Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Veterinární zákon a zdravotní nezávadnost živočišných produktů

2.12.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.2 Veterinární zákon a zdravotní nezávadnost živočišných produktů

MVDr. Vladimír Kopřiva, Ph.D., Doc. Ing. Kamila Míková, CSc.

Veterinární zákon, tj. zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, upravuje v rámci veterinární péče zabezpečování zdravotní nezávadnosti (bezpečnosti) potravin a surovin živočišného původu. Tato komodita je zákonem zahrnována do tzv. živočišných produktů.

Poslední významnou novelizací pro výrobce potravin je zákon č. 139/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravuje mimo jiné i správní delikty, kompetence státních orgánů dozoru a výši pokut podle závažnosti správního deliktu. Hlavní úpravy veterinárního zákona se týkají veterinárního dozoru (§ 53) a mimořádných opatření (§ 70 a § 76).

Veterinární zákon v aktuálním znění upravuje požadavky na trvalé a soustavné zabezpečování zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu ve smyslu zákona, tj. živočišných produktů.

Požadavky veterinární péče jsou veterinárním zákonem prezentovány jako „veterinární požadavky”. Ve vztahu k živočišným produktům zahrnuje péči o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a krmiv, včetně ochrany zdraví lidí a dozoru nad dodržováním povinností stanovených k zajištění těchto úkolů zákonem.

K celé problematice se v komplexním pojetí vztahuje i ochranná lhůta pro léčivé přípravky podávané zvířatům. Jedná se o zajištění hodnot ve smyslu maximálních limitů reziduí.

K jednotlivým ustanovením se vztahují i související právní předpisy ČR a Evropské unie.

Veterinární zákon stanoví požadavky veterinární péče ve smyslu ustanovení § 2 zákona. Jedná se o následující:

Veterinární péče ve smyslu ustanovení § 2 zákona zahrnuje i:

  • péči o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a krmiv a ochranu zdraví lidí před jeho poškozením nebo ohrožením živočišnými produkty,

  • dozor nad dodržováním povinností a požadavků stanovených k zajištění těchto úkolů tímto zákonem, zvláštními právními předpisy, tj. následující související právní předpisy.

Ve vztahu k problematice zdravotní nezávadnosti živočišných produktů a jejímu trvalému zabezpečování ve smyslu příslušných ustanovení veterinárního zákona náleží státní veterinární dozor. Z předpisů Evropských společenství se k realizaci státního veterinárního dozoru vztahují zejména nařízení (ES) č. 999/2001, č. 178/2002, č. 852/2004, č. 853/2004, č. 854/2004, č. 882/2004, č. 1069/2009 a č. 576/2013.

V oblasti pojmů ve vztahu k zabezpečování zdravotní nezávadnosti potravin a surovin živočišného původu jsou zákonem definovány ve smyslu ustanovení § 3 zákona (Základní pojmy) pro účely veterinárního „živočišné produkty” a „zdravotně nezávadné živočišné produkty”. Současně je definována i „ochranná lhůta”.

Živočišné produkty – suroviny živočišného původu, a to všechny části těl zvířat, zejména maso, vnitřnosti, tuky, kůže, krev, žlázy s vnitřní sekrecí, rohy, parohy, paznehty, kopyta, vlna, srst, peří a také mléko, vejce, med a včelí vosk, jakož i výrobky z těchto surovin, které jsou určeny k výživě lidí a zvířat.

Zdravotně nezávadné živočišné produkty – produkty, které splňují požadavky na zdravotní nezávadnost stanovené tímto zákonem, zvláštními právními předpisy a předpisy Evropské unie, tj. s následujícími související právní předpisy jako jsou zákon č. 110/1997 Sb., nařízení (ES) č. 852/2004, nařízení (ES) č. 853/2004, nařízení (ES) č. 178/2002.

Ochranná lhůta – období mezi posledním podáním léčivého přípravku zvířatům za běžných podmínek používání příslušného přípravku a okamžikem, kdy lze od těchto zvířat získávat potraviny tak, aby bylo zajištěno, že tyto potraviny neobsahují rezidua léčivého přípravku v množstvích přesahujících maximální limity stanovené zvláštními právními předpisy a předpisy Evropských společenství (vyhláška č. 273/2000 Sb., kterou se stanoví nejvyšší přípustné zbytky veterinárních léčiv a biologicky aktivních látek používaných v živočišné výrobě v potravinách a potravinových surovinách, a nařízení Rady (EHS) č. 2377/90 ze dne 26. června 1990, kterým se stanoví postup Společenství pro stanovení maximálních limitů reziduí veterinárních léčivých přípravků v potravinách živočišného původu).

Státní veterinární dozor – je definován v ustanovení § 52 veterinárního zákona a součástí jsou i specifické formy státního veterinárního dozoru ve smyslu ustanovení § 52 odst. 2 veterinárního zákona.

Nově je upraven § 53, který se týká kompetencí státního veterinárního dozoru.

(1) Úřední veterinární lékaři orgánů veterinární správy a veterinární lékaři Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra, popřípadě jimi zřízených organizačních složek státu pověření výkonem státního veterinárního dozoru (dále jen „veterinární inspektor“), jsou oprávněni při jeho výkonu,

a) na místě znehodnotit živočišné produkty, které nejsou zdravotně nezávadné, anebo nařídit jejich znehodnocení a neškodné odstranění, a to na náklad kontrolované osoby,

b) pozastavit, omezit nebo zakázat výrobu, zpracování nebo uvádění živočišných produktů do oběhu, jestliže nejsou dodržovány podmínky a požadavky stanovené tímto zákonem, zvláštními právními předpisy (zákon č. 258/2000 Sb.) nebo předpisy Evropské unie na živočišné produkty a zacházení s nimi,

c) pozastavit výrobu, zpracování nebo uvádění živočišných produktů do oběhu na přiměřenou dobu při podezření, že nejsou zdravotně nezávadné.

