Zákon o ekologickém zemědělství

11.6.2013, Ing. Bedřich Škopek, CSc., Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.5

Zákon o ekologickém zemědělství

Ing. Bedřich Škopek, CSc.

 NahoruÚvod

Ekologické zemědělství s výrobou bioproduktů a jejich následným zpracováním na biopotraviny vykazuje ve světě a také u nás dynamický trend růstu. Zvyšující se trend výroby biopotravin v ČR je podněcován především zvyšující se poptávkou spotřebitelů, která není zdaleka pokryta domácí produkcí, a proto stále převládá dovoz z vyspělejších sousedních zemí.

Hlavním důvodem tohoto trendu je vědomí spotřebitelů, že při výrobě biopotravin je silně omezeno používání chemických prostředků (pesticidů, syntetických hnojiv apod. v zemědělské prvovýrobě) a široké palety chemických přídatných látek (konzervantů, aromatických látek, barviv, ochucovadel apod. při zpracování biopotravin). Současně s tím je regulováno používání různých technologií zpracování, zcela je zakázáno ozařování potravin a používání složek geneticky upravených surovin a potravin.

To vše vytváří zásadní předpoklady k tomu, aby biopotraviny byly bezpečnější pro zdraví konzumenta oproti běžné – konvenční potravině. Rostoucímu trendu spotřeby nezabránil ani růst jejich ceny jako důsledek snížení intenzity výroby a produktivity práce. Ve vyspělejších zemích EU je produkce i spotřeba biopotravin mnohem vyšší než v ČR. Je zcela logické, že zvyšováním zastoupení ekologického zemědělství do určité míry klesá celková výroba konvenčních potravin. Tento fakt v určitých souvislostech, např. problémy s nadprodukcí potravin, může být využíván též jako regulační faktor v této oblasti.

Z uvedených důvodů a za účelem sjednocování postupů při výrobě, zpracování, posuzování jakosti a nezávadnosti a zejména označování biopotravin při obchodování mezi členskými státy EU je této problematice věnována značná pozornost orgánů EU a jako hlavní nástroj této regulace funguje legislativa ES, která se přesouvá především do přímo použitelných předpisů – nařízení a rozhodnutí. V přímé návaznosti se regulace národními předpisy zužuje.

 NahoruLegislativní základ

Základní legislativní úpravou v této oblasti v ČR je zákon č. 242/2000 Sb. , o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů.

Základní legislativou EU je nařízení č. 834/2007/ES , které nabylo účinnosti dnem 1. 1. 2009. Ke stejnému datu bylo zrušeno předchozí nařízení č. 2092/91/EHS .

Nařízením č. 889/2008/ES se stanovují prováděcí pravidla k nařízení č. 834/2007/ES.

Základní nařízení č. 834/2007/ES přitom předpokládá, že postupným uplatňováním a rozšiřováním ekologické produkce bude třeba průběžně doplňovat a upřesňovat některá příslušná ustanovení prováděcích pravidel v nařízení č. 889/2008/ES a přizpůsobovat je získávaným poznatkům a zkušenostem. V této souvislost byla již vydána řada pozměňovacích, resp. doplňujících nařízení:

• č. 271/2010 (upravující logo pro označování ekolologických produktů),

• č. 344/2011 (upravující seznam povolených látek a doplňující označení logem),

• č. 426/2011 (upřesňující pravidla pro zveřejňování informací o ekoproduktech),

• č. 126/2012 (měnící vzory osvědčení s předepsanými údaji),

• č. 203/2012 (stanoví pravidla pro použití látek a postupů při výrobě vína),

• č. 505/2012 (upřesňuje pravidla pro výrobu krmiv k ekologické produkci masa),

• č. 392/2013 (upravuje kontrolní systém nad produkcí a distribucí ekoproduktů).

Podle přijatých pravidel jsou uvedené předpisy (národní i evropské) závazné současně a vzájemně se doplňují. Samozřejmě stále podle přijatých pravidel platí, že v případech, kdy se národní předpis odchyluje od příslušného, přímo použitelného předpisu ES (tj. nařízení nebo rozhodnutí), se musí uplatnit předpis ES.

Vzhledem k tomu, že uvedená legislativa upravuje podmínky, požadavky a povinnosti osob v této oblasti v plném rozsahu – od prvovýroby ke zpracování a prodeji biopotravin –, bylo v tomto příspěvku, jenž je určen především pro zpracovatele biopotravin, přistoupeno z úsporných důvodů a pro rychlejší orientaci a lepší přehled o požadavcích a povinnostech výrobců biopotravin k výběru příslušných ustanovení, která se jich bezprostředně dotýkají.

