Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Uvádění země původu nebo místa provenience primární složky

2.10.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.3.3.2
Uvádění země původu nebo místa provenience primární složky

Doc. Ing. Kamila Míková, CSc.

V článku 26 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům je dán požadavek na uvádění země původu nebo místa provenience primární složky potraviny. Ale až dosud nebyla stanovena pravidla, jakým způsobem má být země původu nebo místa provenience primární složky potraviny uváděna, v článku 26 byla pouze stanovena obecná pravidla a požadavky týkající se uvádění země původu nebo místa provenience potravin. Výrobci zemi původu nebo místo provenience primární složky buď neuváděli nebo uváděli nejednotně podle vlastního uvážení.

Pokud jde o potraviny, podle čl. 26 odst. 2 písm. a) nařízení (EU) č. 1169/2011 je uvedení země původu nebo místa provenience povinné tehdy, pokud by opomenutí tohoto údaje mohlo uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečné země původu nebo místa provenience konečné potraviny. Má se zejména zabránit tomu, aby nebyly uváděny informace o potravinách, které by naznačovaly určitý původ potraviny, je-li ve skutečnosti její pravý původ odlišný, čímž by docházelo ke klamání spotřebitele.

Kromě tohoto obecného požadavku je u některých potravin (např. maso, ovoce a zelenina, vejce, panenský olivový olej, víno) uvádění země původu povinné, u ostatních je to dobrovolný údaj. Uvádění země původu může být též zpřesněno národní legislativou, u nás je to definice „České potraviny” a pravidla týkající se dobrovolného označování českého původu potraviny daná zákonem o potravinách (§ 9b zákona č. 110/1997 Sb.).

Dobrovolné údaje, jako jsou zeměpisná prohlášení obsažená v názvu potraviny nebo k němu připojená, mohou být rovněž součástí pojmenování produktu, jež jsou v souladu se zvláštními právními předpisy EU chráněna jako zeměpisná označení nebo jako ochranné známky. Vžité a obecné názvy, včetně zeměpisných výrazů, které doslova označují původ, ale obecně nejsou chápány jako údaj o zemi původu nebo místu provenience potraviny, nespadají do oblasti působnosti tohoto nařízení.

Ustanovení čl. 26 odst. 3 nařízení (EU) č. 1169/2011 stanoví, že je-li uváděna země původu nebo místo provenience potraviny a nejedná se o stejnou zemi nebo místo, z nichž pochází její primární složka, uvede se rovněž země původu nebo místo provenience dané primární složky, nebo se uvede, že země původu nebo místo provenience primární složky se liší od země původu nebo místa provenience potraviny.

Nyní konečně vyšlo prováděcí nařízení Komise (EU) č. 2018/775, kterým se stanoví pravidla pro použití čl. 26 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, pokud jde o pravidla pro uvádění země původu nebo místa provenience primární složky potraviny. V tomto nařízení však není definována primární složka, obvykle se za primární složku považuje složka, které je více než 50 % nebo která má pro danou potravinu zásadní význam.

Toto nařízení stanoví podmínky použití čl. 26 odst. 3 nařízení (EU) č. 1169/2011 v případech, kdy se uvádí země původu nebo místo provenience potraviny prostřednictvím údajů, jako jsou prohlášení, vyobrazení, symboly nebo výrazy označující místa nebo zeměpisné oblasti, s výjimkou zeměpisných výrazů,