dnes je 27.11.2022

Input:

Výklad jednotlivých ustanovení nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům

15.1.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.3.3
Výklad jednotlivých ustanovení nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům

Doc. Ing. Kamila Míková, CSc.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.  1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 je právním předpisem upravujícím oblast označování potravin při jejich výrobě a uvádění do oběhu. Stanovuje práva a zejména povinnosti všech provozovatelů potravinářských podniků, kteří realizují jakoukoli činnost s touto oblastí spojenou.

Nařízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku dne 22. 11. 2011 a vstoupilo v platnost 20. dnem po vyhlášení (12. 12. 2011).

Nařízení je jako přímo použitelný předpis závazný v plném rozsahu v rámci celé EU. Nemusí se implementovat do národních předpisů, s výjimkou ustanovení, která ukládají zapracování do předpisů členských zemí. V této souvislosti nahrazuje (a ruší) příslušné dosavadní předpisy EU v této oblasti, tj. řadu směrnic a nařízení.

Promítne se též do národních předpisů v tom smyslu, že pokud jsou v nich některá ustanovení v rozporu s tímto nařízením, stávají se neplatnými. V ČR se to týká především zákona č.  110/1997 Sb. , o potravinách a tabákových výrobcích (např. § 6, 7 a 8), vyhlášky č.  417/2016 Sb. , o způsobu označování potravin, a některých dalších prováděcích vyhlášek. Tato skutečnost vyvolává nutnost novelizace příslušných ustanovení v příslušných národních předpisech.

Přijetím nařízení byla završena mnoholetá snaha členských států a příslušných orgánů EU o jednotné dořešení kritických připomínek a námětů vznesených na různých úrovních společenských vztahů.

Komplexní vyhodnocení celkové situace v oblasti označování potravin, vědeckotechnického vývoje a požadavků v oblastech souvisejících s označováním potravin vyústilo do následujících zásadních důvodů a cílů k přijetí tohoto nařízení:

  • sjednocení podmínek volného pohybu zboží mezi státy EU, jejichž úroveň výroby, oběhu, kontroly, legislativy aj. není zcela rovnocenná;

  • obecný zájem všech zúčastněných stran na vysoké ochraně zdraví spotřebitele;

  • ochrana ekonomických zájmů jednotlivých členů;

  • rychlý rozvoj nových výrobních technologií, nových potravin a nových složek potravin (přídatných látek, aromat, enzymů, nanomateriálů);

  • odstraňuje nepřehlednost a roztříštěnost legislativních předpisů, zejména řady směrnic a potažmo národních předpisů v členských zemích, a z toho vyplývající nesnadnou orientaci výrobců a zejména spotřebitelů;

  • možnost spotřebitelů rozpoznat přesně z údajů o potravině její charakter, vlastnosti a účinky;

  • nutnost lepší čitelnosti písemných údajů na etiketě, viditelnosti a rozmístění údajů na obalech;

  • výrazné a jednotné označení přítomných alergenů;

  • nutnost dořešení jednoznačného označení původu potraviny tam, kde by opomenutí tohoto údaje mohlo uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečné země původu nebo místa provenience potraviny;

  • upřesnění a sjednocení uvádění povinných a návazně i nepovinných nutričních údajů;

  • jednoznačné označení přítomného alkoholu, zejména v nápojích;

  • zabezpečení operativnějšího přijímání nutných úprav a změn v tomto nařízení.

V úvahu byly vzaty i další důvody a potřeby ke komplexnímu řešení, které se více či méně ztotožňují s důvody, pro něž byly přijaty dosavadní směrnice EU v této oblasti. Řada ustanovení z těchto směrnic, která se osvědčila v průběhu doby platnosti, byla beze změn převzata do tohoto nařízení.

Článek 1 Předmět a oblast působnosti

Toto nařízení stanoví základ pro zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů v souvislosti s informacemi o potravinách s přihlédnutím k rozdílům ve vnímání spotřebitelů a jejich informačních potřebách při současném zajištění plynulého fungování vnitřního trhu.

