dnes je 19.3.2024

Input:

Reklama na potraviny: 8. část - Aspekty řízení v případě porušení právních předpisů

19.1.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.5.8
Reklama na potraviny: 8. část - Aspekty řízení v případě porušení právních předpisů

Mgr. et Mgr. Bc. Jiří Hadaš, MBA

I přes veškerou snahu a zodpovědný přístup ze strany zadavatele a zpracovatele může nastat situace, že reklama na potravinu bude v rozporu s právními předpisy. Nastává tak nepříjemný stav v podobě přestupkového řízení, které může vést k uložení pokuty.

Představme si nyní systém sankčních opatření, který je provázán na jedné straně se zákonem o přestupcích a odpovědnosti za ně, jakožto normy upravující přestupky obecně, na straně druhé se zákonem o regulaci reklamy, kde jsou vymezeny jednotlivé skutkové podstaty vztahující se k reklamě na potraviny.

Jakým způsobem postupovat v případě uložené sankce je další částí, která seznamuje s procesem podání opravného prostředku, případně žaloby. Za tímto účelem jsou uvedeny případy z praxe a judikatury, které mohou posloužit jako vodítko k eliminaci možného dopadu sankce ze strany orgánu dozoru. Protože judikatura a největší počet řízení o přestupku v případě reklamy na potraviny vycházejí primárně z činnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, zaměříme se zejména na činnost tohoto orgánu. Není třeba se bát, že by následující rozbor byl orientován výhradně na televizní a rozhlasovou reklamu na potraviny. Judikatura má obecnou platnost a v důsledku není natolik podstatné, zdali se jedná o reklamu šířenou rozhlasem či prostřednictví letáků nebo internetu.

1. Právní předpisy

Jen stručně si představme základní právní předpisy, kterými je upraveno řízení o přestupku v případě reklamy na potraviny:

  • Zákon o regulaci reklamy – zákon č. 40/1995 Sb. – zde jsou upraveny nejen povinnosti zadavatelů a zpracovatelů reklamy, ale i vymezeny výše sankce.

  • Zákon o odpovědnosti za přestupky – zákon č. 250/2016 Sb. – je zásadním právním předpisem definujícím přestupek a druhy sankcí.

  • Správní řád – zákon č. 500/2004 Sb. – upravuje podpůrně průběh řízení o přestupku.

  • Soudní řád správní – zákon č. 150/2002 Sb. - je základním procesním předpisem upravujícím správní soudnictví.

2. Průběh řízení o přestupku

Připomeňme si, jaké orgány jsou kompetentní v případě dozoru nad reklamou na potraviny:

  • Rada pro rozhlasové a televizní vysílání pro šíření reklamy v televizním vysílání, rozhlasovém vysílání a prostřednictvím audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, a to bez výjimky;

  • Státní zemědělská a potravinářská inspekce, pokud jde o uvedení informace naznačující, že země původu potraviny je Česká republika; pro výživové nebo zdravotní tvrzení a pro údaje použité v rozporu s přímo použitelnými předpisy Evropské unie, pokud taková reklama není v gesci Rady pro rozhlasové a televizní vysílání;

  • krajské živnostenské úřady ve všech ostatních případech, pokud nejsou v gesci Rady pro rozhlasové a televizní vysílání či Státní zemědělské a potravinářská inspekce.

Tyto orgány mají kompetence k dozoru reklamy nad potravinami a vedou řízení o přestupku. Na počátku celého procesu je zjištění okolností nasvědčujících, že mohlo dojít k porušení předpisů. Takové okolnosti orgán dozoru zjistí vlastním šetřením, nebo častěji na základě podnětu. Podnět může vzejít od nespokojeného zákazníka, ale častěji od konkurence, která nikdy nespí a velmi bedlivě hlídá marketingové kampaně svých konkurentů. Samotné podání k dozorovému orgánu nezakládá automaticky důvod pro zahájení řízení. Je potřeba náležitě zjistit skutkový stav. V našem případě zjistit podobu reklamy, způsob šíření a vyhodnotit, zdali se jedná skutečně o případ spadající do kompetence daného regulátora. Při nejasnostech může být zadavatel (zpracovatel), proti němuž podnět směřuje, vyzván k podání vysvětlení k obsahu stížnosti.

