dnes je 15.10.2024

Input:

Strategie "od zemědělce ke spotřebiteli" pro spravedlivé, zdravé a ekologické potravinové systémy

20.5.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.4.1
Strategie "od zemědělce ke spotřebiteli" pro spravedlivé, zdravé a ekologické potravinové systémy

Evropská komise, Generální ředitelství pro zdraví a bezpečnost potravin

1. Nutnost opatření

Zelená dohoda pro Evropu popisuje, jakým způsobem učinit z Evropy do roku 2050 první klimaticky neutrální kontinent. Mapuje novou, udržitelnou a inkluzivní strategii růstu, jež má nastartovat ekonomiku, zlepšit lidské zdraví a kvalitu života, pečovat o přírodu a nikoho neopomíjet.

Ústředním prvkem Zelené dohody je strategie "od zemědělce ke spotřebiteli". Komplexně se zabývá problémy udržitelných potravinových systémů a uznává neoddělitelnou vazbu mezi zdravím lidí, společnosti a planety. Tato strategie je ústředním prvkem agendy Komise zaměřené na dosažení cílů udržitelného rozvoje OSN. Všichni občané a provozovatelé napříč hodnotovými řetězci v EU i mimo ni by měli mít prospěch ze spravedlivé transformace, zejména v období po skončení pandemie COVID-19 a hospodářského útlumu. Přechod k udržitelnému potravinovému systému může přinést environmentální, zdravotní a sociální výhody, nabídnout ekonomické zisky a zajistit, že zotavení z krize nás přivede na udržitelnou cestu1. Pro úspěch tohoto zotavení a transformace je zásadně důležité zajistit udržitelné živobytí pro primární producenty, jejichž příjmy stále nejsou dostačující2.

Během pandemie COVID-19 se ukázalo, jak důležité je mít spolehlivý a odolný potravinový systém, který bude fungovat za všech okolností a bude schopen zajistit pro občany přístup k dostatečným dodávkám cenově dostupných potravin. Díky této pandemii jsme si rovněž velmi dobře uvědomili vazby mezi zdravím, ekosystémy, dodavatelskými řetězci, spotřebními návyky a omezeními naší planety. Je zřejmé, že musíme udělat mnohem více pro to, abychom zůstali zdraví my i naše planeta. Současná pandemie je pouze jedním příkladem. Období sucha, povodně, lesní požáry a nové škodlivé organismy, které se objevují stále častěji, nám neustále připomínají, že náš potravinový systém je ohrožen a musí se stát udržitelnějším a odolnějším.

Strategie "od zemědělce ke spotřebiteli" je nový komplexní přístup k tomu, jak Evropané oceňují udržitelnost potravin. Představuje příležitost pro zlepšení životního stylu, zdraví a životního prostředí. Pokud vytvoříme příznivé potravinové prostředí, které usnadní volbu zdravého a udržitelného stravování, napomůže to zdraví a kvalitě života spotřebitelů a sníží se náklady na zdravotní péči v celé společnosti. Lidé se stále více zajímají o otázky životního prostředí, zdraví, společnosti a etiky3 a více než kdykoli předtím hledají hodnoty i v potravinách. I když se společnost nyní více soustřeďuje ve městech, lidé chtějí mít bližší vztah ke svým potravinám. Chtějí, aby potraviny byly čerstvé, méně zpracované a získané udržitelným způsobem. Během stávající pandemie se hlasitěji ozývalo volání po zkrácení dodavatelských řetězců. Spotřebitelé by měli mít možnost zvolit si udržitelné potraviny a všichni aktéři potravinového řetězce by to měli považovat za svou odpovědnost a příležitost.

Evropské potraviny jsou již nyní celosvětově vzorem potravin, které jsou bezpečné, dostatečné, výživné a vysoce kvalitní. Zásluhu na tom mají dlouholeté politiky EU na ochranu zdraví lidí, zvířat a rostlin a úsilí zemědělců, rybářů a producentů akvakultury. Evropské potraviny by se nyní měly stát také celosvětovým standardem udržitelnosti. Cílem této strategie je odměnit ty zemědělce, rybáře a další provozovatele v potravinovém řetězci, kteří již přešli na udržitelné postupy, umožnit tuto transformaci i ostatním a vytvořit další příležitosti pro jejich podniky. Zemědělství EU je jediným významným systémem na světě, který snížil emise skleníkových plynů (o 20 % od roku 19904). I v rámci EU však tento pokrok není lineární ani homogenní ve všech členských státech. Ke znečištění ovzduší, půdy a vody a k emisím skleníkových plynů významně přispívá i výroba, zpracování, maloobchodní prodej, balení a přeprava potravin, které mají rovněž závažný dopad na biologickou rozmanitost. I když byl tedy přechod EU na udržitelné potravinové systémy již v mnoha oblastech zahájen, potravinové systémy zůstávají nadále jednou z hlavních příčin změny klimatu a zhoršování životního prostředí. Je naléhavě nutné snížit závislost na pesticidech a antimikrobiálních látkách, omezit nadměrné hnojení, rozšířit ekologické zemědělství, zlepšit životní podmínky zvířat a zvrátit úbytek biologické rozmanitosti.