Toto nařízení stanoví obecné zásady, požadavky a povinnosti v oblasti informací o potravinách a zejména označování potravin. Stanoví prostředky pro zajištění práva spotřebitelů na informace a postupy pro poskytování informací o potravinách s přihlédnutím k potřebě zajistit dostatečnou pružnost pro reagování na budoucí vývoj a nové požadavky na poskytování informací.

Toto nařízení se vztahuje na provozovatele potravinářských podniků ve všech fázích potravinového řetězce, kde se jejich činnosti týkají poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Použije se na všechny potraviny určené pro konečného spotřebitele, včetně potravin dodávaných zařízeními společného stravování a potravin určených k dodání do těchto zařízení.

Toto nařízení se vztahuje na stravovací služby poskytované dopravními podniky, pokud se místo odjezdu či odletu nachází na území členských států, na něž se vztahují Smlouvy.

Toto nařízení se použije, aniž jsou dotčeny požadavky na označování stanovené ve zvláštních předpisech Unie týkajících se určitých potravin.

Ustanovení tohoto článku zdůrazňuje, potvrzuje a upřesňuje dosavadní působnost a záměry původně používané směrnice č. 2000/13/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy, a zejména rozšiřuje působnost i na služby poskytované dopravními prostředky, např. v jídelních vozech dálkových vlaků, letadlech, lodích apod.

Článek 2 Definice

V řadě vyjmenovaných pojmů (např. potraviny, potravinářský podnik atd.) jsou jejich definice stanoveny v příslušných předpisech EU, např.:

  • nařízení (ES) č.  178/2002 (např. zpracování, zpracované produkty atd.);

  • nařízení (ES) č.  1332/2008 , 1333/20081334/2008 (např. potravinářské enzymy, přídatné látky, aromata, pomocné látky, nosiče apod.);

  • nařízení (ES) č.  853/2004 (např. maso, strojně oddělené maso, masné polotovary aj.);

  • směrnici č. 2011/83/EU (např. reklama, komunikační prostředky na dálku apod.)

  • a dalších, na něž se nařízení odkazuje.

Další definice pojmů jsou zde upřesněny a vycházejí z obecně používaných pojmů. Např. se rozumí:

  • "informacemi o potravinách" informace týkající se potravin zpřístupněné konečnému spotřebiteli prostřednictvím etikety, jiného průvodního materiálu nebo jinými prostředky, včetně nástrojů moderních technologií nebo slovního sdělení;

  • "označením" jakákoli slova, údaje, ochranné známky, obchodní značky, vyobrazení nebo symboly, které se vztahují k určité potravině a jsou umístěny na obalu, dokladu, nápisu nebo etiketě, a to i krčkové nebo rukávové, které potravinu provázejí nebo na ni odkazují;

  • "zařízením společného stravování" jakékoli zařízení (včetně vozidel, stánků s pevným stanovištěm a přenosných stánků), jako jsou například restaurace, závodní jídelny, školy, nemocnice a cateringové firmy, v němž se v rámci běžné činnosti připravují potraviny určené k přímé spotřebě konečným spotřebitelem;

  • "balenou potravinou" samostatná prodejní jednotka v obchodní úpravě v nezměněném stavu určená konečnému spotřebiteli a zařízením společného stravování, která se skládá z potraviny a obalu, do něhož byla potravina vložena před uvedením do prodeje, a to bez ohledu na to, zda je potravina v obalu uzavřena zcela nebo pouze zčásti, avšak v každém případě takovým způsobem, že bez otevření nebo výměny obalu nelze změnit jeho obsah; za balenou potravinu se nepovažuje potravina zabalená v místě prodeje na žádost spotřebitele ani potravina zabalená pro účely přímého prodeje;

  • "složkou" jakákoli látka nebo produkt, včetně aromat, potravinářských přídatných látek a potravinářských enzymů, a jakákoli součást směsné složky, která je použita při výrobě nebo přípravě potraviny a je v konečném výrobku stále přítomna, i když případně ve změněné formě; za složky se nepovažují rezidua;

  • "směsnou složkou" složka, která je sama vyrobena z více než jedné složky;

  • "primární složkou" jedna nebo více složek potraviny, které tvoří více než 50 % této potraviny nebo které jsou pro spotřebitele obvykle spojeny s názvem potraviny a u nichž je ve většině případů vyžadován údaj o množství;