 NahoruNovela zákonem č. 344/2011 Sb.

Zákon o ekologickém zemědělství byl naposledy výrazně novelizován zákonem č. 344/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

Novela do národního předpisu implementuje příslušná ustanovení evropských předpisů, jež byla přijata v posledních několika letech v oblasti ekologického zemědělství a bioprodukce.

Úprava novelou č. 344/2011 Sb. je tedy více či méně formálního charakteru s doplněním odkazů na příslušné články předpisů EU a s podrobnějším rozvedením či upřesněním některých ustanovení v rozsahu, který připouštějí pravidla pro přejímání evropských předpisů do předpisů národních. V některých případech upřesňuje nebo podrobněji rozvádí některé pasáže, např. ustanovení o přestupcích, správních deliktech, pokutách a přechodných opatřeních. Celkem bylo v tomto zákoně přijato 45 novelizačních bodů.

Komentář k vybraným ustanovením zákona a srovnání s evropskými předpisy

§ 1 Předmět úpravy

Tento zákon stanoví podmínky hospodaření v ekologickém zemědělství a podmínky pro výrobu biopotravin. Dále upravuje systém osvědčování původu bioproduktů a biopotravin a jejich označování, jakož i výkon kontroly a dozoru nad dodržováním tohoto zákona.

Článek 1: Účel a oblast působnosti

Toto nařízení poskytuje základ pro udržitelný rozvoj ekologické produkce, zajištění fungování trhu, korektní hospodářské soutěže, důvěru spotřebitele a ochranu jeho zájmu. Stanoví společné cíle a zásady pravidel týkající se:

• všech fází produkce, přípravy, distribuce ekologických produktů a jejich kontroly,

• používání označení při uvádění do oběhu a propagaci ekologických produktů.

Vztahuje se na ekologické produkty pocházející ze zemědělství včetně akvakultury, pokud jsou uváděny na trh:

• živé nebo nezpracované zemědělské produkty,

• zpracované zemědělské produkty použité jako potraviny,

• krmiva,

• vegetativní rozmnožovací materiály a osiva,

• kvasinky používané jako potraviny nebo krmiva.

Vztahuje se na všechny hospodářské subjekty zapojené do této činnosti ve kterékoli fázi produkce, přípravy a distribuce.

Toto nařízení se nevztahuje na produkty lovu volně žijících zvířat a ryb a na činnosti spojené se společným stravováním. Pro označování a kontrolu produktů spojených se společným stravováním mohou členské státy použít vnitrostátní pravidla, a pokud pravidla neexistují, lze použít soukromé normy, a to za předpokladu, že jsou v souladu s právními předpisy ES.

Článek 3: Cíle

Ekologická produkce sleduje tyto obecné cíle:

• zavádí udržitelný systém řízení zemědělství, který respektuje přírodní systémy, zachovává a zlepšuje zdraví půdy, vody, rostlin a živočichů a rovnováhu mezi nimi, přispívá k vysoké úrovni biologické rozmanitosti, využívá rozumným způsobem energii a přírodní zdroje;

• zaměřuje se na získávání produktů vysoké jakosti, získávání řady potravin, jež odpovídají spotřebitelské poptávce po zboží vyprodukovaném postupy nepoškozujícími životní prostředí a zdraví lidí.

Článek 4: Obecné zásady

Ekologická produkce se řídí těmito zásadami:

• vhodné plánování a řízení biologických postupů zaměřených na ekologické systémy využívající vlastní přírodní zdroje a způsoby, které vylučují používání GMO a produktů získaných z GMO či získaných za použití GMO, s výjimkou veterinárních léčivých přípravků.

Tento článek dále podrobněji rozvádí obecné zásady určené pro vlastní ekologickou prvovýrobu.

Článek 6: Zvláštní zásady vztahující se na zpracování ekologických potravin

Kromě obecných zásad se výroba zpracovaných ekologických potravin řídí těmito zvláštními zásadami:

• ekologické potraviny se získávají z ekologických zemědělských složek s výjimkou těch případů, kdy složka není v ekologické podobě na trhu dostupná;

• použití přídatných látek a složek nezískaných z ekologického zemědělství, jejichž hlavní funkce je technologická nebo spočívá ve smyslové stimulaci mikroživin a činidel, je omezeno tak, aby k němu docházelo v minimálním rozsahu a jen při nevyhnutelné technologické potřebě nebo z důvodu zvláštních nutričních požadavků;

• nepoužívají se látky nebo metody, jež by mohly uvést spotřebitele v omyl, pokud jde o pravou povahu produktu;

• potraviny jsou zpracovávány pečlivě a pokud možno za použití biologických, mechanických a fyzikálních postupů.