Právní rámec pro klima5 stanoví cíl dosáhnout v roce 2050 klimaticky neutrální Unie. Komise předloží do září 2020 plán cílů v oblasti klimatu do roku 2030, který má navýšit cíl snižování emisí skleníkových plynů na 50 nebo 55 % ve srovnání s úrovněmi v roce 1990. Strategie "od zemědělce ke spotřebiteli" představuje nový způsob, jak zajistit, aby zemědělství, rybolov a akvakultura a potravinový hodnotový řetězec k tomuto procesu odpovídajícím způsobem přispěly.

Přechod na udržitelné potravinové systémy je rovněž obrovskou ekonomickou příležitostí. Očekávání občanů se vyvíjejí a iniciují významné změny na trhu s potravinami. To představuje příležitost pro zemědělce, rybáře a producenty akvakultury a rovněž pro zpracovatele potravin a stravovací služby. Tato transformace jim umožní učinit z udržitelnost svou obchodní značku a zajistit budoucnost potravinového řetězce EU dříve, než tak učiní jejich konkurenti mimo EU. Přechod k udržitelnosti nabízí výhodu "prvního tahu" pro všechny aktéry potravinového řetězce EU.

Je zřejmé, že tento přechod se neuskuteční bez změny způsobu stravování. V EU si však 33 milionů lidí6 každý druhý den nemůže dovolit kvalitní jídlo a pro část obyvatelstva v mnoha členských státech má zásadní význam potravinová pomoc. Problém nedostatku potravin a rizika cenové dostupnosti se v době hospodářského poklesu zhoršují, a proto je nutné přijmout opatření zaměřená na změnu spotřebních návyků a omezení plýtvání potravinami. Přibližně 20 % vyprodukovaných potravin se vyplýtvá7, avšak zároveň vzrůstá i obezita. Více než polovina dospělé populace nyní trpí nadváhou8, což přispívá k vysokému výskytu onemocnění souvisejících se stravováním (včetně různých druhů rakoviny) a nárůstu souvisejících nákladů na zdravotní péči. Obecně platí, že evropská strava není v souladu s doporučeními ohledně stravování na úrovni jednotlivých států a že "potravinové prostředí"9 nezaručuje, že zdravá varianta bude vždy ta nejsnadnější. Kdyby byla evropská strava v souladu s doporučeními ohledně stravování, snížila by se výrazně environmentální stopa potravinových systémů.

Je také zřejmé, že nemůžeme dosáhnout změny, aniž bychom zapojili zbytek světa. EU je největším dovozcem a vývozcem zemědělsko-potravinářských produktů a největším trhem s mořskými plody na světě. Produkce komodit může způsobovat negativní environmentální a sociální dopady v zemích, kde jsou produkovány. Úsilí o zpřísnění požadavků na udržitelnost v potravinovém systému EU by proto mělo být doplněno o politiky, které pomohou zvyšovat standardy v celosvětovém měřítku, aby se zabránilo externalizaci a vývozu neudržitelných postupů.

Udržitelný potravinový systém bude mít zásadní význam pro dosažení cílů Zelené dohody v oblasti klimatu a životního prostředí a zároveň zvýší příjmy prvovýrobců a posílí konkurenceschopnost EU. Tato strategie podporuje transformaci tím, že klade důraz na nové příležitosti jak pro občany, tak pro provozovatele potravinářských podniků.

2. Budování potravinového řetězce, který bude prospěšný pro spotřebitele, producenty, klima a životní prostředí

Cíle EU jsou zaměřeny na omezení environmentální a klimatické stopy potravinového systému EU a posílení jeho odolnosti, zajištění potravinového zabezpečení s ohledem na změnu klimatu a úbytek biologické rozmanitosti a vedení globální transformace směrem ke konkurenceschopné udržitelnosti od zemědělce ke spotřebiteli a využití nových příležitostí. To znamená:

  • zajistit, aby potravinový řetězec, do nějž patří produkce, doprava, distribuce, uvádění na trh a spotřeba potravin, měl neutrální nebo pozitivní dopad na životní prostředí, zachovat a obnovovat zdroje ze země, sladkých vod i z moře, na nichž potravinový systém závisí; pomoci zmírňovat změnu klimatu a přizpůsobit se jejím dopadům; chránit pevninu, půdu, vodu, ovzduší, zdraví rostlin a zvířat a dobré životní podmínky zvířat a zvrátit úbytek biologické rozmanitosti,

  • zajistit potravinové zabezpečení, výživu a veřejné zdraví – postarat se o to, aby měl každý člověk přístup k dostatku výživných a udržitelných potravin, které splňují přísné normy v oblasti bezpečnosti a kvality, zdraví rostlin a zdraví a dobrých životních podmínek zvířat a zároveň odpovídají výživovým požadavkům a potravinovým preferencím a