  • "zorným polem" všechny povrchy na balení, které lze přečíst z jednoho zorného úhlu;

  • "hlavním zorným polem" zorné pole, jehož si spotřebitel při nákupu s největší pravděpodobností všimne na první pohled a které mu umožní okamžitě výrobek rozpoznat, pokud jde o jeho charakteristické rysy nebo povahu a popřípadě jeho obchodní značku; pokud má obal několik shodných hlavních zorných polí, považuje se za hlavní zorné pole to, které zvolil provozovatel potravinářského podniku;

  • "čitelností" fyzický vzhled informace, jehož prostřednictvím je informace vizuálně přístupná pro běžnou populaci a který je určen různými prvky, mimo jiné velikostí písma, odstupy mezi písmeny, odstupy mezi řádky, tloušťkou tahů písma, barvou písma, druhem písma, poměrem mezi výškou a šířkou písmen, povrchem materiálu a výrazným kontrastem mezi písmem a pozadím;

  • definice "umělých nanomateriálů", která je uvedena v čl. 3 odst. 2 písm. f) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2283.

Další definice zvláštních pojmů stanoví příloha I tohoto nařízení.

Převážná část definic je shodná s dosavadními předpisy v této oblasti, na řadu z nich je proveden přesný odkaz. Pouze některé definice v zákoně č. 110/1997 Sb. i vyhlášce č. 417/2016 Sb. jsou s nimi ve shodě. Definice pojmů uvedené v zákoně č. 110/1997 Sb. a vyhlášce č. 417/2016 Sb. budou muset být následně upraveny v souladu s tímto nařízením, případně bude řada z nich z těchto předpisů vypuštěna, s odkazem na toto nařízení.

V nařízení jsou doplněny zcela nové pojmy a definice, které v jiných předpisech uvedeny nejsou. Některé dosavadní definice jsou upřesněny, aby se odstranily různé dohady a odlišné výklady.

Za balenou potravinu se nepovažuje taková, jež byla zabalena v místě prodeje na žádost spotřebitele ani zabalená pro účely přímého prodeje. Za místo provenience se nepovažuje země původu a za zemi původu ani místo provenience se rovněž nepovažuje uvedení názvu nebo obchodní firmy nebo adresy potravinářského podniku.

Článek 3 Obecné cíle

Cílem právních předpisů o poskytování informací o potravinách je dosáhnout volného pohybu legálně vyráběných a na trh uváděných potravin v Unii s přihlédnutím, kde je to vhodné, k potřebě ochrany legitimních zájmů výrobců a podpory výroby kvalitních produktů.

Tam, kde právní předpisy o poskytování informací o potravinách zavádějí nové požadavky, se stanoví přechodné období po vstupu nových požadavků v platnost s výjimkou řádně odůvodněných případů. Během přechodného období lze potraviny s etiketami nesplňujícími nové požadavky uvádět na trh a po jeho uplynutí lze potraviny s takovými etiketami, které byly uvedeny na trh před koncem přechodného období, prodávat až do vyčerpání zásob.

Během přípravy, hodnocení a revize právních předpisů o uvádění informací o potravinách byly a jsou vedeny přímo nebo prostřednictvím zastupujících orgánů veřejné transparentní konzultace s veřejností, včetně zúčastněných subjektů, vyjma případy, kdy to naléhavost záležitosti neumožňuje.

Článek 4 Zásady pro povinné informace o potravinách

Povinné údaje na obale potravin stanovené tímto právním předpisem spadají do jedné z těchto oblastí:

  • informace o označení a složení, vlastnostech nebo jiných charakteristikách dané potraviny;

  • informace o ochraně zdraví spotřebitelů a bezpečném použití dané potraviny; zejména se jedná o informace o:

    • složení, které může být škodlivé pro zdraví určité skupiny spotřebitelů,

    • trvanlivosti, uchovávání a bezpečném použití,

    • dopadu na zdraví, včetně rizik a důsledků vyplývajících ze škodlivé a nebezpečné konzumace určité potraviny;

  • informace o výživových vlastnostech umožňující spotřebitelům, včetně spotřebitelů se zvláštními požadavky na výživu, provádět informovaný výběr potravin.

