Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Základní aspekty balení potravin

9.6.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.4.1
Základní aspekty balení potravin

Doc. Ing. Jaroslav Dobiáš, CSc.

Základní funkce obalu

Každý obal a tedy i obal potravinářského výrobku má plnit tři základní funkce. V prvé řadě má chránit výrobek před znehodnocením především ve sféře oběhu. Způsob balení je tak jedním z prostředků prodloužení údržnosti potravin, kdy ovlivňuje nejen zlepšení určitého stadia výroby a distribuce, ale je přímo nezbytnou funkční součástí výrobku. Platí to například o sterilovaných potravinách, výrobcích uchovávaných pod tlakem nebo balených v modifikované atmosféře. Ochrannou funkcí z uvedeného pohledu rozumíme omezení, popř. modifikaci vnějších vlivů, a to jak chemických tak fyzikálních i biologických, přičemž vlastní funkce obalu může být pasivní i aktivní.

Druhým stěžejním úkolem obalu je vytvoření racionální manipulační jednotky přizpůsobené tvarem, hmotností i konstrukcí požadavkům přepravy, obchodu i spotřebitele.

Třetím úkolem každého obalu je být prostředkem vizuální komunikace mezi jednotlivými partnery ve sféře oběhu zboží, zejména pak mezi výrobcem a zákazníkem.

Uvedené tři funkce nebývají zpravidla u různých obalů stejně významné. Především je rozdíl mezi skupinou obalů přepravních, u kterých je logicky kladen důraz na funkci manipulační a ochrannou, a obaly spotřebitelskými, kde zpravidla vystupuje do popředí i funkce komunikační.

Náklady na balení a obal

Balení výrobků obecně má závažné důsledky ekonomické. Ovlivňuje především produktivitu práce, a to jak ve výrobě, tak při manipulaci s výrobky ve skladech.

Pod pojem balení zahrnujeme operace, při kterých se výrobek dávkuje (tj. odměřuje nebo váží) a plní do obalů, dále všechny operace související s přípravou a použitím obalů (např. přísun, mytí, sestavování obalů, uzavírání, značkování, etiketování obalů atd.). Ve většině případů se sem zahrnují i operace související s další manipulací s obaly (skupinové balení spotřebitelských obalů do obalů přepravních, odsun do skladu, manipulace ve skladech i vyskladnění). Podíl těchto operací na celkovém výrobním procesu (vyjádřený například ve spotřebě času na jednotku výrobku) je v mnoha potravinářských výrobách veliký. V průměru se pohybuje okolo 50 %, často však (při výrobě některých nápojů, v kosmetice atd.) přesahuje 80 %. Poměr času potřebného pro balení k celkovému výrobnímu času závisí zejména na použité technologii (tj. stupni mechanizace balicího procesu), druhu výrobku (například produkty získané pouhým smísením několika složek jako některé nápoje mají vlastní výrobní čas velmi krátký) a dále na typu a velikosti použitého obalu.

Náklady na balení

Uvažujeme-li náklady na balení, tj. kromě mzdy také cenu obalového materiálu, resp. obalu a ostatní druhy režie související se zařízením, spotřebou energie při balení atd., a srovnáme-li je s celkovými náklady na příslušný výrobek, zjistíme poměrně velké hodnoty. U malých balení může i cena balení převýšit cenu samotného baleného produktu. Obecně lze předpokládat, že hodnota obalu činí okolo 10 - 15 % hodnoty baleného zboží, u potravinářských výrobků je cena obalu balení ještě zpravidla poněkud vyšší, běžně zhruba 15 - 20 % z ceny výrobku.

