č. 28/2010 Sb. m. s., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se vyhlašuje nové úplné znění Dohody o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP)
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí,
kterým se nahrazují sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 61/1983 Sb., č. 54/1998 Sb., č. 92/2000 Sb. m. s. a č. 64/2004 Sb. m. s. o sjednání Dohody o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP)
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že na zasedáních Pracovní skupiny pro přepravu zkazitelných potravin Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů byly v letech 2004-2009 vypracovány a schváleny návrhy změn a doplňků Dohody o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP)1) .
Návrhy změn a doplňků Dohody ATP a jejích příloh vstoupily v platnost podle článku 18 odst. 6 Dohody dne 6. prosince 2009 a tímto dnem vstoupily v platnost i pro Českou republiku.
Anglické znění Dohody ATP a jejích příloh ve znění platném od 6. prosince 2009 a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
PŘEKLAD
DOHODA O MEZINÁRODNÍCH PŘEPRAVÁCH ZKAZITELNÝCH POTRAVIN A O SPECIALIZOVANÝCH PROSTŘEDCÍCH URČENÝCH PRO TYTO PŘEPRAVY (ATP)
PŘEDMLUVA
Dohoda o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP) uzavřená v Ženevě 1, září 1970 vstoupila v platnost 21. Listopadu 1976.
Dohoda a její přílohy jsou jsou od doby jejího vstupu v platnost pravidelně měněny a doplňovány Pracovní skupinou (WP. 11) Výboru pro vnitrozemskou dopravu Evropské hospodářské komise.
Územní platnostATP je dohodou mezi státy a není stanoven žádný společný donucovací orgán. Silniční kontroly jsou v praxi prováděny smluvními stranami a žádné spory nemohou být výsledkem právních postihů národními orgány provinilců porušujících národní předpisy. ATP sama nepředpisuje žádné sankce. V době publikace jsou smluvními státy: Albánie, Andora, Azerbajdžán, Bělorusko, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Česká Republika, Černá Hora, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Gruzie, Holandsko, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Kazachstán, Lotyšsko, Litva, Luxemburg, Maďarsko, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Maroko, Moldavsko, Monako, Německo, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Ruská Federace, Řecko, Srbsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Spojené království, Spojené Státy Americké, Tunisko, Ukrajina, Uzbekistán.
ATP se vztahuje na přepravy probíhající po území nejméně dvou výše uvedených smluvních států. Kromě toho množství zemí převzalo ATP za základ svých národních předpisů.
Dodatečné praktické informaceJakýkoliv dotaz týkající se uplatnění ATP musí být směřován relevantnímu příslušnému orgánu. Dodatečné informace mohou být též získány na webových stranách Evropské hospodářské komise, Transportní divize, na následující stránce:
Tyto průběžně doplňované informace obsahují:
- Stav ATP
- Depozitární sdělení (např. nové smluvní strany, změny, nebo opravy právních textů)
- Publikační údaje (opravy, publikace nových změn)
- Seznam a detaily pověřených autorit a Zkušebních stanic ATP.
Dále uvedený text obsahuje vlastní dohodu a její přílohy s nejnovějšími změnami platnými od 6. prosince 2009.
DOHODA O MEZINÁRODNÍCH PŘEPRAVÁCH ZKAZITELNÝCH POTRAVIN A O SPECIALIZOVANÝCH PROSTŘEDCÍCH URČENÝCH PRO TYTO PŘEPRAVY (ATP)
SMLUVNÍ STRANY,
PŘEJÍCE SI zlepšit podmínky pro zachování jakosti zkazitelných potravin po dobu jejich přepravy, zejména v mezinárodním obchodu,
MAJÍCE ZA TO, že zlepšení těchto podmínek může přispět k rozvoj obchodu se zkazitelnými potravinami,
DOHODLY SE takto:
Hlava I
SPECIALIZOVANÉ DOPRAVNÍ A PŘEPRAVNÍ PROSTŘEDKY
Článek 1
Dopravní a přepravní prostředky pro mezinárodní přepravu zkazitelných potravin, které neodpovídají definicím a normám stanoveným v příloze 1 této Dohody, nesmějí být označovány jako „izotermické”, „chlazené”, „chladící a mrazící” nebo „vyhřívací”.
Článek 2
Smluvní strany přijmou nezbytná opatření pro to, aby se podle ustanovení dodatků 1, 2, 3 a 4 k příloze 1 této Dohody kontrolovalo a ověřovalo, zda dopravní a přepravní prostředky uvedené v článku 1 této Dohody vyhovují uvedeným normám. Každá smluvní strana uzná platnost osvědčení o tom, že dopravní nebo přepravní prostředky vyhovují uvedeným normám, které byly vydány podle bodu 4 dodatku 1 k příloze 1 této Dohody příslušným orgánem jiné smluvní strany. Každá smluvní strana může uznat platnost osvědčení vydaných podle dodatků 1 a 2 k příloze 1 této Dohody příslušným orgánem státu, který není smluvní stranou této Dohody.
Hlava II
POUŽITÍ SPECIALIZOVANÝCH DOPRAVNÍCH A PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ PRO MEZINÁRODNÍ PŘEPRAVU URČITÝCH ZKAZITELNÝCH POTRAVIN
Článek 3
1. Ustanovení článku 4 této Dohody se použije při každé přepravě na účet třetích osob nebo vlastní účet vykonané výhradně - podle ustanovení odstavce 2 tohoto článku - buď železniční, nebo silniční dopravou, anebo oběma těmito druhy dopravy,
- hluboko zmrazených a zmrazených potravin,
- potravin vyjmenovaných v příloze 3 této Dohody, i když nejsou hluboko zmrazené ani zmrazené,
jestliže místo, kde zboží anebo přepravní prostředek, v němž se přepravuje, je nakládáno do železničního nebo silničního vozidla, a místo, kde zboží, nebo přepravní prostředek, v němž se přepravuje, je vykládáno z tohoto vozidla, jsou ve dvou různých státech a místo vykládky je na území smluvní strany.
