2.4.6
Chráněná označení původu, chráněná zeměpisná označení a zaručené tradiční speciality
Ing. Bedřich Škopek, CSc., Ing. Irena Suková, Mgr. Karolína Mikanová
Cílem legislativních opatření zaměřených na chráněná označení je podpořit zemědělské a zpracovatelské činnosti a systémy hospodaření spojené s produkty vysoké jakosti a zároveň informovat spotřebitele o vlastnostech produktů a potravin a o charakteristikách jejich produkce. Uznaná označení jsou vyhrazena zemědělským produktům a potravinám vyprodukovaným nebo zpracovaným v příslušných oblastech nebo místech nebo v souladu s tradicí, a to za typických podmínek zpracování nebo přípravy, které jsou specifikovány producenty. Ochrana chráněných označení je zajišťována na příslušných úrovních národní a mezinárodní legislativou. Původní mezinárodní ochrana těchto označení, zejména označení původu, má mnohaletou tradici. Původním dokumentem byla tzv. Lisabonská dohoda, ke které přistoupila řada států a která byla přijata v roce 1958 a později revidována ve Stockholmu v roce 1967.
Ochrana konkrétních výrobků a jejich označení byla dále zaručena v přístupových smlouvách podepsaných příslušným státem vstupujícím do EU a příslušnými orgány EU (ČR v květnu 2004). Širokou ochranu těchto označení pak zajišťují příslušné přímo použitelné předpisy EU, jež tuto oblast sjednocují v rámci celé Unie a stanovují jednotná pravidla pro jednoznačné stanovení, co se rozumí tímto označením a co představuje tato ochrana. Důležité je vymezení těmito předpisy, které úkony a činnosti v procesu označování a její ochrany mají vykonávat národní orgány členských států a které naopak spadají do kompetence výhradně příslušných orgánů EU. Na tyto předpisy pak navazují nebo z nich vycházejí příslušné předpisy národní.
V ČR je právní ochrana označení původu a zeměpisných označení jako institutu v rámci ochrany práv průmyslového vlastnictví upravena zákonem č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení, ve znění pozdějších předpisů.
NahoruChráněná označení původu a zeměpisná označení
Nařízení Rady (EHS) č. 2081/92 ze dne 14. července 1992 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin zavedlo ode dne 24. července 1993 dobrovolný systém ochrany zeměpisných označení a označení původu na území Společenství.
Toto nařízení bylo nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 510/2006 ze dne 20. března 2006, které problematiku upřesnilo. Prováděcí pravidla k tomuto nařízení byla přijata nařízením Komise (ES) č. 1898/2006 ze dne 14. prosince 2006.
V souvislosti se snahou o zjednodušení právního rámce společné zemědělské politiky bylo nařízení (ES) č. 510/2006 zrušeno a nahrazeno s účinností od 3. 1. 2013 ustanoveními nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin. Posledně jmenované nařízení stanovuje nejen režimy jakosti pro:
- -
"chráněné označení původu" (CHOP; Protected Designation of Origin) a
- -
"chráněné zeměpisné označení" (CHZO; Protected Geographical Indication), ale i pro
- -
"zaručeně tradiční speciality" (ZTS; Traditional Speciality Guaranteed)) a
- -
pro další produkty ("horský produkt", "produkt ostrovního zemědělství") s charakteristikami představujícími přidanou hodnotu a vyplývajícími z metod hospodaření nebo zpracování použitých při jejich produkci nebo z místa jejich produkce či uvádění na trh. Uznaná chráněná označení jsou zapsána do příslušného rejstříku spravovaného Komisí.
Cílem uvedených legislativních aktů je dosažení integrity vnitřního trhu, tzn. sjednocení rozdílných přístupů členských států, zajištění rovných podmínek hospodářské soutěže, získání větší důvěryhodnosti produktů nesoucích chráněné označení, a především zajištění silné a účinné ochrany před zneužíváním a napodobeninami, které by si neprávem přivlastnily dotčené názvy.
"Označením původu" se podle nařízení (EU) č. 1151/2012 rozumí název regionu, název určitého místa nebo ve výjimečných případech název země, který se používá k označení zemědělského produktu nebo potraviny, které pocházejí z tohoto regionu, určitého místa nebo země, jejichž jakost nebo vlastnosti jsou převážně nebo výlučně dány zvláštním zeměpisným prostředím zahrnujícím přírodní a lidské činitele a jejichž produkce, zpracování a příprava probíhá ve vymezené zeměpisné oblasti. Pokud jsou splněny určité podmínky, mohou suroviny (živá zvířata, maso a mléko) pocházet ze zeměpisné oblasti širší nebo jiné, než je vymezená zeměpisná oblast.
"Zeměpisným označením" se rozumí název regionu, určitého místa nebo ve výjimečných případech země, který se používá k označení zemědělského produktu nebo potraviny pocházející z tohoto regionu, určitého místa nebo země a mající určitou jakost, pověst nebo jinou vlastnost, kterou lze přičíst tomuto zeměpisnému původu, a alespoň jedna z fází produkce probíhá ve vymezené zeměpisné oblasti.