Z uvedeného je zřejmé, že náklady na balení jsou při výrobě potravin významné a je žádoucí je co nejefektivněji využít. Uvažujeme-li celkové náklady na balení, lze uvést několik obecných principů, které mohou vést k jejich snížení. Pokud jde o samotnou skladbu nákladů, většinou převažuje podíl ceny spotřebitelských obalů, což vede ke snaze řešit příslušný obal tak, aby při optimálních funkčních vlastnostech byla spotřeba obalového materiálu minimální, a současně volit optimální kompromis mezi ochrannými vlastnostmi obalu a jeho cenou. Dnes lze pro daný potravinářský výrobek navrhnout celou škálu způsobů balení vyhovujících z hlediska požadavků na ochranu produktu během skladování a využívajících zcela rozdílné obalové materiály. Současnost lze například charakterizovat rozvojem spotřeby tzv. měkkých (flexibilních) obalových materiálů. Jejich funkční, zejména bariérové vlastnosti již umožňují využití i při balení tak náročných potravin, jako jsou sterilované nekyselé potraviny, sušené pokrmy, ovocné nápoje atd.

Opakovaně používané obaly

Dalším způsobem jak ovlivňovat náklady na balení je využívání opakovaně používaných obalů, které i přes vyšší náklady na manipulaci s obaly často umožní zlevnění balení zejména při použití skleněných vratných lahví při balení mléka, piva, nealko nápojů atd. Problematičtěji se jeví ekonomická výhodnost zavádění těchto obalů z plastů (polyethylentereftalátové lahve na nealko nápoje), kdy zejména vyšší nároky na kontrolu čistoty vracených obalů (v důsledku citlivosti polymerních materiálů k ataku nepotravinářských náplní při jejich nesprávném mezipoužití a možnosti využití pouze méně účinných mycích režimů) náklady na balení významně negativně ovlivňují.

Náklady na balení jsou významně ovlivňovány i velikostí obalů, kdy se pro daný výrobek nejvyšších nákladů dosahuje při malých dávkách balení, např. u jednoporcových baleních. Se zvyšujícím se množstvím potraviny v obalu se podíl ceny obalu na ceně výrobků snižuje až po bezobalovou přepravu potravin, kdy se produkt přepravovaný hromadně v cisterně nebo nádrži automaticky plní v supermarketu do obalů přinesených konzumentem.

Ekonomika balení

Ekonomika balení je v neposlední řadě ovlivňována i technologickou úrovní balícího zařízení. Nejnižších nákladů je pochopitelně dosahováno u vysoce mechanizovaných a automatizovaných zařízení s vysokým výkonem, kdy podíl mezd poklesne na hodnotu danou odbornou obsluhou těchto zařízení, zatímco podíly odpisů jsou v porovnání s úsporami mezd mnohem méně významné. Ve větších potravinářských provozech je proto většinou rentabilní vynaložit investice na výkonnou a spolehlivou balící linku, která šetří lidskou práci a zároveň pracuje s maximální úsporou drahých obalových materiálů.

Oběh a spotřeba zboží – požadavky na obal

Aplikace obalů zasahuje do všech sfér oběhu a spotřeby potravinářských výrobků. V celém tomto řetězu je možné rozlišit výrobu potravin, výrobu obalů, přepravu a skladování balených potravin, jejich prodej v obchodní síti a spotřebu u zákazníka. Každý z uvedených dílčích kroků má na obal určité požadavky, které se zčásti kryjí, zčásti však i rozcházejí. Pro správnou volbu systému balení je vždy důležité specifikovat požadavky na balení počínaje spotřebiteli a konče výrobou potravin a konfrontovat je z hlediska hospodárnosti.

Pokud jde o spotřebitele, lze za hlavní požadavky na balení uvést asi následující:

Velikost obalu (dávka potraviny) úzce souvisí se skladbou spotřebitelů s určením výrobku pro malospotřebitele či velkospotřebitele, ale pochopitelně i s charakterem, tj. stabilitou výrobku. Běžně se plní zaokrouhlená množství potraviny, ať hmotnostní, či objemová, podle charakteru zboží. Pro některé obaly (tuby, mrazírenské skládačky atd.), které se plní zcela, je charakteristické plnění na nezaokrouhlená množství.

