Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Zákon o ochraně veřejného zdraví - 1. část

9.10.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.3.5
Zákon o ochraně veřejného zdraví – 1. část

MUDr. Pavla Svrčinová

Zákon č. 258/2000 Sb. ze dne 14. července 2000, o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon”), doznal stejně jako mnohé právní předpisy v průběhu posledních let řadu změn. Poslední významnou novelou byl zákon č. 225/2017 Sb., ze dne 27. 6. 2017, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2018.

Zákon v posledním znění upravuje výkon státní správy na úseku ochrany veřejného zdraví a rovněž v rámci úpravy této oblasti promítá požadavky práva Evropské unie (dále jen „EU”) do českého právního řádu. Jde zejména o problematiku působnosti OOVZ jako dotčeného orgánu ve společném územním a stavebním řízení pro stavby společného zájmu energetické infrastruktury. Novela zapracovává nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 347/2013 ze dne 17. dubna 2013, kterým se stanoví hlavní směry pro transevropské energetické sítě.

Podstatnější novela zákona č. 258/2000 Sb. však byla provedena zákonem č. 202/2017 Sb. ze dne 8. června 2017, kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tento zákon ve své části druhé vkládá některé nové § ke stávajícímu zákonu, které stanoví nové povinnosti na úseku bezpečnosti pitných vodu tím, že zapracovává směrnici Komise (EU) 2015/1787 ze dne 6. října 2015, kterou se mění přílohy II a III směrnice Rady 98/83/ES o jakosti vody určené k lidské spotřebě. Tato změna nabyla účinnosti od 1. 11. 2017.

Problematika potravinového práva vyplývá převážně z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, v platném znění (dále jen „nařízení (ES) č. 178/2002”), nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004 o hygieně potravin, v platném znění (dále jen „nařízení (ES) č. 852/2004), a z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat, v platném znění (dále jen „nařízení (ES) č. 882/2004”). Toto nařízení bylo nahrazeno nařízením (EU) 2017/625 ze dne 15. března 2017o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, (ES) č. 396/2005, (ES) č. 1069/2009, (ES) č. 1107/2009, (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 652/2014, (EU) 2016/429 a (EU) 2016/2031, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 a (ES) č. 1099/2009 a směrnic Rady 98/58/ES, 1999/74/ES, 2007/43/ES, 2008/119/ES a 2008/120/ES a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004, směrnic Rady 89/608/EHS, 89/662/EHS, 90/425/EHS, 91/496/EHS, 96/23/ES, 96/93/ES a 97/78/ES a rozhodnutí Rady 92/438/EHS (nařízení o úředních kontrolách). Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie., tedy od 27. 4. 2017. Použije se ode dne 14. prosince 2019, některé části však až do roku 2022.

V zákoně je zohledněna skutečnost, že státní zdravotní dozor je vykonáván i nad dodržením povinností stanovených přímo použitelnými předpisy EU, v některých částech znění textu na požadavky stanovené přímo použitelnými předpisy navazuje.

§ 2 Vymezení základních pojmů

Veřejné zdraví, jeho ochrana a podpora, včetně hodnocení zdravotních rizik, jsou konkretizovány v § 2 zákona.

V další části tohoto ustanovení se vymezuje pojem infekční onemocnění jako příznakové i bezpříznakové onemocnění vyvolané původcem infekce nebo jeho toxinem, které vzniká v důsledku přenosu tohoto původce nebo jeho toxinu z nakažené fyzické osoby, zvířete nebo neživého substrátu na vnímavou fyzickou osobu. Současně se specifikují karanténní opatření, ukládaná v případě potřeby fyzickým osobám.

Karanténními opatřeními jsou:

  1. karanténa, kterou se rozumí oddělení zdravé fyzické osoby, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy (dále jen „fyzická osoba podezřelá z nákazy”), od ostatních fyzických osob a lékařské vyšetřování takové fyzické osoby s cílem zabránit přenosu infekčního onemocnění v období, kdy by se toto onemocnění mohlo šířit;
  2. lékařský dohled, při kterém je fyzická osoba podezřelá z nákazy povinna v termínech stanovených prozatímním opatřením poskytovatele zdravotních služeb nebo rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví docházet k lékaři na vyšetření nebo se vyšetření podrobit, popřípadě sledovat podle pokynu příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví po stanovenou dobu svůj zdravotní stav a při objevení se stanovených klinických příznaků oznámit tuto skutečnost příslušnému lékaři nebo příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví;
  3. zvýšený zdravotnický dozor, jímž je lékařský dohled nad fyzickou osobou podezřelou z nákazy, které je uložen zákaz činnosti nebo úprava pracovních podmínek k omezení možnosti šíření infekčního onemocnění.

Řeší se i pojem výrobce. Výrobcem pro účely tohoto zákona je nejen osoba, jež vyrábí výrobek nebo jen navrhla či objednala, ale i osoba, jež výrobek objednala a hodlá ho uvést na trh nebo do oběhu pod svým jménem. Osoba se na výrobě nepodílí, ale bude ho pod svou značkou uvádět na trh nebo do oběhu (např. nadnárodní řetězce).

Upřesňuje se pojem rodinný příslušník, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí např. manžel (manželka) nebo druh (družka), partner (partnerka) podle zákona o registrovaném partnerství (dále jen „partner), děti, osvojenci, děti svěřené do pěstounské nebo poručnické péče, rodiče podnikatele (podnikatelky), jeho manželky (jejího manžela), druha (družky) nebo partnera. Pro účely tohoto zákona se rozšiřuje okruh osob, jež jsou považovány za rodinné příslušníky, o osoby žijící v partnerském vztahu podle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů.

§ 3 Hygienické požadavky na vodu

Ustanovení § 3 zákona obsahuje hygienické požadavky na vodu s tím, že je definována voda pitná a její jakost. Jakost pitné vody je určena směrnicemi EU. Transpozice těchto směrnic je provedena vyhláškou č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 252/2004 Sb.”). Tento předpis upravuje hygienické limity mikrobiologických, biologických, fyzikálních, chemických a organoleptických ukazatelů. Ve stanovených případech podle tohoto zákona je může také určit nebo povolit příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Současně je určen i způsob kontroly kvality pitné vody (rozsah a četnost prováděných laboratorních rozborů).

Hygienické limity se stanoví jako nejvyšší mezní hodnoty, mezní hodnoty a doporučené hodnoty. Doporučené hodnoty jsou nezávazné hodnoty ukazatelů (např. vápník, hořčík apod.) jakosti pitné vody, jež stanoví minimální žádoucí nebo přijatelnou koncentraci dané látky nebo optimální rozmezí koncentrace dané látky. Nejvyšší mezní hodnoty jsou stanoveny u zdravotně závažných ukazatelů pro některé mikroorganismy (např. Escherichia coli), rtuť apod. Při překročení je vyloučeno použití vody jako pitné, neurčí-li orgán ochrany veřejného zdraví jinak. Mezní hodnoty (např. pH, zákal apod.) jsou stanoveny z hlediska senzorického nebo provozně-technického a mohou indikovat selhání systému zásobování a potenciální zdravotní riziko.

Jakost vody pro veřejnou potřebu musí odpovídat příslušným hygienickým limitům.

Tuto povinnost musí splnit i osoba, která zásobuje pitnou vodou z individuálního zdroje (zpravidla jeden zdroj sloužící k zásobování pitnou vodou, např. studna) zařízení stravovacích služeb.

Orgán ochrany veřejného zdraví (hygienická stanice) může povolit na časově omezenou dobu užití vody, jež nesplňuje mezní hodnoty ukazatelů vody pitné, s výjimkou mikrobiologických ukazatelů (§ 3 odst. 4 zákona č. 258/2000 Sb.). Povolení se vydává, jestliže zásobování pitnou vodou nelze zajistit jinak a nebude ohroženo veřejné zdraví. Postup, obsah žádosti i podmínky pro povolování mírnějších hygienických limitů stanoví § 3a.

Současně je v tomto ustanovení řešeno určení osoby, která nese povinnost v případě dodávky pitné vody. Zjednodušeně lze říct, že vlastník není alternativně shodný s provozovatelem veřejné studny, ale je osobou povinnou pouze tehdy, pokud studnu sám i provozuje.

Nově jsou osoby povinné, povinny zajistit, aby byly na jejich internetových stránkách nebo způsobem v místě obvyklým veřejně přístupné aktuální informace o jakosti dodávané pitné vody a chemických látkách a chemických směsích použitých k úpravě této vody, o tom, zda bylo zpracováno posouzení rizik a v jakém roce, a o tom, zda byla v rámci posouzení rizik zjištěna nepřijatelná rizika a přijata příslušná nápravná opatření.

Nově vložený § 3c stanoví, že osoby povinné, jsou povinny vypracovat provozní řád, který obsahuje údaje o zdroji a místu odběru vzorků surové vody, základní údaje o technologii úpravy vody, používaných chemických látkách a chemických směsích, údaje o opatřeních nutných pro omezení nepřijatelných rizik v celém systému zásobování, předpokládaný počet zásobovaných osob, monitorovací program, posouzení rizik a způsob vedení záznamů o kontrole funkce systému zásobování a o provádění údržby.

Monitorovací program obsahuje plán sběru a rozborů bodových vzorků vody nebo měření zaznamenaných procesem průběžného monitorování včetně způsobu stanovení míst odběru vody, kontroly záznamů funkčnosti a stavu údržby zařízení, kontroly úpravy vody, odběru vzorků vody, akumulací a rozvodné infrastruktury a kontroly ochranného pásma.

Zpracovaný monitorovací program musí umožňovat ověřit, že opatření zavedená za účelem kontroly rizik pro veřejné zdraví fungují účinně v celém řetězci zásobování vodou, a to od povodí přes místo odběru, úpravu, akumulaci a distribuci ke konečnému odběrateli, poskytnutí informací o jakosti vyráběné a dodávané pitné vody, ověřit, že u odběratele a další osoby v obdobném postavení je voda zdravotně nezávadná a odpovídá všem požadavkům a určit nejvhodnější způsoby zmírňování rizik pro veřejné zdraví.

Způsob provádění monitorovacího programu stanoví prováděcí právní předpis, tedy novelizovaná vyhláška č. 252/2004 Sb.

Posouzení rizik obsahuje popis systému zásobování vodou, popis zjištěných nebezpečí a odhad jejich závažnosti a stanovení nápravných nebo kontrolních opatření k odstranění nebo zmírnění nepřijatelných rizik v celém systému zásobování.

Postup vypracování posouzení rizik a hodnocení výsledků tohoto postupu je rovněž stanoven novelizovanou vyhláškou č. 252/2004 Sb.

Povinné osoby jsou povinny předložit návrh provozního řádu ke schválení příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví.

Provozní řád se musí průběžně přezkoumávat a aktualizovat a vždy při změně podmínek provozu předkládat návrh změn ke schválení příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví; pokud nedochází ke změně provozního řádu, je nutno předkládat provozní řád ke schválení příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví nejméně jednou za 5 let, nejpozději však k 1. 10. 2023.

§ 4 Povinnosti osob při kontrole pitné vody, podmínky dodávky pitné vody

Ustanovení předepisuje povinnosti osob při kontrole pitné vody a podmínky její dodávky.

Osoby dodávající vodu pro veřejnou potřebu jsou povinny za podmínek upravených prováděcím právním předpisem (vyhláška č. 252/2004 Sb.) zajistit stanoveným způsobem rozsah a četnost kontroly jakosti pitné vody, pořídit protokol o této kontrole v elektronické podobě (je nutno využít laboratoře, které jsou držiteli osvědčení o akreditaci, osvědčení o správné činnosti laboratoře nebo držiteli autorizace) a neprodleně jej předat v elektronické podobě příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví.

Osoba dodávající pitnou vodu z individuálního zdroje do zařízení stravovacích služeb musí vypracovat i způsob stanovení míst odběru vzorků pitné vody a provozní řád, jehož obsah je součástí tohoto ustanovení.

Z další části textu § 4 zákona jsou zřejmé možnosti úprav rozsahu a četnosti kontroly pitné vodypovinnosti osob dodávajících vodu pro veřejnou potřebu (např. šetření příčin při zjištění nedodržení hygienických limitů a přijetí nápravných opatření).

Nově může orgán ochrany na základě žádosti povinné osoby a výsledků posouzení rizika z pitné vody snížit četnost kontroly, pokud jsou veškeré výsledky vzorků pitné vody odebíraných v pravidelných intervalech během nejméně posledních tří let z míst vzorkování reprezentativních pro celou zásobovanou oblast nižší než 60 % limitní hodnoty ukazatele; u ukazatelů, u kterých nelze vzhledem k limitní hodnotě aplikovat podmínku 60 %, rozhodne o možnosti snížení četnosti ze sledování orgán ochrany veřejného zdraví s přihlédnutím k posouzení rizik, jehož výsledky potvrzují, že není pravděpodobné zhoršení jakosti pitné vody v předmětném ukazateli.

Dále je možno ze sledování vyřadit ukazatele, které jsou navrženy, pokud jsou veškeré výsledky vzorků odebíraných v pravidelných intervalech během nejméně posledních tří let z míst vzorkování reprezentativních pro celou zásobovanou oblast nižší než 30 % limitní hodnoty ukazatele; u ukazatelů, u kterých nelze vzhledem k limitní hodnotě aplikovat podmínku 30 %, rozhodne o možnosti vyřazení ze sledování orgán ochrany veřejného zdraví s přihlédnutím k posouzení rizik, jehož výsledky potvrzují, že není pravděpodobné zhoršení jakosti pitné vody v předmětném ukazateli.

Je třeba zmínit, že obecně je související problematika řešena i v nařízení (ES) č. 852/2004, příloha II, kapitola VII – Zásobování vodou.

Základní povinnosti