dnes je 3.2.2023

Input:

Zákon o významné tržní síle

13.12.2022, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.6.2
Zákon o významné tržní síle

redakce PotravinyInfo.cz

Ve Sbírce zákonů ČR vyšel zákon č. 359/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití, ve znění pozdějších předpisů.

Oblast významné tržní síly je v českém právním řádu upravena zákonem č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití (dále jen "zákon o významné tržní síle"), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon o významné tržní síle reguluje zneužití významné tržní síly v souvislosti s nákupem potravin za účelem jejich dalšího prodeje na území České republiky nebo službami s prodejem potravin souvisejícími. Rovněž se tak podle tohoto zákona posuzuje i zneužití významné tržní síly, které bylo uskutečněno v cizině, pokud jeho účinky nastaly nebo mohou nastat na území České republiky. Významná tržní síla je definována jako takové postavení odběratele, v jehož důsledku si odběratel může vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům v souvislosti s nákupem potravin nebo přijímáním nebo poskytováním služeb s nákupem nebo prodejem potravin souvisejících. Má se za to, že významnou tržní sílu má každý odběratel, nebo aliance odběratelů, jejichž obrat za prodej potravin a souvisejících služeb přesáhne 5 mld. Kč za poslední ukončené období v délce 12 měsíců. Zákon o významné tržní síle dále stanoví podpůrná kritéria pro vyhodnocení, zda daný odběratel vůči konkrétnímu dodavateli skutečně disponuje významnou tržní silou. Zákon o významné tržní síle zneužití významné tržní síly obecně zakazuje a tento obecný zákaz doplňuje demonstrativním výčtem konkrétních jednání, která jsou zneužitím významné tržní síly. Zákon dále upravuje náležitosti smlouvy mezi dodavatelem a odběratelem s významnou tržní silou.

Dozorem nad dodržováním zákona a ukládáním sankcí je pověřen Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad").

Platný právní rámec nově tvoří rovněž evropská úprava. Evropská unie přistoupila k vydání směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/633 ze dne 17. dubna 2019, o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v zemědělském a potravinovém řetězci (dále též jen "Směrnice"). Cílem Směrnice je sblížení právních předpisů členských států týkajících se nekalých obchodních praktik v zemědělském a potravinovém řetězci, jejich vymezení, sjednocení a způsob jejich omezení.

Směrnice se vztahuje na odběratele, jejichž roční obrat přesahuje 2 mil. EUR. Pro určení působnosti Směrnice na konkrétní obchodní vztah je rozhodující vedle ročního obratu odběratele rovněž roční obrat dodavatele. Vedle dodavatele a odběratele jsou Směrnicí definovány zemědělské produkty a potravinářské výrobky (včetně těch, které podléhají rychlé zkáze), a dále se definuje, co se rozumí pod pojmem veřejný orgán.

Jako základní nekalé obchodní praktiky jsou uvedeny: sjednávání podmínek vytvářejících výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, pozdní splatnost plateb za potraviny, rušení objednávek, jednostranné změny smluvních podmínek, platby nesouvisející s prodejem potravin, sjednávání neúplných cenových podmínek, náhrada za zhoršení jakosti již dodané potraviny, zneužití obchodního tajemství, odvetná opatření za uplatňování zákonných práv, odškodnění za náklady na stížnosti.

Směrnice dále stanovuje povinnost členským státům určit dozorový orgán a vymezit jeho pravomoci. Dozorovým orgánům členských států je stanovena povinnost účinné spolupráce a podávání zpráv Evropské komisi. Směrnice doporučuje členským státům, aby podporovaly dobrovolné využívání alternativního řešení sporů.

Zásadním pro transpozici je rovněž čl. 9 Směrnice, který členským státům umožňuje ponechání dosavadních národních pravidel nebo přijetí nových přísnějších pravidel než jen těch, která stanoví Směrnice.

Rozdíly ve vyjednávací síle, v jejichž důsledku je dodavatel zranitelnější smluvní stranou na odběrateli s významnou tržní silou, vedou často k tomu, že větší subjekty uplatňují nekalé obchodní praktiky vůči menším subjektům. Nekalé obchodní praktiky jsou zvláště škodlivé pro malé a střední podniky působící v zemědělském a potravinovém řetězci. V zájmu omezení výskytu takovýchto praktik, které mohou nepříznivě ovlivnit životní úroveň zemědělské komunity, byl zaveden minimální unijní standard ochrany proti nekalým obchodním praktikám, tím spíše i proto, aby nedocházelo k účelovému přemisťování či účelovým změnám místa usazení. Tím, že členské státy přijaly alespoň minimální harmonizaci stanovenou Směrnicí, dochází ke sjednocení postupu boje proti nekalým obchodním praktikám, omezení jejich užití a zajištění stejné či obdobné míry ochrany. V rámci transpozice je nezbytné sjednotit instituty a postupy používané orgány jednotlivých členských států a zajistit jejich nezávislost. Tato problematika je řešena ve Směrnici, která je touto novelou implementována do českého právního řádu.

Komentář k vybraným ustanovením novelizovaného zákona z aplikace ODok

Název zákona

Vzhledem ke skutečnosti, že hlavním důvodem potřeby novelizovat zákon byla transpozice směrnice, jejímž cílem je zabránit nekalým obchodním praktikám, je nutné zakomponovat toto pojetí ovlivňování subjektů v zemědělském a potravinářském řetězci také do názvu zákona.

§ 1 Úvodní ustanovení

K odstavci 1

Zákon zapracovává Směrnici. Cílem Směrnice a zákona je poskytnout v zemědělském a potravinovém řetězci ochranu zemědělským výrobcům, fyzickým a právnickým osobám a jiným subjektům v pozici dodavatelů proti nekalým obchodním praktikám odběratelů, kteří dosáhli určitého obratového kritéria, čímž disponují významnou tržní silou. Zákon proto upravuje posuzování a zamezení nekalým obchodním praktikám odběratelů s významnou tržní silou, ke kterým dochází v zemědělském a potravinářském řetězci v souvislosti s nákupem zemědělských produktů a potravinářských výrobků, anebo v souvislosti s poskytováním služeb, které mají přímou souvislost s následným prodejem těchto produktů a výrobků odběratelem.

Směrnice obsahuje požadavek minimální harmonizace, umožňuje tak členským státům Evropské unie, aby ponechaly v platnosti nebo přijaly vnitrostátní pravidla, která jsou přísnější, resp. jdou nad rámec Směrnice (čl. 1 a 9 a dále recitál č. 1, 39, 40 a 44 Směrnice). Tato přísnější pravidla se dle Směrnice mohou týkat jak vymezení subjektů, které mohou být dle Směrnice činěny odpovědnými za protiprávní akt, tak výčtu samotných protiprávních praktik. Na základě dlouhodobých praktických zkušeností dozorového orgánu s vymáháním tohoto zákona od počátku jeho účinnosti této diskrece uvedené ve Směrnici je využito tak, že jsou ponechány v platnosti zakázané praktiky, které sice nejsou uvedeny ve Směrnici, které ale dle praktických zkušeností dozorového orgánu jsou rozšířeny v sektoru obchodu se zemědělskými produkty a potravinářskými výrobky a mají negativní dopady na dodavatele těchto produktů a výrobků, kteří jsou v pozici slabší smluvní strany; tím dochází k výraznějšímu vychýlení již tak nerovnovážné pozice smluvních stran na úkor dodavatelů a ve prospěch odběratelů zemědělských produktů a potravinářských výrobků, kteří disponují významnou tržní silou. Důsledkem tohoto jednání je rovněž přenášení nákladů spojených s příslušnou nekalou obchodní praktikou na slabší smluvní stranu, zejména na zemědělské výrobce.