Při posuzování potřeby povinných informací o potravinách a s cílem umožnit spotřebitelům informovaný výběr se přihlíží ke všeobecně rozšířené potřebě určitých informací ze strany většiny spotřebitelů, jimž přikládají značný význam, nebo k jakémukoli obecně uznávanému přínosu pro ně.

Většina těchto zásad byla uplatněna již v dosavadních předpisech (příslušných směrnicích ES), kterými byly povinné údaje stanoveny. Byly však různě rozptýleny, takže tato souhrnná formulace poskytuje ucelený a jednoznačný přehled, jenž bude vodítkem v procesu průběžného upravování a doplňování výčtu povinných údajů podle vývoje situace. Byla přijata zásada, že veškerá opatření EU týkající se právních předpisů z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví musejí být konzultována s Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA).

Článek 6 Základní požadavek

Všechny potraviny určené k dodání konečnému spotřebiteli nebo do zařízení společného stravování musejí být opatřeny informacemi o potravinách v souladu s tímto nařízením.

Ustanovení prakticky opakuje požadavky uvedené v čl. 1.

Článek 7 Uvádění nezavádějících informací

Informace o potravinách nesmějí být zavádějící, zejména:

  • pokud jde o charakteristiky potraviny a zvláště o její povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo provenience, způsob výroby nebo získání;

  • připisováním účinků nebo vlastností, které dotčená potravina nemá;

  • vyvoláváním dojmu, že dotčená potravina má zvláštní charakteristiky, pokud všechny podobné potraviny mají ve skutečnosti stejné charakteristiky, zejména výslovným zdůrazňováním přítomnosti nebo nepřítomnosti určitých složek nebo živin;

  • vyvoláváním dojmu na základě vzhledu, popisu nebo vyobrazení, že je přítomna určitá potravina nebo složka, ačkoli ve skutečnosti byla určitá přirozeně se vyskytující součást nebo běžně používaná složka v této potravině nahrazena odlišnou součástí nebo složkou.

Informace o potravině musejí být přesné, jasné a spotřebitelům snadno srozumitelné!

S výhradou odchylek stanovených v právních předpisech Unie, které se vztahují na přírodní minerální vody a na potraviny určené pro zvláštní výživu, nesmějí informace o potravině připisovat jakékoli potravině vlastnosti umožňující zabránit určité lidské nemoci, zmírnit ji nebo ji vyléčit ani na tyto vlastnosti odkazovat.

Výše uvedené požadavky se rovněž použijí na reklamu a obchodní úpravu potravin (jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich uspořádání a místo vystavení).

Rozsah určení zavádějících informací je v podstatě shodný s dosavadní směrnicí č. 2000/13/ES a je doplněn vyhláškou č. 417/2016 Sb.

V několika případech nařízení upřesňuje a doplňuje informace např.: k vyvolání dojmu o zvláštních vlastnostech nelze využívat výslovného zdůrazňování přítomnosti nebo nepřítomnosti určité složky nebo živiny, ale také vzhledu a tvaru potraviny apod.

Vyhláška č. 417/2016 Sb. v tomto směru dále specifikuje případy zavádějících informací a zcela naplňuje záměry tohoto ustanovení.

Článek 8 Povinnosti

Také toto ustanovení nezaznamenalo podstatné změny oproti dosavadním předpisům. Potvrzuje stávající povinnosti a zejména jasně stanovuje odpovědnost za poskytování informací. Za informace o potravině odpovídá provozovatel potravinářského podniku, pod jehož jménem nebo obchodním názvem je potravina uváděna na trh, a není-li usazen v Unii, dovozce potraviny na trh Unie.

Povinné údaje u potravin dodávaných jinému podnikateli, jež nejsou určeny přímo k prodeji konečnému spotřebiteli nebo zařízení stravovacích služeb, musejí být uvedeny též na vnějších obalech potraviny, ve kterých jsou dodávány, nebo na obchodních dokladech týkajících se daných potravin.

