dnes je 9.12.2022

Input:

Povinné uvádění země původu nebo místa provenience u mléka a některých druhů masa

26.6.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

8.2015.205
Povinné uvádění země původu nebo místa provenience u mléka a některých druhů masa

Evropská komise

Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o povinném uvádění země původu nebo místa provenience u mléka, mléka použitého jako složka v mléčných výrobcích a jiných druhů masa než hovězí, vepřové, skopové, kozí a drůbeží maso

1. Úvod

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.  1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále jen "nařízení o poskytování informací") 1 zavádí soubor ustanovení o označování původu potravin.

Podle čl. 26 odst. 5 a 6 nařízení o poskytování informací musí Komise předložit Evropskému parlamentu a Radě řadu zpráv o možnosti rozšířit povinné označení původu na jiné potraviny. První zpráva o povinném uvádění země původu nebo místa provenience u masa použitého jako složka v balených potravinách byla přijata dne 17. prosince 2013 2 .

Touto zprávou je splněna povinnost Komise předložit do 13. prosince 2014 Evropskému parlamentu a Radě zprávy týkající se povinného uvádění země původu nebo místa provenience u mléka, mléka použitého jako složka v mléčných výrobcích a jiných druhů masa než hovězí, vepřové, skopové, kozí a drůbeží maso. Co se týká oblasti působnosti této zprávy, za mléko a mléčné výrobky se považují produkty definované v příloze VII části III nařízení (EU) č. 1308/2013. Dotčenými druhy masa je čerstvé a zmrazené maso z koní, králíků, sobů a jelenů, z farmové a volně žijící zvěře a z jiných ptáků než kuřat, krocanů, krůt, kachen, hus a perliček.

Jak je uvedeno v čl. 26 odst. 7 nařízení o poskytování informací, tato zpráva zohledňuje:

potřebu informovat spotřebitele,

– proveditelnost povinného uvádění země původu nebo místa provenience u různých výrobků a

– analýzu nákladů a přínosů zavedení takovýchto požadavků pro provozovatele potravinářských podniků i správní orgány a rovněž posouzení jejich dopadu na vnitřní trh a na mezinárodní obchod.

Za účelem důkladného posouzení povinného označení původu potravin, jichž se tato zpráva týká, pověřily útvary Komise nezávislého poradce provedením průzkumu 3 (dále jen "studie") s cílem analyzovat dopad různých scénářů označování. V této zprávě jsou projednána hlavní zjištění studie. Dobrovolné nebo povinné označení původu bylo posouzeno v devíti členských státech u konzumního mléka a u výrobků, v nichž se mléko používá jako složka, jako jsou sýry, jogurty atd., a rovněž v zemích, které jsou hlavními producenty koňského masa, králičího masa a masa zvěře.

2. Povinné a dobrovolné označení původu

Pravidla týkající se povinného označení původu existují pro řadu produktů, například med 4 , ovoce a zeleninu 5 , nezpracované ryby 6 , hovězí maso 7 , olivový olej 8 , víno 9 , vejce 10 , dovážené drůbeží maso 11 a lihoviny 12 . Jak je stanoveno v nařízení o poskytování informací, Komise přijala podrobná pravidla týkající se povinného označení původu čerstvého, chlazeného a zmrazeného vepřového, skopového, kozího a drůbežího masa 13 . Tato pravidla vyžadují povinné uvedení země, kde bylo zvíře chováno po podstatnou část svého života, spolu s uvedením země porážky. Od 1. dubna 2015 se budou nové požadavky vztahovat na balené maso, členské státy však mohou rozhodnout o jejich rozšíření i na nebalené maso.

Ačkoli podrobné údaje pro posouzení podílu potravinářských výrobků zapojených do dobrovolných režimů označování potravin na trhu nejsou dostupné, stávající zásoby ukazují, že odvětví mléka a masa vykazují relativně vyšší míru využití režimů označování potravin. Mléčné a masné výrobky prodávané na trhu EU jsou již označovány dobrovolně buď prostřednictvím režimu EU (CHOP, CHZO nebo ZTS 14 ), nebo prostřednictvím soukromých či veřejných organizací (jako jsou seskupení hospodářských subjektů, maloobchodníci, nevládní organizace nebo orgány veřejné moci). Toto označení obvykle odkazuje na určitý členský stát nebo na nižší územní úroveň (region). Kritéria, která se v těchto dobrovolných režimech používají ke spojení určitých vlastností se zeměpisným původem, se mezi jednotlivými režimy mohou značně lišit.