Dále byly ponechány v platnosti základní obsahové náležitosti a povinná písemná forma smluvní dokumentace uzavírané mezi dodavateli a odběrateli s významnou tržní silou, jejímž předmětem je nákup a prodej zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků nebo poskytování služeb, neboť povinnost písemné formy přispívá k právní jistotě slabší smluvní strany o obsahu smluvního ujednání a dle praktických zkušeností regulátora se v uplynulých letech osvědčila při kultivaci jednání smluvních stran v uvedeném sektoru. Pro zachování obsahových náležitostí smluvní dokumentace a její písemné formy hovoří rovněž skutečnost, že nedostatek písemnosti nebo základních obsahových náležitostí by mohl vést k obcházení zákona a ke znemožnění účinného vymáhání jím stanovených povinností ze strany příslušného regulátora.

Dozor nad dodržováním zákona vykonává podle § 7 odst. 1 Úřad, přičemž využívá primárně vyšetřovací oprávnění podle zákona č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže). Subjekty, jejichž právní vztahy jsou regulovány zákonem, a dále subjekty, jejichž hmotněprávní vztahy sice zákonem regulovány nejsou, kterým ale mohou být v rámci šetření Úřadu ukládány určité povinnosti procesního charakteru (například povinnost poskytnout k výzvě Úřadu podklady a informace), tak mohou nalézt v navazujícím předpisu, jaká jsou jejich procesní práva a jaké mají procesní povinnosti, resp. jaká jim hrozí sankce za jejich nesplnění. Novela nezakotvuje žádná nová vyšetřovací oprávnění Úřadu.

K odstavci 2

Odstavec 2 upravuje místní působnost zákona. Nově do tohoto ustanovení byl implementován čl. 3 odst. 4 Směrnice, podle kterého se mandatorní ustanovení Směrnice použijí ve všech případech, které spadají od oblasti působnosti zákazů uvedených ve Směrnici bez ohledu na právo, kterým se řídí smlouva uzavřená mezi dodavatelem a odběratelem s významnou tržní silou. Tímto se dává explicitně najevo, že volba rozhodného práva, kterým se budou řídit práva a povinnosti odběratele s významnou tržní silou a jeho dodavatele, nemůže mít žádný vliv na dodržení povinností odběratele s významnou tržní silou plynoucích ze zákona. Podle uvedeného ustanovení budou postihovány nejen delikty spáchané na území České republiky, ale též delikty spáchané v zahraničí, jejichž účinky (následky) se mohou projevit na území České republiky.

V rámci přeshraničního obchodního styku připadá z hlediska určení obligačního statusu smlouvy v úvahu jednak Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 160/1991 Sb.), která obsahuje přímou hmotněprávní úpravu vztahů obchodníků z různých smluvních států. Vzhledem k její mezerovitosti se však častěji půjde setkat s vyloučením působnosti této Úmluvy a kolizním určením rozhodného práva (zejména pak volbou tohoto práva) dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Ve vztahu k zákonu o významné tržní síle pak bude významný zejména čl. 9 Nařízení Řím I., který definuje tzv. imperativní či nutně použitelná ustanovení (obdobně srov. § 3 až 5 zákona č. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů). Jedná se o ustanovení tuzemského právního řádu, jejichž dodržování je pro stát při ochraně jeho veřejných zájmů, jako např. jeho politického, společenského a hospodářského uspořádání zásadní do té míry, že se vyžaduje jejich použití na jakoukoli situaci, která spadá do jejich oblasti působnosti, bez ohledu na právo, které by se jinak na smlouvu podle tohoto nařízení použilo. Za předpokladu možných účinků projevujících se na území České republiky tak není možno volbou rozhodného práva vyloučit působnost zákona o významné tržní síle na dodavatelsko-odběratelské vztahy s mezinárodním prvkem.

§ 2 Vymezení některých pojmů

K písmenu a)

Legální definice dodavatele provádí definici dodavatele uvedenou v čl. 2 odst. 4 Směrnice. Za dodavatele je považována rovněž aliance dodavatelů, která v sobě zahrnuje mnohost jednotlivých dodavatelů, která je dle Směrnice také považována za dodavatele. Termín aliance, který je rovněž zákonem definován, byl zvolen proto, že je obsažen ve stávající úpravě a podle praktických zkušeností Úřadu se osvědčil při regulaci právních vztahů dodavatelů a odběratele s významnou tržní silou. Podle povahy věci se může jednat o více fyzických nebo právnických osob či jejich sdružení, která se zabývají výrobou nebo prodejem zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků nebo přijímají či poskytují služby. Typicky se bude jednat o různá výrobní nebo odbytová družstva. Pro naplnění definice dodavatele je důležitá povaha vykonávané činnosti, nikoliv právní forma; není proto rozhodné, zda tato uskupení mají právní osobnost nebo nikoli. Zahrnutím aliance mezi dodavatele zákon zajišťuje ochranu nikoliv pouze jednotlivcům, ale i uskupením, která odpovídají alianci. Dodavatelem je také třetí osoba, která na základě smlouvy (např. příkazního typu) pro jiného zajišťuje výrobu nebo prodej zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků anebo poskytování nebo přijímání služeb – může se jednat například o odbytová družstva zajišťující prodej zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků, resp. přijetí služeb s tím souvisejících, pro své členy. Zprostředkovatelé jsou zahrnuti mezi dodavatele zejména proto, aby se zabránilo možnému obcházení smyslu a účelu zákona a předešlo se námitkám odběratelů s významnou tržní silou směřujících k tomu, že v daném konkrétním vztahu nejednali ani neuzavírali smlouvu s dodavatelem, ale pouze se zprostředkovatelem, který sám žádné z těchto výrobků nevyrábí ani neprodává, resp. neposkytuje nebo nepřijímá služby.

Pokud jde o služby, které má dodavatel přijímat či poskytovat, tak ty mají mít přímou materiální souvislost s následným prodejem zemědělských produktů a potravinářských výrobků odběratelem s významnou tržní silou (které tento odběratel odebral od příslušného dodavatele). Služby odběratele s významnou tržní silou jeho dodavateli musí být poskytovány za přiměřenou a nediskriminační úplatu. Službou se rozumí plnění nebo jiná činnost odběratele související s prodejem zemědělských produktů a potravinářských výrobků poskytovaná dodavateli za protiplnění, na které se dodavatel a odběratel před jejím poskytnutím písemně dohodli, která podle své povahy, obchodních zvyklostí a obvyklého chodu věcí v daném odvětví přímo souvisí s dalším prodejem zemědělských produktů a potravinářských výrobků odběratelem.

Tam, kde přímá materiální souvislost s prodejem zemědělských produktů a potravinářských výrobků absentuje, a u služeb, které jsou odběratelem s významnou tržní silou nebo třetím subjektem (který je často smluvně, majetkově nebo na základě jiných skutečností propojen s odběratelem s významnou tržní silou) poskytovány dodavateli nebo jsou mu pod různými záminkami nabízeny či přímo vnucovány a dodavatel je od odběratele s významnou tržní silou nebo od tohoto třetího subjektu odebírá v podstatě pouze proto, aby mohl dodávat zemědělské produkty nebo potravinářské výrobky odběrateli s významnou tržní silou, není možné hovořit o službách souvisejících s nákupem či prodejem zemědělských produktů či potravinářských výrobků. Vyžadování odběru těchto "služeb" nebo plateb za tyto "služby", anebo podmiňování uzavření kupní smlouvy o nákupu nebo prodeji zemědělských produktů a potravinářských výrobků nebo odběru těchto výrobků odběrem těchto služeb je v rozporu se zákonem, stejně jako případné diskriminační jednání odběratelů spojené s poskytováním těchto služeb [srov. § 4 odst. 2 písm. c), e) nebo g)].