§ 2

1. (1) Ministerstvo zemědělství (dále jen "ministerstvo“) je příslušným orgánem podle přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících ekologickou produkci a označování ekologických produktů.
2. (2) Celní úřad je orgánem provádějícím kontrolu dovozu produktů ekologického zemědělství ze třetích zemí podle přímo použitelných předpisů Evropské unie upravujících dovoz ekologických produktů ze třetích zemí.

§ 3 Vymezení pojmů

1. (1) V tomto zákoně se rozumí:

   1. bioproduktem surovina rostlinného nebo živočišného původu nebo hospodářské zvíře získané v ekologickém zemědělství podle předpisů Evropské unie;

   2. biopotravinou potravina vyrobená za podmínek uvedených v tomto zákoně a předpisech Evropské unie, splňující požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost stanovené zvláštními právními předpisy;

   3. ostatním bioproduktem ekologické krmivo nebo ekologický rozmnožovací materiál;

   4. ekologickým podnikatelem osoba, která je evidována podle zvláštního právního předpisu a registrována podle tohoto zákona a hospodaří na ekofarmě;

   5. osobou podnikající v ekologickém zemědělství ekologický podnikatel, výrobce biopotravin, osoba uvádějící biopotraviny nebo bioprodukty do oběhu, výrobce nebo dodavatel ekologických krmiv nebo dodavatel ekologického rozmnožovacího materiálu;

   6. ekologickým chovatelem včel osoba, která není ekologickým podnikatelem, chová včely v ekologickém zemědělství a je registrována v souladu s tímto zákonem;

   7. ekofarmou uzavřená hospodářská jednotka zahrnující pozemky, hospodářské budovy, provozní zařízení a popřípadě i hospodářská zvířata uvedená v § 4 odst. 1 , sloužící ekologickému zemědělství.

2. (2) Kde se v předpisu Evropské unie používá pojmu hospodářský subjekt, rozumí se jím pro účely tohoto zákona osoba podnikající v ekologickém zemědělství.

V ustanovení § 3 se odkazem na právní předpis ES rozumí především nařízení č. 2092/91/EHS , jež však bylo od 1. 1. 2009 zrušeno a nahrazeno nařízením č. 834/2007/ES , a k němu prováděcí pravidla.

Je třeba upozornit na pojem ekologický podnikatel, kterým je zemědělský prvovýrobce; nevztahuje se tedy na zpracovatele potravin; naproti tomu se pojem osoba podnikající v ekologickém zemědělství vztahuje jak na ekologického prvovýrobce, tak na výrobce biopotravin, ale též na distributora či prodejce ve smyslu příslušné definice v § 2 zákona č. 110/1997 Sb.

 NahoruČlánek 2: Definice

Pro účely tohoto nařízení se následujícími definicemi rozumí:

• "ekologickou produkcí“ používání způsobů produkce slučitelných s pravidly stanovenými tímto nařízením ve všech fázích produkce, přípravy a distribuce;

• "fázemi produkce, přípravy a distribuce“ všechny fáze počínající prvovýrobou až po skladování, zpracování, přepravu, prodej nebo dodání konečnému spotřebiteli a podle potřeby též označování, propagace, dovoz, vývoz a subdodavatelské činnosti;

• "hospodářským subjektem“ fyzická nebo právnická osoba odpovědná za plnění požadavků tohoto nařízení v rámci ekologického podniku, za který odpovídá;

• "potravina, krmivo, uvádění na trh“ jsou definovány v nařízení č. 178/2002/ES ;

• "označováním“ veškeré výrazy, slova, údaje, ochranné známky, obchodní názvy, vyobrazení nebo symboly vztahující se nebo umístěné na obalu, dokladu, upozornění, označení v tabulce, kroužku nebo pásce k produktu připojených nebo na něj odkazujících;

• "příslušným orgánem“ ústřední orgán členského státu, do jehož pravomoci spadají úřední kontroly v oblasti ekologické produkce, nebo jakýkoli jiný orgán, jemuž byla tato pravomoc svěřena;