2.1 Žádost o podání vysvětlení

Institut podání vysvětlení je upraven v § 137 odst. 1 správního řádu a umožňuje orgánu dozoru zjistit veškeré náležitosti, aniž by bylo nutno zahajovat řízení o přestupku. Právní předpis upravuje vysvětlení takto: "K prověření oznámení, ostatních podnětů a vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, opatřuje správní orgán nezbytná vysvětlení. Správní orgán dále opatřuje vysvětlení potřebná k určení předpokládaného rozsahu podkladů pro rozhodnutí, stanoví-li tak zvláštní zákon. Vysvětlení může požadovat jen tehdy, nelze-li rozhodné skutečnosti zjistit jiným úředním postupem. Při opatřování vysvětlení se obdobně užijí ustanovení o předvolání (§ 59) a předvedení (§ 60). O odepření vysvětlení obdobně platí to, co pro odepření součinnosti při dokazování a zákaz výslechu."

Uvedené neznamená, že zadavatel (zpracovatel) má povinnost se ihned doznat a přiznat se k porušení zákona o regulaci reklamy. Naopak. Platí obecná právní zásada – zákaz sebeobviňování. Ale pozor. Neznamená to, že dotyčný subjekt, sezná-li, že se porušení dopustil, může žádost o podání vysvětlení zcela ignorovat. Podle § 137 odst. 2 správního řádu: "Každý je povinen podat správnímu orgánu vysvětlení podle odstavce 1. Tomu, kdo bezdůvodně odepře podat vysvětlení, může správní orgán uložit pořádkovou pokutu (§ 62) až do výše 5000 Kč."

Je tedy nutná a povinná reakce ze strany vyzvaného. Naformulováním zdvořilé odpovědi orgánu dozoru, neutrálního významu, nejlépe s odkazem, že předmětná stížnost je zcela bezpředmětná, se rozhodně nic nezkazí.

Příklad z praxe

Zadavatel reklamy na potraviny, konkrétně obchodní řetězec, inzeroval prodejní cenu okurek v určité výši. Ze stížnosti kupujícího však vyplynulo, že v konkrétní prodejně mu byly okurky účtovány v rozporu s deklarovanou cenou. O tři koruny vyšší, což kupující doložil účtenkou.

Na základě žádosti o podání vysvětlení bylo zjištěno ze strany zadavatele, že v dané prodejně nebyly v čase uvedeném stěžovatelem zakoupeny, respektive prodány okurky inzerované v médiích, ale pouze druh označený jako bio. Z tohoto důvodu byl nákup stěžovatele o tři koruny dražší.

Na základě uvedených zjištění nebyly shledány žádné okolnosti odůvodňující zahájení řízení o přestupku a věc byla odložena.

2.2 Usnesení o odložení věci

Pokud orgán dozoru obdrží podnět k šetření, nastanou dvě možné situace. Buď orgán dozoru shledá, že k porušení právního předpisu skutečně mohlo dojít, nebo nenajde dostatečný důvod pro zahájení řízení o přestupku a věc odloží.

Usnesení o odložení věci se oznamuje dotčeným osobám, nestanoví-li zákon, že se pouze poznamená do spisu. Osoba, které se usnesení o odložení věci oznamuje, proti němu může podat odvolání. Usnesení o odložení věci se však vydává pouze v případě, že věc byla oznámena nebo prošetřována v režimu zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Usnesení o odložení věci nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté, proto nic nebrání pozdějšímu zahájení řízení. I pokud by správní orgán nakonec přistoupil k zahájení řízení o přestupku, usnesení o odložení věci předtím vydané se neruší.

Příklad z praxe – podoba usnesení o odložení věci

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen "Rada") coby ústřední správní úřad v rámci své kompetence dané ustanovením § 5 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen "zákon č. 231/2001 Sb."), rozhodla v souladu s ustanovením § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v platném znění, ve věci možného přestupku spáchaného odvysíláním reklamy na mléčné produkty T., že věc odkládá.1

2.3 Zahájení řízení o přestupku

Pokud orgán dozoru dospěje k závěru, že veškeré okolnosti nasvědčují tomu, že byl porušen zákon, vydá usnesení o zahájení řízení o přestupku z moci úřední. Zadavatel a zpracovatel, se kterým řízení bylo zahájeno, se "promění" terminologií zákona o odpovědnosti za přestupky v obviněného – § 69Podezřelý z přestupku se stává obviněným, jakmile vůči němu správní orgán učiní první úkon v řízení. Podstatným ustanovením je rovněž odstavec 2, který uvádí: Dokud není pravomocným rozhodnutím o přestupku vyslovena vina obviněného, hledí se na něj jako na nevinného. V pochybnostech správní orgán rozhodne ve prospěch obviněného. V přestupkovém řízení platí tedy stejné zásady jako v trestněprávním postihu.

Oznámení o zahájení řízení o přestupku obsahuje popis skutku, o kterém má být v řízení rozhodováno, a jeho předběžnou právní kvalifikaci.