Směrnice u zakázaných praktik uvedených v čl. 3 odst. 2 označuje za služby související s prodejem zemědělských produktů a potravinářských výrobků reklamu (čl. 3 odst. 2 písm. d), angl. advertising) a propagaci (čl. 3 odst. 2 písm. c), angl. promotion), Tyto typy služeb je nutné vykládat tak, jak to činí Evropská komise, podle které propagace je spojena se slevou poskytnutou na specifické množství produkce ve spojení s růstem prodejů, zatímco reklama cílící na zvýšení prodejů je považována za podkategorii nebo jednu z komponent uvedení na trh (srov. čl. 3 odst. 2 písm. e) Směrnice, angl. marketing), které je vykládáno jako celková a systematická strategie (zahrnující marketingové studie, plány apod.) skládající se ze souboru konkrétních realizačních opatření (například reklama v rádiu, novinách apod.).

K písmenu b)

Legální definice odběratele provádí definici kupujícího, která je obsažena v čl. 2 odst. 2 Směrnice. Podobně jako v případě dodavatele, i u odběratele je zahrnut znak mnohosti jednotlivých odběratelů, který vyplývá ze Směrnice. Mnohost je opět vyjádřena termínem aliance, který je v zákoně definován a se kterým pracuje stávající právní úprava. Stejně jako u dodavatele, je i v případě odběratele možné pod tento pojem zahrnout rovněž fyzické nebo právnické osoby, které na základě smlouvy (např. příkazního typu) pro jiného zajišťují nákup zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků nebo přijímání nebo poskytování služeb. I v tomto případě je zprostředkovatel zahrnut mezi odběratele proto, aby se předešlo obcházení smyslu a účelu zákona a aby se předešlo námitkám odběratelů směřujících k tomu, že nenakupují žádné zemědělské produkty nebo potravinářské výrobky, resp. neposkytují ani nepřijímají žádné služby, ale že tuto činnost pouze zprostředkovávají pro třetí subjekt. Není rozhodující, ve kterém státě je odběratel usazen. Postihováni tak dle zákona budou moci být i výlučně zahraniční odběratelé, pokud účinky (následky) jejich jednání mohou nastat na území České republiky.

Podle požadavku Směrnice (čl. 1 odst. 2, čl. 2 odst. 3) může být odběratelem i veřejný orgán, u kterého není potřebné zjišťovat naplnění obratového kritéria pro existenci významné tržní síly. Namísto Směrnicí používaného pojmu "veřejný orgán", jehož smysl se v českém právním prostředí v jednotlivostech liší od toho, jak je tento pojem definován Směrnicí, bylo zvoleno legislativně jednodušší řešení spočívající ve výčtu osob veřejného práva (stát, územní samosprávný celek, jiná právnická osoba veřejného práva nebo jejich sdružení), které obsahově odpovídají tomuto pojmu a tyto osoby byly podřazeny pod jednotný pojem odběratele. Pokud bude osoba veřejného práva nakupovat zemědělské produkty nebo potravinářské výrobky anebo poskytovat služby, je napříště vázána povinnostmi plynoucími ze zákona a může se dopustit jeho porušení. V uvedené souvislosti bude nutné vycházet i z toho, jak široce je pojem stát vykládán na unijní úrovni.

K písmenu c)

Pomocí pojmu aliance dodavatelů dochází k vyjádření znaku mnohosti na straně dodavatelů, který je obsažen v čl. 2 odst. 4 Směrnice. S pojmem aliance již zákon pracuje. Právním základem aliance může být smlouva, jiné právní jednání nebo jakákoli jiná právní skutečnost. Znakem aliance není právní osobnost, může se proto jednat i o tzv. bezsubjektovou entitu. Smyslem aliance je zajištění nebo provádění spolupráce mezi dodavateli v souvislosti s výrobou, prodejem nebo nákupem zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků anebo přijímáním či poskytováním služeb. Pro naplnění legální definice aliance dodavatelů není nutné, aby k této spolupráci nebo k jejímu zajišťování skutečně docházelo. Zpravidla se bude jednat o různá výrobní, nákupní nebo odbytová družstva. Všichni členové aliance dodavatelů nemusí naplňovat definici dodavatele, ale je třeba, aby některé činnosti aliance odpovídaly jejímu funkčnímu pojetí, tj. zajištění nebo uskutečňování spolupráce v souvislosti s výrobou, prodejem nebo nákupem zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků anebo s poskytováním nebo přijímáním služeb. Není rozhodující, ve kterém státě je usazena aliance nebo její členové. Tím se rozšiřuje ochrana nejen na alianci a její členy, kteří jsou usazeni na území České republiky, ale i na zahraniční aliance, resp. její členy, pokud jednání odběratele s významnou tržní silou je možné označit za nekalou obchodní praktiku, jejíž účinky mohou nastat na území České republiky.

K písmenu d)

Aliance odběratelů je již upravena v zákoně ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Jejím prostřednictvím dochází rovněž k vyjádření znaku mnohosti na straně odběratelů, který plyne z čl. 2 odst. 2 Směrnice. Právním základem aliance odběratelů, obdobně jako u aliance dodavatelů, může být smlouva, jiné právní jednání nebo jakákoli jiná právní skutečnost. Znakem aliance není právní osobnost, může se proto jednat o tzv. bezsubjektovou entitu. Smyslem aliance odběratelů je zajištění nebo provádění spolupráce mezi odběrateli v souvislosti s nákupem zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků anebo přijímáním či poskytováním služeb. Pro naplnění legální definice aliance odběratelů není nutné, aby k této spolupráci nebo zajišťování skutečně docházelo. Zpravidla se bude jednat o různá nákupní uskupení nebo nákupní družstva. Není nutné, aby všichni členové aliance splňovali znaky odběratele, stejně tak není pro naplnění definice aliance rozhodující, že spolupráce směřující k nákupu zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků anebo k přijímání či poskytování služeb je pouze jednou ze služeb zajišťovaných nebo prováděných aliancí odběratelů. Není rozhodující, ve kterém státě je usazena aliance nebo její členové. Zákon tak postihuje nejen jednání aliance, resp. jejích členů, kteří jsou usazeni na území České republiky, ale i jednání aliance, resp. jejích členů, bez ohledu na místo usazení, pokud je splněn požadavek existence významné tržní síly a jednání aliance nebo jejích členů je možné označit za nekalou obchodní praktiku, jejíž účinky mohou nastat na území České republiky.

K písmenu e)

Legální definice zemědělských produktů a potravinářských výrobků odpovídá definici tohoto pojmu obsaženého v čl. 2 odst. 1 Směrnice. Tento pojem tak napříště nahrazuje pojem potravina. Výčet výrobků, které lze zahrnout do pojmu zemědělské produkty a potravinářské výrobky, je podstatně širší oproti potravinám dle stávajícího znění zákona, zahrnuje například živá a mrtvá zvířata, krmivo pro zvířata, živé rostliny a květinářské produkty nebo tabák. Směrnice tak odkazuje i na výrobky, které je možné zařadit do kategorie "non-food products", pokud jsou uvedeny v příloze I SFEU.