Jestliže přeprava zahrnuje jednu nebo více námořních přeprav kromě těch, které jsou uvedeny v odstavci 2 tohoto článku, každá suchozemská přeprava se posuzuje odděleně.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se použije také při námořních přepravách do vzdálenosti menší než 150 km za podmínky, že zboží zůstává bez překládky v prostředcích použitých pro přepravu, nebo přepravy suchozemské a že námořním přepravám předchází nebo po nich následuje jedna nebo několik suchozemských přeprav uvedených v odstavci 1 tohoto článku, anebo že tyto námořní přepravy se uskutečňují mezi dvěma přepravami suchozemskými.
3. Nehledě k ustanovením uvedeným v odstavcích 1 a 2 tohoto článku, smluvní strany nemusí použít ustanovení článku 4 této Dohody při přepravách potravin, které nejsou určeny k lidské spotřebě.
Článek 4
1. Pro přepravy zkazitelných potravin, vyjmenovaných v přílohách 2 a 3 této Dohody, se musí použít prostředků uvedených v článku 1 Této Dohody, ledaže by s ohledem na teplotu předpokládanou v průběhu celé přepravy tento požadavek zřejmě nebyl nutný pro dodržení teplotních podmínek uvedených v přílohách 2 a 3 této Dohody. Tento prostředek je třeba vybrat a používat tak, aby v průběhu celé přepravy mohly být dodrženy teplotní podmínky předepsané v uvedených přílohách. Kromě toho je třeba učinit všechna vhodná opatření, zejména pokud se týká teploty potravin v době nakládky a pokud se týká mrazení nebo opětovného mrazení během přepravy nebo jiných nezbytných operací. Ustanovení tohoto odstavce se ovšem použije jen potud, pokud nejsou v rozporu s mezinárodními závazky týkajícími se mezinárodních přeprav a vznikajícími smluvním stranám ze smluv, které budou platit v době, kdy vstoupí v platnost tato Dohoda, anebo ze smluv, které je nahradí.
2. Jestliže během přepravy, na kterou se vztahují ustanovení této Dohody, nebyla dodržena ustanovení odstavce 1 tohoto článku,
(a) nesmí nikdo disponovat s potravinami na území smluvní strany po skončení přepravy, pokud příslušné orgány této smluvní strany neuznají, že povolení takové dispozice je v souladu s hygienickými požadavky, a pokud nejsou dodrženy podmínky, které mohou být stanoveny těmito orgány při vydání povolení;
(b) každá smluvní strana může s ohledem na hygienické nebo veterinární požadavky, a pokud to není v rozporu s jinými mezinárodními závazky uvedenými v poslední větě odstavec 1 tohoto článku, zakázat dovoz potravin na své území, anebo tento dovoz vázat na podmínky, které stanoví.
3. Dodržovat ustanovení odstavce 1 tohoto článku je povinností dopravců, kteří provozují dopravu na účet třetích osob, pouze v takovém rozsahu, v jakém na sebe vzali závazek obstarat nebo poskytnout služby nezbytné pro splnění těchto ustanovení, a pokud plnění těchto ustanovení závisí na provedení těchto služeb. Jestliže jiné fyzické nebo právnické osoby na sebe vzaly povinnost obstarat, nebo poskytnou služby nezbytné pro splnění ustanovení této Dohody, jsou povinny zabezpečit jejich splnění v tom rozsahu, v jakém je toto splnění závislé na provedení služeb, které se zavázaly obstarat nebo poskytnout.
4. Během přeprav, na něž se vztahují ustanovení této Dohody a při nichž místo nakládky je na území smluvní strany, je za splnění ustanovení odstavce 1 tohoto článku, s výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku, odpovědná
- při přepravě na účet třetích osob fyzická nebo právnická osoba, litera je podle přepravního dokladu odesílatelem, a není-li přepravní doklad, fyzická nebo právnická osoba, která s dopravcem uzavřela přepravní smlouvu;
- v ostatních případech fyzická nebo právnická osoba, která provádí přepravu.
Hlava III
RŮZNÁ USTANOVENÍ
Článek 5
Ustanovení této Dohody se nepoužije na suchozemské přepravy v kontejnerech bez překládky věcí, jestliže těmto přepravám předchází nebo po nich následuje námořní přeprava jiná, než které jsou uvedeny v odstavci 2 článku 3 této Dohody.
Článek 6
1. Každá smluvní strana přijme všechna vhodná opatření, aby zabezpečila dodržování ustanovení této Dohody. Příslušné orgány smluvních stran se budou vzájemně informovat o opatřeních obecné povahy přijatých za tím účelem.
2. Zjistí-li smluvní strana porušení Dohody, jehož se dopustí osoba, která má bydliště na území jiné smluvní strany, nebo uloží-li takové osobě sankci, uvědomí orgány státní správy prvé strany orgány státní správy druhé strany o zjištěném porušení a uložení sankce.
Článek 7
Smluvní strany si vyhrazují právo uzavírat dvoustranné nebo mnohostranné dohody, jejichž ustanovení, vztahující se jak na specializované prostředky, tak na teploty, na nichž se musí udržovat určité potraviny během přepravy, mohou být zejména s ohledem na zvláštní klimatické podmínky přísnější než ustanovení této Dohody. Těchto ustanovení se bude používat pouze při mezinárodních přepravách mezi smluvními stranami, které uzavřely dvoustranné nebo mnohostranné dohody uvedené v tomto článku. Tyto dohody se zašlou generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, který je rozešle smluvním stranám této Dohody, nezúčastněným na těchto dohodách.