  • zachovat dostupnost potravin a současně generovat spravedlivější ekonomickou návratnost v dodavatelském řetězci, aby nejudržitelnější potraviny byly nakonec i cenově nejdostupnější, podporovat konkurenceschopnost dodavatelského odvětví EU, propagovat spravedlivý obchod, vytvářet nové obchodní příležitosti a při tom zajistit integritu jednotného trhu a bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

Udržitelnost potravinových systémů je celosvětovým problémem a potravinové systémy budou muset být připraveny čelit různým výzvám. EU může sehrát zásadní úlohu tím, že v této strategii vymezí celosvětové standardy. Stanoví zásadní cíle v prioritních oblastech pro EU jako celek. Kromě nových politických iniciativ je pro zajištění spravedlivé transformace nezbytné prosazovat stávající právní předpisy, zejména ty, které se týkají dobrých životních podmínek zvířat, používání pesticidů a ochrany životního prostředí. Tento přístup zohlední odlišné výchozí pozice a rozdíly mezi členskými státy, pokud jde o jejich potenciál ke zlepšení. Bude rovněž přihlížet k tomu, že přechod na udržitelnost potravinového systému změní ekonomickou strukturu mnoha regionů EU a jejich vzájemné interakce. Technická a finanční pomoc ze stávajících nástrojů EU, jako jsou fondy soudržnosti a Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV), tuto transformaci podpoří. Tyto nové legislativní iniciativy budou podpořeny nástroji Komise pro zlepšování právní úpravy. Na základě veřejných konzultací, identifikace environmentálních, sociálních a ekonomických dopadů a analýz toho, jakým způsobem jsou postiženy malé a střední podniky a jaká je podpora nebo překážky pro investice, přispějí posouzení dopadů k účinným politickým rozhodnutím za minimálních náklady v souladu s cíli Zelené dohody. Aby se tato transformace urychlila a usnadnila a zajistilo se, že se bude zvyšovat udržitelnost všech potravin uváděných na trh EU, předloží Komise do konce roku 2023 legislativní návrh týkající se rámce pro udržitelný potravinový systém. Tento návrh podpoří soudržnost politik na úrovni EU i jednotlivých států, začlení udržitelnost do všech politik týkajících se potravin a posílí odolnost potravinových systémů. V návaznosti na rozsáhlé konzultace a posouzení dopadů bude Komise pracovat na společných definicích a obecných zásadách a požadavcích pro udržitelné potravinové systémy a potraviny. Tento rámec se bude rovněž zabývat oblastmi odpovědnosti všech aktérů v potravinovém systému. V kombinaci s certifikací a vyznačováním údajů týkajících se udržitelnosti na potravinářských výrobcích a s cílenými pobídkami umožní tento rámec provozovatelům těžit z udržitelných postupů a postupně zvyšovat standardy udržitelnosti tak, aby se staly normou pro všechny potravinářské výrobky uváděné na trh EU.

2.1 Zajištění udržitelné produkce potravin

Aby bylo dosaženo udržitelnosti potravinového řetězce, musí se zapojit všichni jeho aktéři. Zemědělci, rybáři a producenti akvakultury musí rychleji změnit své metody produkce a co nejlépe využívat přírodních, technologických, digitálních a kosmických řešení k dosažení lepších výsledků v oblasti klimatu a životního prostředí, zvýšit odolnost vůči změně klimatu a omezit a optimalizovat využívání některých vstupů (např. pesticidů a hnojiv). Tato řešení vyžadují lidské a finanční investice, ale také slibují vyšší výnosy, jelikož vznikne přidaná hodnota a sníží se náklady.

Příkladem nového ekologického obchodního modelu je ukládání uhlíku, které zajišťují zemědělci a lesníci. Zemědělské postupy, které odstraňují CO2 z atmosféry, přispívají k dosažení cíle klimatické neutrality a měly by být odměněny buď prostřednictvím společné zemědělské politiky (SZP), nebo jiných veřejných či soukromých iniciativ (trh s uhlíkem10). Nová iniciativa EU týkající se nízkouhlíkového zemědělství podle klimatického paktu podpoří tento nový obchodní model, který zemědělcům poskytne nový zdroj příjmů a ostatním odvětvím pomůže dekarbonizovat potravinový řetězec. Jak bylo oznámeno v akčním plánu pro oběhové hospodářství11, Komise vypracuje regulační rámec pro certifikaci odstraňování uhlíku, který bude založen na spolehlivé a transparentní evidenci uhlíku za účelem sledování a ověřování postupů odstraňování uhlíku.