Provozovatelé potravinářských podniků zajistí, aby informace týkající se nebalených potravin určených pro konečného spotřebitele nebo k dodání do zařízení společného stravování byly předány provozovateli potravinářského podniku, který potraviny přebírá, aby bylo možno poskytnout povinné informace o potravinách konečnému spotřebiteli, pokud to bude nutné.

Článek 9 Seznam povinných údajů

Jedná se o:

  • název potraviny;

  • seznam složek ve složení potraviny;

  • každou látku nebo pomocnou látku uvedenou v seznamu přílohy II, tj. která vyvolává alergii nebo nesnášenlivost u některých spotřebitelů, nebo látku z ní odvozenou;

  • množství určitých složek potraviny nebo skupinu složek;

  • čisté množství potraviny;

  • datum minimální trvanlivosti nebo použitelnosti;

  • jméno nebo obchodní název a adresu provozovatele potravinářského podniku, jenž uvádí potravinu na trh, a pokud není usazen v EU, pak jméno a adresu dovozce;

  • zvláštní podmínky uchovávání nebo podmínky použití v případech uvedených v čl. 25;

  • zemi původu nebo místo provenience v případech, které stanoví čl. 26 (viz dále);

  • návod k použití v případě potraviny, kterou by bez tohoto návodu bylo obtížné odpovídajícím způsobem použít;

  • u alkoholických nápojů s obsahem nad 1,2 % se uvede skutečný obsah alkoholu v objemových procentech;

  • výživové údaje.

Dále se doplňuje znění v tom smyslu, že se uvedené povinné údaje označí slovy a čísly. Mohou být vyjádřeny současně též prostřednictvím piktogramů nebo symbolů. Tímto vyjádřením mohou být nahrazena slovní nebo číselná označení údajů v těch případech, které dodatečně stanoví Komise, avšak při zachování stejné úrovně informovanosti spotřebitele.

Článek 10 Další povinné údaje u určitých druhů nebo skupin potravin

V příloze č. III k tomuto nařízení jsou uvedeny další povinné údaje pro tyto druhy potravin.

Ustanovení zmocňuje Komisi upravovat seznam těchto potravin a jejich označení, avšak za předpokladu splnění požadavku, že jde o zvláště závažné a naléhavé případy a dále pokud jde o ohrožení zdraví spotřebitele.

Rovněž toto ustanovení včetně seznamů povinných údajů pro určité potraviny vychází z dosavadních předpisů EU (např. z nařízení (ES) č. 1333/2008).

Článek 11 Váhy a míry

Tímto ustanovením nejsou dotčeny příslušné předpisy EU v této oblasti.

Článek 12 Dostupnost a umístění povinných informací o potravinách

Ustanovení ukládá obecný požadavek, aby povinné údaje byly pro spotřebitele snadno dostupné. V případě balených potravin musejí být povinné informace o dané potravině uvedeny přímo na obalu nebo na etiketě k němu připojené. Zároveň se Komise zmocňuje, aby mohla v případech odůvodněných a prospěšných určit kritéria pro jiný způsob informovanosti než doposud. Musí však zajistit, aby se úroveň informovanosti nesnížila.

Článek 13 Způsob uvádění povinných údajů

Povinné informace o potravině se uvádějí na viditelném místě tak, aby byly dobře viditelné, snadno čitelné a nesmazatelné. Nesmějí být žádným způsobem skryty, přerušeny jiným textem nebo vyobrazením ani od nich nesmí být odváděna pozornost.

Nově se však doplňuje výška písmen povinného údaje. Výška malého písmene "x" z použitého písma musí činit minimálně 1,2 mm (přesná definice je uvedena v příloze IV tohoto nařízení). V případě, že jde o obal potraviny, jehož největší plocha je menší než 8 cm 2 , je výška písmene "x" minimálně 0,9 mm.

Také k tomuto ustanovení je Komise zmocněna vydat prováděcí pravidlo, týkající se čitelnosti.

Údaje – název potraviny, čisté množství, obsah alkoholu u alkoholických nápojů – se uvádějí ve stejném zorném poli. Výjimku tvoří skleněné obaly (vratné láhve) označené nesmazatelně bez etikety a obaly s největší plochou do 10 cm 2 .