Mezi typy produktů, u nichž lze využít ochranu označení původu a zeměpisného označení patří:
-
druhy zemědělských produktů určených k lidské spotřebě podle přílohy I Smlouvy o ES a dále
-
potraviny přímo vymezené v nařízení (EU) č. 1151/2012 např. pivo, pečivo, cukrářské výrobky, cukrovinky a jiné pekařské výrobky, těstoviny atd. Oblast působnosti CHOP a CHZO je omezena na produkty, u nichž existuje vnitřní souvislost mezi vlastnostmi produktu nebo potraviny a zeměpisným původem. Nařízení současně konkretizuje názvy produktů, které naopak nesmějí být zapsány. V rejstříku mohou být zapsána zeměpisná označení týkající se produktů ze třetích zemí, která jsou chráněna v Unii na základě mezinárodní dohody.
Nařízením (EU) č. 1151/2012 je stanoven obsah a podmínky podání žádosti o zápis do rejstříku (v ČR se podává u Úřadu průmyslového vlastnictví), procedura přezkumu prováděného Komisí, procedura a lhůty pro podávání námitek vůči navrhovanému zápisu členskými státy, pravidla pro uvádění názvu, loga a případných souvisejících údajů a symbolů na výrobku. Jsou řešeny i záležitosti úředních kontrol a další procedurální postupy související se změnou specifikací nebo se zrušením zápisu do rejstříku, a také pravidla pro zajištění právní ochrany zapsaných názvů.
Nařízení (EU) č. 1151/2012 bylo doplněno o některé podrobnosti a prováděcí pokyny nařízeními (EU) č. 664/2014 , 665/2014 a 668/2014 .
Nařízení (EU) č. 664/2014 např. stanovuje formu symbolů EU pro chráněná označení a zrušuje předcházející prováděcí nařízení (ES) č. 1898/2006 a 1216/2007.
Nařízení (EU) č. 665/2014 mj. zpřesňuje pravidla pro používání výrazu "horský produkt" u produktů živočišného původu. Lze jej použít u produktů ze zvířat, která jsou chována alespoň po dobu posledních dvou třetin svého života v horských oblastech nebo, v případě produktů získaných ze zvířat, která se sezónně přesouvají na sezónní pastviny, se musí jednat alespoň o jednu čtvrtinu života zvířat na horských pastvinách. Jsou stanoveny i podmínky pro vzdálenost zpracovatelských podniků od horské oblasti.
Nařízení (EU) č. 668/2014 v přílohách obsahuje např. formulář pro žádost o zapsání CHOP nebo CHZO, formulář pro "Specifikaci produktu jako zaručeně tradiční speciality", formulář pro "Odůvodněné prohlášení o námitce", formuláře žádostí o schválení změn nebo zrušení zápisu. Příloha X stanovuje způsob reprodukce symbolů EU a texty chráněných označení v jednotlivých jazycích, v příloze XI je číselné třídění zemědělských produktů a potravin uvedených v nařízení (EU) č. 1151/2012.
NahoruTradiční speciality
Uznání a ochranu názvů tradičních specialit na úrovni Společenství umožnilo od 24. července 1993 nařízení Rady (EHS) č. 2082/92, podle kterého mohlo být vydáno osvědčení o zvláštní povaze zemědělských produktů a potravin. Posléze bylo toto nařízení nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 509/2006, jímž byly definovány "zaručené tradiční speciality" (ZTS). Následně bylo k 3. 1. 2013 i toto nařízení zrušeno a nahrazeno ustanoveními výše uvedeného komplexního nařízení (EU) č. 1151/2012 o režimech jakosti zemědělských produktů a potravin, aby různé typy chráněných názvů byly regulovány jedním společným předpisem.
Režim pro zaručené tradiční speciality byl zaveden s cílem podpory rozmanitosti zemědělské produkce a zachování tradičních metod produkce a tradičních receptur. Propagace tradičních produktů se zvláštní povahou může představovat značný přínos pro hospodářství venkova, zejména ve znevýhodněných a odlehlých oblastech, a to zlepšením příjmů zemědělců a udržením venkovského obyvatelstva v těchto oblastech.
Nařízení (EU) č. 1151/2012 stanovuje podmínky a postupy pro získání zápisu zaručené tradiční speciality do registru obdobně jako podmínky a postupy pro CHOP a CHZO. Došlo k úpravě a upřesnění kritérií a podmínek týkajících se vymezení pojmu "tradiční". Název je způsobilý k zápisu jako zaručená tradiční specialita, pokud popisuje konkrétní produkt nebo potravinu, které jsou výsledkem způsobu produkce, zpracování nebo složení odpovídajících tradičním postupům pro dotyčný produkt nebo jsou vyrobeny ze surovin nebo přísad, které jsou tradičně používány. Podmínkou je, aby název byl…