K písmenu f)

Rovněž definice zemědělských produktů a potravinářských výrobků podléhajících rychlé zkáze byla plně převzata z čl. 2 odst. 5 Směrnice. Odlišení výrobků a produktů podléhajících rychlé zkáze od zbývajících zemědělských produktů a potravinářských výrobků má podle Směrnice význam ve dvou případech. Jednak u stanovení lhůty splatnosti kupní ceny za zemědělské produkty a potravinářské výrobky, neboť Směrnice vyžaduje kratší, 30denní lhůtu splatnosti kupní ceny u výrobků a produktů podléhajících rychlé zkáze, zatímco v případě ostatních zemědělských produktů a potravinářských výrobků lhůta splatnosti kupní ceny nesmí přesáhnout 60 dní ode dne dohodnuté dodací lhůty, resp. ode dne dodání, v závislosti na tom, zda se jedná o pravidelnou nebo nepravidelnou dodávku [čl. 3 odst. 1 písm. a) bod i), ii) Směrnice]. V tomto prvém případě odlišení výrobků a produktů podléhajících rychlé zkáze od ostatních zemědělských produktů a potravinářských výrobků není pro vnitrostátní úpravu podstatné, neboť zákon, na rozdíl od Směrnice, vyžaduje 30denní lhůtu splatnosti kupní ceny pro všechny zemědělské produkty a potravinářské výrobky. Podle Směrnice má toto odlišení dále význam pro naplnění zakázané praktiky spočívající ve zrušení objednávky zemědělských produktů a potravinářských výrobků podléhajících rychlé zkáze v tak krátkém časovém předstihu, že od dodavatele nelze rozumně očekávat, že nalezne jinou alternativu, jak tyto produkty a výrobky použít – za krátký časový předstih Směrnice vždy považuje dobu kratší než 30 dní [čl. 3 odst. 1 písm. b) Směrnice]. V rámci harmonizačních prací byla tato praktika převzata do zákona [§ 4 odst. 2 písm. o)], proto je namístě převzít rovněž definici zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků podléhajících rychlé zkáze.

§ 3 Významná tržní síla

Toto ustanovení plně provádí obratové hranice uvedené v čl. 1 odst. 2 Směrnice. Nadále je ponechán v platnosti pojem významné tržní síly, která se posuzuje pouze u odběratele coby potenciálního porušitele zákona. Došlo ale k podstatné změně významu a způsobu posuzování tohoto konceptu tak, aby bylo reflektováno znění, význam a smysl Směrnice.

V tomto kontextu je vhodné poukázat na odlišné konceptuální uchopení pojmů tržní síla (market power) a vyjednávací síla (bargaining power). Zatímco tržní síla se vztahuje na situace, kde jeden nebo několik málo subjektů opanuje v důsledku své privilegované pozice celý trh, vyjednávací síla se týká pouze situací, kdy jedna strana je schopna vyjednat si na straně druhé ústupky s využitím různých nekalých praktik, třebaže skutečnou tržní sílu, tj. schopnost do značné míry "ovládnout" trh, vůbec nemá (k této distinkci např. Deconinck, K. Concentration and Market Power in the Food Chain OECD Food, Agriculture and Fisheries Paper No. 151, 2021, s. 19-20). Dosavadní pojetí zákona o významné tržní síle bylo zaměřeno na tržní sílu zhruba desítky největších obchodních řetězců, naproti tomu Směrnice uvažuje relativní vyjednávací sílu všech odběratelů v potravinovém řetězci, kteří dosahují alespoň nejnižší obratové hranice ve výši 2 mil. EUR. I přes skutečnost, že přesnější by tak nyní bylo hovořit o vyjednávací síle, zůstal v zákoně zachován pro postavení silnějšího odběratele dosavadní termín významná tržní síla, a to primárně s ohledem na snahu plynule navázat na dosavadní rozhodovací praxi dozorového orgánu, ale i vzhledem k určité příbuznosti obou pojmů a zavedenosti pojmu významná tržní síla v českém právním prostředí.

Významná tržní síla nově vychází z relativní vyjednávající síly odběratelů a dodavatelů, neboť velikost subjektů v zemědělském a potravinovém řetězci se liší. Proto zákon po vzoru Směrnice stanoví pět hraničních obratových kritérií, která akcentují ochranu malých a středních podniků. Podrobnosti k ročnímu obratu stanovuje § 3a. Pro posouzení splnění konceptu významné tržní síly se nadále bude zkoumat pouze výše ročního obratu odběratele a jeho dodavatelů, která vyjadřuje jejich relativní vyjednávací sílu a současně jim poskytuje předvídatelnost ohledně jejich práv a povinností.

Z odstupňování obratových hranic je zřejmé, že dosáhne-li dodavatel obratu 350 mil. EUR, tak se mu již ochrana neposkytne. Stejně tak se neposkytne ochrana dodavateli, který má vyšší obrat než odběratel nebo je ve stejném obratovém pásmu jako odběratel.

Protože zákon poměrně široce definuje zemědělské produkty a potravinářské výrobky a ochrana je poskytována dodavatelům těchto produktů a výrobků napříč celým zemědělským a potravinovým řetězcem, kdy zákon současně vychází z konceptu zranitelnosti slabší smluvní strany odvozené od dosažení obratové hranice, budou časté situace, kdy jeden a tentýž subjekt bude současně v postavení dodavatele a odběratele. Nebudou proto vyloučeny případy, kdy v postavení odběratele při splnění ostatních zákonných předpokladů se jeden subjekt bude moci dopustit nekalé obchodní praktiky, současně mu ale bude poskytována ochrana jako dodavateli vůči silnějšímu odběrateli.

U osoby veřejného práva coby odběratele s významnou tržní silou zákon po vzoru Směrnice nevyžaduje splnění žádného obratového kritéria. Tato osoba se nebude moci dopustit porušení zákona pouze vůči těm dodavatelům, jejichž obrat přesáhne 350 mil. EUR.

§ 3a Roční obrat

Toto ustanovení podrobněji specifikuje, co se rozumí obratem uvedeným v § 3 a jakým způsobem se tento obrat u odběratelů, dodavatelů a jejich aliancí vypočítá, a to tak, aby byl reflektován čl. 1 odst. 2 Směrnice, který při výpočtu ročního obratu dodavatelů a odběratelů hovoří o tom, že tento obrat musí být chápan v souladu s příslušnými částmi příloh doporučení Komise 2003/361/ES ze dne 6. 5. 2003 o definici mikropodniků a malých a středních podniků (dále jen "Doporučení"). Vzhledem ke skutečnosti, že roční obrat bude v praxi počítán pro domácí i zahraniční subjekty, novela zákona v zásadě přebírá autonomní terminologii podle Doporučení, neboť pojmy zavedené tímto ustanovením bude nezbytné vykládat ve vztahu k vícero právním řádům členských států Evropské unie (tj. s ohledem na celoevropský kontext).

Obratem se podle odstavce 1 rozumí roční obrat za ukončené účetní období v délce 12 měsíců. Od tohoto obratu je nutné odečíst daň z přidané hodnoty. V navazujících odstavcích jsou obsaženy podrobnosti výpočtu obratu, např., že ročním obratem se rozumí součet tržeb za prodej výrobků a poskytování služeb a za prodej zboží v tomto období. Bude se jednat o součet tržeb za prodej a poskytování veškerých výrobků, zboží a služeb, nikoliv pouze o součet tržeb za prodej zemědělských produktů a potravinářských výrobků a za poskytování souvisejících služeb. V případě neukončeného ročního období se bude vycházet z ukončeného ročního období, které bezprostředně předcházelo neukončenému období. Toto ustanovení rovněž stanoví, jak se určí obrat u nově založených podniků, zahraničních podniků, nezávislých, propojených nebo partnerských podniků. Protože zákon u dosažení obratových hranic uvedených v § 3 používá jako měnu euro, podobně rovněž u definice pojmu investor obsažené v odst. 3 písmenu e), stanoví toto ustanovení, že pro přepočet eura na českou korunu je rozhodující kurz devizového trhu vyhlašovaný Českou národní bankou k poslednímu dni účetního období, k němuž se vztahuje roční obrat. Analogicky k témuž období se budou přepočítávat hodnoty vyjádřené v euru u definice pojmu investor.