Řízení je zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení podezřelému z přestupku. Existuje i možnost ústního vyhlášení takového oznámení. O ústním vyhlášení oznámení o zahájení řízení vydá správní orgán účastníkům řízení na požádání potvrzení. Tzv. společné řízení je zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení všem podezřelým z přestupku.

2.4 Procesní náležitosti

K předmětu řízení je veden spis, do kterého má účastník řízení právo nahlédnout podle ustanovení § 38 odst. 1 správního řádu. Rovněž má právo si pořídit kopie obsahu spisu a v souladu s ustanovením § 36 odst. 1 a odst. 2 správního řádu je stanoveno jeho právo v řízení navrhovat důkazy a činit i jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí.

Podle ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu má obviněný právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Podle téhož ustanovení se může i vzdát práva vyjádření k podkladům rozhodnutí.

Podle ustanovení § 50 odst. 1 správního řádu mohou být podklady pro vydání rozhodnutí zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé orgánu dozoru z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Standardně se jedná o zachycení podoby reklamy na potraviny, ať již ve formě zvukového nebo zvukově-obrazového záznamu, případně v jiných formách odvislých od způsobu šíření reklamy.

K provedení důkazů je možno užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek. O provádění důkazů mimo ústní jednání musejí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost nemá dozorový orgán vůči účastníkovi, který se vzdal práva účasti při dokazování.

Nově podle ustanovení § 80 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky může orgán dozoru nařídit ústní jednání na požádání obviněného, je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv; jinak návrh zamítne usnesením, které se oznamuje pouze obviněnému. Správní orgán nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci.

2.5 Lhůty pro vydání rozhodnutí

Správní orgány jsou při vydávání rozhodnutí vázány během lhůt. Pokud uplyne promlčecí doba, zaniknou důvody pro odpovědnost za přestupek (§ 29 zákona o odpovědnosti za přestupky).

Délka promlčecí doby činí 1 rok, nebo 3 roky, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč (§ 30 zákona o odpovědnosti za přestupky).

Promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

Byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 3 roky od jeho spáchání; jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč, odpovědnost za přestupek zaniká nejpozději 5 let od jeho spáchání (§ 31 zákona o odpovědnosti za přestupky).

Lhůta pro vydání rozhodnutí je upravena v § 94 zákona o odpovědnosti za přestupky a stanoví: "Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, vydá je správní orgán nejpozději do 60 dnů ode dne zahájení řízení."

Výjimku má s ohledem na specifičnost rozhodování Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která má povinnost vydat rozhodnutí ve lhůtě 270 dnů (§ 51 odst. 3 zákona o vysílání).

3. Rozhodnutí ve věci

Po shromáždění všech důkazů je možno přistoupit k vydání rozhodnutí. Správní orgán může dojít k závěru, že k porušení zákona nedošlo. Pak je na místě řízení usnesením zastavit.

Pokud správní orgán dospěje k závěru, že k porušení právních předpisů došlo, je možno uložit nejen pokutu, ale i uložit správní trest napomenutí a současně upozornit pachatele na důsledky protiprávního jednání, jež mu podle zákona hrozí, pokud by se i v budoucnu dopouštěl podobného jednání.

Eventuálně je možné konstatovat vinu obviněného a upustit od potrestání, jestliže vzhledem k závažnosti přestupku, okolnostem jeho spáchání a osobě pachatele lze důvodně očekávat, že již samotné projednání věci před správním orgánem postačí k jeho nápravě.

Výčet druhů správních trestů je uveden v zákoně o odpovědnosti za přestupky v ustanovení § 35, které jako správní tresty umožňuje:

a) napomenutí,

b) pokutu,

c) zákaz činnosti,

d) propadnutí věci nebo náhradní hodnoty,

e) zveřejnění rozhodnutí o přestupku.

Ve vztahu k regulaci reklamy na potraviny a stávající správní praxi nejsou relevantní všechny druhy trestů. Představíme si jen některé z nich.

3.1 Zastavení

Asi nejžádanějším výsledkem řízení o přestupku pro obviněného je zastavení řízení. Žádná sankce, žádná prokázaná vina. Vydání usnesení o zastavení řízení ovšem nebývá časté, neboť správní orgány, přistoupí-li k zahájení řízení, již zpravidla mají dostatek důkazů potvrzujících spáchání přestupku.

Zákon taxativně stanovuje, za jakých okolností může správní orgán vydat usnesení o zastavení řízení. Ne všechny okolnosti uvedené v zákoně jsou aplikovatelné na případy přestupků v oblasti reklamy na potraviny, proto si uveďme jen relevantní důvody pro vydání usnesení o zastavení řízení:

a) Skutek, o němž se vede řízení, se nestal nebo není přestupkem.