Ochranná funkce obalu

Nesporným a základním požadavkem spotřebitelů všech kategorií je, aby obal zaručil původní kvalitu zboží a pomohl ji uchovat co možno nejdelší dobu a aby kvantita a autentičnost baleného zboží byla vhodně zaručena neporušeným uzávěrem.

Konstrukce obalu - z tohoto hlediska lze uvést několik základních kritérií, která spotřebitel na obalu hodnotí a která tak mohou přispět k prodejnosti baleného zboží. Jde zejména o ergonometrické řešení obalu, tj. o snadnost manipulace s ním. Z tohoto hlediska je spotřebitelem očekáváno zejména snadné uchopení obalu, snadnost jeho otevření, vyprázdnění, možnost dávkování či konzumace přímo z obalu, možnost opětovného uzavření obalu atd. S konstrukcí obalů souvisí i snaha o maximální finalizaci potravinářských výrobků, které si spotřebitel uvede do konečné podoby pouze minimálními úpravami často přímo ve spotřebitelském obalu. Z tohoto pohledu jsou významné například potraviny, které lze tepelně upravovat ve spotřebitelských obalech, např. ve formě varných sáčků, v plastových nebo hliníkových miskách určených pro konvenční nebo mikrovlnný ohřev atd. Dalším často ceněným parametrem je i možnost sekundárního využití obalu spotřebitelem. Významná je i otázka komunikační funkce obalu ve vztahu ke spotřebiteli.

Z hlediska obchodu jsou nejzávažnějšími parametry obalů zhruba následující charakteristiky:

Schopnost informovat zákazníka o výrobku

Nejvýznamnější formou prodeje potravin je v současné době samoobslužný systém prodeje, v němž obal do značné míry přebírá funkci prodavače a poskytuje zákazníkovi informace, které rozhodují o tom, zda si výrobek koupí či ne. Je proto vizuálně komunikační funkce obalu v tomto případě nesmírně důležitá. Základní informace, které musí obal potraviny poskytovat, jsou stanoveny zákonem č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, a vyhláškou Ministerstva zemědělství ČR č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků v platných zněních a dále nařízením Evropského parlamentu a rady č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům.

Obal může být i nositelem dalších informací, které podstatně přispívají k racionalizaci oběhu výrobků, zejména pokud jde o jejich evidenci a inkasní operace. V současné době musí být prakticky všechny obaly potravin, které mají mít šanci být nabízeny v široké síti obchodních řetězců, vybaveny kódováním obalů, kdy se každý výrobek opatřuje symbolem, který může být vhodným čtecím zařízením přečten a automaticky počítačově zpracován. Nejrozšířenější systém používaným běžně i v České republice je systém EAN (European Article Numbering), tzv. čárový kód. V současné době jsou vyvíjeny i systémy pro bezkontaktní evidenci zboží založené na RFID (Radio Frequency IDentification) technologii.

Od obalu se očekává, že především upoutá pozornost zákazníka v pestré směsici zboží, které ho v prodejně obklopuje. Předpokladem toho je, že se příslušný obal bude odlišovat od ostatního zboží. Po upoutání pozornosti je dalším úkolem obalu vzbudit přání koupit příslušný výrobek, a proto musí obal vyvolat u zákazníka co nejpříznivější asociaci o kvalitě zboží. Kromě těchto dvou aspektů se jako další podmínka úspěchu uvádí zapamatovatelnost obalu zejména u zboží, jehož koupě se často opakuje. Zmíněné vlastnosti obalů souvisí nejen s jejich technickou podobou, ale především s jejich estetickým řešením. Přes značnou subjektivitu estetického vnímání lze i v této oblasti stanovit několik víceméně platných kritérií. Existuje souvislost mezi estetickým dojmem a některými funkčními vlastnostmi výrobku, pozornost zákazníka upoutávají zejména atypické tvary. Významná je i grafická úprava obalu, volba formátu, členění ploch, volba barev, popř. aplikace transparentních obalů, kombinace obrazové a textové složky atd. Všechny tyto aspekty ovlivňují prodejnost výrobku, a proto by měl být návrh obalu vždy prováděn za účasti zkušeného výtvarníka. Pro navrhování obalů se využívají i poznatky z oboru psychologie reklamy.