3. Mléko a jiné druhy masa – přehled odvětví

3.1 Dodavatelský a zpracovatelský řetězec

Hlavními subjekty při předávání informací o původu dalšímu účastníkovi v potravinovém řetězci jsou mlékárny, jatka a zpracovatelské závody. Čím vyšší je míra vertikální integrace, tím snáze lze zajistit, aby byly v potravinovém řetězci předávány informace o původu. Naopak čím je zpracování složitější a náročnější, tím je označení původu obtížnější.

Údaje o struktuře mlékárenského průmyslu v EU, které byly získány při šetření, jež bylo provedeno v říjnu-listopadu 2009, ukazují, že malé a střední podniky produkující méně než 100 000 tun mléka představují 81 % zpracovatelů mléka a zpracovávají 28,5 % celkového objemu mléka. Ve velkých producentských členských státech se přibližně 50 % zpracování často soustředí do pěti největších podniků. Vzhledem ke skutečnosti, že produkt podléhá rychle zkáze a produkce je nepřetržitá, jsou zemědělci silně závislí na místních zpracovatelích. Zpracovatelé mléka zpravidla pořizují syrové mléko a jiné mléčné složky z více zdrojů a v mlékárnách, které se nacházejí v pohraničních oblastech, je obvyklé, že se v témže závodě zpracovává mléko vícečetného původu.

Druhy masa, jichž se tato zpráva týká, zpravidla také zahrnují krátké dodavatelské řetězce, často v rámci téhož členského státu. Maloobchodníci nakupují toto maso především od obchodníků na spotových trzích, na jatkách nebo v bourárnách. Koňské maso má delší dodavatelské řetězce s více zapojenými hospodářskými subjekty a s větším obchodem uvnitř EU i zahraničním obchodem.

3.2 Spotřeba mléka, mléčných výrobků a druhů masa, jichž se tato zpráva týká

Průměrná spotřeba na obyvatele v EU činí u konzumního mléka přibližně 62 kg, u sýrů 17 kg, u acidofilního mléka 16 kg, u smetany 5 kg, u másla 4 kg a u ostatních čerstvých mléčných výrobků 9 kg (Eurostat, 2013).

Trh s mlékem je v EU poměrně vyspělý a významné zvýšení spotřeby na obyvatele je pravděpodobné pouze v členských státech, které do EU vstoupily v minulém desetiletí, přičemž se předpokládá, že ve "starých" členských státech poroste spotřeba pouze nevýznamně.

Spotřeba druhů masa, jichž se tato zpráva týká, představuje pouze 3 % celkové spotřeby masa v EU 15 , ačkoli údaje od členských států nejsou vždy aktuální. Spotřeba koňského a králičího masa je významnější v Itálii, Francii, Španělsku, Belgii a Nizozemsku. Maso ze zvěřiny se spotřebovává především během lovecké sezóny, tj. od října do prosince.

3.3 Produkce a obchod

EU je do značné míry soběstačná, pokud jde o mléko a mléčné výrobky, přičemž téměř 65 % získaného mléka je zpracováno na spotřební výrobky určené většinou pro domácí trh. Z hlediska použití mléka představuje nejdůležitější segmenty výroba sýrů a čerstvých výrobků (53 resp. 43 milionů tun ekvivalentu mléka). Z hlediska objemu je výroba prášku (odstředěné a plnotučné mléko a syrovátka) a másla relativně menší (12 resp. 25 milionů tun ekvivalentu mléka). Obchod s těmito výrobky uvnitř EU je nicméně značný (1,6 resp. 0,6 milionu tun), avšak méně významný než u sýrů (3,6 milionu tun). Objemy každý rok mírně kolísají v závislosti na nabídce a tržních podmínkách.

Dovoz mléčných výrobků je omezen na preferenční přístup udělený některým třetím zemím v rámci dvoustranných nebo mnohostranných dohod, zatímco vývoz mléčných výrobků představuje přibližně 10 % produkce mléka. Celkově je EU čistým vývozcem mléčných výrobků.

Roční produkce druhů masa, jichž se tato zpráva týká, se odhaduje pouze na 2 % celkové produkce masa v EU. Na králičí maso připadá přibližně 490 tisíc tun, na koňské maso 73 tisíc tun a na maso ze zvěřiny 131 tisíc tun (FAO, 2012), zatímco u ostatních druhů masa, jichž se tato zpráva týká, jsou údaje o produkci podstatně nižší. Obchod uvnitř EU zahrnuje téměř 52 tisíc tun koňského masa a 22 tisíc tun králičího masa, přičemž přibližně 25 tisíc tun představuje dovoz koňského masa ze třetích zemí, zejména z Argentiny, USA, Kanady a Mexika, a králičího masa dováženého především z Číny (více než 7 tisíc tun). Zvěřina se dováží především z Nového Zélandu.