Článek 8
Nedodržení ustanovení této Dohody se nedotýká ani existence ani platnosti smluv uzavřených k provedení přepravy.
Hlava IV
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 9
1. Členské státy Evropské hospodářské komise a státy, přijaté do Komise s poradním hlasem podle odstavce 8 mandátu této Komise se mohou stát smluvními stranami této Dohody
(a) jejím podpisem,
(b) ratifikací po jejím podpisu s výhradou její ratifikace, nebo
(c) přístupem k ní.
2. Státy oprávněné zúčastnit se některých prací Evropské hospodářské komise podle odstavce 11 mandátu této Komise mohou se stát smluvními stranami této Dohody tím, že k ní přistoupí poté, kdy vstoupí v platnost.
3. Tato dohoda bude otevřena k podpisu do 31. května 1971 včetně. Po tomto datu bude otevřena pro přístup.
4. Ratifikace nebo přístup se uskuteční uložením příslušné listiny u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
Článek 10
1. Každý stát může při podpisu této Dohody bez výhrady ratifikace nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu nebo kdykoli později prohlásit v oznámení zaslaném generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že Dohody se nepoužívá při přepravách prováděných na všech jeho územích ležících mimo Evropu nebo na kterémkoli z nich. Jestliže oznámení bylo učiněno poté, kdy Dohoda vstoupila v platnost pro stát, litery učinil oznámení, ztrácí Dohoda použitelnost a při přepravách na území nebo územích uvedených v oznámení po uplynutí devadesáti dní ode dne, kdy generální tajemník obdržel toto oznámení. Nové smluvní strany, přistupující k ATP od 30. dubna 1999 a uplatňující odstavec 1 tohoto článku, nejsou oprávněny vznášet jakékoli námitky k návrhům změn v souladu s postupem uvedeným v článku 18, odstavci 2.
2. Každý stát, který učinil prohlášení podle odstavce 1 tohoto článku, může kdykoli později prohlásit oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že Dohody se bude používat při přepravách na území uvedeném v oznámení zaslaném podle odstavce 1 tohoto článku, a Dohody se začne používat při přepravách na uvedeném území po uplynutí sto osmdesáti dní ode dne, kdy generální tajemník obdržel toto oznámení.
Článek 11
1. Tato Dohoda vstoupí v platnost rok po tom, kdy pět ze států uvedených v odstavci 1 článku 9 podepsalo Dohodu bez výhrady ratifikace nebo uložilo své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
2. Pro každý stát, který ratifikuje tuto Dohodu nebo k ní přistoupí po tom, kdy ji pět států podepsalo bez výhrady ratifikace nebo uložilo své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí tato dohoda v platnost rok po uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
Článek 12
1. Každá smluvní strana může vypovědět tuto Dohodu oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
2. Výpověď nabude účinnosti po uplynutí patnácti měsíců ode dne, kdy generální tajemník obdržel oznámení o výpovědi.
Článek 13
Tato Dohoda pozbude platnosti, jestliže po jejím vstupu v platnost počet smluvních stran bude menší než pět v průběhu jakéhokoli období dvanácti za sebou jdoucích měsíců.
Článek 14
1. Každý stát může při podpisu této Dohody bez výhrady rafitikace nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu nebo kdykoli později prohlásit v oznámení zaslaném generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že této Dohody se bude používat na všech územích nebo na některém z území, která zastupuje v mezinárodních vztazích. Této Dohody s bude používat na území nebo na územích uvedených v oznámení počínaje devadesátým dnem poté, kdy generální tajemník obdržel toto oznámení, a nevstoupila-li Dohoda do tohoto dne ještě v platnost, počínaje dnem, kdy vstoupila v platnost.
2. Každý stát, který učinil prohlášení podle odstavce 1 tohoto článku, že této Dohody se bude používat na území, které zastupuje v mezinárodních vztazích, může vypovědět tuto Dohodu podle jejího článku 12, pokud se týká tohoto území.
Článek 15
1. Každý spor mezi dvěma nebo několika smluvními stranami o výklad nebo použití této Dohody se pokud možno bude řešit jednáním mezi nimi.
2. Každý spor, který nebyl vyřešen jednáním, bude podroben arbitráži, jestliže o to požádá jedna ze smluvních stran zúčastněných ve sporu, a za tím účelem bude předložen jednomu nebo několika arbitrům vybraným dohodou mezi spornými stranami. Jestliže do tří měsíců ode dne žádosti o arbitráž strany zúčastněné ve sporu nedospěly k dohodě o výběru arbitra nebo arbitrů, může kterákoli z těchto smluvních stran požádat generálního tajemníka Organizace spojených národů o určení jediného arbitra, kterému se spor odevzdá k rozhodnutí.
3. Rozhodnutí arbitra nebo arbitrů určených podle předcházejícího odstavce bude pro smluvní strany zúčastněné ve sporu závazné.
Článek 16
1. Každý stát může při podpisu nebo ratifikaci této Dohody nebo při přístupu k ní prohlásit, že se necítí vázán odstavci 2 a 3 článku 15 této Dohody. Ostatní smluvní strany nebudou vázány těmito odstavci vůči smluvní straně, která učinila takovou výhradu.