Dalším faktorem, který ovlivňuje řešení obalu, je i tradice. Může se týkat tvaru, barevnosti, grafického řešení nebo jen určité části obalu. Je velmi účelné, pokud to ekonomická kritéria umožní, udržovat s dobrou kvalitou výrobku zároveň tradici charakteristického obalu. K atraktivnosti vzhledu přispívá často i ochranná známka, kterou se osvědčuje příslušný výrobek pocházející pouze od určitého výrobce a lišící se v kvalitativních znacích od jiných výrobků tohoto typu. Pokud jde o formu, je ochranná známka krátkým textem, jednoduchým obrazem či symbolem, popř. kombinací textu a obrazu. Použití ochranné známky je upraveno zákonem č. 441/2003 Sb. Zatímco ochranná známka je osvědčením originálních vlastností příslušného výrobku, existuje ještě ochrana originality vnější úpravy výrobku. Jde o tzv. průmyslové vzory, jejichž použití je upraveno zákonem č. 527/1990 Sb. Vnější úprava výrobku spočívá zejména ve zvláštním vnějším vzhledu, tvaru, obrysech, kresbě, barvě nebo ve zvláštním uspořádání barev, popřípadě kombinaci těchto znaků. Jde tedy o faktory, které se v plné míře týkají i obalů.

V souvislosti s výše uvedenými zásadami je třeba připomenout vliv módy na vnější úpravu obalů, podobně jako na formu ostatních předmětů denní potřeby. Pokud jde o vliv vnější úpravy obalu na prodejnost výrobku, je na místě připomenout zásadu, že obal by měl o výrobku informovat v každém ohledu správně. K tomu patří i požadavek úměrnosti balení vzhledem ke kvalitě výrobku. Je nepřípustné a může přinést jen dočasný prospěch, jestliže druhořadý výrobek atraktivním obalem budí zdání prvotřídnosti, a naopak výrobek lepší kvality má špatný obal. Neseriózní a zároveň nehospodárné jsou i takové obaly, které opticky předstírají velký obsah.

Potřeby obchodu z hlediska obalu

Z hlediska potřeb obchodu jsou zajímavé různé skupinové obaly, které vedle manipulační funkce mohou plnit i funkci poutačů. Skupinový obal sdružuje určitý počet spotřebitelských balení a má umožnit lepší manipulaci ve skladech a v obchodě, spotřebitel s těmito obaly běžně nepřichází do styku. V současné době jsou velmi rozšířené potištěné obaly tohoto typu, které po otevření umožní vytvoření propagačního stojanu nebo krabice s poutačem, z nichž se zboží (většinou drobnější balení od cukrovinek až po polévky v sáčku) přímo prodává bez překládání na prodejní police. Pro takto upravené, většinou lepenkové, skupinové obaly se ujal název „display-karton”. Další skupinu obchodních skupinových obalů představují balení, která po otevření umožňují vyjmutí a vložení celého obsahu na spodní části nejčastěji tvaru mělkého tácku přímo do prodejního pultu. Obaly tohoto typu bývají označovány výrazem „shelf-ready”.

Specifické podmínky samoobslužného prodeje umožnily vznik dnes již běžných odnosných obalů, které bývají řešeny jako tašky z papíru nebo plastické fólie. Stále větší význam mají i násobná balení, tj. malé skupinové obaly umožňující zákazníkovy nákup výrobků ve větším množství, dnes již běžná pro balení jogurtů, nápojů, cigaret atd.

Manipulační funkce obalu

Pokud jde o přepravu a skladování, je základním požadavkem kladeným na obal funkce manipulační. Z tohoto hlediska je významná opět vhodnost obalů pro sdružování menších balení do větších skupinových obalů. Z hlediska manipulačních operací patří k nejzávažnějším vlastnostem obalu hmotnost, objem, tvar, dále pevnost, bezpečnost uzávěru, odolnost proti povětrnostním vlivům atd.