3.4 Systémy sledovatelnosti v EU

Systém sledovatelnosti potravinářských výrobků v EU má zajistit bezpečnost potravin a není nutně vhodný pro předávání informací o původu v potravinovém řetězci:

– Bezpečnost potravin 16 vyžaduje evidenci údajů v potravinovém řetězci dle zásady "jeden krok dozadu – jeden krok dopředu": provozovatelé potravinářských podniků musí být schopni identifikovat podniky, jimž byly jejich výrobky dodány, a podniky, z nichž pořídili suroviny. U potravin živočišného původu jsou stanoveny požadavky na předávání podrobnějších informací 17 , aniž by se však vyžadovalo systematické odkazování na zemi původu nebo místo provenience použitých surovin.

– U výrobků živočišného původu je nutno uvést rovněž označení zdravotní nezávadnosti nebo identifikační označení uvádějící poslední výrobní/zpracovatelské/balicí zařízení a členský stát, v němž se toto zařízení nachází (článek 5 a příloha II oddíl I nařízení č. 853/2004) 18 , to však nutně nesouvisí s původem nebo proveniencí použitých surovin.

– Ačkoli existují systémy identifikace a evidence živých zvířat, jejich fungování se u jednotlivých druhů liší a většina z nich nepředstavuje vhodný základ pro vytvoření informací potřebných pro úplné označení původu (místo narození/chovu/porážky).

– V případě masa, jehož se tato zpráva týká, existuje systém identifikace a evidence živých zvířat pouze pro koňovité (např. koně). Koňovité musí v případě přesunu v rámci EU v souladu s rozhodnutím Komise 2000/68/ES a nařízením Komise (ES) č. 504/2008, kterým se stanoví pravidla pro identifikaci koňovitých narozených v Unii nebo dovezených do Unie, doprovázet identifikační doklad nebo průkaz. Tento systém však nezahrnuje povinnou centralizovanou databázi ke sledování přesunů zvířat. Probíhá práce na posílení požadavků na registraci a od roku 2016 budou platit nové požadavky 19 .

4. Postoj spotřebitelů k povinnému označení původu mléka a jiných druhů masa

Podle průzkumu Eurobarometru z roku 2013 20 pokládá většina občanů EU za nezbytné uvádět původ mléka, ať už prodávaného jako takové, nebo použitého jako složka v mléčných výrobcích (84 %). Podobný procentní podíl (88 %) byl zaznamenán u masa, jehož se tato zpráva týká. I v těchto případech se však očekávání spotřebitelů ohledně přesných informací, které by měly být uvedeny pod pojmem "původ", značně liší.

U mléka a mléčných výrobků se upřednostňovala země dojení nebo zpracování, zatímco u masa bylo hlavním předmětem zájmu místo, kde bylo zvíře chováno a poraženo, přičemž místo narození vzbuzovalo menší zájem. Informace na úrovni členského státu nebo třetí země se považovaly za vhodnější než regionální úroveň nebo úroveň "EU / mimo EU".

Průzkumy spotřebitelů ukazují, že původ je při nákupu mléka, mléčných a masných výrobků důležitým faktorem, avšak až za cenou, chutí a datem minimální trvanlivosti / doporučené spotřeby.

Většina průzkumů však rovněž prokazuje, že v preferencích spotřebitelů existují mezi jednotlivými členskými státy významné rozdíly a stejně tak existuje rozpor mezi zájmem spotřebitelů o označení původu a jejich ochotou platit za tyto informace. Navzdory zájmu o informace o původu nejsou proto spotřebitelé nutně ochotni pořizovat výrobky za vyšší cenu, aby tyto informace získali. Různé metodiky prokazují, že je obtížné odhadnout skutečnou ochotu platit za tyto informace, a to buď z důvodu metodického zkreslení, nebo kvůli skutečnosti, že odpovědi spotřebitelů v průzkumu neodpovídají vždy jejich nákupnímu chování. V průzkumu Eurobarometru v roce 2013 pouze přibližně polovina spotřebitelů uvedla, že za získání informací o původu výrobků, jichž se tato zpráva týká, je ochotna zaplatit o 1–2 % více.