Oběhové hospodářství založené na biotechnologiích obnáší i nadále pro zemědělce a jejich družstva značný nevyužitý potenciál. Například vyspělé biorafinerie, které produkují biohnojiva, bílkovinná krmiva, bioenergii a biologické chemické látky, nabízejí příležitosti pro přechod ke klimaticky neutrální evropské ekonomice a tvorbu nových pracovních míst v prvovýrobě. Zemědělci by měli využít příležitostí k omezení emisí methanu z hospodářských zvířat tím, že zahájí výrobu energie z obnovitelných zdrojů a investují do anaerobních reaktorů pro výrobu bioplynu ze zemědělského odpadu a zbytků, jako je hnůj. Zemědělské podniky můžou vyrábět bioplyn i z jiných zdrojů odpadu a zbytků, jako je potravinářský a nápojový průmysl, splašky, odpadní vody a komunální odpad. Farmy a stodoly často představují dokonalé umístění pro solární panely a tyto investice by měly být upřednostněny v budoucích strategických plánech SZP12. Komise přijme opatření, aby na trhu urychlila přijetí těchto a jiných řešení v oblasti energetické účinnosti v zemědělství a potravinářství, pokud se tyto investice realizují udržitelným způsobem a není ohroženo potravinové zabezpečení nebo biologická rozmanitost, a sice v rámci iniciativ a programů pro čistou energii.

Používání chemických pesticidů v zemědělství přispívá ke znečištění půdy, vody a ovzduší, úbytku biologické rozmanitosti a může způsobit újmu necílovým rostlinám, hmyzu, ptákům, savcům a obojživelníkům. Komise již zavedla harmonizovaný rizikový ukazatel, aby bylo možné kvantifikovat pokrok při omezování rizik spojených s pesticidy. Tento ukazatel naznačuje, že v posledních pěti letech se riziko vyplývající z používání pesticidů snížilo o 20 %. Komise přijme další opatření, aby se do roku 2030 omezilo celkové používání a riziko chemických pesticidů o 50 % a používání nebezpečnějších pesticidů13 o 50 %. Komise podnikne řadu kroků, aby se vytvořily podmínky pro alternativy a aby zůstaly zachovány příjmy zemědělců. Provede revizi směrnice o udržitelném používání pesticidů, posílí ustanovení o integrované ochraně rostlin a podpoří rozsáhlejší využívání bezpečných alternativních způsobů ochrany sklizně před škodlivými organismy a chorobami. Integrovaná ochrana rostlin podpoří používání alternativních technik regulace škodlivých organismů, jako je střídání plodin a mechanické odstraňování plevele, a bude jedním z hlavních nástrojů pro omezení používání chemických pesticidů a závislosti na nich obecně a používání nebezpečnějších pesticidů konkrétně. Zásadní význam budou mít zemědělské postupy, které prostřednictvím SZP omezují používání pesticidů, a strategické plány by měly odrážet tuto transformaci a propagovat přístup k poradenství. Komise rovněž usnadní uvádění pesticidů obsahujících biologické účinné látky na trh a zajistí intenzivnější posuzování rizik pesticidů pro životní prostředí. Bude usilovat o zkrácení délky trvání postupu povolování pesticidů členskými státy. Komise rovněž navrhne změny nařízení z roku 2009 o statistice pesticidů14, aby se doplnily nedostatky v údajích a podpořila se tvorba politik založená na důkazech.

Dalším hlavním zdrojem znečištění ovzduší, půdy a vody a dopadů na klima15 je nadměrné množství živin (zejména dusíku a fosforu) v životním prostředí v důsledku jejich nadměrného používání a skutečnosti, že ne všechny živiny používané v zemědělství jsou rostlinami účinně absorbovány. Kvůli tomu se snížila biologická rozmanitost v řekách, jezerech, mokřadech a mořích16. Komise bude usilovat o to, aby se snížil únik živin alespoň o 50 % a aby zároveň nedošlo ke zhoršení úrodnosti půdy. Díky tomu se do roku 2030 omezí používání hnojiv alespoň o 20 %. Toho se dosáhne tím, že se budou provádět a prosazovat příslušné právní předpisy v oblasti životního prostředí a klimatu v plném rozsahu, že se ve spolupráci s členskými státy určí takové snížení zatížení živinami, které je k dosažení těchto cílů zapotřebí, bude se používat vyvážené hnojení a udržitelné hospodaření se živinami a bude se lépe nakládat s dusíkem a fosforem po celou dobu jejich životního cyklu. Komise s členskými státy vypracuje akční plán pro integrované hospodaření s živinami, aby se řešilo znečištění živinami hned u zdroje a zvýšila se udržitelnost odvětví živočišné výroby. Komise bude rovněž spolupracovat s členskými státy, aby se rozšířilo uplatňování technik přesného hnojení a udržitelných zemědělských postupů, zejména v oblastech s intenzivním chovem hospodářských zvířat, a recyklace organického odpadu na hnojiva z obnovitelných zdrojů. Toho bude dosaženo prostřednictvím opatření, jež členské státy zahrnou do svých strategických plánů SZP, jako je nástroj pro udržitelnost zemědělských podniků v oblasti řízení živin17, investice a poradenské služby, a prostřednictvím kosmických technologií EU (Copernicus, Galileo).