• "kontrolním orgánem“ organizace veřejné správy členského státu, které příslušný orgán částečně či v plné míře svěřil své pravomoci k provádění inspekcí a certifikací ekologické produkce;

• "kontrolním subjektem“ nezávislá soukromá třetí strana, jež provádí inspekce a certifikace v oblasti ekologické produkce;

• "značkou shody“ tvrzení o shodě s konkrétní skupinou norem nebo jinými normativními dokumenty ve formě značky;

• "složkou“ pojem definovaný ve směrnici č. 2000/13/ES ;

• "geneticky modifikovaným organismem – GMO“ definice uvedená ve směrnici č. 2001/18/ES ;

• "získaným z GMO“ produkt zcela nebo zčásti získaný z GMO, který ale GMO již neobsahuje;

• "získaným za použití GMO“ získaný za použití GMO jakožto posledního živého organismu v procesu produkce, který však již GMO neobsahuje;

• "ionizující záření“ definováno ve směrnici 96/29/Euratom ;

• "činnostmi spojenými se společným stravováním“ příprava ekologických produktů v restauracích, nemocnicích, jídelnách a dalších stravovacích podnicích v místě prodeje či dodání konečnému spotřebiteli.

Některé pojmy jsou definovány též v jiných předpisech vztahujících se na konvenční potraviny a jsou s nimi v souladu. Přitom se používají v širším rozsahu než jen v ekologickém zemědělství. Např. pojem:

• fáze ekologické produkce je adekvátní pojmu fáze výroby, definovanému v nařízení č. 178/2002/ES a zákoně č. 110/1997 Sb. ,

• potravina uváděná na trh (do oběhu) je adekvátní definicím v § 2 zákona č. 110/1997 Sb. a nařízení č. 178/2002/ES ,

• složka potraviny je definována ve vyhlášce č. 113/2005 Sb. ,

• ionizující záření je definováno v § 2 zákona č. 110/1997 Sb.,

• společné stravování je adekvátní definici v zákonu č. 258/2000 Sb. , o ochraně veřejného zdraví.

Příslušným orgánem dle článku 2 je v ČR určeno Ministerstvo zemědělství ČR (viz § 4 zákona č. 242/1991 Sb.).

§ 4-5

Ustanovení § 4 se týkají ekologické prvovýroby. § 5 byl zákonem č. 344/2011 Sb. zrušen.

§ 6 Registrace osob podnikajících v ekologickém zemědělství

Osoba, jež hodlá podnikat v této oblasti, tj. včetně výroby a zpracování biopotravin, avšak s výjimkou maloobchodních prodejců, kteří pouze prodávají již balené a označené biopotraviny nebo ostatní bioprodukty spotřebiteli, je povinna se zaregistrovat na Ministerstvu zemědělství ČR. Za tímto účelem podává písemnou žádost. Žadatel je povinen uzavřít smlouvu s osobou pověřenou Ministerstvem zemědělství ČR (tj. osobou, jež vydává osvědčení o původu bioproduktu a biopotraviny) o kontrolní činnosti. V žádosti se uvedou veškeré údaje (o osobě žadatele, výrobě a zpracování) předepsané na formuláři. Žadatel je dále povinen poskytnout Ministerstvu zemědělství ČR a pověřené osobě údaje a součinnost při ověřování skutečností uvedených v žádosti. V případě, že údaje uvedené v žádosti odpovídají, žádosti se vyhoví vydáním rozhodnutí o registraci a žadatel je uveden do celostátního seznamu osob podnikajících v této oblasti. V případě, že se v žádosti vyskytují nesrovnalosti, žádosti se nevyhoví.

§ 7

Ustanovení se týkají ekologické prvovýroby.

§ 8 Zrušení a zánik registrace

Ministerstvo zemědělství zruší registraci, jestliže:

• o to požádá registrovaná osoba,

• registrovaná osoba opakovaně porušila stanovené povinnosti,

• výrobce biopotraviny nezíská do 24 měsíců od data registrace alespoň jedno osvědčení na biopotravinu nebo v průběhu každého kalendářního roku nezíská vždy alespoň jedno osvědčení na biopotravinu.

Registrace zaniká, jestliže:

• registrovaná osoba zemřela,

• došlo k převodu výroby na jinou osobu.

Zrušením a zánikem registrace je výrobce biopotravin vyškrtnut ze seznamu osob podnikajících v ekologickém zemědělství.

§ 9 výjimky z pravidel ekologického hospodaření

Ustanovení upřesňuje podmínky, za kterých může Ministerstvo zemědělství ČR povolovat výjimky z pravidel ekologického hospodaření.

§ 10 Omezení působení škodlivých vlivů na ekologicky obhospodařované pozemky

Ustanovení se týkají ekologické prvovýroby.

§ 11-13 , 15–21 , 24–27

Ustanovení byla zrušena zákonem č. 553/2005 Sb. Několik zrušených ustanovení ukládalo podrobnější podmínky a požadavky, mj. na výrobu, přípravu, distribuci biopotravin. Z důvodů uvedených v úvodu tohoto příspěvku byly tyto podmínky a požadavky jednotně upraveny v rámci EU nařízením č. 2092/91/EHS , potažmo v nařízení č. 834/2007/ES . Proto se příslušná ustanovení zákona zrušila a nahradila závaznými články uvedeného nařízení, které jsou rozvedeny dále.

§ 14 Chov hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství

Ustanovení se týkají ekologické prvovýroby.

Článek 8: Pravidla produkce – obecné požadavky

Hospodářské subjekty v ekologickém zemědělství dodržují pravidla produkce a prováděcí pravidla uvedená v tomto nařízení.

Podle článku 9 je zakázáno používat GMO a produkty získané z GMO či získané za použití GMO, jako jsou potraviny, krmiva, činidla, přípravky na ochranu rostlin, hnojiva, pomocné půdní látky, osiva, vegetativní rozmnožovací materiál a mikroorganismy a zvířata v ekologické produkci. Zpracovatelé biopotravin a krmiv přitom mohou vycházet z označení produktu nebo jiné průvodní dokumentace připojené či poskytnuté v souladu se směrnicí 2001/18 ES, nařízením č. 1829/2003/ES či nařízením č. 1830/2003/ES , o sledovatelnosti a označování GMO. Hospodářské subjekty mohou dále předpokládat, že při produkci zakoupených potravinových produktů, které nejsou přitom označeny nebo k nimž není přiložena dokumentace podle výše uvedených nařízení, nebyly použity žádné GMO, pokud neobdrží jiné informace, podle nichž označení příslušného produktu těmto nařízením nevyhovuje.

Podle článku 10 je dále zakázáno použití ionizujícího záření pro ošetření ekologických potravin, krmiv nebo surovin požitých v ekologických potravinách či krmivech.

Podle článku 38 Komise EU stanoví prováděcí pravidla pro uplatnění nařízení č. 834/2007/ES, která zahrnují především:

• zvláštní požadavky a podmínky, jež mají hospodářské subjekty dodržovat,

• prováděcí pravidla k označování,

• pravidla týkající se kontrolního systému,

• pravidla týkající se dovozu z třetích zemí,

• pravidla týkající se volného pohybu ekologických produktů.

Článek 19: Obecná pravidla produkce zpracovaných potravin

Obecná pravidla produkce stanoví zejména, že:

• příprava zpracovaných ekologických potravin musí být časově nebo prostorově oddělena od jiných – konvenčních potravin;

• ekologický produkt musí být vyroben především ze složek zemědělského původu, přičemž se nebere v úvahu přidávaná voda a jedlá sůl;

• při výrobě lze použít pouze přídatné látky, činidla, aromata, vodu, sůl, látky pro přípravu mikroorganismů a enzymů, minerálie, stopové prvky, vitamíny, aminokyseliny a další mikroživiny v potravinách pro zvláštní nutriční použití v případě, pokud byly schváleny pro použití v ekologické produkci podle článku 21;

• jiné než ekologické zemědělské složky se mohou použít jen tehdy, pokud bylo jejich použití schváleno podle článku 21 nebo byly přechodně schváleny členským státem;

• ekologická složka nesmí být přítomna se shodnou složkou neekologického původu;

• nepoužívají se látky a postupy, které obnovují vlastnosti ztracené během zpracování nebo skladování ekologických potravin nebo jež napravují výsledky nedbalosti při zpracování nebo které mohou být jinak zavádějící ve vztahu k pravé povaze těchto produktů.

Článek 21: Kritéria použití některých produktů a látek při zpracování

Při schvalování produktů a látek pro použití v ekologické produkci a jejich zařazení na omezený seznam produktů a látek se vychází z cílů a zásad, jak již byly uvedeny výše, a podléhá se jim a dále i kritériím, jež se hodnotí jako celek:

• pokud nejsou dostupné vhodnější již schválené alternativy produktu a látek,

• pokud bez jejich použití není možné potraviny produkovat nebo skladovat či splnit stravovací požadavky stanovené právními předpisy Společenství.

Komise rozhoduje o schválení produktů a látek a jejich zařazení na omezený seznam a stanoví konkrétní podmínky a omezení k jejich použití. Členský stát podle svého zvážení žádá vypuštění nebo naopak zařazení látek a složek do omezeného seznamu.

Článek 22: Výjimečná pravidla produkce

Komise může udělovat výjimky z omezeného použití, které jsou omezené časově a vydané jen v případě, že:

• jsou nezbytné v zájmu zajištění přístupu ke složkám zemědělského původu, které nejsou na trhu dostupné v ekologické podobě;

• jsou-li nezbytné s ohledem na použití konkrétních produktů a látek, aby bylo možno zajistit produkci potravin s dlouhodobou tradicí v podobě ekologických produktů;

• jsou-li nezbytná dočasná opatření k tomu, aby ekologická produkce mohla pokračovat nebo znovu začít po katastrofických událostech;

• je-li nezbytné použít přídatné a jiné látky, přičemž takové látky nejsou na trhu dostupné jiné než získané za použití GMO.

§ 22 Osvědčení o původu bioproduktu, biopotraviny nebo ostatního bioproduktu

1. (1) Osvědčení o původu bioproduktu, biopotraviny nebo ostatního bioproduktu vydá pověřená osoba na žádost do 30 dnů ode dne provedení kontroly, u rostlinných produktů pěstovaných na orné půdě a rostlinných produktů z trvalých kultur nejpozději do sklizně dané plodiny, a to nejméně na 1 kalendářní rok, nejdéle však na 15 měsíců, pokud osoba podnikající v ekologickém zemědělství splnila požadavky tohoto zákona a předpisů Evropské unie. Tato osvědčení je osoba podnikající v ekologickém zemědělství povinna uchovávat po dobu 5 let.

Seznam zemí a jejich inspekčních orgánů pověřených vydáváním osvědčení (jejichž osvědčení se vzájemně uznává za rovnocenné) je zveřejněn Evropskou komisí.

Články 29 a 30: Osvědčení a opatření při porušení a nesrovnalosti

Pravidla a způsob vystavování osvědčení kontrolním orgánem a kontrolním subjektem jsou shodné s ustanovením § 22 zákona.

§ 23 Označování bioproduktů, biopotraviny nebo ostatního bioproduktu

1. (1) Bioprodukt, biopotravina a ostatní bioprodukt se označí v souladu s předpisy Evropské unie. Bioprodukt, biopotravina a ostatní bioprodukt se na obale označí také grafickým znakem podle odstavce 2.
2. (2) Podobu grafického znaku, kterým se označí bioprodukt, biopotravina a ostatní bioprodukt, stanoví prováděcí právní předpis. Tento grafický znak smí být užíván pouze pro účely tohoto zákona nebo předpisů Evropské unie a v souladu s nimi.

Toto ustanovení odkazuje na úplné převzetí označování z nařízení č. 2092/91/EHS (od 1. 1. 2009 nahrazeno nařízením č. 834/2007/ES , ve kterém je označování řešeno čl. 23–25).

Článek 23: Používání výrazů odkazujících na ekologickou produkci

Pro účely tohoto nařízení se za označení považují výrazy odkazující na ekologickou produkci, a sice za účelem použití jak při vlastním označení obalu, tak v propagačních materiálech nebo v obchodních dokumentech, a to samotného ekologického produktu nebo jeho složky nebo krmné suroviny. Týká se to i výrazů, které naznačují, že produkt nebo složka byly získány v souladu s pravidly pro ekologické zemědělství, ale zejména výrazů jako "bio“ a "eko“ (ať už samostatně nebo v kombinaci s jiným výrazem) nebo jejich zdrobnělin, a to kdekoli ve Společenství a v kterémkoli jazyce Společenství. Tyto a obdobné výrazy se nesmějí používat nikde ve Společenství a v žádném jazyce Společenství, pokud produkt nesplňuje požadavky tohoto nařízení. Dále se nesmějí použít žádné výrazy včetně výrazů použitých v ochranných známkách ani postupy, které by mohly uvést spotřebitele v omyl tím, že by naznačovaly, že produkt nebo jeho složky splňují požadavky tohoto nařízení. Výrazy uvedené výše se nesmějí použít při označování nebo propagaci potravin nebo složek GMO.

U…