5. Možné scénáře a způsoby označení původu

U mléka a mléka použitého jako složka

Předmětem posouzení jsou tyto scénáře:

– scénář č. 1 – zachování stávající situace (dobrovolné označení původu),

– scénář č. 2 – povinné označení původu jako "EU / mimo EU" (nebo "země EU / třetí země"),

– scénář č. 3 – povinné označení původu s uvedením členských států nebo třetí země, kde bylo mléko a) nadojeno nebo b) zpracováno.

U druhů masa

Předmětem posouzení jsou tyto scénáře:

– scénář č. 4 – zachování stávající situace (dobrovolné označení původu),

– scénář č. 5 – povinné označení původu s uvedením členských států nebo třetí země, kde zvíře strávilo podstatnou dobu chovu před porážkou, a rovněž místa porážky,

– scénář č. 6 – povinné označení původu s uvedením členských států nebo třetí země, kde se zvíře narodilo, bylo chováno a poraženo.

U masa volně žijící zvěře je jediným posuzovaným scénářem uvedení místa lovu.

U druhů masa, jichž se tato zpráva týká, se mimoto nebral v potaz scénář založený na možnosti "EU / mimo EU" (nebo "země EU / třetí země"), a to kvůli omezenému zájmu spotřebitelů o takovýto široký geografický rámec, jak bylo potvrzeno během studie a v rámci studie o dopadech povinného označení původu u vepřového, drůbežího, skopového a kozího masa 21 .

Vedle toho nebyla vzata v potaz možnost týkající se povinného označení na regionální úrovni v rámci EU kvůli velmi vysokým nákladům na zavedení (nutnost zřízení podrobnějších systémů sledovatelnosti a potřeba větší segmentace dodavatelského řetězce) spolu s neexistencí harmonizované právní definice této územní úrovně v Unii.

6. Posouzení dopadů a analýza nákladů a přínosů jednotlivých scénářů

6.1 Dopad na chování spotřebitelů

Odhad dopadu označení původu na spotřebitele z hlediska analýzy nákladů a přínosů je obtížný. Označení původu poskytuje spotřebitelům dodatečné informace, aby se mohli na základě těchto informací lépe rozhodnout, které potraviny budou nakupovat a konzumovat. Označení původu bývá spotřebiteli celkově spojováno s řadou pozitivních vlastností, včetně jakosti.

Podle scénářů založených na zachování stávající situace s dobrovolným označením původu by byly informace o provenienci výrobku poskytovány v závislosti na poptávce spotřebitelů. To by neuspokojovalo plně požadavky spotřebitelů na poskytování systematických informací o původu, bylo by to však více v souladu s omezenou ochotou spotřebitelů platit za povinné informace o původu.

Pokud se hospodářské subjekty rozhodnou uvádět informace o původu dobrovolně, je to prezentováno jako přidaná hodnota výrobku a způsob ovlivnění nákupních rozhodnutí spotřebitelů, pro něž jsou tyto informace důležité.

U mléka a mléka použitého jako složka

Scénáře založené na povinném označení původu, a to jako "EU / mimo EU" nebo "členský stát", by spotřebitelům systematicky poskytovaly informace o původu.

Možnost "EU / mimo EU" by pouze odlišovala produkci EU od produkce třetích zemí. Jelikož se toto označení pokládá za příliš obecné, z hlediska spotřebitele se nevyplatí jakkoli kvůli tomu zvyšovat cenu. Naopak scénář založený na možnosti "členský stát" se pro spotřebitele jeví jako užitečnější, zejména je-li označení původu uvedeno s ohledem na místo dojení. Naopak mlékárny upřednostňují uvedení místa zpracování, což lze zavést mnohem snáze.

U druhů masa

Z průzkumu vyplývá, že se spotřebitelé zajímají především o místo, kde bylo zvíře chováno a poraženo (nebo uloveno).

Případ odvětví koňského masa s nedávnými skandály a následným negativním vnímáním ze strany veřejnosti vedl k žádostem různých organizací a institucí o zevrubnější informace.

6.2 Ekonomické dopady

6.2.1 Provozní náklady provozovatelů potravinářských podniků

Ve studii bylo zjištěno, že s výjimkou dobrovolného označení, kdy se provozní náklady nezmění, by nové povinnosti týkající se povinného označení znamenaly pro provozovatele potravinářských podniků dodatečné náklady.

U mléka a mléka použitého jako složka

Scénáře založené na možnostech "EU / mimo EU" a

Nahrávám...
Nahrávám...