Zemědělství je odpovědné za 10,3 % emisí skleníkových plynů v EU a téměř 70 % z nich pochází z odvětví živočišné výroby18. Tyto emise se skládají ze skleníkových plynů jiných než CO2 (methanu a oxidu dusného). Kromě toho se 68 % celkové zemědělské půdy využívá k živočišné výrobě19. Aby se napomohlo omezení dopadů živočišné výroby na životní prostředí a klima, zabránilo se únikům uhlíku prostřednictvím dovozu a podpořila se probíhající transformace směrem k udržitelnějšímu chovu hospodářských zvířat, usnadní Komise uvádění udržitelných a inovativních doplňkových látek na trh. Komise přezkoumá pravidla EU, aby se snížila závislost na kritických krmných surovinách (např. sója pěstovaná na odlesněné půdě) podporou rostlinných bílkovin pěstovaných v EU, jakož i alternativních krmných surovin, jako je hmyz, krmivo z mořských organismů (např. řasy) a vedlejší produkty z bioekonomiky (např. odpad z ryb)20. Kromě toho Komise provádí přezkum programu EU na podporu zemědělských produktů, aby se zvýšil jeho příspěvek k udržitelné produkci a spotřebě a v souladu s vývojem v oblasti stravování. Pokud jde o maso, měl by se uvedený přezkum zaměřit na to, jak by EU mohla využít zmíněného programu k podpoře co nejvíce udržitelných a uhlíkově nejúčinnějších metod živočišné výroby. Komise také pečlivě posoudí jakýkoli návrh na podporu vázanou na produkci ve strategických plánech z hlediska potřeby celkové udržitelnosti.

Antimikrobiální rezistence (AMR) spojená s nadměrným a nepřiměřeným používáním antimikrobiálních látek ve veterinárním i humánním lékařství vede v EU/EHP podle odhadů každoročně k 33 000 úmrtí21 a k vysokým nákladům na zdravotní péči. Komise proto přijme opatření ke snížení prodeje antimikrobiálních látek pro hospodářská zvířata a akvakulturu v celé EU o 50 % do roku 2030. Nová nařízení o veterinárních léčivých přípravcích a medikovaných krmivech stanoví širokou škálu opatření, která mají napomoci dosažení tohoto cíle a propagovat přístup "jedno zdraví".

Lepší životní podmínky zvířat zlepšují zdraví zvířat a kvalitu potravin, snižují potřebu léků a mohou přispět k zachování biologické rozmanitosti. Je to také zjevné přání občanů. Komise přezkoumá právní předpisy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat, včetně přepravy zvířat a porážek zvířat, aby je uvedla do souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky, rozšířila jejich působnost, usnadnila jejich prosazování a v konečném důsledku zajistila lepší životní podmínky zvířat. Tento proces podpoří strategické plány a nové strategické zásady EU pro akvakulturu. Komise rovněž zváží možnosti pro vyznačování údajů o dobrých životních podmínkách zvířat, aby se informace o těchto hodnotách lépe šířily v potravinovém řetězci.

Změna klimatu přináší nové hrozby pro zdraví rostlin. Výzvy v oblasti udržitelnosti vyžadují opatření pro ochranu rostlin před nově se objevujícími škodlivými organismy a chorobami a pro inovace. Komise přijme pravidla k posílení ostražitosti při dovozu rostlin a dozoru na území Unie. Nové inovativní techniky, včetně biotechnologie a vývoje výrobků z biologického materiálu, mohou hrát roli při zvyšování udržitelnosti, pokud jsou bezpečné pro spotřebitele a životní prostředí a zároveň přinášejí výhody pro společnost jako celek. Mohou rovněž urychlit proces omezování závislosti na pesticidech. V reakci na žádost členských států Komise pracuje na studii, která se zaměří na potenciál nových genomických technik pro zlepšení udržitelnosti v celém potravinovém řetězci. Udržitelné potravinové systémy závisí rovněž na zabezpečení osiv a jejich rozmanitosti. Zemědělci musí mít přístup k řadě kvalitních osiv pro odrůdy rostlin, které jsou přizpůsobeny tlakům změny klimatu. Komise přijme opatření k usnadnění registrace odrůd osiva, a to i pro ekologické zemědělství, a k zajištění snazšího přístupu na trh pro tradiční odrůdy a odrůdy uzpůsobené místním podmínkám.

Trh s ekologickými potravinami se bude dále rozrůstat a ekologické zemědělství je třeba více podporovat. Má pozitivní dopad na biologickou rozmanitost, vytváří pracovní místa a přitahuje mladé zemědělce. Jeho hodnotu uznávají i spotřebitelé. Právní rámec podporuje přechod na tento typ zemědělské činnosti, je však třeba učinit více a podobné změny musí proběhnout i v oceánech a ve vnitrozemských vodách. Kromě opatření SZP, jako jsou ekorežimy, investice a poradenské služby, a opatření společné rybářské politiky (SRP) předloží Komise akční plán pro ekologické zemědělství. Ten pomůže členským státům stimulovat jak nabídku ekologických produktů, tak poptávku po nich. Prostřednictvím propagačních kampaní a ekologických veřejných zakázek zajistí důvěru spotřebitelů a zvýší poptávku. Tento přístup přispěje k dosažení cíle začít do roku 2030 využívat nejméně 25 % zemědělské půdy v EU k ekologickému zemědělství a významně rozšířit ekologickou akvakulturu.

