6.1.14
Falšování obilovin a výrobků z nich
Ing. Helena Čížková, Ph.D.
NahoruÚvod
Obiloviny (cereálie) jsou základní složkou lidské stravy; struktura obilného zrna a zastoupení hlavních chemických složek je u všech obilovin podobná. Nepatrné rozdíly však mají významný vliv na zpracovatelské, výživové a senzorické vlastnosti a tedy i cenu. K nejvýznamnějším obilninám patří pšenice (rod Triticum ), rýže (rod Oryza ) a kukuřice (rod Zea ), v podmínkách střední Evropy také žito (rod Secale ) a ječmen (rod Hordeum ). Až na výjimky (snídaňové cereálie a speciální pekařské výrobky) jsou obiloviny konzumovány mlýnsky zpracované a tepelně nebo jinak upravené.
K základním jakostním znakům obilovin patří obsah vody, podíl zlomkových zrn, příměsí a nečistot, měrná hmotnost, obsah bílkovin; u pšenice také sedimentační hodnota (Zelenyho test) a číslo poklesu. Konkrétní požadavky na zrno pšenice jako zemědělského výrobku určeného k mlýnskému zpracování specifikuje např. ČSN 46 1200-2 (461200) Obiloviny – Část 2: Pšenice. Požadavky na smyslové, fyzikální a chemické vlastnosti mlýnských výrobků jsou uvedeny ve vyhlášce č. 333/1997 Sb. , pro mlýnské obilné výrobky, těstoviny, pekařské výrobky a cukrářské výrobky a těsta. Sledovanými parametry mouk je jejich vlhkost, granulace (velikost podílu částic, které propadají sítem o stanovené velikosti ok – odpovídá rozdělení na hladkou, polohrubou a hrubou mouku) a obsah minerálních látek (popela). Z technologického hlediska je také důležité hodnotit vybrané reologické vlastnosti vycházející z obsahu a složení přítomného škrobu a lepku. K nejběžnějším tématům hodnocení autenticity obilovin patří:
-
identifikace jednotlivých odrůd (pšenice, ječmen, rýže);
-
detekce mouky z pšenice obecné v mouce z pšenice tvrdé (zejména v těstovinách);
-
geografický původ rýže;
-
autenticita rýže Basmati;
-
průkaz geneticky modifikovaných obilovin, především kukuřice rezistentní vůči herbicidům nebo odolné vůči hmyzím škůdcům, ale i např. tzv. "zlaté rýže" obohacené o karotenoidy.
Tato kapitola se věnuje hlavně pšenici a rýži, ale způsoby falšování i metody průkazu falšování je možno aplikovat také na další obiloviny.
NahoruSložení obilovin
Chemické složení obilných surovin kolísá podle oblasti, odrůdy, hnojení, doby setí, klimatických podmínek a způsobu zpracování. Hlavní složku tvoří sacharidy, které jsou majoritně tvořené škrobem (představuje 60–75 % sušiny obilek a cca 80 % sušiny mouky). Obsah bílkovin se pohybuje od 9 do 13 % v sušině a je závislý na pěstebních a klimatických podmínkách, lokaci v obilném zrnu a stupni vymletí mouky. Naopak aminokyselinové zastoupení se mezi jednotlivými obilovinami příliš neliší, majoritní aminokyselinou je vždy glutamin a naopak deficitní je lysin. Obsah a složení bílkovin (obzvláště lepku v případě pšeničné mouky) významně ovlivňuje celkovou technologickou i výživovou kvalitu zrna. Lipidy patří v obilovinách k minoritním látkám (max. obsah do 2 %), vyšší obsahy tuku bohatého na žádoucí polynenasycené mastné kyseliny jsou v klíčcích. Obiloviny obsahují vitamíny skupiny B, v klíčcích se navíc nachází vitamín E a některé další minoritní biologicky aktivní látky (polyfenoly, cholin, fytoestrogeny). Minerální látky (zejména fosfor, železo, vápník, hořčík, draslík a zinek) se nacházejí nejvíce v obalových a podobalových vrstvách zrna a jejich celkový obsah (tzv. popel) je tak ukazatelem stupně vymletí mouky. Základní nutriční složení pšeničné mouky, těstovin a rýže je uvedeno v tabulkách 1 a 2.
Tabulka 1: Chemické složení pšeničné mouky a těstovin (zdroj: USDA Food Composition Databases, https://ndb.nal.usda.gov/ndb/ )
Tabulka 2: Chemické složení rýže a výrobků z rýže (zdroj: USDA Food Composition Databases, https://ndb.nal.usda.gov/ndb/ )
NahoruPšenice
Hlavní druhy pšenice a jejich charakteristika jsou uvedeny v tabulce 3. Mezi možné způsoby falšování pšeničných zrn a odvozených výrobků patří:
-
kontaminace jinými obilovinami podobného vzhledu (žito, triticale);
-
záměna nebo přídavek pšenice obecné do pšenice tvrdé;
-
náhrada nebo záměna specifického druhu pšenice obecné (v ČR není obvyklé, protože se jednotlivé odrůdy standardně nerozlišují);
-
chybně deklarovaný geografický původ.
Mezi jednoduché metody průkazu falšování patří vizuální identifikace zrn (případně s využitím analýzy obrazu), respektive posouzení charakteristických morfologických znaků zrna (barva, velikost, tvar, povrch). Pokročilé instrumentální metody a možnosti jejich využití jsou uvedeny v tabulce 4.
Tabulka 3: Využívané druhy pšenice