2. Každá smluvní strana, která učinila výhradu podle odstavce 1 tohoto článku, může kdykoli tuto výhradu odvolat oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
3. S výjimkou výhrady učiněné podle odstavce 1 tohoto článku nejsou přípustné žádné jiné výhrady k této Dohodě.
Článek 17
1. Po uplynutí tříleté platnosti této Dohody může kterákoli smluvní strana požádat oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů o svolání konference za účelem revize této Dohod. Generální tajemník vyrozumí o této žádosti všechny smluvní strany a svolá revizní konferenci, sdělí-li mu nejméně jedna třetina smluvních stran svůj souhlas s touto žádostí do 4 měsíců ode dne, kdy generální tajemník odeslal vyrozumění.
2. Je-li svolána konference podle odstavce 1 tohoto článku, vyrozumí o tom generální tajemník všechny smluvní strany a vyzve je, aby do tří měsíců předložily návrhy, o jejichž projednání na konferenci žádají. Generální tajemník rozešle nejméně tři měsíce před zahájením konference všem smluvním stranám předběžný pořad jednání konference spolu s textem těchto návrhů.
3. Generální tajemník pozve na každou konferenci svolanou podle tohoto článku všechny státy uvedené v odstavci 1 článku 9 této Dohody, jakož i státy, které se staly smluvními stranami podle odstavce 2 uvedeného článku 9.
Článek 18
1. Každá smluvní strana může navrhnout jednu nebo několik změn této Dohody. Text každého pozměňovacího návrhu se zašle generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, který jej rozešle všem smluvním stranám a uvědomí o něm ostatní státy uvedené v odstavci 1 článku 9 této Dohody.
Generální tajemník může též navrhovat změny k této Dohodě nebo k jejím přílohám, které mu byly předány Pracovní skupinou pro přepravu zkazitelných potravin Výboru pro vnitrozemskou dopravu Evropské hospodářské komise.
2. Během šestiměsíční lhůty ode, kdy generální tajemník rozeslal pozměňovací návrh, může každá smluvní strana sdělit generálnímu tajemníkovi,
(a) že má námitky proti pozměňovacímu návrhu, nebo
(b) že, i když zamýšlí návrh přijmout, nejsou v její zemi ještě splněny podmínky nezbytné pro jeho přijetí.
3. Pokud smluvní strana, která zaslala sdělení uvedené v odstavci 2 (b) tohoto článku, neoznámí generálnímu tajemníkovi, že pozměňovací návrh přijímá, může během devíti měsíců po uplynutí šestiměsíční lhůty předepsané pro sdělení stanoviska předložit proti pozměňovacímu návrhu námitky.
4. Byla-li proti pozměňovacímu návrhu podána námitka za podmínek stanovených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, pokládá se pozměňovací návrh za nepřijatý a je neúčinný.
5. Nebyla-li proti pozměňovacímu návrhu podána žádná námitka za podmínek stanovených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, pokládá se pozměňovací návrh za přijatý od níže uvedeného data:
(a) jestliže žádná ze smluvních stran nezaslala sdělení generálnímu tajemníkovi uvedené v odstavci 2. (b) tohoto článku, po uplynutí šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 2 tohoto článku;
(b) jestliže nejméně jedna smluvní strana zaslala generálnímu tajemníkovi sdělení uvedené v odstavci 2 (b) tohoto článku, od dřívějšího z těchto dvou dat:
- data, kdy všechny smluvní strany, které takové sdělení zaslaly, oznámily generálnímu tajemníkovi, že pozměňovací návrh přijímají; tímto datem však je datum uplynutí šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 2 tohoto článku, jestliže všechna sdělení o přijetí pozměňovacího návrhu byla oznámena do uplynutí této lhůty;
- data uplynutí devítiměsíční lhůty uvedené v odstavci 3 tohoto článku.
6. Každý pozměňovací návrh pokládaný za přijatý vstupuje v platnost za šest měsíců od data, od kterého se pokládá za přijatý.
7. Generální tajemník vyrozumí co možné nejdříve všechny smluvní strany o tom, zda byla podána námitka proti pozměňovacímu návrhu podle odstavce 2 (a) tohoto článku nebo zda jedna nebo několik smluvních stran zaslaly sdělení podle odstavce 2 (b) tohoto článku. Jestliže jedna nebo několik smluvních stran zaslaly takové sdělení, vyrozumí generální tajemník všechny smluvní strany o tom, zda smluvní strana nebo strany, které takové sdělení zaslaly, podaly námitky proti pozměňovacímu návrhu nebo jej schválily.
8. Nezávisle na způsobu projednávání pozměňovacích návrhů stanoveném v odstavcích 1 až 6 tohoto článku, mohou být přílohy a dodatky k této Dohodě změněny jen dohodou mezi příslušnými orgány státní správy všech smluvních stran. Jestliže orgán státní správy smluvní strany prohlásí, že podle jejího právního řádu jeho souhlas závisí na tom, obdrž-li zvláštní pověření, nebo na souhlasu zákonodárného orgánu, nebude se souhlas této smluvní strany ke změně přílohy pokládat za daný, dosud tato smluvní strana neoznámí generálnímu tajemníkovi, že obdržela potřebné pověření nebo souhlas. V dohodě mezi příslušnými orgány státní správy může být stanoveno, že v přechodném období dosavadní přílohy zůstávají zcela nebo částečně v platnosti současně s novými přílohami. Generální tajemník určí datum, kterým vstoupí v platnost nová znění vyplývající z těchto změn.
Článek 19
Kromě oznámení uvedených v článcích 17 a 18 této Dohody vyrozumívá generální tajemník Organizace spojených národů státy uvedené v odstavci 1 článku 9 této Dohody, jakož i státy, které se staly smluvními stranami podle odstavce 2 článku 9 této Dohody:
(a) o podpisech, ratifikacích a přístupech podle článku 9;
(b) o datech, kdy tato Dohoda vstoupí v platnost podle článku 11;
(c) o výpovědích podle článku 12;
(d) o pozbytí platnosti této Dohody podle článku 13;
(e) o oznámeních, která obdržel podle článku 10 a 14;
(f) o prohlášeních a oznámeních, která obdržel podle odstavců 1 a 2 článku 16;
(g) o vstupu v platnost každého oprávněného doplňku podle článku 18.