(2) Krajská veterinární správa ukončí

a)  uložené opatření, pokud byl závadný stav odstraněn,

b) uložené opatření, pokud kontrolovaná osoba prokáže, že živočišné produkty jsou zdravotně nezávadné.

(3) Veterinární inspektoři jsou povinni

a) prokazovat pověření ke kontrole služebním průkazem podle kontrolního řádu (zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole),

b) pořizovat protokol o opatření podle odstavce 1.

(4) Pro úřední veterinární asistenty platí obdobná práva a povinnosti.

(5) Za odebrané vzorky se neposkytne náhrada s výjimkou vzorků odebraných při prodeji potravin živočišného původu podle zvláštních právních předpisů (zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii), za které se kontrolované osobě poskytne náhrada, pokud o ni požádá ve lhůtě do 6 měsíců ode dne, kdy byla seznámena se skutečností, že potravina splňuje požadavky stanovené zvláštními právními předpisy (zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii). Náhrada se kontrolované osobě poskytne nejdéle do 30 dnů ode dne, kdy o ni požádala.

(6) Prováděcí právní předpis stanoví

a) veterinární hlediska pro stanovení četnosti úředních kontrol a auditů, pokud jejich četnost není upravena předpisy Evropské unie,

b) způsob sledování nákazové situace v prostředí volně žijících zvířat,

c) vzor služebního průkazu veterinárního inspektora a úředního veterinárního asistenta.

(7) Provádí-li Komise svými odborníky, popřípadě i odborníky z jiných členských států, kteří jsou zapsáni v seznamu vedeném Komisí pro tyto účely, ve spolupráci s orgány veterinární správy kontroly dodržování a jednotného uplatňování povinností a požadavků, stanovených tímto zákonem a prováděcími právními předpisy, anebo předpisy Evropské unie, na místě v České republice, poskytují jim orgány veterinární správy podporu, kterou tito odborníci potřebují ke splnění svého úkolu.

(8) Pro provádění kontrol odborníky Komise jsou práva a povinnosti kontrolujících stejná jako v odstavci 3. Zejména musí být uvedeným odborníkům umožněn stejný přístup do míst, zařízení a dopravních prostředků, jaký mají veterinární inspektoři. Informace získané uvedenými odborníky v průběhu kontrol a závěry z nich nesmí být za žádných okolností použity pro osobní účely ani sdělovány osobám, které nepatří do příslušných útvarů Komise nebo členských států.

V § 53a se doplňuje odstavec 4, který zní:

(4) Inspektor může na základě písemného pověření ústředního ředitele vykonávat státní dozor nad prováděním klasifikace jatečně upravených těl jatečných zvířat i mimo územní působnost krajské veterinární správy, jejímž je inspektorem. V řízení o správním deliktu zjištěném při kontrole, rozhoduje jako orgán prvého stupně krajská veterinární správa, v jejímž územním obvodu byla kontrola provedena.

Další pravidla pro prováděním klasifikace jatečně upravených těl jatečných zvířat jsou uvedena v aktuálním znění novely zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích.

Problematiku zdravotní nezávadnosti živočišných produktů upravuje zákon v ustanoveních § 18 až 33 veterinárního zákona.

Jednotlivá ustanovení zákona upravují:

  • zdravotní nezávadnost živočišných produktů,

  • základní veterinární požadavky na živočišné produkty (§ 18 a § 19),

  • veterinární vyšetření živočišných produktů (§ 20 a § 21),

  • povinnosti osob, které vyrábějí, zpracovávají a uvádějí do oběhu živočišné produkty (§ 22),

  • povinnosti provozovatele jatek (§ 23, § 24 a § 24a),

  • prodej zvířat a živočišných produktů na tržnicích a na tržištích, prodej živočišných produktů určených ke krmení zvířat (§ 25),

  • vnitrostátní přepravu živočišných produktů (§ 26, § 27),

  • prodej malých množství vlastních produktů z prvovýroby přímo konečnému spotřebiteli (§ 27a a § 27b),

  • veterinární podmínky obchodování se zvířaty a živočišnými produkty s členskými státy, jejich dovozu a tranzitu z třetích zemí a jejich vývoz do těchto zemí – obchodování se zvířaty a živočišnými produkty s členskými státy (§ 28),

  • veterinární kontrolu v místě původu (§ 29),

  • veterinární kontrolu při příchodu na místo určení (§ 30, § 31),

  • dovoz, vývoz a tranzit zvířat, živočišných produktů a ostatního veterinárního zboží ze třetích zemí (§ 32 a § 33).

Základní veterinární požadavky na živočišné produkty jsou definovány v ustanoveních § 18 a § 19 veterinárního zákona. Jde o požadavky ve vztahu ke zdravotní nezávadnosti a bezpečnosti z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat.

Ustanovení § 18 odst. 1 a 5 stanoví i požadavky na živočišné produkty, které jsou určeny k lidské spotřebě.

K tomuto ustanovení se vztahují prováděcí právní předpisy.

(6) Prováděcí právní předpis

  1. stanoví:
    1. veterinární a hygienické požadavky na zvláštní úpravu (ošetření) a použití živočišných produktů uvedených v odstavci 3 a určených k lidské spotřebě, jakož i potravin živočišného původu použitelných po zvláštní úpravě (ošetření) nebo dalším zpracování,
    2. způsob označování masa, které pochází z území nebo části území, uvedených v odstavci 3,
    3. které potraviny živočišného původu jsou poživatelné a které jsou nepoživatelné,
  2. může stanovit, vyžadují-li to právní
 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: