6.4.7.3
Obaly na bázi papíru pro potraviny: Nejvýznamnější kontaminanty
Doc. Ing. Jaroslav Dobiáš, CSc.
Příčin zdravotních rizik u obalů z papíru je celá řada. Vyplývají už z vlastní výroby buničiny ze dřeva a dalšího zpracování papíroviny. Uváděna jsou například rezidua antrachinonu. Mnohem významnější rizika ale vyplývají z používání sběrových papírů, řady látek používaných jako zpracovatelské či zušlechťovací přísady, včetně barviv a tiskových barev, lepidel, přísad původně určených pro nepotravinářské použití, které pak mohou snadno pronikat do baleného produktu. Technologické postupy používané pro přečištění papíroviny z recyklovaných papírů nemohou v žádném případě zcela odstranit kontaminující látky z předchozího použití papíru (např. složky impregnace, nátěrů, potisků, adheziv atd.).
Kontaminace potravin složkami papírových obalů je zřejmá z publikovaných informací o nálezech reziduí minerálních olejů, polycyklických aromatických uhlovodíků, 2-fenylfenolu, změkčovadel (např. dialkylesterů kyseliny ftalové), fotoiniciátorů tiskových barev (např. izopropylthioxantonu, deriváty benzofenonu), perfluorovaných sloučenin, rozpouštědel (di- a tripropylenglykoldiakrylátu), primárních aromatických aminů, bisfenolu A, diizopropylnaftalenu a dalších látek v potravinách balených do obalů na bázi papíru. Dosud však bylo v porovnání s plastovými obaly publikováno málo systematických informací o migraci xenobiotik z potravinářských papírových obalů se současným stanovením biologických účinků, odhadem expozice a vyhodnocením rizika.
Některé kontaminanty přítomné v obalových papírech (rezidua rozpouštědel, fotoiniciátorů typu benzofenonu atd.) mohou nepříznivě ovlivňovat kvalitu balených potravin z hlediska jejich senzorických parametrů (zejména aroma) v koncentracích, které není jednoduché prokázat instrumentálními analytickými metodami. Z tohoto hlediska je nutné připomenout, že nedílnou součástí hodnocení každého materiálu určeného pro kontakt s potravinami musí být i senzorické posouzení vlivu na balené potraviny.
NahoruNěkteré významnější kontaminanty z papíru
1. Estery ftalové kyseliny
Estery ftalové kyseliny (např. dibutylftalát, diizobutylftalát, diethylhexylftalát a další) jsou využívány jako změkčovadla v lepidlech, tiskových barvách atd. Delší dobu je vyvíjen tlak na omezení jejich aplikací v obalových materiálech. V roce 2007 byla členy Evropské federace výrobců vlnité lepenky (FEFCO) učiněna dobrovolná dohoda o zamezení použití prostředků obsahujících DIBP při výrobě lepenek s cílem dosáhnout snížení obsahu této látky v recyklovaném papíru. V roce 2011 byla devíti průmyslovými asociacemi odsouhlasena jako cílová hodnota maximální migrace této látky z papírenských výrobků na úrovni 0,3 mg/kg potraviny, což odpovídá limitu specifické migrace pro dibutylftalát podle nařízení č. 10/2011 pro polymerní materiály. Vyhláška MZ ČR č. 38/2001 Sb. připouští migraci dialkylesterů ftalové kyseliny v celkovém množství do 0,2 mg/dm2.
Vývoj evropského trhu se změkčovadly v posledních desetiletích nutí producenty těchto látek k omezení výroby ftalátů s nízkou molekulovou hmotností ve prospěch změkčovadel na bázi směsí – esterů s alifatickými alkoholy obsahujícími sedm a více uhlíků, především diizononylftalátu, diizodecylftalátu, di-2-propylheptylftalátu nebo tzv. neftalátových změkčovadel. Od roku 2005 postupně klesá výroba i spotřeba dibutylftalátu, diizobutylftalátu a diethylhexylftalátu, zatímco výroba i spotřeba diizononylftalátu, diizodecylftalátu, di-2-propylheptylftalátu a neftalátových změkčovadel postupně roste. Vyšší molekulová hmotnost ftalátů omezuje jejich uvolňování do potravin a jejich simulantů a zároveň snižuje množství metabolitů z nich vznikajících v organismu. Diizononylftalát, diizodecylftalát, di-2-propylheptylftalátu navíc nevykazují účinky endokrinních disruptorů, které mají například dibutylftalát a diethylhexylftalát.
Při použití vrstev polyolefínů pro omezení migrace esterů kyseliny ftalové do potravin je v literatuře popisována určitá míra retence těchto látek v polymerech. V případě migrace DBP a DiBP lze polyolefíny považovat za účinnější bariéry, přičemž vrstva PP dokáže migraci velmi výrazně omezit. Navzdory tomu rozsah migrace ftalátů skrze vrstvu polyethylenu v uzavřeném systému může přesahovat 80 % (pro DMP) z původně na papír nanesených množství těchto kontaminantů.