Článek 20
Po 31. květnu 1971 bude originál Dohody uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který rozešle ověřené shodné opisy všem státům uvedeným v odstavcích 1 a 2 článku 9 toho Dohody.
NA DŮKAZ toho podepsaní, řádně k tomu zmocnění, podepsali tuto Dohodu.
DÁNO v Ženevě prvého září tisíc devět set sedmdesát v jediném výtisku v anglickém, francouzském a ruském jazyce, přičemž všechna tři znění mají stejnou platnost.
Příloha 1
DEFINICE A NORMY SPECIALIZOVANÝCH PROSTŘEDKŮ PRO PŘEPRAVU ZKAZITELNÝCH POTRAVIN1/
1. Izotermický dopravní nebo přepravní prostředek. Dopravní nebo přepravní prostředek, jehož skříň 2/ je sestavena z tepelně izolovaných stěn včetně dveří, podlahy a střechy, umožňujících zamezení výměny tepla mezi vnitřním a vnějším povrchem skříně tak, aby podle celkového součinitele prostupu tepla (součinitel „K”) mohl být dopravní nebo přepravní prostředek zařazen dojedná z níže uvedených dvou kategorií:
IN = Izotermický dopravní nebo přepravní prostředek s normální izolací charakterizovaný součinitelem „K” nejvýše 0,7 W/m2.K
IR = Izotermický dopravní nebo přepravní prostředek se zesílenou izolací charakterizovaný součinitelem „K” nejvýše 0,4 W/m2.K a stěnami o tloušťce nejméně 45 mm pro dopravní, nebo přepravní prostředek o šířce větší než 2,50 m.
Definice součinitele „K” a popis metody používané k jeho měření jsou uvedeny v dodatku 2 k této příloze.
2. Chlazený dopravní nebo přepravní prostředek. Izotermický dopravní nebo přepravní prostředek, který při použití zdroje chladu (přírodní led s přidáváním nebo bez přidávání soli; eutektické desky; suchý led s regulací jeho sublimace nebo bez ní; zkapalněné plyny s regulací jejich vypařováni nebo bez ní atd.) jiného, než je strojní nebo „absorpční” zařízení umožňuje, při vnější teplotě + 30 °C, snižovat a následně udržovat teplotu uvnitř prázdné skříně
- na úrovni nejvýše + 7 °C ve třídě A;
- na úrovni nejvýše - 10 °C ve třídě B;
- na úrovni nejvýše - 20 °C ve třídě C a
- na úrovni nejvýše 0 °C ve třídě D,
Jestliže má zařízení jednu nebo několik komor, nádob nebo nádrží pro chladící látku, musí: být konstruovány tak, aby je bylo možno plnit nebo doplňovat zvenčí, a mít objem odpovídající ustanovením odstavce 34 dodatku 2 k příloze 1.
Součinitel „K” dopravních nebo přepravních prostředků tříd B a C nesmí převyšovat 0,40 W/m2.K.
3. Chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek. Izotermický dopravní nebo přepravní prostředek se strojním chladicím zařízením vlastním nebo společným pro několik přepravních prostředků (mechanické kompresorové soustrojí, „absorpční” zařízení atd.), které umožňuje při průměrné vnější teplotě + 30 °C snížit vnitřní teplotu prázdné skříně a trvaleji pak udržet takto:
l/) Železniční vozy, nákladní automobily, přívěsy, návěsy, kontejnery a jiné podobné dopravní a přepravní prostředky
2/) V případě cisteren se v této definici rozumí pod pojmem „skříň” vlastní cisterna
Pro třídy A, B a C na libovolně zvolené, prakticky stálé úrovni teploty tj v mezích stanovených pro tři třídy:
Třída A - Dopravní nebo přepravní prostředek se strojním chladicím zařízením umožňujícím volit t
i v mezích + 12 °C až 0 °C včetně;
Třída B - Dopravní nebo přepravní prostředek se strojním chladicím zařízením umožňujícím volit t
i v mezích + 12 °C až - 10 °C včetně;
Třída C - Dopravní nebo přepravní prostředek se strojním chladicím zařízením umožňujícím volit t
i v mezích + 12 °CF-20 °C včetně.
Pro třídy D, EaFnaurčité, prakticky stálé úrovni teploty t
i do mezních velikostí stanovených pro tři třídy:
Třída D - Dopravní nebo přepravní prostředek se strojním chladících zařízením umožňujícím, aby teplota t
i byla 0 °C nebo nižší
Třída E - Dopravní nebo přepravní prostředek se strojním chladícím zařízením umožňujícím, aby teplota t
i byla -10 °C nebo nižší.
Třída F - Dopravní nebo přepravní prostředek se strojní chladícím zařízením umožňujícím, aby teplota t
i byla -20 °C nebo nižší. Součinitel „K” dopravních nebo přepravních prostředků tříd B, C, E a F musí být v každém případě roven nebo nižší než 0,40 W/m
2.K.
4. Vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek. Izotermický dopravní nebo přepravní prostředek vybavený vytápěcím zařízením umožňujícím zvýšit teplotu uvnitř prázdné skříně a pak ji udržet bez dodatečného přívodu tepla po dobu nejméně 12 hodin na prakticky stálé úrovni nejméně + 12 °C při následující průměrné vnější teplotě:
- 10 °C pro vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek třídy A;
- 20 °C pro vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek třídy B;
Součinitel „K” zařízení třídy B musí být v každém případě roven nebo nižší, než 0,40 W/m
2.K.