Je zřejmé, že tuto transformaci musí podpořit SZP, která se zaměří na Zelenou dohodu. Cílem nové SZP22, kterou Komise navrhla v červnu 2018, je pomoci zemědělcům zlepšit jejich výsledky v oblasti životního prostředí a klimatu prostřednictvím modelu více zaměřeného na výsledky, lepšího využívání údajů a analýz, zlepšení povinných norem v oblasti životního prostředí, nových dobrovolných opatření a většího zaměření na investice do ekologických a digitálních technologií a postupů. Tato politika má rovněž zaručit důstojný příjem, který jim umožní zabezpečit své rodiny a čelit krizím všeho druhu23. Požadavek zlepšit účinnost a účelnost přímých plateb tím, že podpora příjmů bude zastropována a lépe zacílena spíše na ty zemědělce, kteří ji potřebují a kteří plní ekologické ambice, než na subjekty a společnosti, které mají pouze přístup k zemědělské půdě, zůstává i nadále zásadním prvkem budoucí SZP24. Kapacita členských států pro zajištění tohoto cíle musí být ve strategických plánech důkladně posouzena a sledována během jeho realizace. Z nejnovější analýzy Komise25 vyplývá, že reforma má skutečně potenciál prosadit Zelenou dohodu, ale že zásadní ustanovení návrhů musí zůstat v procesu jednání zachována a měla by být vyvinuta určitá zlepšení a praktické iniciativy.

Nové ekorežimy nabídnou velký objem finančních prostředků na podporu udržitelných postupů, jako je precizní zemědělství, agroekologie (včetně ekologického zemědělství), nízkouhlíkové zemědělství a agrolesnictví. Členské státy a Komise budou muset zajistit, aby byly odpovídajícím způsobem financovány a prováděny ve strategických plánech. Komise podpoří zavedení minimálního rozpočtu vyčleněného na ekorežimy.

Komise navíc vydá doporučení pro jednotlivé členské státy ohledně devíti specifických cílů SZP předtím, než tyto státy formálně předloží návrhy strategických plánů. Komise bude věnovat zvláštní pozornost cílům Zelené dohody a cílům vyplývajícím z této strategie a strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030. Požádá členské státy, aby určily jednoznačné vnitrostátní hodnoty pro uvedené cíle s přihlédnutím k jejich konkrétní situaci a výše uvedeným doporučením. Na základě těchto hodnot určí členské státy ve svých strategických plánech nezbytná opatření.

Souběžně se změnami v zemědělství je třeba urychlit i přechod na udržitelnou produkci ryb a mořských plodů. Z ekonomických údajů vyplývá, že tam, kde se rybolov stal udržitelným, vzrostly zároveň i příjmy26. Komise zvýší úsilí o dosažení udržitelných úrovní rybích populací prostřednictvím SRP tam, kde přetrvávají nedostatky v provádění, (např. omezením nehospodárných výmětů), posílí řízení rybolovu ve Středomoří ve spolupráci se všemi pobřežními státy a do roku 2022 znovu posoudí, jak SRP řeší rizika vyvolaná změnou klimatu. Navrhovaná revize systému kontroly rybolovu EU27 díky posílenému systému sledovatelnosti přispěje k boji proti podvodům. Povinné využívání digitalizovaných osvědčení o úlovku posílí opatření, jež zabraňují vstupu nelegálních rybích produktů na trh EU.

Ryby a mořské plody ve farmovém chovu generují menší uhlíkovou stopu než živočišná výroba na pevnině. Kromě významné podpory z příštího Evropského námořního a rybářského fondu pro udržitelný farmový chov mořských plodů plánuje Komise přijmout pokyny EU pro plány členských států v oblasti udržitelného rozvoje akvakultury a prosadit vhodný druh výdajů z tohoto fondu. Stanoví rovněž správně cílenou podporu pro odvětví řas, neboť řasy by se měly stát důležitým zdrojem alternativních bílkovin pro udržitelný potravinový systém a potravinové zabezpečení na celém světě.

Aby Komise podpořila prvovýrobce během procesu transformace, hodlá vyjasnit pravidla hospodářské soutěže pro kolektivní iniciativy propagující udržitelnost v dodavatelských řetězcích. Pomůže rovněž zemědělcům a rybářům posílit jejich postavení v dodavatelském řetězci a zajistit si spravedlivý podíl na přidané hodnotě udržitelné produkce tím, že bude podporovat možnosti spolupráce v rámci společné organizace trhů se zemědělskými produkty28 a produkty rybolovu a akvakultury29. Komise bude sledovat provádění směrnice o nekalých obchodních praktikách30 členskými státy. Bude rovněž spolupracovat se spoluzákonodárci na zlepšení zemědělských pravidel, která posilují postavení zemědělců (např. producentů výrobků se zeměpisným označením), jejich družstev a organizací producentů v potravinovém řetězci.

2.2 Zajištění potravinového zabezpečení

Udržitelný potravinový systém musí lidem zajistit dostatečné a rozmanité dodávky bezpečných, výživných, cenově dostupných a udržitelných potravin za všech okolností, mimo jiné i v době krize. Události, které ovlivňují udržitelnost potravinových systémů, nemusí mít nutně původ v samotném potravinovém řetězci, ale mohou být vyvolány politickými, hospodářskými, ekologickými nebo zdravotními krizemi. I když současná pandemie COVID-19 nemá souvislost s bezpečností potravin v EU, může taková krize ohrozit jak potravinové zabezpečení, tak i živobytí. Změna klimatu a úbytek biologické rozmanitosti představují bezprostřední a přetrvávající hrozby pro potravinové zabezpečení a živobytí. V souvislosti s touto strategií bude Komise nadále pečlivě monitorovat potravinové zabezpečení a rovněž konkurenceschopnost zemědělců a provozovatelů potravinářských podniků.

Jelikož je potravinový hodnotový řetězec složitý a je do něj zapojeno mnoho aktérů, krize jej ovlivňují mnoha různými způsoby. Přestože obecně byly dodávky potravin dostatečné, tato pandemie přinesla řadu problémů jako logistické narušení dodavatelských řetězců, nedostatek pracovních sil, ztrátu některých trhů, změnu spotřebitelských návyků, které měly dopad na fungování potravinových systémů. Tato situace je bezprecedentní a potravinový řetězec se každý rok potýká se stále více hrozbami, jako jsou opakující se sucha, záplavy, lesní požáry, ztráta biologické rozmanitosti a nové škodlivé organismy. Když se zvýší udržitelnost producentů potravin, v konečném důsledku se zvýší i jejich odolnost. Tato strategie hodlá pro tento účel vytvořit nový rámec, který bude doplněn opatřeními stanovenými ve strategii v oblasti biologické rozmanitosti.

Díky pandemii COVID-19 jsme si také uvědomili, jak důležití jsou kritičtí pracovníci, např. v zemědělsko-potravinářském odvětví. Proto bude zásadně důležité zmírnit sociálně-ekonomické dopady na potravinový řetězec a zajistit, aby byly respektovány hlavní zásady zakotvené v evropském pilíři sociálních práv, zejména pokud jde o pracovníky s nejistým zaměstnáním a sezónní a nehlášené pracovníky. Ohled na sociální ochranu, pracovní podmínky a podmínky bydlení pracovníků a rovněž na ochranu zdraví a bezpečnosti bude hrát při budování spravedlivých, silných a udržitelných potravinových systémů hlavní roli.

Komise posílí koordinaci společné evropské reakce na krize s dopadem na potravinové systémy, aby se zajistilo zabezpečení a bezpečnost potravin, posílilo se veřejné zdraví a zmírnil se socioekonomický dopad těchto krizí v EU. Na základě získaných zkušeností posoudí Komise odolnost potravinového systému a vypracuje pohotovostní plán pro zajištění dodávek potravin a potravinového zabezpečení, který by byl spuštěn v době krize. Bude přepracována krizová zemědělská rezerva, aby bylo možné okamžitě plně využít jejího potenciálu v případě krize na zemědělských trzích. Kromě opatření pro posuzování a řízení rizik, která mají být aktivována během krize, stanoví tento plán mechanismus pro řešení potravinové krize, který bude koordinovat Komise a do nějž budou zapojeny členské státy. Bude se vztahovat na různá odvětví (zemědělství, rybolov, bezpečnost potravin, pracovních síly, zdraví a doprava) v závislosti na povaze krize.

2.3 Podpora udržitelných postupů pro zpracování potravin, velkoobchod, maloobchod, pohostinství a stravovací služby

Zpracovatelé potravin, provozovatelé stravovacích služeb a maloobchodníci utvářejí trh a ovlivňují rozhodování spotřebitelů při výběru potravin prostřednictvím typů a nutričního složení potravin, které produkují, prostřednictvím výběru svých dodavatelů, metod produkce a balení, dopravy a merchandisingových a marketingových praktik. Jako největší světový dovozce a vývozce potravin ovlivňuje potravinářský a nápojový průmysl EU také environmentální a sociální stopu globálního obchodu. Posílení udržitelnosti našich potravinových systémů může pomoci dále budovat pověst podniků a produktů, vytvářet hodnotu pro akcionáře, zlepšovat pracovní podmínky, přilákat zaměstnance a investory a zajistit konkurenční výhodu, růst produktivity a nižší náklady pro podniky31.

Potravinářský průmysl a maloobchodní sektor by měly ukázat správný směr tím, že zvýší dostupnost a cenovou dosažitelnost zdravých a udržitelných potravin, aby se snížila celková environmentální stopa potravinového systému. Na podporu toho vypracuje Komise kodex chování EU pro odpovědné podnikatelské a marketingové postupy, který bude doplněn o rámec pro sledování. Tento kodex bude vypracován spolu se všemi příslušnými zúčastněnými stranami.