Zákon, stejně jako Komise, vychází z předpokladu, že pro zajištění ochrany dodavatelů by měl být zohledňován obrat dodavatele a odběratele dosažený v době zakázané praktiky. Pokud by proto v době jednání, které by při splnění obratových hranic bylo možné považovat za protiprávní, dosažený obrat dodavatele nebo odběratele neumožnil, aby byla dodavateli poskytnuta ochrana, tak pozdější pokles jeho obratu, nebo naopak zvýšení obratu odběratele již nebude hrát roli. U trvajících nebo opakujících se jednání může být jednání odběratele z důvodu nedostatečnosti obratových hranic zpočátku nezávadné s tím, že v důsledku pozdějšího zvýšení jeho obratu nebo snížení obratu dodavatele může dojít k tomu, že se jednání dostane do rozporu se zákonem později. V takovém případě je nutné, aby smluvní strany uvedly obsah smlouvy a její formu do souladu se zákonem a vyšetřující orgán může požadovat pro účely šetření takového jednání obraty a jiné podklady a informace potřebné pro zjištění stavu, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, za celé období, tj. od počátku daného jednání. Komise vychází z předpokladu, že pro výpočet obratu za účelem posuzování souladu jednání odběratele se Směrnicí není relevantní pravidlo pro stanovení obratu uvedené v čl. 4 odst. 2 přílohy Doporučení, které hovoří o dvou po sobě jdoucích účetních obdobích, neboť toto pravidlo sleduje jiný cíl než Směrnice. Pro dosažení eurokonformního výkladu by obdobným způsobem měl postupovat i vnitrostátní regulátor.

V odstavci 2 je obsažena provázanost výpočtu obratu odběratele a dodavatele na Doporučení, resp. na pojmy, se kterými Doporučení a jeho příloha pracuje, jako je podnik, nezávislý podnik, partnerský podnik, propojený podnik anebo investor. Doporučení nebylo zveřejněno v českém jazyce. Dosažení obratového kritéria je předpokladem toho, aby se odběratel mohl stát subjektem přestupku. Z uvedených důvodů se považuje za nutné, aby principy způsobu výpočtu obratu a s tím spojené pojmy byly obsaženy přímo v zákoně. Z uvedených důvodů zákon obsahuje pojmy podnik, nezávislý podnik, partnerský podnik, propojený podnik a investor, které by měly být vykládány eurokonformně.

Odstavec 3 písmena a) – e) obsahující definice pojmů podnik, nezávislý podnik, partnerský podnik, propojený podnik a investor, spolu s odst. 2, zapracovávají do zákona ustanovení čl. 1 odst. 2 Směrnice, které při výpočtu obratu odběratelů a dodavatelů odkazuje na přílohu Doporučení, která s těmito pojmy při výpočtu obratu pracuje. Prakticky to znamená, že v případě, kdy dodavatel nebo odběratel bude součástí skupiny (podnikatelského seskupení), budou k jejich ročnímu obratu připočteny rovněž veškeré obraty přímo nebo nepřímo propojených podniků a proporcionálně rovněž obraty dosažené partnerskými podniky, které jsou činné na předřazeném nebo následném relevantním trhu (poměr připočtených obratů partnerských podniků se bude odvíjet od velikosti majetkového podílu nebo podílu na hlasovacích právech). K obratu takového partnerského podniku (podniků) je dále třeba připočíst obraty podniků, které jsou propojeny s partnerským podnikem (podniky). Rovněž je třeba k připočtenému obratu propojeného podniku (podniků) připočíst proporcionálně obrat partnerského podniku (podniků), který je činný na předřazeném nebo následném relevantním trhu ve vztahu k činnosti propojeného podniku. Podle Komise se sčítáním těchto obratů zohledňuje celkové (globální) postavení příslušného podniku, tj. odběratele nebo dodavatele, a jeho vyjednávací síla, proto je třeba podle uvedených pravidel připočítávat obraty bez ohledu na to, zda byly dosaženy při prodeji zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků. Pojmy "stejný trh", "sousední trh" "trh bezprostředně navazující" či "trh bezprostředně předcházející" je nutné rovněž vykládat v souladu s Doporučením.

V písm. e) se vykytují pojmy jako univerzita, neziskové výzkumné středisko, společnost rizikového kapitálu, institucionální investor, apod. Tyto pojmy je opět nutné vykládat v souladu s Doporučením a judikaturou ESD. Jako výkladové vodítko může sloužit uživatelská příručka k definici malých a středních podniků.

V případě společnosti rizikového kapitálu se má jednat o investiční fond soukromého kapitálu/rizikového kapitálu, který řadě investorů umožňuje investovat společně do akcií nebo cenných papírů vázaných na akcie (např. kvazivlastního kapitálu) společností, do nichž se investuje. Jedná se obvykle o soukromé společnosti, jejichž akcie nejsou kotovány na burze cenných papírů. Fond může mít podobu obchodní společnosti nebo neregistrovaného uskupení, jako je komanditní společnost. Pokud jde o formu, společnost soukromého kapitálu/rizikového kapitálu může být například společností s ručením omezeným nebo komanditní společností: několik málo jich je kotovaných na akciových trzích. Společnosti rizikového kapitálu investují se záměrem podílet se na růstu hodnoty akcií prostřednictvím ziskového výstupu (tj. prodeje akcií). To by mělo být uvedeno ve stanovách.

Dalším nejasným pojmem je institucionální investor. Evropská komise pojem "institucionální investoři" oficiálně nedefinovala. Za tyto investory se však obvykle považují investoři, kteří obchodují s velkými objemy cenných papírů jménem vysokého počtu jednotlivých malých investorů a kteří se přímo nepodílejí na řízení podniků, do nichž investují. Pojem "institucionální investor" se vztahuje především na pojišťovny, penzijní fondy, banky a investiční společnosti, které shromažďují úspory a poskytují finanční prostředky trhům, vztahuje se však i na jiné druhy institucionálního majetku (např. nadační fondy, nadace atd.). Tito investoři mají obvykle značná aktiva a jsou zkušenými investory.

Pokud jde o pojmy univerzita a neziskové výzkumné středisko, v národních podmínkách se jedná typicky o vysoké školy univerzitního typu podle zák. č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů; a dále o veřejné výzkumné instituce ve smyslu zák. č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů. U vysokých škol univerzitního typu je předpokladem uskutečňování vědecké, výzkumné, vývojové a inovační činnosti. V odstavci 4 je obsažen způsob výpočtu obratu u aliance dodavatelů nebo odběratelů. Obdobné pravidlo, tj. sčítání obratů všech členů aliance, je obsaženo v § 3 odst. 4 písm. c) stávajícího znění zákona. Toto pravidlo opět reflektuje skutečnost, že sčítáním těchto obratů se zohledňuje celkové (globální) postavení příslušné aliance a její vyjednávací síla, proto je třeba podle uvedených pravidel připočítávat obraty všech členů aliance bez ohledu na to, zda byly dosaženy při prodeji zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků, nebo nikoliv, resp. při poskytování souvisejících služeb a dále bez ohledu, zda tržby byly dosaženy na území České republiky nebo v zahraničí.

Za účelem posílení právní jistoty a zvýšení transparentnosti umožňuje zákon v odstavci 14, aby si odběratel s významnou tržní silou nebo dodavatel vyžádal od druhé smluvní strany během negociačního procesu a před uzavřením smlouvy informaci o dosažené výši obratu protistrany a druhá smluvní strana musí tyto údaje žadateli poskytnout. Smyslem tohoto ustanovení je zajistit oběma smluvním stranám, především odběratelům s významnou tržní silou, právní jistotu o tom, zda bude příslušný právní vztah podléhat zákonu nebo nikoliv. Odběratel tak bude moci již na počátku smluvního vyjednávání zjistit výši obratu svých potenciálních nebo stávajících dodavatelů a tomu přizpůsobit svůj postup při uzavírání smlouvy nebo její změně či prodloužení trvání její platnosti a vyhnout se tak možné "nevědomosti" o tom, že příslušný vztah podléhá zákonu. Důvodem pro zakotvení této povinnosti je také skutečnost, že ne vždy lze přesnou výši obratu odběratele, dodavatele nebo jejich aliance zjistit z veřejně dostupných registrů. Neposkytnutí údajů protistranou žadateli není zákonem sankcionováno. Stát, územní samosprávný celek, právnická osoba veřejného práva nebo jejich sdružení tuto informaci neposkytují, neboť u nich se předpokládá postavení odpovídající překročení nejvyšší obratové hranice 350 mil. EUR; to ale neznamená, že si tyto osoby veřejného práva nemohou vyžádat tuto informaci od svých stávajících nebo potenciálních dodavatelů zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků a podle toho přizpůsobit svou vyjednávací strategii a proces kontraktace, neboť dodavatelům, jejichž roční obrat překračuje hranici 350 mil. EUR, zákon již ochranu neposkytuje.

§ 3b Forma a náležitosti smlouvy

Z důvodu vyšší transparentnosti a posílení právní jistoty smluvních stran zákon v § 3b odst. 1 zakotvuje přísnější právní formu smlouvy a jejích obsahových náležitostí u odběratelů s významnou tržní silou a jejich dodavatelů, pokud je předmětem smlouvy nákup, prodej, zpracování nebo distribuce zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků anebo příjem nebo poskytování služeb. Stejné platí i pro smlouvy, jejichž předmětem je zprostředkování některé z těchto činností. Požadavek písemné formy, který jde nad rámec Směrnice, je již v zákoně obsažen od počátku jeho účinnosti, tj. více jak 10 let; v praxi výrazně přispěl k celkové kultivaci smluvních vztahů spojených s nákupem a prodejem zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků anebo poskytováním služeb na českém trhu a osvědčil se i při aplikační činnosti Úřadu. Proto je třeba trvat na jeho zachování.

Východiska pro povinnost písemné formy smlouvy lze nacházet např. v Zelené knize o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží (Evropská komise, 2013, s. 19), podle které "(n)ekalé obchodní praktiky se snadněji diktují v případě, že se smlouvy neuzavírají v písemné formě, neboť strany nemají trvalý důkaz o dohodnutých podmínkách. Poctivý obchodní styk by se mohl vyznačovat tím, že smluvní strany by měly zajistit, aby tyto dohody byly sjednány písemně, ledaže by toto bylo pro jednu nebo pro obě strany neproveditelné." V tomto směru lze mít za to, že v českém prostředí je písemná forma smlouvy ve vztazích dvou podnikatelů snadno proveditelná, a tudíž není účelné z povinnosti písemnosti definovat jakékoli výjimky. Uzavírání smluv v písemné formě jinak pokládá za základní zásadu správné praxe i tzv. Supply Chain Initiative (Principles of Good Practice in Vertical Relationships in the Food Supply Chain, 2011) či studie výzkumného týmu A. Rendy pro Evropskou komisi k vytváření legislativy proti nekalým obchodním praktikám (Study on the Legal Framework Covering Business-to-Business Unfair Trading Practices in the Retail Supply Chain, 2014, s. 65). Zákon nestanoví konkrétní způsob naplnění podmínky písemnosti. Písemnost smluvní dokumentace je proto třeba interpretovat v souladu s tím, jak je tento požadavek vykládán v § 560 až § 564 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Smlouva proto může být uzavřena ve formě listinné nebo jiné, která umožňuje zachycení jejího obsahu a určení jednající osoby; například prostřednictvím elektronických nebo jiných technických prostředků. K platnosti právního jednání učiněného písemně vyžaduje občanský zákoník podpis jednajícího, který může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé.

Požadavek písemnosti vykládá Úřad tak, že je nutné jej vztáhnout na všechny fáze smluvního jednání (návrh na uzavření smlouvy, jeho akceptace, změna či zánik závazku apod.), jakož i na celý komplex smluv uzavíraných mezi oběma stranami. Zákonná povinnost písemné formy smluvního konsensu se tedy uplatní rovněž v případě sjednávání různých typů dílčích dohod, aby bylo dosaženo účelu tohoto ustanovení, tj. vyšší transparentnosti a posílení právní jistoty smluvních stran. Je důležité, aby vedle písemného zachycení vlastního obsahu kontraktace byla zaručena rovněž věrohodnost původu (autenticita) daného právního jednání a neporušenost (integrita) jeho obsahu. Kromě uvedených požadavků je potřeba zaměřit se také na zachycení existence právního jednání v čase (spolehlivé určení konkrétního okamžiku, ve kterém bylo dané právní jednání skutečně učiněno) a uchovávání písemně zachyceného obsahu zaznamenaného právního jednání (archivace by se měla týkat i dokumentů vystavených v elektronické podobě včetně dat, která zaručují věrohodnost původu a neporušenost obsahu).

Jedním z možných způsobů naplnění zákonného požadavku písemnosti v rozsahu výše uvedených nároků na písemné zachycení obsahu právního jednání a zajištění jeho autenticity a integrity může být rovněž uzavření smlouvy s využitím e-mailové komunikace opatřené tzv. prostým elektronickým podpisem, ovšem za podmínky, že jsou současně sjednána a přijata opatření zajišťující věrohodnost původu a neporušenost obsahu – je třeba, aby tato opatření byla předem sjednána ve smlouvě mezi odběratelem a dodavatelem (typicky půjde o rámcovou smlouvu). V případě e-mailové dokumentace si v tomto případě lze představit například opatření v podobě uvedení jmen konkrétních osob, které budou následně oprávněny za jednotlivé smluvní strany jednat, spolu s uvedením příslušných e-mailových adres, jejichž prostřednictvím bude komunikace probíhat, s dostatečnou úrovní zabezpečení a zamezení přístupu jiným osobám. Vedle e-mailové komunikace opatřené tzv. prostým elektronickým podpisem lze využít rovněž komunikaci prostřednictvím datových schránek nebo e-mailovou komunikaci s použitím zaručeného či kvalifikovaného elektronického podpisu (tj. elektronických podpisů založených na kvalifikovaných certifikátech), tedy tzv. vyšších forem podpisu. Způsob, jak lze podepsat elektronickými prostředky upravuje zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů.

Z textu zákona je dále zřejmé, že nejdříve musí dojít k uzavření písemné smlouvy a až poté mohou být uskutečněny dodávky zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků anebo poskytování služeb a že by proto nemělo docházet k situacím, že smlouvy se budou uzavírat se zpětnou účinností až po dodávce těchto produktů nebo výrobků nebo po poskytnutí služeb anebo bude docházet k tzv. antedataci smluvní dokumentace.

Pokud jde o vazbu povinností stanovených § 3b zákona na občanský zákoník, lze uvést, že se jedná o lex specialis vůči obecné soukromoprávní úpravě, podle níž si strany mohou zásadně zvolit libovolnou formu svého právního jednání (§ 559 o. z.) a z hlediska obsahu smlouvy se řídí zásadou autonomie vůle (§ 1 odst. 2 o. z.). Zákon o významné tržní síle však nestanoví, že by jednání, které trpí nedostatkem písemné formy, bylo (absolutně) neplatné; důsledky nedodržení písemné právní formy se posoudí podle obecné právní úpravy obsažené v občanském zákoníku. Stejně tak nelze tvrdit, že smlouva neobsahující určité povinné náležitosti by byla sama o sobě absolutně neplatná nebo zdánlivá. Vzhledem k tomu, že nejde o podstatné náležitosti smlouvy ve smyslu § 1746 odst. 1 občanského zákoníku, posoudí se porušení zákonných požadavků na vymezení obsahu smlouvy podle obecných ustanovení občanského zákoníku o zdánlivém nebo neplatném právním jednání. K soukromoprávním důsledkům nedodržení lhůty splatnosti ceny viz níže. Zákon o významné tržní síle stanoví veřejnoprávní sankci za nedodržení formy a povinných náležitostí, kterou je případná pokuta za přestupek. V případě smluv s mezinárodním prvkem se budou otázky platnosti smlouvy řídit předpisy mezinárodního práva soukromého (tzn. zásadně kolizním určením práva, kterým se budou řídit otázky platnosti smlouvy).