Příloha 1, dodatek 1
USTANOVENÍ O KONTROLE IZOTERMICKÝCH, CHLAZENÝCH, CHLADÍCÍCH A MRAZÍCÍCH A VYHŘÍVACÍCH DOPRAVNÍCH NEBO PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ Z HLEDISKA JEJICH SOULADU S NORMAMI PŘEDEPSANÝMI V TÉTO PŘÍLOZE
1. Kontroly souladu s požadavky předepsanými v této příloze musí být prováděny:
(a) před uvedením dopravního nebo přepravního prostředku do provozu;
(b) periodicky, nejméně jednou za šest let;
(c) kdykoliv o to požádá příslušný orgán státní správy.
Kromě případů uvedených v bodech 27 a 46 dodatku 2 k této příloze se kontroly, zda dopravní a přepravní prostředky vyhovují normám předepsaným v této příloze, provádějí ve zkušebních stanicích určených nebo schválených příslušným orgánem státní správy země, v níž je dopravní nebo přepravní prostředek registrován nebo evidován, pokud kontrola dopravního nebo přepravního prostředku samého nebo jeho prototypu uvedená výše pod bodem(a) nebyla již provedena zkušební stanicí určenou nebo schválenou příslušným orgánem státní správy země, ve které byl tento prostředek vyroben.
2.
(a) Schvalování nových dopravních a přepravních prostředků určitého typu sériově vyráběných je možno provádět na základě zkoušky vzorku téhož typu. Pokud vzorek podrobený této zkoušce vyhovuje podmínkám stanovených pro danou kategorii, považuje se protokol o zkoušce za osvědčení o schválení daného typu. Doba platnosti tohoto osvědčení končí uplynutím šestiletého období.
Doba platnosti protokolu o zkoušce musí být určena měsícem a rokem.
(b) Příslušný orgán učiní opatření k zajištění kontroly, zda výroba dalších dopravních a přepravních prostředků odpovídá schválenému typu. K. tomu účelu je možno provádět kontroly zkouškou vzorků dopravních nebo přepravních prostředků vybraných namátkově z výrobních sérií.
(c) Dopravní nebo přepravní prostředek se považuje za dopravní nebo přepravní prostředek stejného typu jako vzorek podrobený zkoušce pouze v tom případě, vyhovuj e-li těmto minimálním podmínkám:
(i) Jedná-li se o izotermické dopravní a přepravní prostředky, přičemž zkušebním vzorkem může být izotermický, chlazený, chladící a mrazicí nebo vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek,
konstrukce je obdobná, a zejména izolační materiál i způsob izolace je stejné;
tloušťka izolačního materiálu není menší než tloušťka izolačního materiálu dopravního nebo přepravního prostředku sloužícího za zkušební vzorek;
vnitřní zařízení jsou stejná nebo jednodušší;
počet dveří a počet příklopů a ostatních otvorů musí být stejný nebo nižší; a
plocha vnitřního povrchu skříně se neliší o více než o ± 20 %;
(ii) Jedná-li se o chlazené dopravní a přepravní prostředky, přičemž zkušebním vzorkem musí být chlazený dopravní nebo přepravní prostředek,
- podmínky uvedené v podbodu (i) shora musí být dodrženy;
- vnitřní větrací zařízení musí být obdobné;
- zdroj chladu musí být stejný; a
- zásoba chladu na jednotku vnitřního povrchu musí být větší nebo stejná;
(iii) Jedná-li se o chladicí a mrazicí dopravní a přepravní prostředky, přičemž zkušebním vzorkem musí být buď
(a) chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek,
podmínky uvedené v podbodu (i) shora musí být splněny; a
výkon strojního chladicího zařízení na jednotku vnitřního povrchu musí být za stejných teplotních podmínek větší nebo stejný;
nebo (b) isolovaný dopravní nebo přepravní prostředek, který je určen pro pozdější zamontování strojní chladicí jednotky a litery je zkompletován ve všech detailech, s vymontovanou strojní chladicí jednotkou, ale s otvorem pro ni vyplněným během měření součinitele prostupu tepla „K” uzavíracími panely stejné tloušťky stěny a stejného typu izolace, jaká je na přední stěně. V tomto případě:
- podmínky uvedené v podbodu (i) shora musí být splněny; a
- výkon strojní chladicí jednotky montované do izolovaného zkušebního vzorku musí splňovat ustanovení přílohy 1, dodatku 2, odstavce 38.
(iv) Jedná-li se o vyhřívací dopravní a přepravní prostředky, přičemž zkušebním vzorkem může být izotermický nebo vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek,
- podmínky uvedené v podbodu (i) shora jsou dodrženy;
- zdroj teplaje stejný; a
- výkon topného zařízení na jednotku vnitřního povrchu je větší nebo stejný.
(d) Přesáhne-li během tříletého období série dopravních prostředků 100 kusů, musí příslušný orgán stanovit, jaká část z těchto dopravních nebo přepravních prostředků se musí podrobit zkouškám.
3. Metody a postupy, které je třeba použít při kontrole, zda dopravní a přepravní prostředky vyhovují normám předepsaným v této příloze, jsou uvedeny v dodatku 2 k této příloze.
4. Osvědčení o tom, že dopravní nebo přepravní prostředky vyhovují normám předepsaným v této příloze, vydává příslušný orgán na formuláři, který odpovídá vzoru uvedenému v dodatku 3 k této příloze.