Ustanovení tohoto článku přináší dlouho požadovanou úpravu (na základě dlouholeté kritiky nečitelnosti malých písmen ze strany spotřebitelů), i když dlouho prosazovaný původní požadavek na ještě vyšší výšku písmen nebyl splněn.

Článek 14 Prodej na dálku

Při nabízení balených potravin komunikačními prostředky musejí být k dispozici spotřebiteli povinné údaje (podle čl. 9) s výjimkou data minimální trvanlivosti nebo použitelnosti, a to ještě před dokončením nákupu, a musejí být uvedeny na materiálu podporujícím prodej na dálku, příp. musí být poskytnut prostřednictvím jiných vhodných prostředků určených provozovatelem podniku. Náklady na tyto jiné prostředky nelze přenášet na spotřebitele (např. zvýšením ceny potraviny).

Veškeré povinné údaje musejí být k dispozici spotřebiteli i v okamžiku doručení. V případě nebalených potravin prodávaných na dálku se oznámí způsob informace o čistém množství způsobem stanoveným Komisí (samozřejmě pokud bude vydáno prováděcí pravidlo) nebo vnitrostátním předpisem.

Toto ustanovení se však nevztahuje na potraviny nabízené prodejními automaty nebo automatizovaným obchodním zařízením, kde platí podmínky jako pro balené potraviny.

Článek 15 Jazykové požadavky

Základním požadavkem je, aby údaje na potravině byly uvedeny v jazyce snadno srozumitelném pro spotřebitele tam, kde se potravina uvádí na trh. V ČR musejí být údaje v českém jazyce, včetně potravin z dovozu.

Členský stát však může na svém území stanovit, že údaje musejí být uvedeny v jednom či více jazycích z úředních jazyků EU.

Ustanovení nebrání tomu, aby byly údaje o potravině označeny více jazyky. Tato praxe je dosud běžná u výrobků, které jsou uváděny současně na trhy více členských zemí.

Článek 16 Vypuštění určitých povinných údajů

Ve stanovených případech, tj.:

  • u skleněných obalů/vratných láhví s nesmazatelným označením se povinné údaje zužují na: název, každou přítomnou látku, čisté množství potraviny, datum minimální trvanlivosti nebo použitelnosti, výživové údaje;

  • u obalů s největší plochou 10 cm 2 se uvádějí: název, alergeny, čisté množství potraviny, datum minimální trvanlivosti nebo použitelnosti.

Údaj o seznamu složek se uvede jinými vhodnými prostředky nebo způsoby.

Výživové údaje nejsou povinné u potravin uvedených na seznamu v příloze V a u nápojů, jejichž obsah alkoholu je vyšší než 1,2 % objemových.

Článek 17 Název potraviny

Názvem potraviny je její zákonný název, který je daný buď předpisy Unie, nebo národní legislativou. Pokud takový název neexistuje, je názvem potraviny její vžitý název, který je v členském státě, kde se daná potravina prodává, chápán spotřebiteli, aniž by potřeboval další vysvětlení. V případě, že tyto názvy neexistují, uvede se popisný název dané potraviny, což je název obsahující popis potraviny, popřípadě popis jejího použití, který spotřebitelům umožňuje poznat podstatu potraviny a odlišit ji od jiných produktů, se kterými by mohla být zaměněna.

S ohledem na vysoký podíl vzájemné výměny/pohybu výrobků mezi členskými zeměmi EU lze připomenout některá specifika:

  • Název výrobku stanoví výrobce podle vnitrostátních předpisů. Při prodeji v jiném členském státě se připojí v blízkosti názvu další popisná informace o jeho skutečném charakteru v případě, že by spotřebitel mohl zaměnit výrobek s jiným domácím výrobkem.

  • Ve výjimečném případě, kdy se název potraviny v členském státě, kde byl vyroben, liší svým složením nebo výrobou od téhož výrobku ve státě prodeje, a to tak významně, že ani přidané informace k názvu nezabrání nesprávné informovanosti, se pro zemi prodeje použije jiný vhodný název. Název potraviny přitom nesmí být nahrazen chráněným názvem nebo obchodní značkou nebo smyšleným názvem.