Hmotnost přepravních obalů

Co se týká hmotnosti naplněných přepravních obalů, je její maximální hodnota dána nejslabším článkem celého dopravního řetězu, kterým je stále často ještě lidská síla. Z ergonometrického hlediska by neměla pro průměrného pracovníka při ruční manipulaci přesahovat hmotnost jednoho obalu 25 kg, stohují-li se obaly ručně, pak nemá být stohovací výška vyšší než 180 cm. Rozhodující význam pro stanovení mezní hmotnosti přepravních obalů má nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Podle tohoto nařízení vlády nesmějí ženy vykonávat práce, při nichž jsou vystavovány nadměrné fyzické námaze, tj. kromě jiného ručního zvedání a přenášení břemen o hmotnosti nad 15 kg. S ohledem na častou práci žen v potravinářských provozech je hranice 15 kg častým hmotnostním limitem pro naplněné přepravní obaly, s nimiž je ručně manipulováno.

Paletizace

Základem ekonomického přemísťování nákladů je paletizace. Z hlediska obalové techniky je možné považovat paletu v určitých případech za přepravní obal. Podle ČSN 26 9110 má dřevěná paleta prostá rozměry 800 x 1200 x 150 mm, nosnost 1000 kg a stohovací nosnost 4000 kg. Kromě palet prostých se v potravinářských provozech používají pro méně stabilní výrobky, popřípadě pro volně sypané zboží tzv. ohradové nebo skříňové palety ( ČSN 26 9120 ).

Využití prostoru

Podmínkou ekonomické přepravy a skladování je dokonalé využití prostoru. Z tohoto pohledu lépe vyhovují obaly hranatého tvaru než obaly válcovité nebo jinak oblé. V porovnání s krychlí využije vepsaný válec jen 78 % a vepsaná koule jen 52 % objemu krychle. Požadavek maximálního využití prostoru je však v rozporu se snahou o maximální využití obalového materiálu pro daný objem obalu, neboť je-li povrch obalu tvaru krychle roven 100 %, spotřebuje se na obal válcovitého tvaru stejného objemu jen 93 % obalového materiálu a na kulový obal jen 80 %. Při konstrukci obalu je třeba obě tyto skutečnosti zohlednit. Přitom s rostoucí velikostí obalu se zmenšuje poměr povrchu k objemu, a zmenšuje se proto spotřeba obalového materiálu na jednotku obsahu. Vliv tvaru na spotřebu obalového materiálu je tedy významnější u menších obalů než u velikých.

Z podmínky dokonalého využití prostoru při přepravě a skladování vyplývá, že normalizovaná plocha palety (800 x 1200 mm) má zásadní význam pro rozměrovou normalizaci všech obalů. Má-li se totiž dokonale využít plocha palety, musí být rozměry obalů skládaných na paletu vhodně volenými podíly rozměrů palety. Z hlediska využití prostoru ve skladech je významná i pevnost obalů umožňující stohování obalů uložených na paletách.

Kromě paletizace se v některých případech uplatňuje i výhodný způsob přepravy velkých nákladových jednotek, tj. kontejnerů (přepravníků), která je výhodná zejména pro kombinovanou přepravu, tj. přepravu s překládkou. Od kontejnerů je takřka plynulý přechod ke speciálním dopravním prostředkům, jako jsou cisternové vozy, prostředky pro přepravu chlazených a zmrazovaných potravinářských výrobků apod. Přepravují-li se v těchto prostředcích volně sypané produkty nebo tekutiny, hovoříme o tzv. bezobalové přepravě. Tento způsob přepravy je velmi ekonomický, vhodný pochopitelně při mezizávodní dopravě pro velkospotřebitele. Předpokládá však kromě samostatného dopravního prostředku také příslušné technické vybavení u odesilatele i u příjemce zboží, hlavně zásobníky, přečerpávací zařízení atd.