Komise si vyžádá závazky od potravinářských společností a organizací, že přijmou konkrétní opatření v oblasti zdraví a udržitelnosti se zaměřením zejména na: změnu složení potravinářských produktů v souladu s pokyny pro zdravé a udržitelné stravování; snížení jejich environmentální stopy a spotřeby energie tím, že se stanou energeticky účinnější; přizpůsobení marketingových a reklamních strategií tak, aby zohledňovaly potřeby nejzranitelnějších osob; zajištění toho, aby cenové kampaně u potravin nezkreslovaly vnímání hodnoty potravin ze strany občanů, a omezení používání obalů v souladu s novým akčním plánem pro oběhové hospodářství. Například je nutno vyvarovat se marketingových kampaní, které propagují maso za velmi nízké ceny. Komise bude tyto závazky sledovat a v případě nedostatečného pokroku zváží přijetí legislativních opatření. Komise rovněž připravuje iniciativu na zlepšení rámce správy a řízení společností, která bude zahrnovat požadavek, aby se v potravinářském průmyslu zařadila udržitelnost do podnikových strategií. Komise bude rovněž hledat příležitosti, jak usnadnit přechod ke zdravějšímu stravování a jak stimulovat ke změně složení výrobků, mimo jiné zavedením výživových profilů, aby se omezila propagace (prostřednictvím výživových nebo zdravotních tvrzení) potravin s vysokým obsahem tuků, cukrů a soli.

Komise přijme opatření k rozšíření a podpoře udržitelných a sociálně odpovědných metod produkce a oběhových obchodních modelů v oblasti zpracování potravin a maloobchodu, mimo jiné zejména pro malé a střední podniky, v součinnosti s cíli a iniciativami předloženými v rámci nového akčního plánu pro oběhové hospodářství. Zavedení oběhové a udržitelné bioekonomiky EU poskytne podnikatelské příležitosti, například v souvislosti s využíváním potravinového odpadu.

Balení potravin hraje při udržitelnosti potravinových systémů zásadní úlohu. Komise provede revizi právních předpisů týkajících se materiálů určených pro styk s potravinami, aby zlepšila bezpečnost potravin a veřejné zdraví (zejména omezením používání nebezpečných chemických látek), podpořila používání inovativních a udržitelných řešení v oblasti balení za použití ekologicky šetrných, opětovně použitelných a recyklovatelných materiálů a přispěla k omezení potravinového odpadu. Kromě toho bude v rámci iniciativy pro udržitelné produkty oznámené v akčním plánu pro oběhové hospodářství pracovat na legislativní iniciativě týkající se opětovného použití ve stravovacích službách, aby se nahradily jednorázové obaly potravin a příbory opětovně použitelnými výrobky.

Komise navíc provede revizi obchodních norem, aby zajistila přijetí a dodávky udržitelných zemědělských produktů, produktů rybolovu a akvakultury, posílila úlohu kritérií udržitelnosti a zároveň zohlednila možný dopad těchto norem na potravinové ztráty a plýtvání potravinami. Zároveň posílí legislativní rámec pro zeměpisná označení a případně do něj začlení specifická kritéria udržitelnosti.

Aby se rovněž posílila odolnost regionálních a místních potravinových systémů, bude Komise v zájmu vytvoření kratších dodavatelských řetězců podporovat omezování závislosti na dálkové dopravě (v roce 2017 bylo po silnicích přepraveno přibližně 1,3 miliardy tun produktů zemědělské prvovýroby, lesnictví a rybolovu32).

2.4 Podpora udržitelné spotřeby potravin a usnadnění přechodu ke zdravé a udržitelné stravě

Současné vzorce spotřeby potravin jsou neudržitelné jak z hlediska zdraví, tak z hlediska životního prostředí. Průměrný příjem energie, červeného masa33, cukrů, soli a tuků v EU nadále překračuje doporučené hodnoty, zatímco spotřeba celozrnných obilovin, ovoce a zeleniny, luštěnin a ořechů je nedostatečná34.

Nejdůležitější bude zvrátit do roku 2030 nárůst nadváhy a obezity v celé EU. Díky přechodu ke stravě obsahující více rostlin a méně červeného a zpracovaného masa a více ovoce a zeleniny se sníží nejen rizika život ohrožujících onemocnění, ale také dopad potravinového systému na životní prostředí35. Odhaduje se, že v roce 2017 bylo v EU více než 950 000 úmrtí (tj. jedno z pěti) a ztráta více než 16 milionů let prožitých ve zdraví způsobeny nezdravým stravováním, zejména v důsledku kardiovaskulárních chorob a rakoviny36. Plán EU pro boj proti rakovině zahrnuje propagaci zdravého stravování v rámci akcí zaměřených na prevenci rakoviny.

Poskytnutí jasných informací, které spotřebitelům usnadní volbu zdravého a udržitelného stravování, zlepší jejich zdraví a kvalitu života a sníží náklady na zdravotní péči. Aby se spotřebitelům umožnilo informovaně se rozhodovat pro zdravé a udržitelné

Nahrávám...
Nahrávám...