Zvláštní ustanovení o názvu jsou zapracována v příloze VI tohoto nařízení.

Článek 18 Seznam složek

Seznam složek se uvede slovem "složení". Seznam složek obsahuje všechny složky potraviny seřazené sestupně podle hmotnosti, stanovené v okamžiku jejich použití při výrobě potraviny.

Všechny složky potravin vyskytující se v podobě umělých nanomateriálů musejí být jasně uvedeny v seznamu složek potravin. Kromě toho se za názvy složek potravin vyskytujících se v podobě umělých nanomateriálů v závorce uvede slovo "nano". Netýká se přírodních nanomateriálů a nanomateriálů vzniklých jako vedlejší produkty.

Článek 19 Vypuštění seznamu složek

V tomto článku je uveden seznam potravin či skupin potravin, u kterých se složení nemusí uvádět.

Článek 20 Vypuštění součástí potravin ze seznamu složek

Do seznamu složek není nutné zařazovat tyto součásti potravin:

  • pomocné látky;

  • potravinářské přídatné látky a potravinářské enzymy, které jsou v dané potravině obsaženy pouze proto, že byly obsaženy v jedné nebo více složkách této potraviny (v souladu se zásadou přenosu uvedenou v čl. 18 odst. 1 písm. a) a b) nařízení (ES) č. 1333/2008), pokud v konečném výrobku již neplní technologickou funkci;

  • nosiče (např. aromat);

  • voda, pokud se během výrobního procesu používá výhradně k tomu, aby složka použitá v koncentrovaném nebo sušeném stavu byla rekonstituována do svého původního stavu, nebo v případě nálevu, který se běžně nekonzumuje.

Článek 21 Označování určitých látek nebo produktů vyvolávajících alergie nebo nesnášenlivost

Seznam těchto látek je uveden v příloze II. Vzhledem k tomu, že tento seznam je často aktualizován v návaznosti na nové vědecké poznatky o dalších alergenech, lze předpokládat jeho průběžné doplňování.

Látky vyvolávající alergie nebo nesnášenlivost se uvádějí v seznamu složek v souladu s pravidly stanovenými v čl. 18 odst. 1 s jasným odkazem na název látky nebo produktu ze seznamu v příloze II a jejich název musí být ve složení výrobku zvýrazněn, kromě případů, kdy název potraviny jasně odkazuje na danou látku nebo produkt. Za zvýraznění se považuje např. odlišný typ či styl písma nebo barva pozadí.

Pokud se jedná o potravinu, která podle tohoto nařízení nemusí obsahovat seznam složek (např. jednosložkové potraviny, sýry aj.), pak se v blízkosti názvu doplní údaj: "obsahuje..." s doplněním alergenní složky.

Ve zvláště závažných a naléhavých případech a ohrožení zdraví může Komise přijmout příslušná opatření.

Článek 22 Uvádění údajů o množství složek

Množství složky nebo skupiny složek použité při výrobě nebo přípravě potraviny se uvede, pokud je dotčená složka nebo skupina složek:

a) uvedena v názvu potraviny nebo ji spotřebitelé s tímto názvem obvykle spojují;

b) v označení zdůrazněna slovy, vyobrazením nebo grafickým znázorněním;

c) důležitá pro charakterizaci potraviny a pro její odlišení od výrobků, s nimiž by mohla být zaměněna kvůli svému názvu nebo vzhledu.

Prováděcí pravidla, včetně zvláštních případů pro doplňování množství dané složky, jsou uvedena v příloze VIII k tomuto nařízení.

Článek 23 Čisté množství

Čisté množství potravin se vyjadřuje v litrech, mililitrech (u tekutých produktů), kilogramech, gramech (u ostatních produktů) nebo v kusech.

Technická pravidla pro uvádění množství, včetně zvláštních případů, kdy se údaj o čistém množství nevyžaduje, jsou stanovena v příloze IX.

Článek 24 Datum minimální trvanlivosti, datum použitelnosti a datum zmrazení

Zásadní podmínka pro rozhodování, zda použít a označit potravinu datem minimální trvanlivosti nebo

Nahrávám...
Nahrávám...