2. Minerální oleje
Minerální oleje tvoří velmi různorodou skupinu látek, jejich konkrétní složení závisí především na jejich původu. Z hlediska jejich obsahu v předmětech určených pro kontakt s potravinami jsou rozlišovány minerální oleje s nasycenými uhlovodíky (MOSH), minerální oleje s aromatickými uhlovodíky (MOAH), popř. polymerní oligomery z nasycených uhlovodíků (POSH). MOSH jsou tvořeny nasycenými uhlovodíky s lineární nebo rozvětvenou molekulou nebo alkylovanými cykloalkany. Počet uhlíků v jejich molekule kolísá od deseti až do téměř čtyřiceti. MOAH jsou především alkylované polyaromatické uhlovodíky s jedním až sedmi aromatickými jádry. Z toxikologického hlediska je výrazně nebezpečnější migrace MOAH do potravin; pokud je obalový papír kontaminovaný technickými minerálními oleji, lze předpokládat, že MOAH tvoří cca 15–35 % celkového množství uhlovodíků. V preparátech MOSH používaných jako potravinářské aditivum je obsah MOAH důsledně minimalizován. Odhaduje se, že průměrný denní příjem MOAH činí cca 0,03–0,3 mg/kg tělesné váhy s vyšší zátěží u dětí.
Tyto látky v papírech pocházejí z recyklovaného papíru, do něhož se mohou dostat z nejrůznějších zdrojů, jako jsou maziva používaná v provozech, odpěňovací činidla atd. Přesto jsou za jejich nejvýznamnější zdroj považována rezidua tiskových barev z novin a tiskovin potištěných ofsetovým tiskem, včetně obalů pro nepotravinářské zboží. Pro obaly potravin, pro které jsou striktně požadovány speciální tiskové barvy s nízkou úrovní migrace ("low migration" printing inks, viz dále), jsou tiskové barvy obsahující minerální oleje považovány za zásadně nevhodné.
Přenos minerálních olejů z obalů do potravin závisí na mnoha faktorech, zejména parametrech obalu (typu primárního, sekundárního, popř. terciálního obalu, přítomnosti funkčních bariér mezi papírem a potravinou, resp. jednotlivými vrstvami papírových obalů), povaze a složení potraviny, podmínkách skladování (teplota, doba, uložení ve vrstvách atd.). V praxi bylo prokázáno, že minerální oleje migrují z papírových obalů do potravin především přes plynné prostředí v obalu, a to i z vnějších, tj. sekundárních a terciálních obalů, například krabic z vlnité lepenky. K přenosu minerálních olejů z papírových obalů tak dochází především do suchých, netučných potravin s velkým povrchem, jako je rýže, mouka atd. Z tohoto pohledu je významná kontaminace MOSH do cca 24 uhlíků v alifatickém řetězci. Uhlovodíky s větší molekulou jsou výrazně méně těkavé, a proto je jejich přenos do potravin výše uvedeným způsobem významně méně pravděpodobný.
V roce 2002 potvrdil společný výbor expertů FAO a WHO (JECFA) dočasnou hodnotu přijatelného denního příjmu (ADI) pro nasycené alifatické minerální oleje střední a nízké viskozity na úrovni 0,01 mg na kg tělesné hmotnosti. Tuto dočasnou hodnotu JECFA v roce 2012 zrušila.
V roce 2012 publikoval Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) vědecké stanovisko o rozsahu expozice lidí k minerálním olejům z potravy . V roce 2017 vydala Evropská komise doporučení 2017/84 o monitorování uhlovodíků minerálních olejů v potravinách, materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami. Oba dokumenty (z roku 2012 a 2017) shrnují problematiku minerálních olejů z hlediska zvýšené expozice konzumentů těmito látkami z potravin, nicméně je zdůrazněno, že doposud existuje mnoho nejasností ohledně účinku této široké skupiny látek na lidský organismus. Proto Evropská komise vyžaduje další sledování přítomnosti MOH v různých oblastech životního prostředí, možnosti jejich pronikání do organismu a jejich vlivu na metabolismus (akumulace, vliv na funkci jater, dalších orgánů a tkání atd.).
V současné době není na úrovni EU stanoven závazný limit pro migraci obou frakcí minerálních olejů do potravin i přesto, že obavy z přítomnosti těchto látek významně zasáhly do současnosti minimálně celou Evropskou unii. EFSA v roce 2012 zavedla SML pro MOAH 0,5 mg.kg-1 (EFSA, 2012a). Ve stejném roce německý Spolkový institutu pro hodnocení rizik (BfR) doporučil aplikaci specifického migračního limitu (SML) 12 mg.kg-1 pro MOSH s počtem uhlíků 10 až…