K odstavci 1 písm. a) až d)

V těchto ustanoveních jsou zakotveny obsahové náležitosti smlouvy a dále je v písm. a) obsažen požadavek na lhůtu splatnosti ceny, která nesmí přesáhnout 30 dní ode dne doručení faktury. V případě požadovaných obsahových náležitostí smlouvy zpravidla nedochází k překryvu s tzv. podstatnými náležitostmi určitého smluvního typu dle občanského zákoníku. Pro zákon o významné tržní síle je nepodstatné, zda půjde o konkrétní smluvní typ definovaný podstatnými náležitostmi dle občanského zákoníku, anebo nikoliv. Zásadní je ovšem to, že v případě, kdy dojde k sjednání určitého druhu závazku (např. koupě, závazku k poskytnutí služeb apod.), budou ve smlouvě přítomny určité obsahové prvky, které tento závazek dostatečně specifikují (rozsahem atp.), čímž je poskytnuta slabší straně vyšší jistota v tom, že budou řádně plněny. Právě tyto specifikační rysy závazku ozřejmují jednotlivá ustanovení § 3b.

S 30denní lhůtou pracuje již současné znění zákona. Směrnice požaduje 30denní splatnost v případě zemědělských produktů a potravinářských výrobků podléhajících rychlé zkáze, u ostatních zemědělských produktů a potravinářských výrobků vyžaduje lhůtu maximálně 60denní s tím, že tyto lhůty se dle Směrnice počítají v závislosti na tom, jestli se jedná o pravidelné nebo nepravidelné dodávky, ode dne dodání nebo dohodnuté dodací lhůty. Zákonná 30denní lhůta splatnosti kupní ceny tak implementuje čl. 3 odst. 1 písm. a) Směrnice, v případě zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků, které nepodléhají rychlé zkáze, jde zákon nad rámec Směrnice, když neumožňuje dobu splatnosti kupní ceny 60 dní. Směrnice ale v tomto ohledu připouští, aby vnitrostátní úprava byla přísnější.

Požadavek základních obsahových náležitostí smlouvy plynoucí z písm. a) až d) je již obsažen v současném znění zákona. Jeho zakotvení přispívá k větší transparentnosti kontraktačního procesu, posílení právní jistoty slabší smluvní strany, tj. dodavatelů a současně zabraňuje obcházení povinností odběratelů plynoucích ze zákona. Významně rovněž přispívá k prokázání zakázaných praktik uvedených v zákoně ze strany Úřadu. Výčet obsahových náležitostí smluvní dokumentace není tak široký, jako je tomu u stávající právní úpravy (povinnou součástí smlouvy nemusí být například způsob postoupení pohledávky); tím odpadá část administrativní zátěže dodavatelů a odběratelů.

Pokud jde o termín "odhadované množství" použitý v písm. d), mělo by se jednat o odhad kvalifikovaný, který by vycházel ze zkušenosti příslušného odběratele a dodavatele založené na objektivních kritériích, například, kolik se prodalo obdobných zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků během srovnatelného období při nákupní akci realizované v minulosti. Nemělo by se proto jednat o odhad zcela nereálný a "bezbřehý".

Nedodržení písemné formy nebo obsahových náležitostí smlouvy mezi odběratelem s významnou tržní silou a jeho dodavatelem je podle § 4 odst. 2 písm. f) považováno za nekalou obchodní praktiku. Stejně tak je za nekalou obchodní praktiku podle § 4 odst. 2 písm. k) považováno překročení 30denní doby splatnosti kupní ceny, pokud jsou předmětem koupě zemědělské produkty nebo potravinářské výrobky a jedná se o smluvní vztah mezi odběratelem s významnou tržní silou a jeho dodavatelem, nejde-li o některou z výjimek uvedených v odst. 3. Ustanovení písmena a) o lhůtě splatnosti kupní ceny představuje zvláštní úpravu ve vztahu k § 1963 občanského zákoníku, takže se toto ustanovení nepoužije. Z odkazu na použití § 1964 občanského zákoníku plyne, že sjednání delší lhůty splatnosti, nezpůsobuje neplatnost právního jednání, ale zakládá pouze právo dodavatele dovolat se neúčinnosti ujednání o času plnění u soudu."

K odstavci 2

Povinnost odběratele s významnou tržní silou poskytnout dodavateli alespoň jedno vyhotovení smlouvy obsažená v odstavci 2 vede rovněž k posílení právní jistoty smluvních stran o tom, co si mezi sebou ujednaly. Nepředání jednoho vyhotovení smlouvy odběratelem s významnou tržní silou je nekalou obchodní praktikou (§ 4 odst. 2 písm. f).

K odstavci 3

V odst. 3 je zapracováno ustanovení Směrnice obsažené v čl. 3 odst. 1, které stanoví výjimky ze zákazů překročení lhůt splatnosti kupní ceny, jež jsou uvedeny v čl. 3 odst. 1 písm. a) Směrnice. V uvedených případech si tak smluvní strany mohou dojednat delší dobu splatnosti kupní ceny za prodej zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků, než je lhůta 30 dní ode dne doručení faktury. Občanský zákoník se použije subsidiárně.

K odstavci 3 písm. a)

Dodavatel a odběratel s významnou tržní silou se mohou dohodnout na sdílení hodnoty ve smyslu čl. 172a nařízení 1308/2013. Podle uvedeného ustanovení se mohou zemědělci, včetně sdružení zemědělců, a jejich první kupující dohodnout na ustanoveních o sdílení hodnoty, včetně tržních bonusů a ztrát, jež stanoví, jak má být mezi ně rozdělen případný vývoj příslušných tržních cen dotčených produktů nebo trhů s jinými komoditami; tím nejsou dotčena případná zvláštní ustanovení o sdílení hodnoty v odvětví cukru. Toto ustanovení o sdílení hodnoty by mělo vést ke zlepšení přenosu tržních signálů a k posílení vazeb mezi cenami producentů a přidanou hodnotou v celém dodavatelském řetězci tak, aby zemědělci, včetně jejich sdružení, měli mít možnost dohodnout se s prvním kupujícím na ustanoveních o sdílení hodnoty, včetně tržních bonusů a ztrát. Jelikož mezioborové organizace mohou hrát významnou úlohu při zajišťování dialogu mezi subjekty dodavatelského řetězce a při podpoře osvědčených postupů a transparentnosti trhu, mělo by jim být umožněno, aby zavedly standardní ustanovení o sdílení hodnoty. Použití ustanovení o sdílení hodnoty zemědělci, sdruženími zemědělců a jejich prvními kupujícími by mělo fungovat na dobrovolné bázi. Dohody o sdílení hodnoty nejsou omezeny sektorově.

Protože čl. 172a hovoří pouze o "prvním kupujícím", dohoda o sdílení s posunutím lhůt splatnosti kupní ceny bude možná pouze v případech, kdy půjde o prodej zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků mezi prvním prodejcem – producentem a prvním kupujícím, nikoliv v případě následných prodejů těchto produktů a výrobků nebo zpracovaných meziproduktů určených pro další výrobu, resp. prodej, kdy se již uplatní 30denní lhůta.