Na závěr této části je třeba připomenout, že obal často po naplnění prochází technologickými operacemi souvisejícími s vlastním zpracováním potraviny. Nejčastěji je obal vystaven působení vyšších teplot při pasteraci, resp. sterilaci potravinářského výrobku a je pochopitelné, že je třeba volit obalový materiál dostatečně stabilní i s ohledem na tyto podmínky. Podobně při zmrazování potravin v obalech, při jejich ozařování atd. je třeba zvažovat možný vliv technologických podmínek na vlastnosti obalu.

Základní obalové materiály používané při balení potravin a jejich funkční vlastnosti

Při balení potravin využíváme celé škály obalových materiálů, které lze podle látkového složení rozdělit do těchto základních skupin: dřevo, papír a lepenky, tkaniny, kovy, sklo, plasty a poživatelné potahové látky či obaly. Rozsah využívání jednotlivých uvedených skupin pochopitelně není stejný, pokud jde o kvantitativní podíl ve využívání jednotlivých typů obalových materiálů, je ve vyspělých zemích současná situace charakterizována vysokým podílem obalů z papíru a lepenek (celosvětově zhruba 50 %), relativně velkou spotřebou kovů, zejména hliníku, rychlým nárůstem spotřeby polymerních obalových materiálů, stagnujícím rozsahem využívání skla a výrazně klesajícím podílem využívání dřeva a tkanin.

Často se lze setkat s jiným dělením obalových prostředků, například podle funkce lze rozlišit obaly přepravní, skupinové, spotřebitelské, odnosné atd., podle mechanických vlastností na měkké (flexibilní), polotuhé a tuhé, podle základních konstrukčních na sklenice, sáčky, krabice, plechovky, tuby, misky atd. jako typické spotřebitelské obaly, či bedny, sudy, pytle, konve, demižony, žoky atd. jako typické přepravní obaly.

V dalším textu bude použito dělení obalových prostředků z hlediska látkového složení, neboť tento způsob umožňuje charakterizovat aplikovatelnost daného materiálu v potravinářské technologii, tj. možnost či nemožnost přímého kontaktu s potravinou, bariérové vlastnosti, odolnost vůči mechanickému, ale i tepelnému namáhání atd.

Dřevo

Dřevo je tradiční, velmi starý obalový materiál, jehož využívání je dnes na ústupu způsobeném především vysokou cenou dřeva a možností jeho náhrady v mnoha aplikacích jinými obalovými materiály, zejména plasty. Současnou situaci lze charakterizovat stavem, kdy je v oblasti spotřebitelských obalů dřevo využíváno na obaly imitující tradiční použití (např. některé obaly sýrů) nebo pro luxusní obaly (dózy na značkové lihoviny, krabice na doutníky atd.). Pochopitelně dřevo se využívá pro konstrukci přepravních obalů, kdy je využíváno především tzv. velkoplošných materiálů, tj. překližek, dřevotřískových a dřevovláknitých desek atd.

Výhodami dřeva jako obalového materiálu jsou dobrá mechanická pevnost při malé specifické hmotnosti, pružnost a tlumivý účinek při vibracích (možnost ohybu, malá křehkost), dobré tepelně izolační vlastnosti, nízký koeficient tepelné roztažnosti, dobrá chemická odolnost v rozmezí pH 7 - 11. Nevýhody dřeva jsou dány jeho nasákavostí a z ní plynoucích změn objemu podle obsahu vody, špatnou odolností vůči působení mikroorganismů, popř. hmyzu, anizotropní povahou, kdy se vlastnosti materiálu liší podle směru působení vnějších sil (ve směru vláken či kolmo na ně), vysokou cenou a nevhodností pro přímý kontakt s potravinami danou uvolňováním extraktivních látek (pryskyřice, třísloviny atd.).

