově stanovuje pravidla i pro tzv. sdílené platformy, jako jedné z forem internetového obsahu, která je co do rozsahu významným reklamním prostředím. Vysvětlíme si tedy dále, co se oněmi platformami rozumí a jakým způsobem budou regulovány.

Další podstatná změna, jíž bude nutné věnovat pozornost, se dotkla zákona o ochraně spotřebitele, když rozšířila pravomoc orgánů dozoru v případě ochrany spotřebitele i mimo území České republiky.

Seznámíme se také se specifickými trendy v oblasti regulace reklamy na potraviny. Zásadní tendencí v oblasti regulace reklamy na potraviny je omezení či zákaz reklamy na potraviny označené jako nezdravé. Přičemž sledovaným cílem je ochrana zdraví dětí a mladistvých. Tento celosvětový trend nemá u nás možná dosud tak silnou odezvu, ale lze očekávat, že tlak v této oblasti bude stoupat a zákonodárci jej budou reflektovat.

Zákon o ochraně spotřebitele

Zákon o ochraně spotřebitele zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie a upravuje některé podmínky podnikání významné pro ochranu spotřebitele, úkoly veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele a oprávnění spotřebitelů, sdružení spotřebitelů nebo jiných právnických osob založených k ochraně spotřebitele, jakož i mimosoudní řešení spotřebitelských sporů.

Mezi hlavní oblasti této právní úpravy patří poctivost prodeje, zákaz používání nekalých obchodních praktik, informační povinnosti a označování a také organizované akce za účelem prodeje nebo poskytování služby.

Dne 1. července 2020 vstoupil v účinnost zákon č. 238/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Cílem této úpravy, jak osvětluje důvodová zpráva, je primárně implementovat do právních předpisů přijaté nařízení EU v oblasti přeshraniční spolupráce dozorových orgánů příslušných k vymáhání dodržování zákonů na ochranu spotřebitelů.

Konkrétně jde o nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ze dne 12. prosince 2017 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů a o zrušení nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů, jež má přinést zejména zvýšenou míru harmonizace, včetně pravidel pro účinnou a efektivní spolupráci při vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů mezi příslušnými dozorovými orgány.

Účelem zákona je usnadnění dostupnosti ochrany spotřebitele v případech, kdy dochází k újmě způsobené subjekty sídlícími v zahraničí. Tento právní předpis by měl zamezit klamání spotřebitele a umožnit kooperaci mezi orgány dozoru v jednotlivých zemích Unie.

V souladu s § 24d zákona o ochraně spotřebitele je vymezen ústřední styčný úřad pro přeshraniční spolupráci, kterým je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Ústřední styčný úřad zajišťuje koordinaci správních orgánů při uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 a plní informační povinnosti vůči Evropské komisi.

Správními orgány příslušnými k uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2394 ve smyslu jeho čl. 3 bodu 1 s relevancí k regulaci reklamy na potraviny jsou:

  • Česká obchodní inspekce,

  • Státní zemědělská a potravinářská inspekce,

  • Státní veterinární správa,

  • obecní živnostenské úřady,

  • krajské živnostenské úřady,

  • Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Součástí novely zákona je rovněž vymezeno udělování oprávnění spotřebitelským organizacím poskytovat orgánům příslušným pro vymáhání dodržování právních předpisů Evropské unie na ochranu zájmů spotřebitelů jmenovaným členskými státy Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru a Evropské komisi externí varování týkající se podezření na protiprávní jednání uvnitř EU a případně též související informace.

Uvedená novela nikterak nerozšiřuje okruh povinností potravinářských podniků v případě reklamy na potraviny. Podstata změny spočívá v procesních možnostech přeshraničního postihu za případné klamání spotřebitele.

Je třeba poukázat na to, že na základě ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, může příslušný dozorový orgán postihnout přestupek spáchaný v cizině, jestliže se jej dopustila osoba, která je státním občanem České republiky nebo osobou bez státní příslušnosti, jež má na území České republiky povolen trvalý pobyt, anebo právnickou nebo podnikající fyzickou osobou, která má na území České republiky své sídlo nebo zde alespoň vykonává svoji činnost anebo zde má svůj nemovitý majetek, jestliže pachatel svým jednáním porušil povinnost, kterou má podle právního řádu České republiky i mimo území České republiky.

Novela zákona o ochraně spotřebitele zásadním způsobem určuje pravomoci příslušných orgánů v případě postihu klamání spotřebitele. Zadavatelé reklamy na potraviny se budou muset podrobit daleko většímu okruhu povinností a také je strpět v případě kontroly ze strany kompetentních orgánů.