K odstavci 3 písm. b)

Projekt "ovoce a zelenina do škol", který plyne z čl. 23 nařízení (EU) č. 1308/2013, je zaštiťován Státním zemědělským intervenčním fondem (SZIF) a je určen žákům základních škol, včetně přípravných tříd základních škol nebo přípravného stupně základních škol speciálních. Jeho cílem je podpora zdravé výživy a zvýšení spotřeby ovoce a zeleniny. Projekt má svá vlastní pravidla dodávek a financování. Výše ročního limitu na produkty na žáka je vypisována každý rok, přičemž limit může být v průběhu roku navyšován. Podmínky pro poskytování podpory vycházejí z nařízení vlády č. 74/2017 Sb., o stanovení některých podmínek pro poskytování podpory na dodávky ovoce, zeleniny, mléka a výrobků z nich do škol a o změně některých souvisejících nařízení vlády. Lhůty splatnosti kupní ceny za dodávky zemědělských produktů nebo potravinářských výrobků dle projektu mohou být delší, než je 30denní lhůta splatnosti ceny uvedená v odst. 1 písm. a).

K odstavci 3 písm. c)

Článek 4 odst. 4 písm. b) směrnice 2011/7/EU o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích stanoví, že členské státy mohou lhůty uvedené v odst. 3 písm. a), tedy 30 dnů, prodloužit až na 60 kalendářních dnů pro veřejné subjekty poskytující zdravotní péči, které jsou za tímto účelem řádně uznány. Každý členský stát mohl v souladu s čl. 4 směrnice 2011/7/EU prodloužit lhůtu splatnosti kupní ceny až na 60 dnů pro veřejné subjekty poskytující zdravotní péči za předpokladu, že zaslal Komisi do 18. 3. 2018 zprávu o takovém prodloužení.

K odstavci 3 písm. d)

Motivací této výjimky je přizpůsobit se specifické situaci dlouhodobých prodejů u dodavatelů hroznů a částečně zkvašeného hroznového moštu pro výrobu vína. Předpokladem použití této výjimky je jednak existence standardních (vzorových) smluv, které byly učiněny závaznými před 1. lednem 2019 členským státem a které obsahují platební podmínky odlišné od 30denní lhůty uvedené v odst. 1 písm. a) a dále víceletost smluvního ujednání mezi dodavatelem hroznů nebo částečně zkvašeného hroznového moštu pro výrobu vína a jeho přímým odběratelem. Při neexistenci vzorových smluv, které by byly učiněny závaznými do uvedeného data Českou republikou, platí standardní 30denní lhůta splatnosti kupní ceny i v případě dodávek mezi dodavateli hroznů nebo částečně zkvašeného hroznového moštu pro výrobu vína a jejich přímými odběrateli.

§ 4 Nekalé obchodní praktiky

Ustanovení § 4 obsahuje taxativní výčet nekalých obchodních praktik, kterých se může dopustit odběratel s významnou tržní silou, resp. aliance odběratelů vůči dodavateli, který je podle obratových kritérií stanovených v § 3 slabší smluvní stranou. Oproti dřívější právní úpravě jde o úplný a konečný výčet nekalých obchodních praktik, který nelze dále rozšiřovat. Odstavec 2 zahrnuje výčet skutkových podstat, které jsou zakázány vždy. Odstavec 3 následně vyjmenovává praktiky, které jsou nekalé a tudíž zakázané jen tehdy, není-li splněna podmínka v návětí tohoto odstavce.

Směrnice dělí nekalé obchodní praktiky na absolutně zakázané (čl. 3 odst. 1 Směrnice – black list) a na praktiky zakázané podmíněně (čl. 3 odst. 2 Směrnice – grey list) a v této souvislosti uvádí, že zatímco vždy zakázané praktiky nepřináší žádnou efektivitu a jsou vždy k újmě slabší smluvní strany, praktiky uvedené na grey listu mohou za určitých okolností přinášet účinky mající pozitivní dopad na fungování dodavatelsko-odběratelského řetězce.

Část podmíněně zakázaných praktik dle Směrnice zákon přímo zařazuje do praktik absolutně zakázaných (poplatky za uvedení zboží na trh, právo na vrácení neprodaného zboží), zbytek praktik z tohoto výčtu pak zákon zařazuje do odst. 3.

Článek 1 Směrnice považuje za nekalé obchodní praktiky v obecné rovině jednání, která se výrazně odchylují od zásad poctivého obchodního styku, jsou v rozporu s dobrou vírou a poctivým jednáním a jsou jednostranně vnuceny jedním obchodním partnerem druhému. Recitál č. 1 a č. 15 Směrnice tento výčet doplňuje a upřesňuje tím, že se může jednat o praktiky nebo smluvní ujednání , jejichž prostřednictvím může silnější smluvní strana prosazovat neodůvodněný a nepřiměřený přenos hospodářského rizika nebo že tato jednání mohou vytvářet výraznou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi jednoho obchodního partnera s tím, že k nekalým obchodním praktikám může dojít v kterékoli fázi, tj. před prodejem, během prodeje anebo i po jeho skončení. Nekalost tak z pohledu Směrnice může nabývat velmi různorodých forem, jejichž podoba má vždy svůj základ v některém z kritérií uvedených v čl. 1 Směrnice a bodech 1. a 15. recitálu Směrnice.

Směrnice stanoví pouze minimální seznam nekalých obchodních praktik; předjímá tak, že existují i jiné nekalé obchodní praktiky ve vztazích mezi odběrateli a dodavateli v souvislosti s prodejem zemědělských produktů a potravinářských výrobků. V souladu s čl. 9 Směrnice tak členské státy mohou ponechat v platnosti nebo v rámci implementačních prací zakázat i takové obchodní praktiky, které nejsou obsaženy ve Směrnici, pokud takový postup bude v souladu s pravidly pro fungování vnitřního trhu . Takový postup lze očekávat především u těch členských států, kde již před vydáním Směrnice existovala právní úprava regulující tento druh právních vztahů v rámci dodavatelsko-odběratelského řetězce obchodu s potravinami a kde příslušný regulátor má praktické zkušenosti s fungováním tohoto sektoru a praktikami, ke kterým na tomto trhu dochází mezi odběrateli a dodavateli. Jako příklad může sloužit Česká republika.

Návrh zákona proto obsahuje další skutkové podstaty, které jsou již obsaženy v platném znění zákona a které sice jdou nad rámec Směrnice, nicméně jejich škodlivost již byla shledána Úřadem na základě více než desetileté úřední praxe, popř. jejich nekalost konstatují různé odborné studie, jako např. výše zmíněná Zelená kniha o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží (např. otázky nejednoznačnosti smluvních podmínek, bonusy a poplatky bez odpovídajícího protiplnění, vázání nákupu zboží na poskytování úplatných služeb apod.).

Při vymezování taxativního výčtu v zákoně byl brán ohled rovněž na obsah pojmu nekalých obchodních praktik dle Směrnice, kdy se každá z níže uvedených praktik dá podřadit pod některé z "kritérií nekalosti" dle čl. 1 nebo bodu 1 a 15 recitálu Směrnice.

K odstavci 1

Jedná se o transpozici čl. 3 odst. 1. Směrnice.

Směrnice vyžaduje, aby minimální seznam nekalých obchodních praktik byl zakázán vždy, bez ohledu na to, jakým právem se smlouva o dodávkách mezi stranami řídí . Tímto způsobem je koncipováno i současné znění zákona, které tak zůstává zachováno a reflektuje současně znění Směrnice. Zákon nově po vzoru Směrnice přebírá pojem "nekalá obchodní praktika" a nahrazuje jím jazykové spojení "zneužití významné tržní síly"; tím rovněž provádí Směrnici.

K odstavci 2

Odstavec 2 obsahuje výčet nekalých obchodních praktik. Oproti dřívější právní úpravě již zákon neobsahuje tzv. generální klauzuli (dříve v § 3 odst. 1 zákona o významné tržní síle ve znění zákona č. 50/2016 Sb.). Odběratel s významnou tržní silou se proto dopustí přestupku tehdy, jestliže svým jednáním naplní všechny zákonné znaky příslušné skutkové podstaty a není třeba zkoumat, zda jsou splněna další kritéria, která již zákon, podobně jako Směrnice, nevyžaduje.

Nahrávám...
Nahrávám...