Jde patrně o nejčetnější důvod pro vydání usnesení o zastavení řízení. Správní orgán jej uplatní, dospěje-li k závěru, že vytýkané jednání nenaplňuje znaky přestupku z důvodu, že nebyla naplněna skutková podstata.

b) Skutek nespáchal obviněný.

Uvedený případ se vztahuje na poměrně častá zjištění vyplývající ze skutečnosti, že subjekt obviněného není skutečným zadavatelem/zpracovatelem. Může se jednat například o záměnu ze strany orgánu dozoru, kdy je za zadavatele/zpracovatele orgánem dozoru považována například společnost Nejlepší zadavatel s. r. o. A skutečným zadavatelem je společnost usazená ve stejném sídle, avšak s názvem Nejlepší zadavatel k. s. Jde o nikterak raritní a s největší pravděpodobností účelové jednání vyplývající ze snahy "mást" správní orgán.

c) Spáchání skutku, o němž se vede řízení, nebylo obviněnému prokázáno.

Tento případ může nastat na základě mnohých okolností. Např. obviněný vyvrátí ve svém vyjádření závěry učiněné v usnesení o zahájení řízení, prokáže dodržení zákona a jiné.

d) Odpovědnost za přestupek zanikla.

Tento důvod může nastat v případě průtahů v řízení způsobených různorodými okolnostmi. V praxi nebývá časté, neboť správní orgány, pokud nemohou prokázat jednoznačně porušení zákona, by měly postupovat podle zásady in dubio pro reo, tedy v pochybnostech ve prospěch obviněného.

e) O totožném přestupku dříve zahájil řízení podle tohoto zákona proti téže osobě jiný správní orgán.

V případě regulace reklamy na potraviny situace, která nemůže nastat. Je ji však nutno uvést a rozvést, protože je možno se v praxi setkat s argumentem, že řízení má být zastaveno právě s odkazem na tento důvod. S ohledem na fakt, že orgány dozoru v oblasti reklamy na potraviny mají přesně vymezen okruh působnosti, nemůže nastat stav, že by například Státní zemědělská a potravinářská inspekce vedla řízení za televizní reklamu.

Příklad z praxe2

Obviněný namítal nesprávnost postupu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, neboť byl potrestán za obdobnou reklamu již dříve rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 1. 2014, čj. 4 As 98/2013-88, uvedené argumenty odmítl, protože Krajský úřad Jihomoravského kraje vedl řízení o reklamě na potraviny šířené na internetu, zatímco Rada vedla řízení v případě reklamy v televizním vysílání. Již z tohoto je patrné, že obviněný nebyl postižen za stejné jednání ani za jednání totožné v podstatných rysech.

f) Obviněný zemřel nebo zanikl.

Typickým případem je, když dojde k zániku společnosti bez právního nástupce.

Správní orgán dále může rovněž usnesením zastavit řízení, jestliže správní trest, který lze za přestupek uložit, je bezvýznamný vedle trestu, který byl obviněnému uložen za jiný skutek v trestním řízení.

3.2 Upuštění od potrestání

Přestože správní orgán dospěje k závěru, že obviněný je vinný, nemusí tato okolnost automaticky znamenat správní trest.

Podle § 42 zákona o odpovědnosti za přestupky může správní orgán vydat rozhodnutí o podmíněném upuštění od uložení správního trestu.

Od uložení správního trestu lze podmíněně upustit, jestliže lze vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přestupku důvodně očekávat, že již samotné projednání věci před správním orgánem postačí k jeho nápravě.

Příklad ze správní praxe

Rada v rámci své působnosti dané § 7 písm. a)§ 8a odst. 2 písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, a podle ustanovení § 43 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, vydala usnesení, kterým uznává vinnou zadavatelku reklamy, pro porušení § 5d odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy.

V souladu s § 43 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, bylo od uložení správního trestu upuštěno, neboť vzhledem k okolnostem spáchání přestupku lze důvodně očekávat, že již samotné projednání věci před správním orgánem postačí k nápravě.3

Rada v daném případě přihlédla ke skutečnosti, že v průběhu řízení došlo k nápravě a byla projevena účinná lítost. Současně ke skutku v podobě šíření závadné reklamy došlo na programu s minimální sledovaností.

3.3 Napomenutí

Pokud správní orgán dospěje k závěru, že skutková podstata přestupku byla naplněna, nemusí obviněný, potažmo nyní již pachatel, dikcí zákona o odpovědnosti za přestupky propadat strachu a panice z pokuty, ani pokud nebude vydáno usnesení o upuštění od potrestání. Správní orgán může dle povahy věci totiž ještě uložit sankci v podobě napomenutí.