V případě, že dopravní nebo přepravní prostředek je převeden do jiné země, která je smluvní stranou dohody ATP, musí být vybaven dále uvedenými doklady, na jejichž základě příslušný orgán země, ve které má být tento prostředek registrován nebo hlášen, vydá osvědčení ATP:
(a) v každém případě protokolem o zkoušce, a to dopravního nebo přepravního prostředku samotného nebo v případě sériové výroby zkušebního vzorku;
(b) v každém případě osvědčením ATP vydaným příslušným orgánem země výroby nebo v případě převedení dopravního nebo přepravního prostředku z provozu příslušným orgánem země jeho registrace. Takové osvědčení bude považováno za prozatímní osvědčení v nezbytném případě s platností tři měsíce;
(c) v případě sériově vyrobeného dopravního nebo přepravního prostředku osvědčením technické specifikace obsahujícím tytéž technické údaje, které jsou předepsány pro obsah protokolu o zkoušce tohoto prostředku sepsaném nejméně v jednom ze tří oficiálních jazyků.
V případě dopravního nebo přepravního prostředku převedeného potom, co již byl používán, může být tento prostředek podroben vizuální kontrole za účelem potvrzení jeho identity před vydáním osvědčení o shodnosti příslušným orgánem země, ve které má být registrován nebo hlášen. Osvědčení nebo jeho ověřená fotokopie musí být uložena během přepravy v dopravním nebo přepravním prostředku a předložena kdykoli o to požádají kontrolní orgány. Pokud však je certifikační štítek uvedený v dodatku 3 k této příloze upevněn na dopravním nebo přepravním prostředku, musí být tento štítek uznáván za rovnocenný osvědčení ATP. Tento certifikační štítek musí být sejmut, jakmile dopravní nebo přepravní prostředek přestane splňovat požadavky uvedené v této příloze. Může-li být dopravní nebo přepravní prostředek označen jako náležející do některé kategorie nebo třídy pouze podle přechodných ustanovení uvedených v odstavci 5 této přílohy 1, omezí se lhůta platnosti osvědčení vydaného pro tento dopravní nebo přepravní prostředek na dobu stanovenou v přechodných ustanoveních.
5. Na dopravních a přepravních prostředcích se umístní rozlišovací značky a údaje podle ustanovení dodatku 4 k této příloze. Musí však být odstraněny, jakmile dopravní nebo přepravní prostředek přestane odpovídat normám uvedeným v této příloze.
6. Izotermické skříně „izotermických”, „chlazených”, „chladicích a mrazicích” nebo „vyhřívacích” dopravních prostředků a jejich tepelná zařízení musí výrobce opatřit trvalým identifikačním štítkem, který musí být umístněn na přístupném, viditelném místě, na části neumožňující jeho sejmutí. Musí být snadno kontrolovatelný, bez použití nářadí. Na izolovaných skříních musí být umístněno z vnější strany. Na výrobním štítku musí být uvedeny alespoň tyto údaje*:
Stát výrobce nebo mezinárodní poznávací značka;
Jméno nebo firma výrobce;
Typ (číslice a/nebo písmena);
Sériové číslo;
Měsíc a rok výroby.
*) Tyto požadavky platí pro nové štítky. Musí být garantováno přechodné období tří měsíců od doby, kdy vstoupí tento požadavek v platnost.
Příloha I, dodatek 2
METODY A POSTUPY MĚŘENÍ A KONTROLY IZOLAČNÍCH VLASTNOSTÍ A ÚČINNOSTI CHLADICÍCH NEBO VYTÁPĚCÍCH ZAŘÍZENÍ SPECIALIZOVANÝCH DOPRAVNÍCH A PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ URČENÝCH K PŘEPRAVĚ ZKAZITELNÝCH POTRAVIN
A. DEFINICE A OBECNÁ USTANOVENÍ
1. Součinitel „K”: Celkový součinitel prostupu tepla (součinitel „K”), charakterizující izotermické vlastnosti dopravních nebo přepravních prostředků, je definován tímto vztahem:
kde W je tepelný příkon, nebo chladící výkon potřebný při setrvalém teplotním režimu uvnitř skříně, jejíž střední povrch je roven S, pro udržení absolutního rozdílu ΔT mezi střední vnitřní teplotou T
i, a střední vnější teplotou T
e, jestliže je střední vnější teplota Te stálá.
2. Střední povrch skříně „S” je geometrický průměr vnitřního povrchu Si a vnějšího povrchu Se skříně:
Velikost obou povrchů Sj a Se se určuje s přihlédnutím k zvláštnostem konstrukce skříně nebo k nerovnostem povrchu, jako je např. zaoblení, podběhy atd. a tyto zvláštnosti nebo nerovnosti se zaznamenávají do příslušné rubriky dále uvedeného zkušebního protokolu; jestliže však má skříň povrch z vlnitého plechu, hledaný povrch se určí jako rovinný průmět tohoto povrchu, nikoli tedy jako povrch rozvinutý do roviny.
3. Má-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, určí
se střední vnitřní teplota skříně (T
i) jako aritmetický průměr teplot naměřených ve vzdálenosti 10 cm od stěn v těchto 12 místech:
(a) v osmi vnitřních rozích skříně; a
(b) ve středech čtyř vnitřních ploch skříně s největším plošným obsahem.
Nemá-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, je třeba 12 míst měření určit co nejúčelněji podle tvaru skříně.
4. Má-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, určí se
střední vnější teplota skříně (T
e) jako aritmetický průměr teplot naměřených ve vzdálenosti 100 cm od stěny těchto 12 místech:
(a) v osmi vnějších rozích skříně;
(b) ve středech čtyř vnějších ploch skříně s největším plošným obsahem.
Nemá-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, je třeba 12 míst měření určit co nejúčelněji podle tvaru skříně.