Tradičně se pro potravinářské obaly používaly jak měkké, tak tvrdé druhy dřev. Dnes se využívá zejména dřevo smrkové na loubkové krabičky a košíčky využívané například při balení sýrů, klasickým obalovým prostředkem jsou i korkové zátky. Při výrobě přepravních obalů jsou dnes využívány převážně tzv. velkoplošné materiály, tj. překližky, dřevovláknité a dřevotřískové desky, v nichž je více či méně dezintegrované dřevo spojeno vhodným pojivem, převážně močovino-formaldehydovými pojivy. Pro aplikaci těchto materiálů při balení potravin je důležité uvést, že jejich vhodnost pro tyto účely již nezávisí na vlastnostech použitého dřeva, ale je podmíněna charakterem použitého pojiva.

Papír

Dalším tradičně využívaným obalovým materiálem je papír. Vlastní průmyslová výroba papíru vychází ze dřeva, a to jak smrkového, tak dřeva listnáčů. Spočívá v mechanickém rozrušení dřeva sulfitovým nebo sulfátovým způsobem, chemickém odbourání inkrustujících látek, tj. ligninu a hemicelulóz, a uvolnění vláken čisté celulózy, následuje mletí, úprava vlastností ve hmotě a bělení, odvodnění na papírenském sítu, hlazení a případná povrchová úprava impregnací.

Papírové obalové materiály

Podle plošné hmotnosti rozdělujeme papírové obalové materiály do dvou základních skupina na papír (< 224 g.m–2) a lepenku (> 224 g.m–2). Při výrobě tužších materiálů (kartonů a lepenek) dochází ke spojování vlhkých vrstev papíru (spojování za vlhka, výroba ruční nebo strojní lepenky). Můžeme se pak setkat s kompaktními materiály, jejichž jednotlivé vrstvy se mohou vizuálně lišit, neboť jsou vyrobeny z různých typů papíru. Kromě takto vyrobených obalových materiálů se široce používají lepenky lepené za sucha, tj. z již vyschlých hotových papírů. Tímto způsobem jsou vyráběny především vlnité lepenky. Střídáním vlnité vrstvy různé velikosti a impregnací lze získat materiály, které tuhostí a odolností konkurují dřevěným přepravním bednám. Moderním obalovým materiálem se na druhé straně stala tzv. mikrovlnná lepenka, tj. třívrstvá vlnitá lepenka s délkou vlny kratší než 3 mm. Tento materiál i při zvýšené tuhosti zachovává dobře potiskovatelný povrch podobně jako normální karton nebo lepenka a používá se pro výrobu skládaček pro spotřebitelské i menší přepravní obaly (např. displey-kartony). Podobnou funkci jako vlnitá lepenka má podobná lepenka plástvová, kde je vlnitá část nahrazena vrstvou tvořenou pravidelnými šestiúhelníky.

Papírové materiály jsou obecně málo vhodné pro přímý kontakt s potravinami, neboť vyšší obsah vody běžný pro většinu potravin papír zvlhčuje a tím snižuje jeho mechanickou odolnost. Pro zlepšení odolnosti papírenských výrobků vůči působení vlhkosti, ale i pro ovlivnění bariérových vlastností pro vlhkost, permanentní plyny, aromatické látky či tuky, popřípadě pro dosažení tepelné svařovatelnosti se provádí impregnace papírů. Impregnační látky mohou být aplikovány v nejrůznějším stavu, např. jako taveniny (mikrovosky, hot-melty, plasty), ve formě plastisolů (vinylové polymery dispergované ve změkčovadle), vodných disperzí (polyvinylacetát, polyvinylidenchlorid) nebo organických roztoků.

