6.4.2
Legislativní úprava požadavků na obaly a obalové materiály
Ing. Lukáš Vápenka, Ph.D., Doc. Ing. Jaroslav Dobiáš, CSc.
NahoruPředpisy k problematice balení potravin
Nařízení a předpisy vztahující se k problematice balení potravin je možné rozdělit do následujících skupin:
-
obecné požadavky na obaly potravin (zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů),
-
zdravotní požadavky na obaly potravin (nařízení (ES) č. 1935/2004 a zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 38/2001, a další),
-
předpisy týkající se likvidace obalového odpadu (zákon č. 477/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů),
-
technická normalizace (ČSN, ČSN EN, ČSN ISO),
-
ostatní předpisy.
NahoruObecné požadavky na obal potravin
Základní požadavky na obaly potravin formuluje zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon byl mnohokrát aktualizován a novelizován.
V § 3 jsou uvedeny požadavky na obal z hlediska znemožnění záměny obsahu potraviny a dále je zde uveden odkaz na platnost hygienických předpisů. V § 6 a § 7 jsou uvedeny povinné údaje, které musí být vyznačeny na obalech potravin výrobcem, nebo provozovatelem potravinářského podniku, který nabízí k prodeji nebo prodává spotřebiteli potraviny zabalené mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti spotřebitele. Označování potravin dále upravuje nařízení (EU) č. 1169/2011.
NahoruZdravotní požadavky na obaly potravin
V důsledku vzájemného působení obalu a potraviny dochází vždy k transportu hmoty mezi obalem a balenou potravinou. Tento proces je obousměrný, avšak ze zdravotního hlediska je významný přestup hmoty z obalového materiálu do potraviny, a tedy rozsah kontaminace potraviny složkami obalů. K uvolňování složek obalu může docházet v důsledku migrace nebo koroze obalového materiálu.
Ve všech vyspělých zemích je proto zaveden systém kontroly kvality obalových prostředků přicházejících do kontaktu s potravinami. V České republice jsou v současnosti základními předpisy nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropy (ES) č. 1935/2004 o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic č. 80/590/EHS a č. 89/109/EHS a zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění. Základním prováděcím předpisem pro posuzování vhodnosti obalů pro kontakt s potravinami je pak vyhláška č. 38/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami, novelizovaná tak, aby v maximální míře odpovídala současnému stavu legislativy EU v této oblasti.
Kromě zmíněných vyhlášek jsou pro Českou republiku jako člena EU závazná i nařízení Evropské komise, jejichž přehled je uveden v závěru této kapitoly v odstavci Závazné předpisy EU k balení potravin.
Uvedená legislativa definuje podmínky výroby obalů potravin (pozitivní seznam výchozích látek, požadavek dodržování zásad správné výrobní praxe), určuje hygienické limity (limit celkové migrace i specifické migrační limity pro jednotlivé látky či skupiny látek) a stanoví i postupy pro posuzování obalových materiálů. Takto se v zemích Evropské unie vytváří jednotný systém pro hodnocení bezpečnosti obalů potravin. V doposud neharmonizovaných oblastech je tento systém založen na principu vzájemného uznávání zajišťujícího volnou výměnu zboží mezi členskými zeměmi a současně využívajícího i systému rychlé výměny informací mezi Evropskou komisí a členskými státy při výskytu nebezpečných potravinářských výrobků známého pod zkratkou RASFF.
Výrobci obalových materiálů musí vydávat písemné prohlášení o shodě s uvedenou legislativou (v ČR tedy s požadavky nařízení (ES) č. 1935/2004, zákona č. 258/2000 Sb. a vyhlášky č. 38/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, popř. dalších výše uvedených nařízení komise EU). Obsah a formu tohoto prohlášení pro polymerní obalové materiály specifikuje nařízení (EU) č. 10/2011 v příloze IV nebo pro aktivní a inteligentní systémy balení nařízení (ES) č. 450/2009 v příloze II. Stejnou podobu prohlášení lze použít i pro ostatní skupiny materiálů určených pro kontakt s potravinami, např. výrobky z papíru, kovů atd. Z důvodů zajištění kvality a bezpečnosti finálního potravinářského výrobku je nutné, aby bylo prohlášení vydáno vždy po poslední aktuální novelizaci příslušné legislativy a pro výrobce potravin je výhodné, aby trval na prohlášení podloženém výsledky laboratorních zkoušek v laboratořích způsobilých tyto testy na odpovídající úrovni provádět (tj. laboratořích akreditovaných) a obsahujícím komplexní hodnocení hygienické způsobilosti na základě dostupných pramenů (zkušebních protokolů, údaje výrobců atd.), kompetentním pracovištěm. Protože doposud nebyly osoby autorizované k posuzování výrobků podle platné legislativy ustaveny je výhodné jak pro výrobce a dodavatele obalových materiálů, tak výrobce potravin získat vyjádření Státního zdravotního ústavu v Praze. Lze totiž logicky předpokládat, že v případě jakéhokoliv problému v důsledku dodatečné kontroly kvality používaných obalových materiálů pracovišti hygienické služby bude pozice výrobce potravin výrazně výhodnější, bude-li se moci vykázat příznivým posouzením kvality tohoto materiálu od Státního zdravotního ústavu jako vrcholového orgánu hygienické služby v České republice.
Z uvedeného vyplývá, že vypracování prohlášení o shodě vlastností obalového materiálu s legislativními požadavky na materiály a předměty pro kontakt s potravinami je třeba věnovat maximální pozornost, neboť žádný posudek, byť od nejrenomovanějšího pracoviště, nezbavuje výrobce obalových materiálů odpovědnosti za jejich kvalitu a v případě, že se prokáže porušení platných limitů a nařízení, hrozí mu pokuta až do výše několika milionů korun.
Vlastní kontrolu kvality používaných obalových materiálů pak zajišťují orgány státní hygienické služby (zdravotní ústavy), případně sami uživatelé těchto materiálů (potravinářské podniky).
NahoruLikvidace obalového odpadu
Problematiku likvidace obalového odpadu řeší v České republice zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a částečně i zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech.
Zákon č. 477/2001 Sb. je implementací evropské směrnice č. 94/62/ES , je postaven na principu sdílené odpovědnosti (povinnými osobami jsou ti, kdo uvádějí obaly jak na trh, tak i do oběhu, a část povinností padá i na dodavatele obalových prostředků). Jeho úkolem je zajistit dosažení cílů Evropské direktivy 2004/12/ES , tedy především stanovených procent recyklace a využití obalových odpadů. Prováděcími předpisy k zákonu č. 477/2001 Sb. jsou:
-
nařízení vlády č. 111/2002 Sb., kterým se stanoví výše zálohy pro vybrané druhy zálohovaných obalů,
-
vyhláška č. 116/2002 Sb., o způsobu označování vratných zálohovaných obalů,
-
vyhláška č. 641/2004 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence.
Podle odpadového zákona č. 541/2020 Sb. odpovídají za veškeré odpady (včetně obalových, vznikajících při výrobě) původci odpadů (právnické osoby, fyzické osoby oprávněné k podnikání, obce). Zákon postihuje odpady, které vznikají při činnosti podnikatelských subjektů. Odpady z obalů je možné zařadit podle seznamu skupin odpadů např. jako 15 01 01 či 15 01 11.
Povinnosti vyplývající pro výrobce potravin ze zákona č. 477/2001 Sb. jsou nemalé, a je proto v zájmu každého výrobce se s nimi co nejlépe obeznámit. Pochopitelně je možné v rámci této publikace podat jen základní informaci.
Jaké jsou tedy teze tohoto zákona?
Prvá část zákona (§ 2) je věnována definici základních pojmů, např. samotné definici obalu, a dále pojmům jako uvedení obalu na trh, uvedení obalu do oběhu, opakované použití, vratný obal, zpětný odběr atd. Některé tyto definice nejsou v souladu s terminologií v tuzemsku doposud běžně přijímanou, např. termíny vratný obal a obal pro opakované použití, atd., a proto je třeba jejich používání věnovat pozornost tak, aby nedošlo k záměně.
V další části zákona (hlava II) jsou definovány základní povinnosti při nakládání s obaly a odpady z obalů. Mezi tyto povinnosti patří prevence vzniku obalového odpadu (§ 3), kdy je osoba uvádějící obal na trh povinna zajistit, aby byly hmotnost a objem obalu co nejmenší při zachování jeho funkčnosti. Další podmínky (§ 4), za kterých je možné uvést obal na trh, se týkají omezení obsahu nebezpečných chemických látek, stanovení limitního obsahu těžkých kovů a možnosti opakovaného použití obalu nebo jeho likvidace recyklací, energetickým využitím nebo organickou recyklací. Splnění těchto podmínek pak musí být osoba uvádějící obal nebo obalový prostředek na trh schopna doložit kontrolním orgánům na vyžádání příslušnou technickou dokumentací a musí o něm průkazně informovat své odběratele (§ 5).
Velmi významnou částí zákona je pak další část, tj. § 10-15a, stanovující pro výrobce a uživatele obalů sdruženou povinnost zpětného odběru a využití odpadů z obalů. Zákon stanoví, že osoba uvádějící obaly na trh nebo do oběhu je povinna zajistit zpětný odběr těchto obalů nebo odpadu z těchto obalů, a podmínky související se zpětným odběrem (§ 10). Zpětný odběr obalů a odpadu z nich tak umožňuje návrat obalů do systému bez nadbytečných nákladů ze strany společnosti a přispívá k omezení množství obalového odpadu ukládaného na skládkách. Kromě zpětného odběru je osoba uvádějící obaly na trh nebo do oběhu povinna zajistit využití odpadu z obalů v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem, který určuje rozsah recyklace jednotlivých druhů odpadů z obalů v souladu s právem Evropského společenství (§ 12). Smyslem těchto opatření je opět maximálně omezit skládkování obalového odpadu. Přitom osoba uvádějící obaly na trh nebo do oběhu může tyto povinnosti zajistit samostatně, nebo přenesením na jinou osobu (§ 13). Přenos této povinnosti na jinou osobu může být realizován při převedení vlastnického práva k obalu, např. při prodeji na kupce. Převod povinnosti zpětného odběru musí být uveden ve smlouvě o převodu vlastnických práv (kupní smlouvě). Další zákonem uvažovanou možností, pro většinu výrobců zřejmě způsob nejvýznamnější, je uzavření smlouvy s "autorizovanou obalovou společností" o zajištění zpětného odběru a využití obalového odpadu podle tohoto zákona. Status těchto autorizovaných obalových společností ve smyslu zákona o obalech je v zákoně dále definován (§ 16).
Zákonem o obalech je dále zavedena registrační povinnost osob uvádějících obaly na trh nebo do oběhu (§ 14). Tato povinnost se týká všech subjektů kromě těch, které mají uzavřenou smlouvu s…