5. Střední teplota stěn skříně je aritmetický průměr střední vnější teploty skříně a střední vnitřní teploty skříně
6. Střední vnější a střední vnitřní teploty skříně měřené po nepřetržitou dobu nejméně 12 hodin nesmějí kolísat o více než ± 0,3 K a tyto teploty nesmějí kolísat o více než ±1,0 K během předcházejících 6 hodin.
Rozdíl mezi topným výkonem měřeným během dvou period trvajících nejméně 3 hodiny před začátkem a nejméně 3 hodiny po skončení zmíněné nepřetržité doby, a oddělené nejméně 6 hodinami, nesmí být větší než 3 %.
Střední hodnoty teplot a tepelného výkonu po dobu nejméně 6 hodin nepřetržité zkušební doby se použijí pro výpočet součinitele prostupu tepla „K”.
Střední vnitřní a vnější teploty na začátku a na konci výpočetní doby trvající nejméně 6 hodin nesmějí kolísat o více než 0,2 K.
B. IZOLAČNÍ VLASTNOSTI ZAŘÍZENÍ
Metody zjišťování součinitele ,,K„
(a) Zařízení mimo cisterny určené k přepravě kapalných potravin
7. Součinitel „K” se zjišťuje za setrvalého teplotního režimu metodou vnitřního chlazení nebo metodou vnitřního ohřevu. V obou těchto případech se prázdný dopravní nebo přepravní prostředek umísťuje do izotermické komory.
8. Nezávisle na zvolené metodě se musí v izotermické komoře během všech zkoušek udržovat rovnoměrná a stálá teplota s tolerancí nejvýše ± 0,5 °C na takové úrovni, aby rozdíl mezi teplotou uvnitř dopravního nebo přepravního prostředku a teplotou v izotermické komoře byl 25 ± 2 °C, přičemž střední teplota stěn skříní se musí udržovat + 20 ± 0,5 °C.
Po dobu jednoho roku po vstupu této změny v platnost*/ pověřené zkušební stanice mohou korigovat výpočet naměřené hodnoty součinitele prostupu tepla „K” a uvažovat střední teplotu stěn skříně + 20 °C.
9. Při zjišťování celkového součinitele prostupu tepla (součinitele „K”) metodou vnitřního chlazení se musí rosný bod v prostoru izotermické komory udržovat na úrovni + 25 ± 2 °C. Vzduch ve zkušební komoře v průběhu zkoušky ať již metodou vnitřního chlazení, nebo metodou vnitřního ohřevu, musí nepřetržitě proudit tak, aby jeho rychlost ve vzdálenosti 10 cm od stěn byla 1 až 2 m/s.
10. Při použití zkušební metody vnitřního chlazení se uvnitř skříně umístí jeden nebo několik výměníků tepla. Povrch těchto výměníků musí být takový, aby při průchodu tekutiny o teplotě ne nižší než 0 °C **/ střední vnitřní teplota skříně po dosažení setrvalého teplotního režimu zůstala nižší než + 10 °C. Při použití zkušební metody vnitřního ohřevu se užívají elektrické ohřívače (elektrické odpory atd.). Výměníky tepla nebo elektrické ohřívače se vybaví ventilátory dodávajícími dostatečný výkon pro 40 až 70 násobnou výměnu vzduchu za hodinu vztaženou na prázdný objem zkoušené skříně a dostatečný rozvod vzduchu kolem všech vnitřních povrchů zkoušené skříně zabezpečující, aby největší rozdíl mezi teplotami na libovolných dvou ze 12 míst uvedených výše v bodě 3 tohoto dodatku nebyl po dosažení setrvalého teplotního režimu větší než 2 K.
*/) Datem vstupu v platnost je 22. únor 1996
**/) aby nedošlo k namrzání
11. Přístroje na měření teploty chráněné před přímým sáláním se umísťují vně a uvnitř skříně na místech vyjmenovaných v bodech 3 a 4 tohoto dodatku.
12. Uvedou se v činnost zařízení na výrobu a rozvod chladu nebo tepla a pro měření tepelného výkonu a termického ekvivalentu větrací zařízení přivádějící do pohybu vzduch. Ztráty v elektrických vodičích mezi zařízením měřícím tepelný příkon a zkoušenou skříní musí být zjištěny měřením nebo výpočtem a odečteny od celkového naměřeného tepelného příkonu.
13. Po dosažení setrvalého teplotního režimu nesmí být maximální rozdíl mezi teplotami nejchladnějšího a nejteplejšího místa na vnějším povrchu skříně větší než 2 K.
14. Střední vnější teplota a střední vnitřní teplota skříně se musí zjišťovat nejméně čtyřikrát za hodinu.
(b) Cisterny určené pro přepravy kapalných potravin
15. Níže popsaná metoda se týká výhradně cisteren s jednou nebo několika komorami, určených pouze pro přepravy kapalných potravin, například mléka. Každá komora těchto cisteren musí mít nejméně jedno plnící a jedno výpustné hrdlo. Má-li cisterna několik komor, musí být jedna od druhé oddělena neizolovanými vertikálními dělícími přepážkami (příčkami).
16. Měření součinitele „K” se provádí při setrvalém teplotním režimu metodou vnitřního ohřevu prázdné cisterny umístěné v izotermické komoře.
17. V průběhu zkoušky se musí rovnoměrná a stálá střední teplota izotermické komory ustálit a udržovat s tolerancí ± 0,5 °C na takové úrovni, aby rozdíl mezi vnitřní teplotou skříně a teplotou v izotermické komoře byl nejvýše 25 ± 2 °C s průměrnou teplotou stěn skříně udržovanou na hodnotě + 20 ± 0,5 °C.
Po dobu jednoho roku po vstupu této změny v platnost */ pověřené zkušební stanice mohou…