Papírenské výrobky slouží jako obaly v nejrůznější formě, buď jako fóliový materiál, nebo víceméně hotové obaly, a to měkké, polotuhé i zcela tuhé. Z fóliových materiálů přichází do kontaktu s potravinami především různé nepromastitelné papíry na bázi pergamenu, mazlavě až polomazlavě mletých papírů (pergamenová náhrada, pergamin, havana bezdřevý a dřevitý), nebo vhodně natírané papíry. Můžeme se s nimi setkat ve formě nepromastitelných sáčků, jsou jimi podlepovány vnitřní strany hliníkových fólií určených pro balení tuhých tuků (margarinu, másla atd.). Pro kontakt s dostatečně suchými produkty se pak hodí celá škála papírů různé plošné hmotnosti a s různým obsahem dřevoviny. Při vyšším obsahu vlhkosti, nebo při požadavku tepelné svařovatelnosti fóliového papírenského materiálu se používají papíry vhodně impregnované plasty. Mezi běžné obalové materiály tohoto typu patří kombinace papíru (obvykle 50 g.m–2) s polyethylenem nebo polypropylenem či jejich směsí (20 - 40 g.m–2). Obalové materiály tohoto typu se využívají při balení cukru, mouky, zmrzlin atd. Využívá se i kombinace papíru s termoplastickými laky (zejména na bázi polyvinylidenchloridu nebo polyvinylacetátu). Tyto materiály je možné tepelně spojovat s vhodnými polymery (PVC, polystyren), a proto se používají zejména jako víčkovací fólie při uzavírání plastových kelímků.

Pokud jde o papírové hotové obaly, využívají se v oblasti měkkých obalů zejména nejrůznější sáčky či přepravní pytle, posledně uvedené většinou ze sulfátového papíru, který je v porovnání se sulfitovým pevnější. Polotuhé, resp. tuhé obaly zahrnují skládačky a skládačkové přířezy nejrůznějších typů většinou z lepenek (250 - 400 g.m–2), přepravní bedny z vlnitých lepenek, obaly z potažené kartonáže, vinuté kartonáže, obaly lisované i z nasávané papíroviny. Zvláštní skupinu papírových obalů, v současnosti velmi rozšířenou, tvoří tzv. hermetické skládačky (nápojové kartony) tvořené dvou- až čtyřvrstvým obalovým materiálem. Nejběžnější materiály tohoto typu jsou od vnitřního povrchu tvořeny vrstvou polyethylenu, dále pak vrstvou hliníku, kartonu a opět polyethylenu. Vnitřní vrstva polyethylenu umožňuje tepelné spojování, popř. při absenci hliníkové vrstvy je hlavní bariérou pro vlhkost, hliníková fólie (tloušťky cca 10 m) je dokonalou překážkou pro pronikání vlhkosti, plynů i organických sloučenin oběma směry přes obalový materiál, vrstva kartonu dodává výslednému obalovému materiálu tuhost a vnější vrstva polyethylenu je ochranou papíru před vnější vlhkostí a umožňuje tepelné spojování vnějších záhybů obalu. Obal vytvořený z tohoto materiálu má všestranně výborné funkční vlastnosti, používá se pro balení ovocných nápojů, mléka, vína, ovocných a zeleninových protlaků, omáček atd. U kartonů bez hliníkové vrstvy je nutné počítat s méně účinnou ochrannou funkcí, zejména pokud jde o oxidace. Proto se používají pro balení potravin s kratší dobou uchovatelnosti. Zásadní nevýhodou obalů tohoto typu je obtížnější recyklace vyplývající z nesnadné separace jednotlivých vrstev.

Tkaniny

Jako obalový materiál se používají i tkaniny. Typickými vlastnostmi tkanin je pevnost, poddajnost a malá hmotnost, pro balení potravin je významná prodyšnost. Tkaniny se doposud využívají ve formě sítěk a hadicových úpletů pro spotřebitelské obaly, z přepravních obalů jsou typické pytle a žoky. Klasickými materiály pro výrobu tkanin jsou juta, koudel (zejména lněná), spřádaný papír (především sulfátový), moderními materiály jsou pak tkaniny z proužků plastů (především polypropylenu) a netkané tkaniny (perforované plastové fólie až síťky imitující vnějším vzhledem tkaniny). Výhodou tkanin vyrobených z plastů je většinou

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: