dnes je 27.6.2022

Input:

Výdejníky vody napojené na vodovod

1.10.2009, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.3.5
Výdejníky vody napojené na vodovod

Ing. Marie Jechová

Provoz sodobaru a princip jeho fungování. Legislativní požadavky na provozovatele výdejníků. Doporučení pro minimalizaci rizika kontaminace.

Princip zařízení a jeho provozu

Zařízení napojená na vodovod jsou vedle chlazení, popř. ohřevu vody, obvykle vybavena jednoduchým systémem úpravy vody a také systémem sycení vody oxidem uhličitým (odtud časté označení těchto zařízení "sodobary“, "sifonbary“ či "výrobníky sodové vody“). Podle prodejců mají tato zařízení tu výhodu, že "oproti ochlazovačům, které čepují vodu z barelu (např. watercoolery), odpadá skladování barelů s vodou a manipulace s nimi, objednávání a zálohy za nové barely“. Zařízení jsou určena jako pítka do stravovacích provozů, kanceláří, výrobních provozů nebo do domácností.

Některá starší zařízení jen sytí vodu oxidem uhličitým bez jakékoli úpravy vody (obdoba domácí výroby "sifonu“), v současnosti prodávaná zařízení ale již bývají nějakým systémem úpravy vybavena. Tyto systémy úpravy jsou v naprosté většině případů založeny na mechanické filtraci (viditelných nečistot) a filtraci aktivním uhlím, což je pro úpravu vodovodní vody, která má splňovat příslušné hygienické požadavky, zcela dostačující.

Riziko ohrožení zdraví

Protože každý podobný koncový systém úpravy vody představuje rizikové místo z hlediska podpory růstu bakterií (zpomalení proudění vody; velká plocha, kde se mohou bakterie z vody přichytit na povrchu a vytvářet biofilm; vyšší koncentrace živin sorbovaných na aktivním uhlí, vyšší teplota stagnující vody), zařazují výrobci zařízení ještě nějaký systém omezující růst bakterií – např. postříbřenou mřížku nebo stříbrem impregnované aktivní uhlí – nebo koncový stupeň úpravy bakterie do určité míry inaktivující (UV lampa). V některých případech nabízejí výrobci/dodavatelé těchto zařízení systémy úpravy vody "šité na míru“ – doplnění výše zmíněné technologie o iontoměnič na odstranění dusičnanů (pokud voda obsahuje vyšší koncentraci dusičnanů) nebo na změkčení vody (pokud je voda hodně tvrdá).

V některých případech však dodavatelé nabízejí paušálně "kompletní systém úpravy“, obsahující např. dávkování fosforečnanů nebo membránovou úpravu reverzní osmózou, aniž by však zohledňovali skutečnou kvalitu vody, která se upravuje. U takových zařízení je nutné spotřebitele upozornit především na to, aby si předem ověřili, zda je tento způsob úpravy skutečně relevantní kvalitě vody, která teče z jejich kohoutku (podle zkušeností ve více než 90 % není), protože kvalita takto upravené vody může být z hygienického hlediska horší než voda před úpravou.

Navazující způsob distribuce

Popisované systémy výdeje (sodové) vody mohou fungovat jako zařízení typu point-of-use (uživatel si čepuje vodu přímo ze zařízení), jak je dnes obvyklé, nebo jsou prvním článkem ve dvoustupňové distribuci vody, kdy pověřený pracovník vyrábí sodovou vodu a plní ji do větších nádob, ve kterých je distribuována na jednotlivá pracoviště v rámci závodu. Nádoby (obvykle ocelové) jsou po vyprázdnění vraceny k novému plnění.

Rizika pro kvalitu vydávané vody

Ač se o tom výrobci/distributoři ve svých textech (přímo) nezmiňují, mohou i výdejníky vody napojené na vodovod představovat určitá rizika pro kvalitu vydávané vody. Tato rizika souvisejí s kvalitou přístrojů samotných, s jejich umístěním a provozem, popř. s péčí o distribuční nádoby. Metodické doporučení uvádí celkem 19 rizikových faktorů a jejich možný dopad na kvalitu vody a zdraví.

Legislativní požadavky

Jsou popisovaná zařízení jen zařízeními na doúpravu (popř. chlazení či sycení CO 2 ) pitné vody v místě spotřeby nebo se jedná o nápojové automaty, jak se s nimi můžeme setkat např. na nádražích, obchodních domech, v nemocnicích i jinde? Obě odpovědi mohou být správné, záleží na typu (funkci) a umístění daného zařízení. Nicméně toto rozdělení, resp. zařazení do jedné či druhé kategorie zásadně neovlivňuje odpovědnost a povinnost provozovatele takového zařízení.

V některých případech se jedná spíše o první případ (kategorii), protože voda není obvykle dále prodávána, ale je poskytována jako nápoj (zdarma) zaměstnancům nebo návštěvníkům objektu čili je dodávána pro veřejnou potřebu.

Provozovatel takového zařízení může buď využívat vlastní zdroj pitné vody, pak je osobou dodávající vodu pro veřejnou potřebu podle § 3 odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví (č. 258/2000 Sb. ), která je odpovědná jak za jakost dodávané vody, tak i za její kontrolu, a výdejní zařízení by mohlo být jedním z odběrových míst povinného vzorkování; četnost a rozsah kontrol by se řídily množstvím vyrobené vody podle příloh č. 4 a 5 vyhlášky č. 252/2004 Sb. , ve znění pozdějších předpisů.

Nebo je provozovateli takového výdejního zařízení dodávána pitná voda do objektu jiným výrobcem (dodavatelem), obvykle vodárenskou společností, který kontroluje jakost vody, a provozovatel zařízení je v pozici odběratele vody, který sice nemá stanovenou povinnost pravidelné kontroly jakosti dodávané vody uvnitř objektu, ale je za ni zodpovědný v případě, že se prokáže, že nevyhovující jakost vody není způsobena dodavatelem vody, ale závadami na vnitřním vodovodu, ke kterému v tomto případě náleží i popisované zařízení ("sodobar“) napojené na vnitřní vodovod. V takovém případě musí odběratel (provozovatel zařízení) podle § 4 odst. 5 zákona o ochraně veřejného zdraví vyšetřit příčiny znečištění vody,

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací

Nahrávám...
Nahrávám...