Příslušný orgán je před zahájením kontroly a v jejím průběhu oprávněn požadovat po oprávněném subjektu údaje nebo dokumenty, které jsou nezbytné ke zjištění toho, zda došlo nebo dochází k protiprávnímu jednání, a kdo je spáchal, a to v jakémkoli formátu nebo formě a bez ohledu na médium, na kterém jsou uloženy, nebo místo, kde jsou uloženy.

Toto oprávnění má příslušný orgán vůči subjektu, u kterého lze důvodně předpokládat, že s požadovanými údaji nebo dokumenty nakládá. Tím není dotčena povinnost mlčenlivosti, jež byla uložena nebo uznána jiným právním předpisem (§ 24g odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb.).

Orgány dozoru mohou požadovat informace v rozsahu definovaném nařízením, jež jsou nezbytné ke zjištění podrobností protiprávního jednání, např. totožnosti osoby odpovědné za protiprávní jednání, jakož i údajů o totožnosti osob zapojených do datových toků, přičemž toto oprávnění budou moci využít vůči jakékoliv osobě, u které lze důvodně předpokládat, že má požadované informace k dispozici, tedy nejen například vůči poskytovateli služby informační společnosti podle zvláštního právního předpisu upravujícího služby informační společnosti.

Nařízení ve svém čl. 9 vymezuje kontrolním orgánům tyto pravomoci takto:

a) pravomoc získat přístup k veškerým dokumentům, údajům nebo informacím týkajícím se protiprávního jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, v jakékoli formě či formátu, bez ohledu na médium, na kterém jsou uloženy, či na místo, kde jsou uloženy;

b) pravomoc žádat jakýkoli orgán veřejné moci, agenturu nebo jiný subjekt v rámci jejich členského státu nebo jakoukoli fyzickou osobu nebo právnickou osobu o poskytnutí veškerých relevantních informací, údajů nebo dokumentů v jakémkoli formátu či formě a bez ohledu na médium, na kterém jsou uloženy, či místo, kde jsou uloženy, za účelem zjištění, zda došlo nebo dochází k protiprávnímu jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, a za účelem zjištění podrobností takového protiprávního jednání včetně sledování finančních a datových toků, zjištění totožnosti osob zapojených do finančních a datových toků a zjištění informací týkajících se bankovních účtů a vlastnictví internetových stránek;

c) pravomoc provádět nezbytné kontroly na místě, včetně pravomoci vstupovat do prostor, na pozemky nebo do dopravních prostředků, které obchodník, jehož se kontrola týká, využívá k provozování obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo k výkonu povolání, nebo požádat další orgány veřejné moci, aby tak učinily, za účelem přezkoumání, zabavení, převzetí nebo získání kopií informací, údajů či dokumentů, bez ohledu na médium, na kterém jsou uloženy; pravomoc zabavit jakékoli informace, údaje nebo dokumenty na nezbytnou dobu a v rozsahu nezbytném pro dosažení účelu kontroly; pravomoc požádat zástupce nebo zaměstnance obchodníka, jehož se kontrola týká, aby podal vysvětlení o skutečnostech, informacích, údajích či dokumentech týkajících se předmětu kontroly, a pořizovat záznamy těchto odpovědí;

d) pravomoc provádět kontrolní nákupy zboží nebo služeb, v případě potřeby pod krycí totožností, aby byla zjištěna protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, a aby byly získány důkazy, včetně pravomoci pozorování, zkoumání, prostudování, demontáže nebo testování tohoto zboží nebo služeb.

V případě porušení příslušný orgán uloží subjektu odpovědnému za rozsáhlé protiprávní jednání nebo rozsáhlé protiprávní jednání s unijním rozměrem sankce, jako jsou pokuty nebo penále.

Příslušné orgány mohou obdržet od obchodníka z jeho vlastního podnětu dodatečné závazky ke zjednání nápravy ve prospěch spotřebitelů, kteří jsou údajným rozsáhlým protiprávním jednáním nebo údajným rozsáhlým protiprávním jednáním s unijním rozměrem dotčeni, nebo mohou případně usilovat o získání závazků od obchodníka, kterému nabídnou zjednání odpovídající nápravy pro spotřebitele, kteří byli tímto protiprávním jednáním dotčeni (čl. 21).

Příslušné orgány jsou dále oprávněny a mají pravomoc:

a) přijímat předběžná opatření s cílem zabránit riziku závažné újmy společným zájmům spotřebitelů;

b) usilovat o získání nebo přijetí závazků obchodníka odpovědného za protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, kterými se obchodník zaváže předmětné protiprávní jednání ukončit;

c) získat od obchodníka z jeho vlastního podnětu dodatečné závazky ke zjednání nápravy ve prospěch spotřebitelů, kteří byli dotčeni údajným protiprávním jednáním, na něž se vztahuje toto nařízení, nebo případně usilovat o získání závazků od obchodníka, které spotřebitelům, kteří byli dotčeni tímto protiprávním jednáním, zajišťují zjednání odpovídající nápravy;

d) případně informovat náležitými prostředky spotřebitele, kteří tvrdí, že v důsledku protiprávního jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, utrpěli újmu, o tom, jak se mohou domáhat náhrady za újmu podle vnitrostátního práva;

e) písemně nařídit obchodníkovi, aby ukončil protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení;

f) zajistit ukončení nebo zákaz protiprávních jednání, na něž se vztahuje toto nařízení;

g) nejsou-li k dispozici jiné účinné prostředky k dosažení ukončení nebo zákazu protiprávního jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, a s cílem zabránit riziku závažné újmy společných zájmů spotřebitelů:

i) pravomoc odstranit obsah nebo omezit přístup k on-line rozhraní nebo nařídit zřetelné zobrazení varování pro spotřebitele při přístupu k on-line rozhraní;

ii) pravomoc nařídit poskytovateli hostingových služeb, aby on-line rozhraní odstranil, nebo aby k němu znemožnil či omezil přístup; nebo

iii) případně pravomoc nařídit registrům nebo registrátorům domén vymazat plně kvalifikované doménové jméno a umožnit toto jméno zaregistrovat dotčenému příslušnému orgánu; včetně možnosti požádat třetí stranu nebo další orgán veřejné moci, aby provedly tato opatření;

h) pravomoc ukládat sankce, jako jsou pokuty nebo penále za protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení, a za nedodržení jakéhokoli rozhodnutí, příkazu, předběžného opatření, závazku obchodníka nebo jiného opatření přijatého podle tohoto nařízení.

Dále je oprávněný orgán oprávněn ukládat sankce, jako jsou pokuty za protiprávní jednání, na něž se vztahuje přímo nařízení, v případě jakéhokoliv protiprávního jednání porušujícího právní předpisy Unie na ochranu zájmů spotřebitelů.

Tím není dotčena pravomoc vnitrostátních orgánů ukládat sankce podle vnitrostátního práva, jako jsou správní či jiné pokuty nebo penále, pokud právní akty Unie uvedené v příloze nestanovují požadavek na zavedení sankcí:

  • zahajovat vyšetřování nebo řízení z moci úřední za účelem zajištění ukončení nebo zákazu protiprávních jednání, na něž se vztahuje toto nařízení;

  • zveřejnit jakékoli pravomocné rozhodnutí, závazky obchodníka či příkazy přijaté podle tohoto nařízení, a to včetně zveřejnění totožnosti obchodníka odpovědného za protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení;

  • v příslušných případech konzultovat spotřebitelské organizace, sdružení obchodníků, určené subjekty nebo další dotčené osoby, pokud jde o účinnost navrhovaných závazků, kterými se obchodník zaváže ukončit protiprávní jednání, na něž se vztahuje toto nařízení (čl. 9.).

Další pravomoc je vymezena v § 24g zákona o ochraně spotřebitele, na základě kterého si příslušný orgán může pouze za účelem zjištění toho, zda došlo nebo dochází k protiprávnímu jednání, a kdo je spáchal, vyžádat od banky, spořitelního a úvěrního družstva a zahraniční banky vykonávající na území České republiky činnost prostřednictvím své pobočky následující informace:

a) číslo účtu nebo jiný jedinečný identifikátor účtu,

b) údaje o majiteli účtu a zmocněnci, který byl nebo je oprávněn nakládat s peněžními prostředky na účtu (§ 24g odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele).

Toto oprávnění se vztahuje pouze na údaje, které jsou nezbytné ke ztotožnění osoby odpovědné za protiprávní jednání. Příslušný orgán je oprávněn vymezit v žádosti časové období, k němuž se požadované údaje vztahují. Žádost o poskytnutí údajů podává příslušný orgán prostřednictvím ústředního styčného úřadu (§ 24g odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele). Příslušný orgán do 24 měsíců ode dne podání žádosti vyrozumí dotčený subjekt, že o něm požadoval údaje podle podle tohoto právního předpisu.

Jako garant oprávněnosti těchto žádostí je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu ČR tak pověřené orgány podávají žádosti bankám o poskytnutí údajů chráněných bankovním tajemstvím.

Změny v oblasti audiovizuální reklamy

Z pohledu evropského práva je nově oblast regulace obsahu audiovizuálních mediálních služeb, a  s tím související reklamy, předmětem směrnice Evropského parlamentu a Rady 2018/1808 ze dne 14. listopadu 2018.

Směrnice byla publikována v Úředním věstníku EU dne 28. listopadu 2018 a v účinnost vstoupila 18. prosince 2018. Členské státy Evropské unie, tedy i Česká republika, jsou povinny přizpůsobit svůj právní řád

Nahrávám...
Nahrávám...