Napomenutí lze uložit za jakýkoliv přestupek, není-li to zákonem výslovně vyloučeno. Jedná se o správní trest, který lze uložit pouze v rozhodnutí o přestupku, tj. v rozhodnutí splňujícím náležitosti podle § 93 zákona o odpovědnosti za přestupky. Jde o taková porušení, která nejsou natolik závažná.

Správní orgán ve výroku rozhodnutí vysloví uložení správního trestu napomenutí, a současně upozorní pachatele na důsledky protiprávního jednání, jež mu podle zákona hrozí, pokud by se i v budoucnu dopouštěl podobného jednání, zejména ho upozorní na možnost uložení pokuty včetně výše, do jaké může být uložena.

Příklady ze správní praxe:

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v rámci své kompetence dané § 7 písm. a) o regulaci reklamy a ustanovení § 45 o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich vydala rozhodnutí, kterým uznala vinnou společnost B. ze spáchání přestupku porušením ustanovení § 5d odst. 2 zákona o regulaci reklamy zadáním reklamy odvysílané dne 18. března 2019 v čase od 16:16:11 hodin na programu NOVA, neboť v reklamě jsou uvedeny zavádějící informace o vlastnostech a povaze, respektive způsobu výroby pekařského produktu, a uložila trest ve formě napomenutí, kterým se pachatel výslovně upozornil na důsledky svého protiprávního jednání, jež mu hrozí v případě opakování výše uvedeného protiprávního jednání, a to trest ve formě peněžité sankce. Pachateli je možné v budoucnu uložit pokutu ve výši 2 000 000 Kč.4

3.4 Zvláštní opatření

Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, nestanoví v případě shledání porušení tohoto předpisu jen možnost uložení pokuty, ale rovněž je dána možnost aplikace zvláštního opatření v souladu s § 7c odst. 1 tohoto zákona:

Orgán dozoru může nařídit odstranění nebo ukončení reklamy, která je v rozporu se zákonem, a určit k tomu přiměřenou lhůtu. Může též zakázat nepřípustnou srovnávací reklamu nebo reklamu, která je nekalou obchodní praktikou. Orgán dozoru je oprávněn pozastavit zahájení šíření nepovolené srovnávací reklamy nebo reklamy, která je nekalou obchodní praktikou. Pro takový postup se nevyžaduje vznik skutečné ztráty či jiné újmy způsobené takovou reklamou, ani zavinění zadavatele reklamy; tento postup však nezakládá oprávnění k zavedení systému předběžné kontroly návrhů reklamy před jejím šířením.

Na základě § 7c odst. 2 zákona o regulaci reklamy: "Orgán dozoru rozhodnutí vydané podle odstavce 1 nebo podle § 8a vhodným způsobem zveřejní, jestliže by v důsledku dalšího šíření reklamy mohl být ohrožen život nebo zdraví osob. Orgán dozoru je oprávněn zadavateli nebo zpracovateli reklamy nařídit ve stanovené lhůtě zveřejnění opravného prohlášení k reklamě, která byla shledána pravomocným rozhodnutím nepovolenou srovnávací reklamou nebo nekalou obchodní praktikou a o jejímž odstranění nebo ukončení bylo pravomocně rozhodnuto, ve stejném komunikačním médiu, kterým byla taková reklama šířena. Náklady na zveřejnění opravného prohlášení nese ten, komu orgán dozoru jeho zveřejnění nařídil."

Zásah do šíření reklamy je skutečně výjimečným institutem, který může mít značný dopad nejen na zadavatele reklamy, ale i šiřitele vysílání.5

4. Kritéria výše sankce

Zásadním předpisem pro ukládání sankce je zákon o regulaci reklamy. Pokuty jsou v zákoně o regulaci reklamy upraveny v § 8. Jednotlivá ustanovení jsou členěna speciálně ve vztahu k zadavateli, zpracovateli a šiřiteli reklamy a rozdělena na fyzické a právnické osoby.

Výše sankce při porušení zákona o regulaci reklamy v případě reklamy na potraviny je určena horní hranicí, která je stanovena do 200 000 Kč v případě procesních porušení, kterým je například neuchování záznamu reklamy, do 2 000 000 Kč v případě porušení speciálních skutkových podstat a do 5 000 000 Kč u nekalosoutěžních praktik.

Podle zákona o regulaci reklamy je možno uložit sankce za reklamu na potraviny, která je v rozporu s tímto zákonem,

Nahrávám...
Nahrávám...